Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlkodlak a já - 8. kapitola

22.10.2011 (12:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3511×

Edward

Vzal jsem ji do náruče a rychle běžel za Carlislem. Bella, cukající se v mé náruči, pořád zvracela krev a třásla se. Byl jsem vyděšený. Znal jsem ji pár týdnů a za tu krátkou dobu jsem se do ní zamiloval, zplodil s ní dítě a několikrát o ni málem přišel. Rozrazil jsem dveře pracovny mého otce a ten se otočil. Zrovna si četl nějakou knihu, ale můj hlasitý vpád a řev ženy v mé náruči ho vyrušil. Okamžitě odhodil knihu na zem a běžel ke mně.

„Proboha, co se jí stalo?“ Jeho vyděšený hlas mě utvrdil v mé domněnce, že nebude vědět, co s ní je.

„Hladil jsem ji po břichu a najednou začala zvracet krev.  Hned jsem běžel za tebou, mám o ni strach,“ šeptal jsem vyděšeně a držel Bellu za ruce.

„Svlékni jí triko a kalhoty. Musím vidět, jestli se něco neděje s malou,“ řekla a já hned udělal to, o co mě žádal. Triko jsem roztrhl a cáry látky jsem hodil na zem. Kalhoty jsem rozepl a stáhl jí je. Když jsem míjel její místečko rozkoše, všiml jsem si, že nemá spodní prádlo. Ihned jsem si vzpomněl na naši společnou noc a zatmělo se mi před očima. Nikdy jsem nevěřil tomu, že to bude tak krásné. Stalo se to se ženou, kterou jsem nade vše miloval. Další její bolestný sten mě vytrhl ze vzpomínek a já se hned vrátil do reality. Její trup se nadzvedl a ona zakřičela. Při tom nešikovném pohybu roztáhla nohy a já uviděl něco, co mě naprosto vyděsilo.

„Carlisle, ona rodí,“ řekl jsem a vyděšeně se na něho podíval. Ihned ke mně přiběhl a prohlédl ji. Bella byla těhotná jen pár dní a malá už chtěla na svět. Bylo to děsivé a já měl o mé dvě holky strach.

„Edwarde, asi se v malé spojil její čarodějnický gen a tvoje upíří podstata a ten plod už je vyvinutý. Nikdy jsem to neviděl, ale ta malá už chce na svět,“ řekl a roztáhl Belle nohy ještě víc.

„Co se děje? Co je s mojí malou?“ řekla Bella vyčerpaným hlasem.

„Už chce na svět. Spojily se tvoje a Edwardovy geny a malá už je vyvinutá. Bello, musíš být silná. Bude to náročné, ale musíš to vydržet. Nemůžu udělat císařský řez, protože tvoje kůže je moc tvrdá. Až řeknu, tak zatlač,“ dával jí pokyny můj otec a moje láska ho vyděšeně pozorovala. Z oka jí ukápla slza a hned za ní následovala další.

„Miláčku, neboj se. Za chvilku už budeme tři. Musíš být silná,“ zašeptal jsem jí do ucha a chytl ji za ruku.

„Ale vždyť jsem těhotná jen pár dní. Ani nemám velké břicho,“ šeptla a vzlykla.

„Bello, spojily se v tobě vaše společné geny. To dítě už je vyvinuté, musíme ho dostat pryč. Tak a teď zatlač,“ křikl můj otec a moje láska ho poslechla.

Bella

Po zakřičení věty, abych tlačila, jsem se zhluboka nadechla a zatlačila. Bolest, která se dostavila, byla nesnesitelná. Cítila jsem, jak se malá hlavička snaží dostat z mého lůna, ale nedaří se jí to. Zatlačila jsem znovu a cítila snad ještě větší bolest. Edward mě povzbuzoval a držel mě za ruku, ale byla jsem na to sama. Nemohl na sebe vzít moji bolest. Zakvílela jsem bolestí a Edwardův otec mě povzbuzoval, abych tlačila dál. Zhluboka jsem se nadechla a tlačila, seč mi síly stačily. Měla jsem možnost na chvilku si oddechnout a přemýšlela jsem. Byla jsem těhotná dohromady deset dní. Po mém zákroku s modrou bublinou uběhlo několik dní. Normální těhotenství trvalo devět měsíců a ženy měly břicho velké jako nafukovací balón. Já jsem měla bříško velké jako ženy v sedmém měsíci. Co když se mojí malé něco stane? Co když bude nemocná?

„Bello, naposledy zatlač. Vím, že to bolí, ale musíš svojí dceři trochu pomoct,“ mluvil ke mně Carlisle a já se vrátila do reality. Naposledy jsem zatlačila, nevnímaje obrovskou bolest, která se dostavila po mém snažení. Bolestně jsem zakřičela, ale místnost prořízl ještě jeden zvuk. Pláč. Pláč mé dcerky. Usmála jsem se a dívala se na zázrak v Edwardově náruči. Přestřihl pupeční šňůru a vzal si malou k sobě. Byla celá modrá, špinavá od krve, ale byla překrásná. Na hlavičce měla bronzové chmýří, a když otevřela svoje malá očka, uviděla jsem svoje oči. Oči barvy mléčné čokolády. Byla jsem vyčerpaná, bolest prostupovala celým mým tělem, ale byla jsem šťastná.

„Děkuju ti, lásko. Miluji tě,“ zašeptal dojatě Edward a malou si vzal k sobě. Já se unaveně usmála a nechala Carlislea, aby mě ošetřil. Dal mi nějaké léky, takže jsem skoro nic necítila, ale viděla jsem jeho ruce, jak mi zašívají ránu. Byla jsem strašně unavená, a proto jsem o sobě nevěděla dřív, než doktor skončil.

Edward

Držel jsem v ruce ten malý zázrak a nemohl se na ni přestat dívat. Bylo úžasné, jak se drala z matčina těla. Bella byla naprosto úžasná. Musela trpět, ale byl jsem na ni opravdu pyšný. Maličká už byla umytá a oblečená v dupačkách, které Alice stihla koupit. Nikdo z rodiny ji ještě neviděl, a proto jsem se rozhodl, že půjdu dolů a představím ostatním nového člena rodiny.

Když jsem scházel po schodech dolů, dával jsem veliký pozor, abych malou neprobudil. Cucala si prstíček a ze spaní krčila čelíčko. Byl jsem upír a v obýváku jsem mohl být během dvou vteřin, ale s tím zázrakem v rukou jsem šel velmi pomalu.

„Edwarde, co se stalo? Slyšeli jsme Bellin křik a cítili krev,“ řekla starostlivě Esmé a překvapeně se podívala k mým rukám. Všem se na tváři usadil překvapený výraz, ale ihned se vzpamatovali a přišli blíž. Rosalie malou pohladila po tvářičce a dojatě vzlykla. Emmett ji chytil kolem pasu a usmál se na zázrak v mé náruči. Alice a Jasper ji chytli za nožičku a začali na ni žvatlat. Sice spala, ale na obličejíku se jí objevil náznak úsměvu. Carlisle přišel chvilku po mně a malou prohlédl. Byla v pořádku, ale byla hladová. Vzbudila se a začala křičet na celé kolo. Rosalie odněkud z kuchyně přinesla lahvičku s mlékem a podala mi ji. Položil jsem malé dudlík ke rtíkům a ona hned věděla, co má dělat. Ručičku si položila na lahvičku a začala sát. Všichni jsme z ní byli unešení a zamilovaně jsme ji pozorovali. Byl jsem tak hrdý na to, že mi Bella porodila tak krásné dítě. Když měla vypité skoro celé mléko, rozrazily se dveře a dovnitř vstoupila Emily se Samem.

„Seth byl na hlídce a říkal, že slyšel křik. Co se tu stalo?“ Sam se vyděšeně ptal a rozhlížel se kolem sebe. Emmett se pohnul a uvolnil tak místo Belliným adoptivním rodičům. Jejich zrak padl na drobečka v mé náruči a oba hlasitě vydechli.

„Jak je to možné? Vždyť Bella byla těhotná jen pár dní,“ řekla Emily, ale přešla blíž a pohladila malou po bříšku. Dudlík jí vypadl z pusinky a začala se smát. Emily zopakovala pohyb a místností se rozezněl ten nejhezčí smích, jaký jsem kdy slyšel. Tisíc zvonečků, přesně vyladěných na dokonalý tón. Všichni jsme z ní byli unešení.

Bella

Probudila jsem se a ihned jsem ucítila dvě věci. Bolest polevila a už nebyla tak veliká. Druhá věc, kterou jsem ucítila, byl ovocný čaj a perník. Otočila jsem hlavu na stranu a na stolku u postele byl poležený tác s věcmi, které jsem cítila. Hladově jsem se vrhla na perník a během pár vteřin byl ve mně. Zapila jsem ho teplým čajem a rozhlédla se kolem sebe. Dětský pudr, hromada oblečků, tři dudlíky, pytel hraček a postýlka. Šťastně jsem se zvedla z postele a šla k postýlce. Cítila jsem lehkou bolest v podbříšku, ale vidina Rose mě popoháněla. Bosky jsem přešla na druhu stranu pokoje, ale malá v postýlce nebyla.

Zabalená v županu, který jsem objevila v pokoji, jsem sešla po schodech dolů a uslyšela hlasy a smích. Tiché žvatlání a smích ostatních. Moje malá bavila celou rodinu. Vykoukla jsem zpoza rohu a zalapala po dechu. Sam držel v náruči mou malou holčičku a hladil ji po bříšku. Emily ho s láskou pozorovala a z oka jí ukápla slza.

„Tak koukám, že ta malá je po tobě, Edwarde. Je stará pár hodin, ale už baví celou rodinu,“ zasmála jsem se a všechny tváře se otočily ke mně. Přešla jsem ke svému příteli a vzala si od něj ten malý poklad. Byla teplá a strašně maličká.

„Bello, máš nádhernou dcerku. Doufám, že se od nás neodstěhuješ, už jsme se do ní zamilovali,“ řekl Emmett a pohladil ji po chmýří na hlavičce.

„Neboj, neodstěhuju se. Školu přeruším a budu jen s vámi. Můj bože, ta je tak nádherná,“ rozplývala jsem se. Edward se zvedl a obě nás objal. Políbila jsem ho na rty a němě jsem naznačila, že ho miluji. Znovu mě políbil a po té se mě zeptal, jak se bude naše dcera jmenovat.

„Jak už jsem řekla, bude to Rose. Rosalie Emily Cullenová,“ řekla jsem a dvojí vzlyknutí naplnilo místnost.

***

Byl to již měsíc od narození Rose. Alice nakoupila několik desítek oblečků a hraček. Pokojíček měla naše malá princezna hotový během několika dní. Oranžová barva a tmavě hnědý nábytek. Vybrali jsme ho spolu s Edwardem a ještě víc nás to sblížilo. Školu jsem přerušila a Angele řekla, že jedu studovat za tetou do Kanady. Uvěřila mi a plakala do telefonu, že jí budu moc chybět.

Kojení bylo to nejpříjemnější, co jsem kdy zažila. Můj přítel mě pokaždé sleduje a vzrušeně si mě prohlíží. Rose byla to nejšťastnější a nejmilovanější dítě na světě. Rostla trošku rychleji, než normální děti, ale dětství si užije poměrně dlouho.

Zrovna jsem se myla, když jsem uslyšela hlas. Vypnula jsem vodu a zabalená v ručníku jsem se vydala do pokoje. Malá spinkala na naší velké posteli a ze spaní kopala nožičkama. Zasmála jsem se tomu a teprve teď si všimla Edwarda, jak klečí u postele a v ruce drží červenou krabičku.

„Isabello Uleyová, lásko mého srdce. Jsem na tebe pyšný a miluju tě tak moc, že život bez tebe by nebyl život. Miluju tebe i Rose. Prokážeš mi tu čest a vezmeš si mě?“ Zalapala jsem po dechu a musela se štípnout do ruky, abych uvěřila tomu, že to není jen sen. Zmateně se na mě díval a zkoumal můj výraz. Usmála jsem se a pohladila ho po tváři.

„Taky tě moc miluju. Miluju tebe i Rose. Ano, vezmu si tě,“ řekla jsem a na prstě se mi objevil dokonalý prstýnek s velkým kamínkem. Vzal mě do náruče a políbil mě.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlkodlak a já - 8. kapitola: