25.09.2009 (06:30) • tejak • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 980×

4 Nečekané události

Po chvíli čekání, před náš dům přijelo neskutečnou rychlosti nádherné černé auto. Zabrzdilo tak, že málem dostalo smyk. Podle značky na autě jsem poznala, že je to Mitsubishi Lancer Sportsedan.  To auto vypadalo tak nádherně ale ještě nádhernější byl ten co právě vystupoval. Marble měl na sobě jeany a modrou košily. Potěšily mně ty jeany, podruhé jsem je na něm viděla. Marble mě dnes již podruhé pozdravil. Odpověděla jsem a představila Lizzie. Ta ani nedutala koukala střídavě na Marbla a auto. Nakonec však taky tichým hlasem odpověděla. Marb nám pokynul. Otevřel dveře Lizzie do zadu a mně dopředu.

Posadila jsem se do auta a začala se rozhlížet, mělo kožené sedačky a sametovou béžovou střechu. A celé krásně vonělo. Místo toho aby bylo vybaveno klasickým závodním příslušenstvím, jak tyto auta bývají, bylo vybaveno příjemným rodinným stylem.

Auto se začalo rozjíždět a já jsem pořád nemohla uvěřit, že jsem si tohohle černého blesku nevšimla na školím parkovišti.

Byla jsem první kdo prolomil ticho.

„Co je to za zvláštní auto, nemají tyto typy být závodní“

Marble se uculil

„ Ano, mají, ale já mám rád typy těchto aut a tak jsem si ho nechal přizpůsobit normálnímu vybavení, ale výkonnost jsem si nechal“

Teď jsem se, ale začala smát já.

„Jo to je vidět, že sis výkonnost ponechal“jel dost rychle.

Zatímco Lizz vzadu mlčela, mi jsme si povídali o škole a o jiných zájmech.Jeli jsme ulicemi, kterými jezdíme někdy s matkou na nákup, ale to jsem si je mohla prohlížet v klidu, protože moje máma jezdí rychlostí 50.Zatímco otec jezdil podobně rychle jako Marb. Asi ho táta naučil jezdit takhle. Mírně jsem se pousmála při vzpomínce na svého tátu, kterého jsem měla vždycky ráda.

Dojeli jsem na samý okraj našeho města , projížděli jsme kolem posledních domů, ale pořád jsme nezastavovali. Až nakonec jsme odbočili do lesa, kde byla normální silnice. Malou chvilku jsme jeli lesem a pak jsme dorazily k obrovskému domu.

Byl bíle natřený a nahoře byly čtyři velikánská okna, která byla okolo potlučena dřevem. Dolejší patro bylo taky hodně prosklené. ¨

Vystoupili jsme z auta a já si dál prohlížela Marbla domov

Dům byl na samotě, stál na kopci, který byl nad domy na konci města. Ty domy, kolem kterých jsme před chvíli jeli byly ze shora tak malé, že jsem si začala uvědomovat proč jsem si tohoto domu nikdy nevšimla. Byl sice větší než ty dole, ale kolem dokola byly hodně stromy. Ze předu moc ne, ale za domem se tvořil velký hustý les. Kousek za domem jsem spatřila maličký potůček.

Domek nebyl oplocen, ale podle lesa bylo zřetelně vidět kde končí Dewonsů pozemek. Ten dům se mi sakramentsky líbil.

Najednou se mi prudce zatočila hlava a pocítila jsem náhlou bolest břicha a pak to přišlo, nic jsem nevnímala slyšela jsem jen hlasy volající mé jméno, tátu, Marbla, Lizzie, Mindy, Dalma a dva zcela neznámé, ale milé hlasy.

„Soph?“uslyšela jsem tátu

„Si v pořádku?“ pomalu jsem otevřela oči

„Kde to jsem?“ rozhlížela jsem se po velké místnosti

„Vítej u nás doma, jmenuji se Ann a jsem přítelkyně tvého otce“ řekl krásný hlas a já si hned uvědomila kdo byl ten jeden hlas z mého slyšení“

„Ahoj“ odpověděla jsem a koukla jsem se na Ann která nademnou klečela. Zadívala jsem se na ní, ano byla krásná jako celá její rodina měla nádherné blonďaté kudrnaté vlasy a krásný bledý obličej, který jí zdobily modrozelené oči.

Zvedla jsem se, ale nademnou nebyl nikdo jiný než lidi které znám

„Kdo byl ten poslední hlas?“ zeptala jsem se a vůbec jsem si neuvědomila, že to oni nemůžou chápat.

„Soph? Jaký hlas“ zeptal se mně Marb jemným hlasem.

„Slyším vaše hlasy, jak volají mé jméno, slyšela jsem mezi nimi ještě jeden, ale v životě jsem ho nezaslechla.

„To byl Finde, je to náš bratr, ale nevlastní, no vlastně proč to říkám určitě víš, že jsme všichni adoptovaní.“ Odpověděla prozměnu Mindy.

Další bratr, já už se z téhle rodiny zblázním. Začala jsem se rozhlížet po obýváku, měli ho moc hezký, a velký vybavený bílím a šedivím nábytkem s velkou plazmovou televizí.

„ A kde je vlastně Finde?“

„ A proč slyším ty hlasy“?

„ Finde je nemocný, nenastoupil ještě ani do školy, teď je ve svém pokoji mohl by vás nakazit, to proč slyšíš ty hlasy brzy snad pochopíš, ani mi to nechápeme, snad je to příznak.

„Jaký příznak?“

„To ti taky vysvětlím, ale až později, teď si pojď prohlídnout dům, Lizzie už to dávno stihla, tak pojď ty.“

Pomyslela jsem na to jak dlouho jsem musela být v bezvědomí když si Lizzie stihla pohlídnout dům.

„Marble tě rád provede.“řekl otec a v tu chvíli se mě vedle mě objevil Marb.

„Tak jdem, z obývákem ses už seznámila, teď kuchyň, je spojená z obývákem, takže to tady je jako u vás“ řekl

„Co, vždyť si u nás nebyl?“

„Ne, ale Grayser mi o vašem domě vyprávěl.Víš já ho mám vlastně za otce, je skvělý.“

„Ano, to je“ odvětila jsem kapánek ironickým způsobem

Šli jsme směrem k velkému stolu a kuchyňské lince samozřejmě byla šedivá. Ale moc se mi to líbilo, celá zadní strana domu byla prosklená, jak jsem si teď mohla všimnout.

„Tak tady už je pak jenom pracovna a koupelna , šatna a taky garáž. Takové né moc zajímavé. I když ta garáž by stála za nakouknutí. Tak teď půjdeme nahoru a pak ti ukážu ještě tu garážičku“

Vedl mě po skleněných schodech ve kterých byly zasazeny krystaly, po zdích byly všude obrazy.

Vešli jsme do dlouhé chodby . „Takže asi sis všimla čtyř velkých oken při příchodu jsem.“ uculil se

Byl tak nádherný když se smál, tedy on byl nádherný pořád, krásnějšího kluka jsem ještě neviděla.

S jeho rodinou, třeba Dalmem to nemůžu porovnávat, protože on je zase jinak krásný.

„Ano, všimla jsem si“.

„Tak, tohle je ložnice rodičů, otevřel dveře a předemnou se náhle zjevila velikánská místnost, která končila velikánským oknem. Byla vymalována fialově a byla jednoduše zařízená pár skříní poliček a velká postel.

„Támhlety dveře vedou do jejich koupelny a šatny“ řekl, zrovna když jsem ke těm dveřím sklouzla pohledem.

„Fíha, tady je to všechno tak krásný tak prostorný a veliký.“

„No a to si ještě neviděla překvapení pro tebe“ zadíval se na mně a krátký okamžik jsme se navzájem dívali sobě do očí. Pak jsem se jen pousmála a vytrhla se ze svého civění.

„Tak, kam to bude dál?“ promluvila jsem, ale Marb na mně pořád koukal a pak promluvil.

„Další pokoj je můj“

Zavřeli jsme dveře do ložnice a šli do jeho pokoje který byl hned vedle rodičů.

On ho měl vymalovaný zeleně a vybavení bylo skoro stejné jako v ložnici, ale byla tam ješte kytara a radio a spoustu CD a knih.

Ani jsem se nemusela ptát co je za dveřmi co má v pokoji, bylo mi jasné, že koupelna.

„Máš hezký pokoj, hraješ na kytaru?“

„Všichni tu na něco hrají, já hraju na kytaru a klavír a Mindy na housle a Ann taky na klavír, tvůj táta je vynikající taky ve hře na housle a Dalm umí stokrát líp než já hrát na kytaru. A Find ten hraje nejradši na bubny“

„ Taky bych chtěla na něco hrát“

„Tak další zastávka, tvůj pokoj“

„Cože? můj pokoj? já tu mám vlastní pokoj to je skvělé, děkuju“

radovala jsem se jak male děcko

„Ale, poděkuj hlavně Mindy a Ann ty ti ho vybavily Lizzie ho má hned vedle tebe. Už si tam hospodaří.Mysleli jsme že tu teď budete třeba častěji tak jsme z pokojů pro hosty udělali vaše“

„To je skvělé“ řekla jsem když jsme vešli do dalších dveří

Můj pokoj je vymalován zeleně, moje nejoblíbenější barva, mám taky velikánské okno a je celkově hezký, mám svou vlastní koupelnu a šatnu a krásnou velkou postel! Nemůžu tomu uvěřit.

Prohlížela jsem si svůj pokojík. Málem jsem skočila Marblovi kolem ramen.

„ Pojď ještě by sis měla prohlídnout koupelnu“ zamrkal na mě

Šla jsem za ním, první co jsem viděla do vstupu do koupelny byl záchod a pak sprcha. velká masážní sprcha. A pak jsem viděla jenom zrcadlo, spoustu šminek a spoustu skříní, ty když jsem otevřela byly plné nového oblečení a šperků.

„To je nádhera“ začala jsem se usmívat

„Mindy s mamkou byly na nákupu chtěli ti udělal radost“

„Musím jim pak poděkovat“

Ještě jsme zašli k Lizz ta měla pokoj oranžový jinak stejný jako já a taky měla velkou vybavenou šatnu. Byla celá šťastná a tak jsme ji s Marblem nechali o samotě.

„Tak a tyhle dveře na druhé straně jsou Finda a ty druhé jsou Mindy a Dalma, taky mají prosklené pokoje a své koupelny.“

„A teď ještě máme velký balkon tam je vířivka, pojď koukneme se tam“

Balkon byl směrem k lesu takže žádný extra výhled tam nebyl, ale ta vířivka se mi líbila. Pak jsem viděla ještě na jejich hezkou zahradu s velkým bazénem a se spoustu nádhernými květinami.

„Děkuji, za prohlídku, moc se mi líbila“

„Vydrž, to ještě není vše, ještě garáž a nebo tu necháme na zítřek, si asi unavená.

„Na zítra?“

„Ano, asi tu budete spát, zítra je volno ve škole a tvůj táta je domluven s mamkou.

„Tak dobře, moc ti děkuji“

Šli jsme spolu dolu a tam u televize seděli všichni ostatní, teda kromě Finda, dokonce i Lizz tam už taky byla.

Šla jsem hned k Ann.

„Chtěla bych vám všem moc poděkovat za pokoj a i za všechno vybavení, mám strašnou radost, ale už žádné překvapení, cítím s provinile, že jsem nedala já nic vám.“

Mindy ke mně přistoupila. „Ale prosím tě udělali jsme to rádi. Jak se ti líbilo oblečení?“

„Moc“

„Phie, potřeboval bych si promluvit, pojď se mnou do kuchyně?“ zavolal mě táta, jménem kterým mě oslovoval jen on, ale mně se líbilo.

„Dobře“ šla jsem s ním tedy ke stolu.

Usadila jsem se a on se posadil na druhou stranu.

„Takže, Phie už ti brzy bude 18.let a tvůj život se od základu změní. Víš je tu něco co by si měla vědět, ale Lizzie o tom vědět zatím nesmí, proto jsem si tě vzal stranou. Vím že ti pravda velmi ublíží proto mi musíš slíbit, že až i vše řeknu budeš v klidu.“

Seděla jsem a ani nedutala, ťukala si prsty u stolu, co mi tak může chtít, že mi to má tak ublížit, snad nejsem taky adoptována, nebo něco podobného.

„Phie?“

Je, promiň, ano slibuji, nic neprovedu“

„Dobře.Poslední dobou slyšíš hlasy a my si všichni nejsme jistí proč to tak je, ale máme podezření, že to bude tím že ti brzy bude 18.“

Proboha co má můj věk společného s mým slyšením hlasů. Přemýšlela jsem.

„Takže, teď by tě asi zajímalo co má společný tvůj věk z hlasy, to taky nevíme, ale každopádně bys měla vědět, že v 18 se ti změní věk protože………….

Táta se zadrhl a vypadalo to, že neví jak to má říct. A já fakt nevěděla co mně čeká, jen jsem se toho bála, protože jsem nikdy neviděla tátu tak vážného.

5 Pohádka minulosti

Grayserův pohled

Díval jsem se své dceři do očí, mám jí to říct nebo ne? tázal jsem se sám sebe. Nepatrně jsem se dotknul její ruky, jeden malý dotyk a v mém těle se rozpoutala bouře. Viděl jsem Sophie, samotnou v lese, měla křeče a vypadala velice vystrašeně. Slyšel jsem naše hlasy, hlasy jak volají její jméno. Udělalo se mi zle, to co ji čeká a jen kvůli mně.

Začal jsem se rozmýšlet zda mám jít s pravdou ven, to co jsem viděl nebylo příjemné, ale nevím zda bych tomu zabránil, věděl jsem že, má schopnost, ne vždycky poukazuje pravdivě. Ale teď budoucnost potvrzovali i ty hlasy, volající ji, to jsou ty hlasy, které Phie slyší.

Ne, že by mi má schopnost, dotýkat se předmětů či lidí a vidět takovou budoucnost, která může nastat v nejhorším případě vadila, ale teď mi hodně znepříjemněla život. Kdybych neviděl jak ji to bude trápit asi bych ji řekl pravdu ihned, ale protože jsem to viděl a nevěděl jak zrovna v tuto chvíli zareaguje, bál jsem se ji všechno říct.

Phie seděla naproti mně a sledovala mou ruku, která se zpět stahovala na mé koleno.

„Tati tak už mě nenapínej“ bože kdyby tak věděla co ji čeká.

Z obýváku byly slyšet hlasy televize.

Otočil jsem se a kouknul jsem se na svou Ann, která se na mě také dívala ustaraně, stejně jako zbytek rodiny, kromě Lizz.

Radši jsem se otočil zpět k Phie.

Pravdu se dozvědět musí.

„Holčičko, víš jak jsem ti vždycky vyprávěl pohádky o Luisovi?“

„Ano tati, ale nechtěl si mi něco říct“ začala se smát

„Ano, chtěl bych ti dovyprávět pokračování“….

Sophiin pohled

Bože můj, to mě tu táta napíná tak dlouho jen kvůli pohádce? pomyslela jsem si. Asi si rozmýšlel jaký bude konec.Koukla jsem se na něj a na tváři se mi tvaroval usměv, on však měl dál vážný pohled.

„Luis, cestoval po několik roků a staletí po zemi a hledal Leilu. Jednoho večera se dostal právě jsem do Sirvelu. Objevil ženu, která byla Leile hodně podobná a do její podoby se zamiloval. Byla to však lidská žena. Počal s ní dvě krásné děti. Ale pak se stalo něco nečekaného, když  jednoho večera lovil, protože u lidské ženy se těžko najedl ryb a normálních jídel. Zjevila se před ním jako přízrak, Leila. Prví pohled a hned pocítil starou lásku, kterou si musel dokazovat. Leila mu odpustila, že ji proměnil a byla šťastná, přivedla sebou svoje čtyři přeměněné potomky, které různě pozachraňovala, jen proto aby mohli žít a díky tomu pochopila proč Luis tak učinil s ní. Musel opustit lidskou ženu a začít opravdový upíří život. Lidskou ženu má a vždycky měl i doposud rád, ale nechtěl ji víc ubližovat, už takhle jeho děti a jí možná také čeká hodně trápení“

„To je hezký, ale hodně krátké.“ řekla jsem

„Phie“ táta zakroutil hlavou

„Cožpak si to nepochopila, já jsem Luis“

„Hahaha, on je dneska Apríl?“ koukla jsem se tátovi do tváře, ale ten se vůbec nesmál vypadal nešťastně a slzy se mu začali hromadit v očích.

„Cože, začala jsem panikařit, ona to není sranda“

„Ty si upír a Ann je taky a celá její rodina jsou upíří?“

„Ne tati, řekni, že je to jenom  blbej vtip“ teď se začali hromadit slzy mně v očích.

Zvedla jsem se od stolu a chtěla jsem utéct.

„Phie něco si mi slíbila“

Zase jsem si sedla a celé tělo se mi třáslo.

Ann odvedla Lizz do svého pokoje. A všichni se nahrnuli ke mně.

„Phie Život upíra je skvělej“ řekla mi Mindy

„Jak to myslíš, vždyť já nejsem upír“

„Netušil jsem, že můžu mít děti jako upír, ale když ses narodila, myslel jsem si že budeš po matce a proto jsme pak měli Lizzie, ale různé výzkumy prokázaly, že když upír počne děti s lidskou ženou, nebo naopak, děti jsou normální pouze do věku 18 let, kdy se z nic začnou stávat upíří, ale ti se pak lépe ovládají.

Někteří upíři mají velké schopnosti, jiní zase nějaké menší. Já můžu vidět když se tě dotknu, tu nejhorší variantu v tvé budoucnosti, která tě čeká. Samozřejmě má schopnost působí i když se dotknu ňáke věci, nebo při hrozícím nebezpečí. Pořád jsem nepochopil jestli ti ukazuje to nejhorší a nebo jestli ti ukazuje to, čemu musím zabránit.

Ani mě nenapadlo ptát se co mají ostatní za schopnosti, tohle na mně bylo moc, pořád jsem to brala jako jeden blbej vtip. Odešla jsem z místnosti a šla do svého pokoje, nikdo se mně nesnažil zastavit.

Lehla jsem si na postel. Nešla jsem se ani umýt, ostatně k čemu mi to bude, když se ze mě za dva dny má stát zrůda. Za dva dny mi má být ráno  v 5 hodin 18. Nikdy by mně nenapadlo že i pohádky můžou být skutečné!

Grayserův pohled

Cítil jsem se strašně nechtěl jsem nikdy ublížit své dceři.

Všichni mě utěšovali, ale co oni mohli vědět, nikdo neviděl, jaká troska z ní bude, nikdo neviděl její budoucnost a její bolest. Nikdo nemohl tušit co bude dál. Neodvažovali jsme se za ní jít, ani jeden z nás, musím jít nechat do rána vyspat se a pak jí říct podrobnosti, aby si uvědomila co ji čeká. Marble šel otevřít Findovi aby mu pověděl jak to s ní vypadá. Jen doufám že nám neuteče, ostatně nebude mít jak, vždyť upíří přeci nespí!

6 Minulost bez pohádek

V noci jsem se vzbudila pouze jednou, začala jsem přemýšlet o tom co udělám? Mám se zabít nebo ne! Nechci být stvůrou, co když ublížím lidem, i když tátova rodina jsou jiní upíří než všichni ostatní, živí se zvířecí krví. Já se nikdy asi nedocílím ani k tomu, ale co mi zbývá. A co Lizzie? Tu to čeká taky? Ach můj bože, mám k tomu všemu odpor. V hlavě se mi honí spoustu myšlenek o tom, co se bude dít.

Prostě odsud uteču, řekla jsem si.

Vzala jsem si batoh a vyšla ze svého pokoje, pomalinku ze schodů.

A samozřejmě, jsem blbá, neuvědomila jsem si, že upíři nespí.

Najednou když jsem byla asi u třetího schodu, cestou zpátky.

Ozval se mužský hlas.

„Á čekal jsem tě“ promluvil táta

„Je mi to strašně moc líto, ale nesmíš utíkat v ničem ti to nepomůže, budeš šťastná, to ti slibuji, Phie budeš silná a šťastná, jen nesmíš dělat to co tě napadne, jinak to dopadne špatně. Prosím.“

„Ale, tati co když někomu ublížím, mamce, sestře nebo ostatním, neříkal si že se novorození upíří se nedokážou ovládat?“

„Tak tohle tě trápí, nemusíš se bát tvoje matka odjela na pár měsíců za prácí do Jenkliskenu a za tvou babičkou, nechtěla vás tím trápit a tak jsme se rozhodli, že vám to řekneme až odjede, Lizzie jsem to řekl už včera, ale tobě to říkám až dnes, nemusíš se bát, že by si někomu mohla ublížit, protože si byla 18let člověk, po přeměně se budeš skvěle ovládat a neměla by si mít ani tak velkou žízeň, takže ti slibuji a ručím za to, že žádnému člověku neublížíš.Já se taky po přeměně skvěle ovládal.“

„Aha, tak to to jo, jsem ráda, že nikomu neublížím, ale nechápu to s tou mamkou, proč jste mi to neřekli, ne já to chápu nechtěli jste mi ubližovat, ale je mi to všechno líto, bojím se, že něco provedu. Chtěla jsem utéct“ popravdě jsem si trochu oddychla, že je mamka pryč, ale zase jsem si u vodomila, že Lizzie, bude bydlet v domě plném upírů.

„Já vím, bude to dobré, nenechám tě aby sis ublížila.Chceš si jít lehnout? nebo se chceš dozvědět co mají ostatní za schopnosti?“

„Ne, chci si vyslechnout příběhy ostatních“ a říkala jsem pravdu opravdu jsem chtěla vědět jejich schopnosti.

Šla jsem za nimi do obývacího pokoje, něco se tam změnilo byl tam ještě jeden člověk.

Táta mi ho představil, ani nemusil sama jsem pochopila, že je to Find. Vysvětlil mi proč musel být zavřený, bál se aby neublížil Lizzie, není to prý zas tak dlouho co se stal proměněným, ale u mě se nebojí, cítí už upírku.

Vzala jsem to klidně, vím že je Liz v bezpečí.

Sedla jsem si vedla Marbla, začala jsme k němu postupem času cítit něco víc než kamarádství. Find, seděl naproti mně. Prohlížela jsem si ho, měl hnědé oči a krátké hnědé krátké vlasy a byl stejně hezký a stejně svalnatý jako zbytek rodiny.

„Tak asi by si měla začít mluvit ty, Ann“ promluvil táta sedící vedle své přítelkyně a držíce se jí za ruku.Byl očividně spokojen a já jsem mu všechno odpustila, chápala jsem, jak mu muselo být, jediný upír v rodině.

„Utekla jsem poměrně dost daleko, postupně jsem se ze všeho vzpamatovala a začala jsem zjišťovat, že život není tak špatný, jak se zdál být, ukojovala jsem svou žízeň a začala studovat. Za ty léta jsem vystudovala  medicínu, práva a pedagogiku. Pomalu jsem si začala šetřit na pořádný byt a našla si práci v dětském domově, samozřejmě, ale postupem času, předtím jsem měla hodně jiných prácí, ale musela jsem po nějakém čase odstoupit, aby nevzali podezření. Seznamovala jsem se s jinými upíry, ale Luise jsem už neviděla, samozřejmě jsem si nechala změnit jméno na Ann. Leila v té době nebylo moc oblíbené. No, ale potom co jsem nastoupila do dětského domova, oblíbila jsem si tam řadu dětí, ale nejvíce Dalma. Ale Dalmovi se zjistila leukémie a umíral, v té době se nedalo léčit. Bylo mu 17 a měl být propuštěn z dětského domova, ale já ho nenechala umřít a proměnila jsem ho. V tu chvíly jsem pochopila, proč to udělal tvůj táta, protože vědět, že člověk má naději žít a ty mu tu naději můžeš  dát, to je něco tak skvělého. Bohužel Dalm když se dozvěděl tu pravdu, to moc nevzal stejně jako já a utekl…….

Abych nezapomněla, nemám schopnost, tedy aspoň jsem ji nezjistila“

Dalm se ani na nic neptal a začal vyprávět svůj příběh….

„Studoval jsem, pracoval jsem a živil se zvířecí krví stejně jako Ann.

Zamiloval jsem se do lidské dívky Mindy, jednoho dne se jejich rodině stala autonehoda a tak ona jediná přežila, zůstala v komatu, málem jsem ji vysál, ale moje láská k ní byla silnější než láská ke krvi a tak jsem ji proměnil. Mindy vzala pravdu v celkem v klidu a od té doby jsme spolu, miluji jí a ona mě. Po té co jsem všechno pochopil, vyhledal jsem Ann a dalo mi to pěkně zabrat .Svou schopnost jsem zjistil úplně náhodou, dokážu se přemístit z místa na místo pouhou myšlenkou. Nevýhoda je, že se můžeš přemístit jen ty a sám. Sice jedním způsobem můžeš přemístit víc lidí, ale je to bolestivé. Mindy objevila svou schopnost také úplně náhodou, kontakt s jinou osobou jí poskytuje, náhled do minulosti. „

K mé schopnosti, když teď budu chtít být v Africe tak tam budu……

Na ukázku Dalm úplně vymizel a objevil se na druhé straně místnosti, dívala jsem se tam na něj s otevřenou pusou dokořán.

I když je to divný, začínám se pomalu také těšit na svou schopnost. Jen doufám, že nedopadnu jako Ann.

Teď začala mluvit zase tátova přítelkyně, ještě před tím, než mě „Dalm vyhledal, přeměnila  jsem Marbla, který byl  už předtím jako můj syn. Vzala jsem si ho do své péče, bylo mu 18 a byl to skvělý hoch, připomínal mi Dalma, bohužel měl špatnou imunitu a byl nachilný ke všem nemocem. Proto jsem mu předem řekla co jsem, čekala jak zareaguje. Vzal o v klidu a sám mně poprosil jestli bych ho nepřeměnila, nechtěl snášet dál ty nemoci a navíc jsme se oba báli, že dříve nebo později chytí jednu ze smrtelných nemocí a tak jsem mu vyhověla. Jeho schopnost je přebrat si po určitou dobu schopnost jiné osoby, ale musí jí vrátit a druhá schopnost je, dokáže se bránit před cizími schopnostmi, a to tak, že je všechny přebere, dokáže všem, komukoliv bude chtít předat tuto schopnost, takže nám všem jí bude moc dát a každý si jednu nebo víc od nepřítele přebere, ale když tohle udělá, nebude ochráněn on a to je ta nevýhoda.  „

„Wou, to je všechno tak skvělý a co Find?“

„Sophie, nemám co bych řekl, rodina Dewonsů mě našla asi před dvěma měsíci tady, byl jsem raněn, pravděpodobně od jiného upíra, ale asi slyšel Dewonsovi na lovu a nechal mě tam přeměnit, byl jsem ale moc potrhán a můj stav byl vážný, proto mně Ann musela zacelit rány a vysát z části jejich jed, ale svou minulost si nepamatuji, jen jsem před přeměnu vypadal úplně jinak, tohle se stává většinou když má člověk, který je přeměněný, někdy rodinu. Ta rodina ho nesmí poznat. Ale jediné co můžu říct je, že jsem teď šťastný syn Ann a Graysera.

Překvapilo mně, že všichni tady berou Graysere jako svého tátu, ale nevadilo mi to.

„A co tvoje schopnost“

„Dokážu rozeznat zlo mezi dobrem a lež s pravdou“

„To je skvělé, nevěděla jsem, že můžou být i dvě schopnosti“

„Dvě schopnosti být můžou, ale nikdo z mé rodiny je nemá, většinou je to tak, že někteří jako třeba Marble mají schopnost, která ale souvisí s tou jinou. „ začal vysvětlovat táta.

Ach jo, nevím co si o tom mám myslet, hlavně nedělat žádné hlouposti. A bude to v pořádku.

V tu chvíli co jsem na to myslela se mi zase udělalo špatně jako když jsme se přijeli, zamotala se mi hlava, slyšela jsem hlasy a nic už jsem o sobě nevěděla.

Grayserův pohled

„Bude v bezvědomí asi dlouho“ oznámila mi moje skvělá Ann.

Ach můj bože vystavil jsem jí tolika nebezpečím, vypadá to že se ten pitomej les asi splní a to už to vypadalo, že se jí to začalo tak trochu líbit.

„Nechci aby ztrácela poslední chvilky života normální dívky v bezvědomí, nedá se jí nějak pomoc“

„Miláčku, sám víš, že tohle se urychlit nedá, jsou to prostě nastávající příznaky proměny, mám takový pocit, že už jí trochu „kamení srdce“, ale nemusíš se bát až se bude přeměňovat se bude jako normální upír našeho druhu, takže přes noc by to mohla mít za sebou.“

„Miluji tě“ něžně jsem se naklonil k Ann a políbil ji.

Marble mezitím odnesl Phie do svého pokoje a já už jsem jen viděl její ruku jak kolísa ve vzduchu…..

7)Náměsíčná?

Marblův pohled

Prohlížel jsem si Phie a poslouchal mp3, pozoroval ji jak spí, tedy asi, jak je v bezvědomí, bylo mi jí líto. Strašně moc se o ní bojím. To co viděl Grayser, nebylo asi nic hezkého, je vidět, že ho to ničí. Nejradši bych se k ni naklonil a věnoval jí jedno jediné políbení, tak moc jsem po ni toužil, ale co ona, co když by se jí to nelíbilo? Co když by se najednou probrala. Nechal jsem ji tedy radši napospas spánku.

Kéž bych věděl, koho má ráda. Chová se ke mně jako k přítelovi a já nevím co od toho můžu čekat, jestli vůbec něco. Za svých párset let života jsem nepoznal pravou lásku, ale teď je všechno jinak. Musím na Phie myslet pořád, na její oči, rty, její tělo, její hlas a její krásu.

Cítím vše tak zmateně, tak zvláštně, ale příjemně. V hlavě se mi potácí myšlenka za myšlenkou, představa za představou. Když jsem v její blízkosti, cítím její teplo, teplo, které já nikdy nemůžu nikomu dát, ale můžu ho mít, od Phie. Cítím její voňavý dech a její příjemnou vůni poloupíří krve. Je pro mě nyní jako bůh, bůh poloupírů. Najednou se Phie pohla ruka, koutek pusy. Začala křičet ze spaní.

Nevím co, nerozuměl jsem ji, ale věděl jsem, že je to něco co určitě nebývá spojeno s přípravou na přeměnu. Rychle jsem vyběhl z pokoje. Volal jsem Ann, ale ta neodpovídala, neslyšela, proto jsem seběhl dolu. Ann seděla na pohovce a četla si nějakou knihu, rychle jsem vzal svou matku do náruče a běžel s ní, ani nevím proč jsem tak udělal, asi jsem měl pocit, že běhám rychleji než Ann, tedy to vlastně nebyl pocit, byla to pravda.

Rychle jsem vyběhl nahoru, matka na mě jen nechápavě hleděla, otevřel jsem dveře, nikde nikdo, postel byla prázdná. Svalil jsem se na zem. měl jsem divný pocit, jako kdyby mi tlouklo srdce. Byl jsem bezbranný, najednou pod domem zaskřípalo auto, poznal jsem,že je to Grayserovo Mitsubishi Evolution. Rychle jsem seběhl ze schodů, Ann za mnou, najednou se v našem obývacím pokoji nashromáždila celá rodina. Kromě Finda, který se prý nově seznámil a byl se svou novou upíří přítelkyní na lovu. Lizzie byla  někde v klidu, v pokoji.

Do dveří vlítl vyplašený Grayser.

„Kde je?“

„Nevíme zmizela.“řekla provinile Ann.

Viděl jsem ji v lese, vypadalo to že někde u potoka , musíme jí najít, viděl jsem jiné upíry, chtějí jí ublížit, tvoří nějakou velkou silnou rodinu a chtějí Phie, chtějí nás všechny ovládat tím, že získají nejmocnější upíry a chtějí i Phie pravděpodobně v ní vidí velkou sílu. Chtějí ji očarovat temnými silami, stejně jako očarovali aspoň 3 upíry, je jich dohromady sedm a chtějí Phie ta je jedna z osmi, z osmi upíru kteří budou chtít dobývat svět.

Phienin pohled

Cítila jsem, jak se mi zima prodírá konečky prstů u nohou. Otevřela jsem oči, strašně jsem se lekla, ale tak moc že jsem nadskočila půl metru nad zem. Kde to jsem? kolem mě byl všude les a potůček, voda se řítila přes kamení, ale byl to tak nádherný zvuk, že i přesto, že jsem neměla ponětí, kde jsem se na pár vteřin zaposlouchala

Pak se však vrátila do reality, hnusné reality, kde všichni jsou? Měla jsem hlad. Koukla jsem se na své oblečení, bylo celé promočené, vlasy rozčepýřené. Strašně jsem se bála, chtěla jsem jít do okolí, ale ve své blízkosti jsem cítila zlo. Musela jsem jen doufat že mě najdou, koukla jsem se na hodinky, dvě hodiny?????? propána o jsem, ale spáč. Začala jsem se klepat, slyšela jsem hlasy, ale v mé hlavě, cizí zlé hlasy, bála jsem se přeměny, nervózně jsem ji utrhla několik vlasů. Kdyby tady byl teď Marble. Jeho sametová pleť a kůže. Jeho krásný obličej, jeho dokonalost.

Zlý hlas promluvil zase, tentokrát jsem se jeho mluvení podala a upadla do bezlítostného a nechtěného spánku.

Grayserův pohled

Bylo už asi deset hodin večer a pořád nic, pořád jen strašná starost že se Phie něco přihodí. Find se vrátil, bez přítelkyně a pomohl nám s hledáním. Ale stále jsme Phie nenašli, žádna stopa, žadná nápověda. Nic. Prohledávali jsme jednu stranu lesa, já s Findem a Mindy. Druhou měl na starost Marble a zbytek rodiny.

Měl jsem šílený strach, začalo se to všechno splňovat podle mého vidění, jen s výjimkou, že jsem předtím neviděl z jakého důvodu bude Sophii v lese. Najednou když jsme běželi se před námi vynořila dívka, malá bledá upírka, s černými oči a černými polodlouhými vlasy, byla hezká.

„ Á tati, to je Verslayse, moje přítelkyně představil mi jí Find“ já jsem ji však jen podal ruku a řekl, že mě těší, dál jsem se jí nezabýval.

„Přišla jsem vám nabídnout pomoct při hledání“ promluvil její nádherný milý hlas.

„Tu rádi oceníme“ řekla Mindy než jsem stačil otevřít pusu.

podala jí ruku, ale jakmile tak udělala, stalo se něco načekaného Mindy ruku vztáhla a s velkou rychlostí zaujala bojovný postoj.

„Jak se opovažuješ, vystavila si mého bratra přeměně, to tys ho chtěla vypít a teď s ním chodíš.“

„Cože“ vykřikl najednou Find a Verslayse.

„Není to tak jak si myslíš, je možné že si s toho nic nepamatuji, mám výpadky paměti.“ promluvil zase ten hlásek, ale ne už tak krásný, byla v něm cítit bolest a smutek

Kouknul jsem se jí do očí. Nevypadala zle, v tu chvíli jsem si to uvědomil, je to dívka z mého vidění, je jedna z mocných upírek, ovládaných temnými silami. Než jsem stačil odtrhnout se od svého náhledu do budoucnosti, byla pryč, utekla a nikdo za ní nešel. Find si jenom sedl a v jeho očích byl vidět strach. Tohle udělala i minule, utekla“

Všechno jsem obou vysvětlil, popravdě řečeno bylo mi té dívky líto a při představě, že tohle čeká i Phie se mi chtělo brečet.

8) Přeměna

Sophiin pohled

Vzbudila mě ukrutná bolest, ukrutné pálení, bylo to hrozné. Otevřela jsem oči, vše jsem viděla rozmazaně, křičela jsem bolestí. Poznala jsem, že jsem stále v lese, koukla jsem se na hodinky, bylo dvanáct, teď jsem pochopila všechno, přeměna.

Upíří jed, který jsem prý měla uložený v různých částech, se mi začal rozvádět po těle, myslela jsem, že budu zvracet. Všechno mě děsně pálilo nejvíc v krku, ale najednou jsem musela strašně moc zařvat, protože to co jsem cítila do teď nebylo nic, vůbec nic, oproti tomu co nastalo nyní, moje tělo se začalo svíjet v křečích, všechno mi v těle hořelo, už jsem ani nedokázala otevřít oči.

„Phie?“ slyšela jsem ze všech stran hlasy své nové rodiny.

Oni mě hledají a najdou mě, kdyby mi nebylo tak blbě tak bych skákala radostí, teď vzhledem k mému stavu to nešlo, nemusela jsem ani odpovídat, protože všude byly slyšet bolestně výkřiky, mé výkřiky. Už jsem chápala, proč jsem předtím slyšela ty hlasy v podvědomí, byla to vlastně budoucnost, moje omdlívání bylo spojeno s přeměnou a hlasy volající mé jméno měli také určitou souvislost s tím co se mi děje teď.

„Phie“ zvolal Marbl můj milovaný Marb.

Myslela jsem si, že jsem mrtvá, ale nebylo tomu tak, našli mě oni mě našli.Cítila jsem dotek někoho rukou, nevědela jsem koho, ale bylo to příjemné. Ačkoliv jsem nechápala jak můžu myslet na něco jako je příjemnost, když jsem byla na pokraji svých sil a cítila smrt tak blízko jako nikdy.

Ty hebké jemné ruce mě vzaly do náruče někoho stejně hebkého, pochopila jsem už jen podle jeho vůně, jeho krásné vůně.

„Ach můj bože“ zařval táta, v jeho hlase byl slyšet strach

„Marble, dej ji Dalmovi musíme ji co nejdříve přenes k Ann“

„To je v pořádku já tam s ni doběhnu“držel se mě Marbl

„Ne dík, řekl táta až trochu ostře, Dalm ji přenese“

„Ale tati, víš že můžu přenášet jen sebe“

„Dalme sám ty víš, že když překonáš barieru svého myšlení, můžeš přenes kohokoliv, zkus to prosím, vím že ti to působí velkou bolest, když máš přenášet někoho jiného, ale i tak tě moc prosím“

bolest? nechtěla jsem aby kvůli mně někdo trpěl.

„Ano pokusím se“ převzal si mě Dalm z Marblova sevření.

Slyšela jsem slabý šepot Marblov hlasu jak říká něco ve smyslu: prosím brácho zachraň ji.

V Dalmových rukou jsem se necítila tak dobře jako u Marbla, ale v mém mučení mi to bylo celkem fuk.

Najednou jsem kolem sebe postřehla takové napětí a pak zase nic.

Pak jsem cítila jak Dalm padá na zem a bolestně zakřičel.

„Si v pořádku?“ přispěchala k němu Mindy.

„Ano, zkusim to ještě jednou“

„NE“zařvala jsem i přes všechna ta  muka.

Dalm mě neuposlechl a znova to tu bylo, zase jen to napětí a pak jsem najednou slyšela Ann

„Ach můj bože, ještě že jste ji našli, rychle ji dones ke mně do pracovny. Lizzie už spí, ale nesmí tě slyšet“

Cítila jsem Dalmův rychlý pohyb. Pak mě někam položil přispěchala Ann a něco mi vrazila do pusy, bolest se zhoršila, ale po chvíly jsem necítila nic, nic, ale tušila jsem, že to bylo díky Ann, chtěla jsem ji poděkovat.

„Sophii, zlato jak se cítíš? je ti lépe nemusíš mluvit jen pohni prstem jestli ano a jestli ne tak pohni celou rukou, abych ti případne mohla nějak jinak pomoci.“ zazněl její sametový hlásek

Udělala jsem grimasu prstem přesně tak jak mi Ann řekla, pak už jsem vnímala jen pár zvuků okolí jak přichází zbytek rodiny. Dál jsem nic nevnímala. Bylo mi dobře, tak dobře, cítila jsem se volně od bolesti. Věděla jsem, že moje přeměna není u konce, že mám jen zmírněnou bolest, ale byla jsem ráda, že to nejhorší je za mnou. Nad mnou se někdo sklonil, nakonec byl tak blízko až jsem to poznala byl to Marbl.

Dnes podruhé se mi nosní dírky zaplnily jeho vůní.

Pak mi celé tělo znehybnělo, cítila jsem jeho rty na mých a pak už jsem se zapojila, mé rty něžně přejížděly ty jeho, vůbec to nechápu, já ho líbám a přitom se měním v upírku.

„Miluji tě“ věnovala jsem mu tyto dvě slova a díky tomu jsem zjistila, že mám jiný hlas, krásný, ale zároveň zlý…..

Najednou se ode mě odtrhl…..a pak už jsem ho nikde neviděla, vzhledem k tomu, že jsem byla pod prášky jsem viděla jen rozmazané skvrny……co jsem řekla tak špatně? on mě asi nemiluje? ale proč by mě líbal? ptala jsem se sama sebe, moje myšlenky byly zamořeny spoustou otázek.

Marblův pohled

Rozmýšlel jsem se co udělám, tak moc jsem ji toužil políbit. Nevěděl jsem kolik si toho, ale můžu dovolit, měl jsem pocit, že mě má taky ráda, proč by jinak ze spaní volala mé jméno? ale i to nemuselo nic znamenat. Prostě to zkusím a uvidím, zabít mě teď stejně nemůže. Nechtěl jsem nějak zneužívat jejího stavu, ale měl jsem zvláštní nutkání. Pomalu jsem se naklonil a něžně přiložil mé rty na její, ona, no prostě ona se připojila, bál jsem se abych ji neublížil, ale byla už docela upírka, takže si myslím, aby neublížila spíše ona mně. Měl jsem radost z toho, že moji lásku snad opětuje.

V jednu chvíli, však z jejich úst zazněla ta dvě, dvě slova MILUJI TĚ. Tyto dvě slova jsem slyšel jen jedinkrát v životě upíra, od Marsjeli a stejně, stejně mne opustila. Rychle jsem se od Phie odrhl, nemám rád slovo MILOVAT, neznamená pro mě už nic, nic po tom co mi Marsj provedla, opustila mně, podváděla mně a ještě ke všemu byla lidská, ještě že, jsem ji neřekl mé, nebo spíš naše tajemství. Mamka ji neměla moc ráda ani mí sourozenci, připadala jim falešná, ale já jsem měl moc hezké brýle.

A teď už podruhé v životě chybuji,  Phie je pod vlivem prášků a já ji tady líbám a ona vlastně neví, co se děje, ani si pak nebude vědět co řekla. A taky asi říká uplné blbosti

Phie zůstala nehybně ležet na své posteli, já jsem zamířil ke dveřim, jemná podrážka od mých bot, které jsem nosil obzvlášť na lovení byla tak hrubá, až to vydávalo skřípavé zvuky, stejně tak jeany které nosím na lovení, protože se v nich loví nejlíp, neušpině se tolik jako normální kalhoty do školy, ale jsou nepohodlné z toho důvodu že ostrost a tvrdost mé kůže se prostě nemá ráda z hrubostí jeansoviny……………

Autor: tejak (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vniknutí - 4. až 8. kapit.: