Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 6.

19.03.2010 (19:00) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4062×

Edward:

Plánoval jsem pro Bellu překvapení. Byl jsem zamilovaný jako kdybych ji znal aspoň milion let. Ale byli to jen dva dny, co jsem ji prvně viděl. Alice ani Jasper nikomu nic neřekli. Byl jsem rád, protože vysvětlovat Esme, že jsem si našel spřízněnou duši, dopadl bych jako umačkaný na popel. Vím, že by byl šťastná, ale chtěl jsem trochu soukromí.

Alice byla jen zvídavá, ale zase mi pomohla a byla na svoje poměry dost diskrétní. Jasper semnou o tom nemluvil vůbec. Poznal to jen z mojí nálady a Alice mu nic neřekla. Jak jsem slyšel v jejích myslích.

Jak jsem věděl od svojí nadané sestry, měla celá rodina odjet na den na pevninu na lov. Uspořádal jsem si v hlavě, co potřebuji a potichu jsem se vykradl oknem. Odplížil jsem se ke člunu a pomalu nastartoval. Podle toho co říkala Alice, Esme s Carlislem budou zabraní do sebe a ona Jasper taky odtáhne do hlubin lesa.

Potřeboval jsem nakoupit vše potřebné, než se rodina probere v opojení lásky a rozhodnou se, že vyrazí na lov.

Plavba byla neskutečně krásná. Nikdy jsem si tolik nevšímal krásy. Všechno kolem mě, bylo kouzelné. Byl jsem zamilovaný až po uši a na mojí psychice to bylo víc než znát. Užíval jsem si vycházející slunce a šplouchání vln do člunu. Uháněl jsem jako pták po širém moři. Chtělo se mi zpívat a vykřičet do celého světa, že miluji. Že moje vyvolená je Isabella. Bella. Jak mě se k ní hodilo víc. Znělo to o hodně jemněji.

Isabella se k ní také hodila. Vznešené jméno pro grandiózní královnu mořského světa, jak jsem ji viděl já. Ale Bella, bylo jméno tak sladké jako ona sama. Nemohl jsem přijít na žádné jiné jméno, které by se k ní hodilo víc. Neexistovalo.

Po celou cestu jsem myslel jen na ni. Co když tady někde bydlí. Plave někde poblíž mě? Ptal jsem se sám sebe a připadal jsem si jako blázen.

Už jsem konečně viděl pevninu a menší přístav pro soukromé jachty, jako byla ta naše. Zajistil jsem loď všemi potřebnými uzly a nezdržoval se lidskou rychlostí. Nikdo tu nebyl a já pospíchal. Hned u silnice bylo parkoviště, kde jsme měli svoje miláčky. Jak moc se mi stýskalo po mém nablýskaném stříbrném Volvu. To byla vlastně moje jediná láska ve starém životě. Ano měl jsem pocit, že jsem se znovu narodil.

Zaplatil jsem poslíčkovi, který vozy na parkovišti hlídá, a vyrazil jsem do víru velkoměsta. Už bylo světlo a obyvatelé se začínali probouzet. Než jsem se dostal tam, kam jsem potřeboval, byla už většina obchodů otevřena. Podle toho co říkala Alice, hledal jsem obchod s módou od významného návrháře. Byl to Francouz a přestěhoval se na slunečné pláže Brazílie. Přesto, že francouzštinu ovládám velice dobře. Jeho jméno mi dělalo problém.

Byl jsem si jist, že salon jsem objevil dobře. Francouzské složité jméno v obřích rozměrech hyzdilo dveře i moderní budovu. Zaparkoval jsem auto hned před vchodem. Neměl jsem v plánu se moc dlouho zdržovat.

Vešel jsem dovnitř a dalším znakem nevkusnosti byl obří kraví zvonec, který se rozkymácel při otevření dveří. Trochu jsem nad tím zavrtěl hlavou, ale hned jak jsem si všiml prodavačky, jsem toho rozjímání nechal.

„Dobrý den, potřebuji něco speciálního. Nemám dost času. Pomohla byste mi prosím?“ zeptal jsem se mladé slečny kávové pleti. Ochotně se na mě usmála a ukázala mi svůj krásný bílý chrup. Hlavou se jí honilo, jak moc by se jí líbil bílí hřebeček mého vzhledu. Už se ke mně řítila s výraznými boky, pohupujícími se v rytmu hudby, která zněla obchodem, když v tom, se odhrnul závěs za pokladnou a za ním vykoukl malý plešatý chlápek.

Hned mi bylo jasné, že jde o majitele.

„Naomi, schovej se někam obludo. Já pána obsloužím,“ pokynul jí pokrčenou paží k prodavačce. Nechápal jsem přesně, co myslel tou obludou. Ne, že bych měl oči pro jinou, než pro moji nežnou Bellu, ale ta dívka byla rozhodně hezká. Měla dlouhé vlasy spletené v jemných copáncích a měla krásné upřímné oči. Povzbudivě jsem se na ni usmál, když jsem si všiml, že slova šéfa ji moc nepotěšila.

„Co potřebujete mladíků?“ zajímal se změkčilou angličtinou.

„Poslala mě sestra. Edward Cullen, těší mě,“ nabídl jsem mu svoji pravici. Trochu se zarazil, náhle rozzářil a pak mi podal svoji hedvábnou ručku, stylem, že nejspíš čekal, že mu ji políbím. Nic proti takovým nemám, ale za jejich team nekopu, tak to nebudeme přehánět.

„Těší mě. A o co přesně máte zájem?“ vyptával se a prohlížel si mě chlípným okem. Rozhodl jsem se, že si ho nebudu všímat.

„Potřeboval bych nějaké dívčí šaty. Nejlépe modré barvy. Představoval bych si, aby působili jako motýlí křídla. Aby žena, která si je obleče, vypadala jako víla. Máte něco takového?“ zeptal jsem se návrháře a nevšímal si jeho pohledu na mé hrudi. Měl jsem se asi víc nabalit. Bílá košile s rozepnutými knoflíčky asi nebyla zrovna to pravé.

Tohle mi Alice mohla ale říct. Potvora, určitě mě chtěla potrápit.

„No a nejspíš nebudete chtít nic přezdobeného. Vaše rodina vždy upřednostňovala eleganci,“ mumlal si něco pod vousy a odcupital do vedlejší místnosti. Pomalu jsem šel za ním a nechal ho prohrabovat se modely.

Chápal jsem, co myslel tím přezdobené. Když jsem se rozhlídl kolem sebe, všude byli krásné barevné kostýmy na karneval. Spoustu peří a třpytek.

„Mám to,“ zavolal z nejvzdálenějšího stříbrného stojanu. Líně jsem se k němu podíval a byl jsem unesen. Bylo to přesně to, co jsem hledal.

Blankytně modrá splývavá látka v několika vrstvách tvořila celkem krátkou sukni. Látky byla skoro průhledná, ale jak se na sebe vrstvila, byla dostatečně hutná, aby zakryla to, co nemá být vidět. Vršek šatů byl jednoduší než sukně a rozhodně nic průhledného. Okraje tenkých ramínek se stříbrně třpytili. Bylo to ale dostatečně decentní. Stejná průhledná látka, která tvořila sukni, měla přikrývat ramena a paže. Musím uznat, že výstřih byl odvážnější, ale na krásné postavě mojí mořské bohyně to nebude nic vulgárního.

„Perfektní,“ dostal jsem ze sebe přidušeně. Stačilo si v nich Bellu představit a už tak mi to dělalo problémy. Co potom ji vidět na živo a vnímat její krásnou sladkou opojnou vůni. Plešounek se na mě radostně zazubil a pospíchal k pokladně. Tiše jsem se vydal za ním a zaplatil požadovanou částku. Podle ceny šlo opravdu o špičku módního světa, ale o peníze mi nešlo.

Na zadní sedadla jsem položil šaty zabalené v pouzdru a pospíchal zase zpátky. Po cestě jsem nakoupil spousty svíček a zaparkoval svoje autíčko zase u mladého klučiny. Ověsil jsem se taškami a pospíchal do člunu.

Zpáteční cesta mi přišla o hodně rychlejší. Nemohl jsem se dočkat, až budu mít ostrov jen pro sebe. Člun jsem zakotvil u dřevěného mostu a s plnýma rukama jsem se proplížil zpátky do svého pokoje. Podle Aliciny mysli, která se přibližovala k našemu domu, jsem poznal, že jsem vše krásně stihl.