Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 9.

31.03.2010 (14:15) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4280×

Edward:

Její slova mě zabolela. Bylo to jako se probudit z krásného snu.

„Co tím myslíš? Ty nevíš, jestli budeme moct být spolu?“ zeptal jsem se tiše. Nechtěl jsem dávat svoji bolest tolik najevo anebo spíš jsem neměl sílu. Už tak jsem byl vyčerpaný tou náhlou bolestí, která mě svírala.

„Ono to není tak jednoduché, jak to vypadá. To, že jsem tady s tebou, mě stojí jisté úsilí. Jsem stvořená pro život ve vodě, abych vrátila své všemohoucí bohyni moře její dar. Je toho tolik co nevíš o mém světě,“ řekla tiše a v jejím hlase jsem slyšel jistou dávku sarkasmu, ale byla podtržená bolestí.

„Tak mi to prosím všechno vysvětli. Ubíjí mě to, že nevím co se děje. Prosím,“ žadonil jsem. Držel jsem ji za její ručky a lehce je stlačil, abych potvrdil svoje naléhání. Sklopila zrak a dlouho přemýšlela. Nerušil jsem ji, jen jsem doufal, že mi vše vysvětlí a já budu moct podniknout něco pro to, abych mohl být s ní.

Po nějaké době se mi podívala do očí a zhluboka se nadechla.

„Dobře, řeknu ti to. Kde mám začít?“ zeptala se sama sebe. Vytrhla mi svoje dlaně a já se jejího rychlého pohybu polekal. Nechtěl jsem se jí přestat dotýkat. Vstala ze sedačky a začínala se procházet po místnosti.

„Asi by bylo nejlepší vysvětlit ti náš život. Ne všichni mého druhu jsou nesmrtelní. Rodíme se stejně jako lidé. Stárneme a rosteme, učíme se novým věcem jako lidské děti. Dorozumíváme se ústy jako lidé, ale také používáme vnitřní rozmluvu. Při pouhém doteku slyšíme mluvit toho druhého ve své hlavě. Funguje to jen pod vodou,“ řekla a na chviličku se zastavila. Přestože jsem ji nechtěl rušit, nevydržel jsem to a musel se zeptat.

„Jak je tedy možné, že tobě je už dvě stě let?“ vychrlil jsem ze sebe otázku.

„Nesmrtelnými se stávají jen ti, co jsou naší bohyni plně oddaní. Jen ti co v ní věří celým srdcem, ti co dokážou její lásku opětovat záchranou jejích dětí,“ pokusila se mi to vysvětlit, ale já byl okouzlený jejím hlasem. Zněla jako kněžka.

„Já jsem se stala jednou z odměněných za svoji odvahu. Jistě jsi slyšel, že rybáři loví tak krásná stvoření jako jsou velryby. Plavala jsem si poklidně u dna, když v tom kolem mě prosvištěla harpuna. Ani jsem nepřemýšlela o nebezpečí. Byla jsem mladá, bylo mi pouze sedmnáct let. Vždy jsem jednala nerozvážně a nikdy jsem se ničeho nezalekla, ale ten den si pamatuji, že jsem byla ve velkém nebezpečí. Cítila jsem ho. Plavala jsem k místu činu. Vynořila jsem se nad hladinu a připoutala pozornost na sebe. Hrozilo mi velké nebezpečí v prozrazení se lidí, ale pomohla jsem zachránit velrybí rodinku. Rybáře zajímalo víc bájné stvoření než maso. Lákala jsem je k sobě a statečně je zavedla do míst, odkud už se nikdy nedostali.

Naše přeměna je tak zvláštní. Nikdo z nás bohyni nezahlédl, ale v tu chvíli kdy se to má stát ji vycítíš. Zaplaví tě tolik slastných pocitů. A pak když pocity ustoupí, jsi jiný. Na první pohled si toho nevšimneš, ale časem zjistíš, že tvoje stárnutí zamrzlo. Po několika letech, kdy je tvoje požehnání jisté tě zařadí do určité společnosti. Náš vládce nás má jako rádce,“ řekla a já jí hltal pohledem. Byl jsem jako v pohádce, říkala tak neuvěřitelné věci a hrozně jsem si jí vážil.

„Prosím mluv dál,“ žadonil jsem. Usmála se a znovu se dala do chodu.

„Pamatuji si jako malá, když mi vyprávěla jedna vzdálená tetička o světě lidí. Byla zamilovaná do jednoho muže. Pozorovala ho z hladiny. Byl to kapitán jedné velké lodi. Nikdy se nesetkali. On jen smutně hleděl do vody a ona toužebně zírala na něho. Tolik chtěla odejít a být s ním, ale když se rozhodla, že bude svůj život obětovat pro jediný polibek, jeho loď odplula. Hledala ho, ale nikdy nenašla. Žalem pomalu zkřehla a zemřela.

Když se někdy zamilujeme, je to navěky. Bohužel taková láska je mezi našimi druhy skoro nemožná. Můžeme se milovat a plodit děti, ale nikdy není mezi námi spojení, jaké můžeme navázat s jiným druhem. Proto nás je tak málo. Ten den kdy jsme se potkali prvně, jsem byla také prvně na pevnině. Nikdy jsem neměla potřebu odejít ze svého království. Ale tu noc jsem byla tolik osamělá. Rodiče už mi dávno zemřeli a být sama v širém moři není nic příjemného. Něco neviditelného mě táhlo k tomuto ostrovu. Ta bouře byla následkem zloby naší bohyně. Nerada pouští své děti do nebezpečného světa lidí. Když jsem tě spatřila, přesně jsem si vybavila tetiny slova. Byla to láska,“ řekla tiše, sklopila zrak a na jejích tvářích se objevil roztomilý hřejivý ruměnec.

Už jsem to nemohl vydržet. Vyskočil jsem z pohovky a rychle ji uvěznil ve svém náručí. Byl jsem tak šťastný. Právě řekla, že to co ke mně cítí je láska na celý život. V našem případě, věčná láska. Pevně jsem ji objal a svoji tvář jsem schoval do jejích hustých vlasů. Vdechl jsem tu dokonalou vůni a užíval jsem si to víc, než kdy předtím. Tolik jsem si jí vážil. Byla tak jedinečná, kouzelná a dokonalá. To ona byla ztělesnění bohyně.

„Udělám cokoliv, jen abychom byli spolu,“ zašeptal jsem do jejího zátylku. Cítil jsem, jak se její tělo nepatrně zachvělo. Nevěděl jsem, k čemu ta její reakce patří, ale nechtěl jsem si kazit tu chvíli, kdy se jí dotýkám.

„Myslíš, že ti to pro začátek stačilo?“ zeptala se nejistě. Odtáhl jsem se od ní jen na délku paží a pohlédl jsem jí do tváře.

„Myslím, že malou pauzičku ti dopřeju, ale pak mi musíš říct i ten zbytek. Pořád jsi mi neprozradila, jak vypadáte ve vodě. Začnu si myslet, že jste ošklivý a ty se za to stydíš,“ pokusil jsem se zlehčit situaci. Nepatrně se zašklebila.

„No počkej, až mě uvidíš, budeš mě prosit, abych tak zůstala,“ zasmála se a drcla do mě pěstí. Snažila se vymanit z mého sevření, ale já jí to nedovolil. Místo toho jsem ji zavedl k sedačce a donutil jsem ji, aby se posadila.

„Něco jsem ti koupil, počkej tady. Hned ti to přinesu,“ řekl jsem a čekal jsem na její odpověď. Usmála se a malinko přikývla. Vyskočil jsem a pospíchal k sobě do pokoje, kde jsem měl připravený balíček. Byl jsem tak nedočkavý, že jsem upíří rychlostí dáreček popadl a pak se zase rychle vrátil za Bellou.

Ta na mě vyjeveně koukala a kmitala pohledem z rukou do mého obličeje. Přiklekl jsem si před ní a podal jí dárek. Její očíčka se rozzářila a začínala si prohlížet pečlivě zabalenou krabici s mašlí.

„To je krása. Děkuji,“ zajásala. Byla tak roztomilá. Ona si myslela, že krabice sama o sobě je ten dárek.

„To musíš otevřít,“ zasmál jsem se jejímu pohledu. Nejistě si prohlédla krabici a tak jsem se rozhodl, že ji pomůžu. Rozvázal jsem mašli a otevřel víko. Její rozzářený pohled dítěte mě zahřál po celém těle.

Rozklepanýma rukama vyndala modrou látku a opatrně ji rozložila.

„To je krása. Neměl sis dělat škodu,“ řekla skromně, ale bylo vidět, že má radost.

„Tak si je obleč,“ popoháněl jsem ji do svého pokoje. Zavřel jsem za ní dveře a čekal. Nebyl jsem moc trpělivý. Přecházel jsem z bodu A do bodu B. byl jsem zvědavý, jestli jí šaty budou, jak se jí budou líbit a hlavně co ve mě vyvolá, až ji uvidím.

Trvalo jí to asi deset minut. Už mě přestalo bavit přecházet sem a tam a opřel jsem se o opěradlo sedačky. Založil jsem si ruce na prsou a čekal jsem. Sledoval jsem rýhy v dřevěné podlaze, když se dveře od mého pokoje pomalu otevřeli.

Svůj pohled jsem pomalu přesouval od jejích bosých nohou výš. Byla nádherná. Nic krásnějšího jsem nikdy v životě neviděl. Nejen, že jsem ji vnímal jako bohyně moře, ale tak i vypadala. Otevřeným oknem se do jejích šatů opřel něžný větřík a její sukně zašustila, skoro až zazvonila jako fialové zvonečky na louce, kterou jsem tak rád navštěvoval v lesích Forks.

Její vlasy byli poházené po jejích zádech. Šaty jí perfektně padli. Jen výstřih byl trochu volnější a tak jsem měl větší výhled. Pomalu jsem se probíral z transu a musel jsem hlasitě polknout, abych si uvědomil, že nespím. Bylo to těžké, protože vypadala jako ze snu.

„Tak jak se ti líbím teď?“ zeptala se sladce a já nebyl schopen slova. Tolik jsem ji miloval. Byla tak krásná. Nechápal jsem, jak mohla taková osoba vůbec existovat, ale byl jsem za to tak vděčný.

Shrnutí 

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 9.: