Nová povídka!!! Zatím tu máte jen Prolog :) Edward žije se svojí rodinou na ostrově Esme. Už je nebaví předstírat před světem a užívají si klidu a sluníčka. Edward je ale stále sám a teskní po lásce. Na pobřeží ostrova spatří dívku, která ho učaruje. Zamiluje se do ní a ona do něho. Ale Isabella není ani člověk ani upír. Další legenda se zdá být pravdou. O jakou bytost se jedná a jak si vybojují svoji lásku se dozvíte v mojí nové povídce. Pokud se Vám bude zdát aspoň malinko zajímavá, zanechtě mi svůj komentář. Přeji hezké čtení ;) Vaše BadLovelyLucy♥
26.02.2010 (20:15) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4549×
Edward:
Každý večer jsem sedával na písečném poběží, které bylo plné velkých balvanů, které vypadaly jako skalky. Pozoroval jsem hvězdy a sledoval jsem odraz stříbrného měsíce v klidné hladině oceánu. Přemýšlel jsem nad svým životem…
Už je to rok, co jsme se s mojí rodinou přestěhovali z Aljašky. Nacházeli jsme se na ostrově Esme v Atlantickém oceánu poblíž Brazílie. Tento krásný osamělý ostrov koupil můj otec Carlisle mojí adoptivní matce Esme a pojmenoval ho po ní. Šlo o soukromý ostrov, takže jsme nemuseli skrývat naši existenci. Nikdo jiný mimo úklidové čety, kterou jsme měli objednanou z města, sem živý nevkročil.
Je mi sedmnáct let. Už na věky mi tolik bude. Jsem totiž upír. Vlastně celá moje rodina. Můj otec Carlisle nebo stvořitel, jak chcete, je zakladatelem naší rodiny. Všechny nás zachránil před smrtí. Někdy si říkám, že by smrt byla lepší než ta samota, ale nikdy jsem se neodvážil to říct nahlas. Byl jsem vděčný, že mě zachránil, za jeho šanci žít, i když omezeným způsobem.
Já jsem byl první, koho stvořil. Byli jsme spolu pár let, ale pak zachránil mladou ženu. Zamilovali se do sebe, a tak je to moje adoptivní matka. Jak říkáme v lidském světě. Dále pomohl dívce, kterou zmasakroval vlastní snoubenec. Carlisle doufal, že bude mojí družkou, ale přesto, že je nepopsatelně krásná, necítil jsem k ní nic jiného než lásku jako k sestře. Rosalie vždy toužila po dítěti. Bohužel upíří život jí to nedovoloval. Ona je z nás asi nejvíc uvězněná ve věčné existenci, ale aspoň našla svoji lásku.
Našla ji roztrhanou medvědy v lesích a přesto, že toužila po jeho krvi, dokázala ho donést do našeho sídla, aby mu Carlisle pomohl. Bylo nás pět. Já byl sám. Ano měl jsem rodinu a nevím, co bych si bez nich počal, ale vnímat tolik lásky kolem sebe a žádná ta milenecká láska nepatřila mě. Mučilo mě to. Později jsem si na to zvykl. I když ne úplně. Na něco takového se nedá zvyknout, stále doufáte a toužíte. Utápíte se v představách a čekáte. Čekáte, až najdete někoho, koho budete moct milovat, opatrovat a chránit.
Zapomněl jsem říct, že nejsme normální upíři. Neživíme se krví lidí. Po vzoru našeho otce, pijeme krev zvířat. Nechceme být zrůdy a lidský život ctíme. Není to zase tak špatné. Jiným upírům připadáme jako blázni, ale nám to tak vyhovuje. Nevím, jestli je naše svědomí čistčí, když i tak zabíjíme živé tvory a ničíme jejich smečky, ale snad je to lepší jak zabíjet lidi. Já jsem to bohužel dělal, ale nedalo se to unést. Krev lidí je sice chutnější, ale nestojí mi to za to.
Později se k naší rodině přidala Alice a Jasper. Velmi nadaní upíři. Někteří z nás mají dary, které jim pomáhají k lovu, boji anebo jen klidnému procházení věčností. Já jednu takovou schopnost vlastním. Umím číst myšlenky. V boji se to hodí, ale jinak to otravuje život mně i mé rodině. Alice umí nahlédnout do budoucnosti a její druh Jasper umí vycítit a ovládat emoce.
Alice našemu životnímu stylu podlehla velice rychle. Jasper s tím má ovšem problémy ještě dnes. Býval upíří voják v armádě. Celou svoji rodinu miluji jako svojí vlastní, ale nedá se to srovnat s láskou k jedné jediné ženě.
I přes velký počet mých blízkých jsem byl sám. Nejvíc jsem si to uvědomoval, když uléhali do svých postelí, aniž by je potřebovali ke spánku. Já jsem zůstal ve svém pokoji, a ač jsem nechtěl, musel poslouchat myšlenky plné lásky. Poznal jsem spousty žen. Potkával jsem lidské i našeho druhu, ale žádná mě nikdy neuchvátila. Přestal jsem věřit a doufat, že někoho najdu, ale srdce se nevzdávalo.
Často jsem ve svých osamělých nocích o lásce četl. Chtěl jsem, znám pocity, které láska vyvolává, abych ji poznal, až se to stane.
Tady na ostrově jsem neměl šanci někoho poznat, aspoň jsem si to myslel. Nevěděl jsem, že potkám někoho tak krásného a úžasného. Nemohl jsem ani tušit, že její existence je stejně nečekaná jako ta moje. Další z legend se naplnila a já našel lásku. Ale nic není tak jednoduché, jak se zdá. Láska není vždy vším.
Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!