Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voják z povolání Prolog a kapitola 1.

Rob by Lareth

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Voják z povolání Prolog a kapitola 1.Co když se Jasperovi přestane líbit vegetariánství a rozhodne se, že svůj život od základů změní? A navrátí se ke své minulosti? Jak na to zareaguje jeho rodina a především Alice? Bude mu i nadále oporou? A kam má vůbec Jasper namířeno? Pokud si přečtete tento prolog s první kapitolou, něco málo vám napoví. Budu moc rád za jakýkoliv komentář hlavně to jestli mam pokračovat, k16.

18.07.2010 (16:45) • k16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1616×

Voják z povolání Prolog + Kapitola 1.

 

Upír bez lidské krve není upír, a proto mě život mezi „býložravci“ přestal bavit. Byl jsem vytvořen proto, abych z upírů cvičil vojáky a ne abych chránil lidskou holku mého adoptivního bratra Edwarda. Dlouho jsem doufal, že si pro mě Volturiovi přijdou sami, abych se přidal k Arově sbírce talentů našeho světa, ale nestalo se tak. Tak jsem se rozhodl, že se k nim přidám dobrovolně…

 

Rozhodnutí – Kapitola 1.

 

„Jaspere, jestli odjedeš jedu s tebou,“ ozvala se Alice, když si všimla, že si balím a v rychlosti odcházím do garáže. Ani jsem se neohlédl, doběhl jsem k autu a hodil si tašky do kufru. Okolí se kolem mě jen mihlo a už jsem seděl za volantem. Začal jsem startovat, ale ozvalo se jen zaskřípění. „Alice,“ pomyslel jsem si rozčíleně. Vystoupil jsem z auta, přešel jsem ke kapotě, otevřel jsem ji a zjistil, že jsou odpojeny kabely k baterce. Zapojil jsem je zpět, zavřel kapotu a šel si sednout. Kdybych byl člověk, asi bych dostal infarkt, protože poté, co jsem zabouchl dveře, jsem se lekl Alice, která seděla na místě spolujezdce. Asi minutu jsme mlčky seděli, když Alice promluvila.

„Za prvé jedu s tebou, za druhé počkáme do konce týdne, pak pojedeme. Souhlasíš?“ protrhla ticho.

„Dobře víš, Alice, že tebe Carlisle nebude chtít pustit, takže vystup, ať můžu odjet,“ dal jsem jí rychlou odpověď. Alice se na mě zlostně podívala, pak chvíli přemýšlela a poté s klidem řekla:

„Jsi můj muž a slíbila jsem ti, že tě nikdy neopustím.“ Poté mně letmo políbila na tvář a připoutala se. V tom se ale začaly otevírat dveře od garáže a dovnitř vjel tmavě modrý mercedes, ze kterého hned vystoupil rozčílený Carlisle. Ukázal na nás prstem.

„Hej, vy dva! Nahoru! Na výlet pojedete až o víkendu,“ řekl zostra.

„Spokojená, Alice?“ vykřikl jsem na svou ženu.

„Ano, jsem,“ odpověděla ironicky. Poté jsme vystoupili z auta a šli jsme nahoru, jak nakázal Carlisle, stála tam už celá naše rodina.

„Zlatíčka moje, proč chcete jít pryč? To se vám to tu už nelíbí?“ promluvila Esmé mezi vzlyky bez slz. Když už jsem chtěl promluvit, všiml jsem si, že otázka nepatřila mně ani Alici, ale Emmettovi s Rose. Ti si vyměnili pohledy a poté Emmett začal:

„Jelikož jsme dodělali školu, tak jsme se chtěli na nějakou dobu pokusit žít spolu sami a pokusit se o adopci dítěte.“ Esmé se na ně koukala s mateřskou láskou v obličeji a pak se hlasitě rozbrečela zase bez slz. Carlisle ji hned začal utišovat.

„Jestli chcete odejít, tak můžete. My vás tu nedržíme, ale až se budete chtít vrátit, tak budete mít vždy otevřené dveře,“ promluvil Carlisle k Emmettovi.

Ten se pousmál a řekl s úsměvem: „Jasně, tati. Stejně ti budeme muset přivést ukázat vnouče.“ Pak se zvedl a odešel směrem ke svému pokoji. Když už jsem chtěl odejít i já, tak mě zastavila Carlisleova ruka na rameni.

„Počkej, Jazzy. Ty chceš taky odejít. Platí pro tebe to samé, jako pro Emmetta. Máš vždy otevřené dveře, ale upozorňuju tě, že život u Volturiových není to samé, jako tady u nás. A kdyby ses rozhodl, že od nich chceš odejít, tak tě jen tak nepustí. S tím počítej! A tak si to prosím tě dobře rozmysli. Jo, a jestli Alice s tebou bude chtít jít, tak ji taky držet nebudu.“

„Díky, Carlisle. Pokusím se o tom popřemýšlet,“ odpověděl jsem mu, mlčky se otočil a vydal se ven na čerstvý vzduch.

„Na co myslíš, miláčku?“ zeptala se Alice, která mě dohonila a objala kolem pasu.

„Na to, že asi půjdu na svůj poslední lov do lesa. Jdeš se mnou?“ Dobře jsem věděl, že se mnou Alice půjde, tak jsme se vydali na sever směrem k Aljašce, abychom si užili poslední lov honem na grizzliho. Cesta nám netrvala moc dlouho, asi po hodině jsme doběhli k řece, ve které lovilo ryby pět velkých medvědů.

„Z támhle toho si udělám koberec před krb,“ ukázal jsem na největšího grizzliho. Rychle jsem se rozeběhl k vyhlédnuté oběti. Narazil jsem do medvěda tak, že s hlasitým zaduněním dopadl asi pět metrů ode mě. Poté se zvedl na zadní tlapy a hlasitě zařval. Rozeběhl se proti mně, aby mě roztrhal na kusy, ale já jsem mu povedeným saltem uhnul a dopadl za něho.

„Pravidlo číslo jedna. Nikdy si nenechej dostat upíra za sebe,“ varoval jsem ho a pak na něj skočil a v mžiku mu zlomil vaz. Alice kolem jen proběhla a s půvabem skolila druhého největšího medvěda.

„Máme dva koberce!“ zakřičela vítězně. Poté jsme si oba hodili vysáté medvědy se smíchem na záda a vydali se nejkratší cestou k domovu. Dorazili jsme při západu slunce.

„Jaký byl lov?“ přivítal nás Carlisle a očima sjel náš úlovek.

„Asi velmi podařený jak tak koukám,“ odpověděl si sám. Medvědy jsme vykuchali, stáhli z kůže a podle knih jsme je vypreparovali tak, abychom z nich měli ty slíbené koberce.

 

Další den jsem byl v obýváku první. Je to ironické, ale v baráku to doslova všechno spalo. Divné. Já jsem, jako všichni obyvatelé toho domu, nespal už pár let. Usmál jsem se sám pro sebe. Dřepl jsem si na gauč a pustil televizi na programu o boxu a bojovém umění. Také jsem začal přemýšlet o tom, jak prožiju poslední dny ve Forks…

Autor: k16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Voják z povolání Prolog a kapitola 1.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře