Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volba osudu - 17. kapitola

27.01.2010 (15:45) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3476×

17. kapitola

„Promiň. Neměla jsem o tom mluvit,“ zašeptala Kat. Ne, kvůli mně nesmí být smutná. Proto jsem sem nepřijela.

„Vůbec se neomlouvej. Jsem ráda, že vím co se děje,“ pousmála jsem se. Nebyl to sice šťastný úsměv, ale aspoň nějaký.

„A kde teď přesně bydlíš? A co ten doktor?“ Šlehla pohledem na Edwarda a na naše propletené ruce.

„Ten doktor,“ usmála jsem se, „je Ed… Johnův otec.“ Neměla bych se pořád přeříkávat!

Kat zužila oči, ale potom se zasmála.

„Neříkej Johne, že ti Domča taky říká Edwarde?“ smála se.

„Taky?“ zeptal se nechápavě Edward.

„Neříkám,“ zamručela jsem.

Katrin se na mě podívala. „Ale jo. To tvoje Ed… Johne a tak.“

„Komu ještě říká Edwarde?“ ptal se Edward Kat. On ani ona toho asi nenechají, že?

„Nikomu.“

„Ale Domi, vždyť je to sranda. On asi ani neví kdo to je.“ Skrčila si pod sebe nohy a usmívala se na mě.

To je on! Chtěla jsem zakřičet.

„Stále čekám,“ zakřenil se na ni.

Ne. Prosím, neříkej to.

Katrin se trochu omámeně dívala na Edwarda a usmívala se.

„Jestli mu to řekneš, tak tě zlechtám,“ pohrozila jsem ji. Moc dobře vím, co na ni platí.

„Ne, ne, ne. Nic neřeknu. Slibuju.“

Zasmála jsem se, zdvihla se a sedla si vedle ní. Objaly jsme se a zasmály. Mám ji mocinky ráda.

Koukla jsem se do očí Edwarda a bylo vidět, že je šťastný, když jsem šťastná taky já. A já byla.

„Tak kde teda bydlíš. Jen abych ti mohla psát a tak,“ pokrčila rameny.

„Můžeš mi psát maily,“ pokusila jsem se vymluvit. Přece jí nemůžu říct, že bydlím ve Forks. To by mohla něco tušit. A já svou nejlepší kamarádku nehodlám ohrozit.

„V Portlandu,“ řekl Edward nevzrušeně. Snažila jsem si vybavit, kde přesně Portland leží. „Potom ti napíšu adresu, kde můžeš Domče psát.“

„Dobře,“ přikývla a zase mě objala.

Strávili jsme s Katrin skoro celý den. Ale teď jsem se musela rozhodnout, jestli se mám jet podívat k nám domů a nebo ne. Mohla bych také navštívit sousedku, u které jsme nechali před odjezdem Eda – což je můj pes. Teda bývalý.

„Ty máš psa?“ zeptal se překvapeně Edward.

„Jo,“ přikývla jsem.

Nakonec jsme k našemu domu přijeli a já nakoukla oknem dovnitř.

„Zajdu do sousedního domu. Sousedka má klíč,“ řekla jsem a vydala se tam.

Paní Vilma mi ho dala a k mým nohám přiběhl Eda a povalil mě na zem a začal mě olizovat.

„Ede,“ zavýskla jsem. Edward se objevil u mě a Eda ze mě odhodil.

Ed zakňučel a zalezl za strom. Nechápavě jsem se na Edwarda podívala.

„Dobrý?“ zeptal se.

„Co je? Vždyť mě jenom vítal.“ Pomohl mi zdvihnout se ze země a vykulil na mě oči. „To je tvůj pes?“

Přikývla jsem a šla za Edem. Když se vzpamatoval ze šoku z Edwarda, šel poslušně za mnou do domu. Ale do Edwarda se držel radši dál.

„Počkám tady,“ řekl když jsme stáli v obývacím pokoji před schody do patra. Kývla jsem hlavou na souhlas a vydala se do mého pokoje.

Všechny věci ležely na svém místě, až to bylo k nevíře. Trochu to bolelo tady být, ale myslela jsem si, že to bude horší. A tak mě napadlo…

„Edwarde!“ zavolala jsem.

„Ano?“ vešel ke mně do pokoje. Otočila jsem se na něj a nejistě promluvila: „Tys říkal, že bysme dnes večer měli přespat tady v hotelu, že? A tak, proč ne tady?“

„Jsi si jistá?“

„Jsem. Ale jestli nechceš…“

Edward se objevil u mě a umlčel mě polibkem.

„Chci,“ zašeptal mi do rtů. Vzdychla jsem a znovu spojila naše rty.

Ed začal na Edwarda štěkat. Musela jsem se tomu zasmát.

Edward se na něj zamračil.

„Ne že ho vysaješ,“ nakázala jsem mu a znovu se zasmála.

Edward nakrčil nos. „Nechci si kazit chuť,“ řekl a zakřenil se na mě. „Ty jsi říkala Edwarde, někomu jinému než mně, jo?“ nadzdvihl jedno obočí.

„Ne, Kat si dělala srandu,“ zamumlala jsem a sklopila oči.

Něžně mně uchopil za bradu a donutil mě setkat se s jeho pobavenýma očima.

„Já jsem si to přečetl od Katerin mysli, ale chci znát důvod.“

„Žádný není. Prostě jsem se párkrát přeřekla. To je celé.“

Zasmál se. „Dobře. Nebudu tě trápit.“

Úlevně jsem vydechla, že to už je za mnou.

„Jdu se osprchovat,“ oznámila jsem mu a vykroutila se z jeho paží.

Po sprše jsem vlezla zpátky do svého pokoje a našla Edwarda jak si prohlíží mou sbírku knih. Hlavně Stmívání ságu. Už jsem je dlouho nečetla, uvědomila jsem si smutně.

Popošla jsem blíž k němu a vzala do rukou Zatmění – ze všech čtyř má nejoblíbenější. A ani nevím proč.

„Těšíš se, až se objeví Bella?“ zeptala jsem se tiše, jen s malou stopou bolesti.

Pozorně se mi zadíval do očí. „Co na tom záleží, jestli se objeví nebo ne?“ zeptal se stejně tiše. Zavřela jsem oči a položila si hlavu na jeho hruď.

Protože nebudeš mít na výběr, dodala jsem v duchu. Bude to jako když se Bella rozhodovala mezi Edwardem a Jacobem. A já jsem v tu chvíli Jacob. Bude mě milovat, ale Bellu víc.

Nic na můj chod myšlenek neřekl. Třeba mě neslyšel a nebo prostě neměl co na to říct.

Eda jsme pustili za dveře, protože asi těžko by spal v místnosti s upírem.

Edward mě zdvihl ze země a odnesl do postele. Poté si lehl vedle mě a zabalil mě do přikrývky. Já jsem ale ještě spát nechtěla. Měla jsem chuť na něco jiného.

Vylezla jsem si na něj a ochutnala sladkou chuť jeho rtů. Ten polibek se stále víc a víc prohluboval, dokaď jsem neležela pod ním a jeho ruce nebloudily po mém těle.

Měla jsem na sobě jen tátovu košili, kterou jsem našla v jeho skříni.

Přejížděla jsem po jeho svalech přes tričko, nakonec mi to nedalo a já mu ho začala vytahovat nahoru. Myslela jsem si, že mě zastaví, ale sám mi pomohl si své triko sundat. Znovu spojil naše rty.

Zatímco jsem přejížděla strukturu jeho svalů na hrudi a na břiše, on mi začínal rozepínat od shora košili. Při každém rozepnutém knoflíčku se jeho rty otřely o mou nahou kůži.

Oba jsme zrychleně dýchali a sténali jména toho druhého.

Mé tělo bylo jako v ohni a Edwardovy chladné dotyky mi působily ještě větší rozkoš.

Edward mě zbavil košile a já pod ním ležela už úplně nahá. Jeho rty se přesunuly k mým ňadrům a vzaly do úst jednu z mých bradavek. Slabě jsem vykřikla. Celá jsem se pod ním třásla. Ale ne zimou, ale vzrušením a rozkoší.

Pustil mou bradavku a sjížděl svými pootevřenými ústy po mém těle. Celá omámená a smyslů zbavená jsem si přesunula ruce k jeho pásku u kalhot a začla ho rozepínat. Edward mi pomohl a už ležel nade mnou jenom v boxerkách.

„Miluju tě,“ zašeptal mi do ucha a jemně ho skousl.

Zasténala jsem a vyhledala jeho rty. V našich ústech započal bouřlivý tanec. Rychle jsem ho zbavila těch přebytečných boxerek a trochu nadzdvihla boky, abych se jimi mohla o něj otřít.

Zasténal mé jméno, chytl mě za boky a vrtěl se tak, dokaď mě nedonutil rozevřít nohy. V tu chvíli kdy spojil naše jazyky, spojil taky naše těla.

Prolomila jsem se v zádech, zaklonila hlavu a vykřikla. Na jednu stranu bolestí, která postupně odcházela a na druhou slastí.

Bolest ustoupila a já cítila čím dál tím větší rozkoš. Omotala jsem okolo něj nohy a Edward se začal pohybovat. Napřed pomalu, ale potom začal zrychlovat tempo.

Když jsem se blížila k vyvrcholení, zaryla jsem mu nehty do paží a vykřikla. Celá jsem se třásla a cítila se tak dokonale, nádherně, úžasně… ale i přesto vyčerpaně.

Edward vyvrcholil pár vteřin po mně a svalil se vedle mě. Snažili jsme se zpomalit dýchání a Edward mě mezitím zabalil do deky a přitulil si mě k sobě. Položila jsem mu hlavu na hruď a spokojeně zavřela oči.

„Miluju tě,“ vydechla jsem unaveně a plná uspokojení.

Ucítila jsem jeho rty ve svých vlasech.

„Já tebe víc. Spinkej lásko, ať se ti něco pěkného zdá. Mé srdce ti vždy bude patřit…“

Řekl ještě něco, ale to už jsem se ponořila do říše snů, ve které bude určitě figurovat má láska.

***

Moc vám všem děkuju, že čtete mou povídku a jsem ráda, že se vám líbí.

Pro pořádek - Bella se v mé povídce taky objeví. Ale potom bude na vás s kým Edward zůstane - jestli s Domčou a nebo Bellou. Mně je to opravdu jedno. Bude záležet jen na vás.

Doufám, že se vám tato kapitola líbila. Papa EDdomcaBE :-D

Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volba osudu - 17. kapitola: