Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volba osudu - 28. kapitola

08.03.2010 (09:30) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3165×

Edit: Článek neprošel korekcí.

28. kapitola

Po půl hodině Emmett vešel s rukama za zády a tvářil se jak mučedník.

Ach ne…

„Promiňte, že vás musím zklamat,“ zatvářil se Emmett smutně a mně srdce uvízlo až v krku. „Ale vyhrál jsem!“ zakřičel a rozchechtal se na celý dům. V rukách, které měl za zády, držel láhev plné rudé krve.

„Je ještě teplá,“ řekl a podával mi ji se zlomyslným úsměvem. Snažila jsem se na sobě nedávat znát úlevu. Nakrčila jsem nos hnusem, když ji ke mně postrkoval.

„Sázka je sázka,“ pokrčil rameny a zakřenil se na mě.

„Nemusíš to pít,“ vyhrkla Rose, když jsem si od něj brala tu láhev.

„Ale lásko, to by porušila dohodu,“ objal ji Emmett kolem pasu. Alice se k Rose přidala a snažila se Emmetta přemluvit.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou a s malou odpudivostí jsem pozorovala, jak se ta rudá kapalina hýbe. „Emmett má pravdu. Kdybych ji nevypila, tak bych porušila sázku. A to není vůči němu fér.“

„Přesně tak,“ souhlasil Emm.

„Tak u toho nemusím být,“ řekl šeptem Jasper a poodstoupil od Alice a šel ke dveřím. „Potom mi řeknete, jestli to vypila nebo ne.“ Podíval se na všechny a nakonec jeho oči ustaly na mě a na láhvi, kterou jsem držela v ruce. Potom odešel.

„Bude mít někdo z vás problém, když tu flašku otevřu? Neskočíte po mně, že ne?“ ubezpečovala jsem se.

„Ne. Umíme se dobře ovládat,“ potřásla hlavou Rosalie.

„To se Edwardovi nebude líbit,“ zamumlala zamračeně Alice, když jsem ji otevírala.

„No tak mu to neřekneme. Jo a Emmette? Ehm… z kterého zvířete ta krev je?“

„Vážně to chceš vědět?“ zužil oči a mírně se pousmál. To se mi vůbec nelíbilo.

„Tak radši ne,“ pípla jsem a přičichla si k pochoutce upírů. Trošku jsem nakrčila nos a Emmett se mi zasmál. Bylo to zvláštní. Nijak mi to nevonělo, ale ani nijak nezapáchalo. To zvládnu, řekla jsem si a se zavřenýma očima jsem si lokla. Chutnalo to zvláštně. Ne že by mi to chutnalo, ale nevadilo mi to. Otevřela jsem oči a uviděla tři páry zvědavých očí, které čekaly, jak se zachovám.

„Dáte si?“ zeptala jsem se jich a natáhla k nim láhev. Rosalie s Alicí mě zděšeně pozorovaly, jen Emmett z toho měl první Vánoce.

„Ne, ne. Sázka zněla, že to vypiješ celé,“ zasmál se Emmett. „Nebo jsi srab?“

To mě naštvalo. „Ne, nejsem!“ Emmett schytal z každé strany jeden pohlavek od Rose a Alice. Trošku mě děsila představa, že bych to měla vypít celé. Ale zase mé dítko nebude se trápit hlady. Zhluboka jsem se nadechla a se zavřenýma očima jsem začala polykat. Snažila jsem se nevnímat, co piju. Představovala jsem si, že je to jahodový džus.

Úlevou jsem vydechla, když jsem vypila poslední doušek. Přiložila jsem si dlaň přes pusu, kdyby se mi náhodou udělalo špatně, ale vůbec nic se nestalo. Naopak, připadala jsem si taková… silnější.

„Je ti dobře?“ zeptala se mě starostlivě Alice a udělala ke mně krok.

„Tak u toho já být nemusím, když hodí šavli,“ zabručel Emmett a chystal se odejít.

Přesunula jsem si dlaň z pusy na žaludek. „Ne. Myslím, že je mi dobře,“ zamumlala jsem a uvnitř jsem byla spokojená. Zvládla jsem to!

„To mi nijak nepřijde,“ zavrtěla Rose hlavou. „Jsi bělejší než kdy jindy.“

„Je mi dobře,“ stála jsem si na svém, ale zároveň jsem se cítila tak nějak zvláštně. Cítila jsem takové mravenčení v dolních končetinách… Počkat! Vždyť já nemůžu nic cítit.

„Já cítím nohy,“ zašeptala jsem a nevěřícně jsem na ně hleděla.

„Cože?“ vyhrkla Alice a už u mě klečela. „Jak jako, že je cítíš? Můžeš s nimi pohnout?“

Zděšeně jsem se na ni podívala. „Já-Já-Já nevím.“

„No tak to zkusíme,“ navrhl Emm a přemístil mě na postel, kde mě posadil. „Cítíš toto?“ zeptal se, když mi poťukával dlaní po noze. Vykulila jsem oči, opravdu jsem něco cítila. Jindy bych ani nevěděla, že se mé nohy dotýká.

„Něco cítím. Zkus zvýšit tlak,“ navrhla jsem, ale hned toho litovala. Sykla jsem. „Řekla jsem zvýšit tlak a ne mi zlomit nohu.“

„Promiň,“ řekl, ale neznělo to vůbec kajícně, protože se usmíval. Podívala jsem se na holky a ony se také usmívaly. Když mi došlo, co se právě stalo, tak se mi roztáhly koutky do velkého úsměvu.

„Chci se postavit.“

„Dobře,“ souhlasil ihned Emm a chtěl mi pomoct se zvednout, ale Alice ho zastavila.

„Měli bychom počkat na Carlisle. Co kdybychom udělali něco špatně…“ zatvářila se kapánek vyděšeně.

Zamračila jsem se na ni. „Ale co když do té doby zase přestanu ty nohy cítit. Chci se postavit. Emmette, prosím,“ udělala jsem na něj psí oči. Emmett se uchychtl a už mi pomáhal se zvednout. Ucítila jsem pevnou zem pod nohama, ale tak silná jsem si ještě nepřipadala. „Hlavně mě Emme prosím nepouštěj,“ zaprosila jsem.

„Rozkaz,“ zasmál se.

Stála jsem na zemi a cítila jsem, jak se mi krev rozlévá do celých dolních končetin. Pokusila jsem se rozhýbat prsty. Chvíli to trvalo, než se mi to podařilo a začaly mě nohy poslouchat. „Můžu pohnout prsty,“ zasmála jsem se.

„Co se děje?“ zeptal se Jasper, když vešel do dveří. Jakmile mě uviděl stát a ucítil naší skvělou náladu, tak se začal usmívat a byl hned u mě. „Páni, Domčo. Ty už stojíš.“

Zasmála jsem se. „Jo no. Emmette, mohl bys mě pustit? Zkusím udělat krok, a kdybych náhodou padala…“

„Tak tě chytím,“ usmál se a pomalu mě pustil. Trošku jsem zavrávorala, ale hned jsem našla balanc. Pomalu jsem začala sunout jednu nohu dopředu a pořád se usmívala. Když jsem udělala první krok, uslyšela jsem, jak Alice s Rose zavýskly štěstím. Zhluboka jsem se nadechla a připravovala se na další krok, ale podcenila jsem svou sílu a mně se podlomily nohy. Kdyby mě Emmett nezachytil, už bych ležela na zemi.

„Dobrý?“ zeptal se mě starostlivě.

Přikývla jsem a obdařila ho zářivým úsměvem. „Mám nápad…“ řekla jsem. „Postav se Emmette přede mne a já se ti chytnu za paže a pomalu půjdu dopředu, zatímco ty budeš ustupovat dozadu.“

Postavil se, jak jsem řekla a já se ho pořádně chytla a začala jsem dělat další kroky. Musím říct, že mi to šlo už lépe. Už jsem měla naprostou kontrolu nad celým svým tělem. Půlku noci mi všichni pomáhali se rozhýbávat a já se strašně těšila, až přijede Edward a uvidí, že už umím chodit. To byl největší důvod, proč jsem chtěla zůstat co nejdéle vzhůru a cvičit. K ránu jsem to už nevydržela a ve stoje se mi začaly klížit víčka. Emmett si toho všimnul a dřív než jsem usnula ve stoje, mě přemístil do postele.

Spokojeně jsem otevřela oči a dívala se, jak se sluneční paprsky prodírají skrze okno do pokoje.

Něco studeného přejelo po mém obnaženém krku a já na moment ztuhla.

„Dobré odpoledne, lásko,“ zašeptal sametově hebkým hlasem můj anděl. A přejel mi rty po tváři. S úsměvem na rtech jsem se k němu otočila a spatřila jeho pokřivený úsměv.

„Ahoj,“ šeptla jsem a políbila ho na rty. Když jsem se chtěla odtáhnout, tak si mě víc k sobě přitiskl a polibek prohloubil.

„Kampak?“ vydechl mi do úst a začal mě hladit po zádech.

„Do koupelny,“ usmála jsem se, ale Edward nevypadal, že by mě chtěl jen tak pustit.

„A to mě tady chceš jenom tak nechat?“ zeptal se smutně. Přejela jsem mu rty po jeho božské tváři a zakřenila se.

„A copak ty mě nechceš vidět, jak umím chodit?“ zeptala jsem se s nadzdvihnutým obočím.

Edward vykulil oči. Copak to nevěděl?

„Tak tuto novinku se mi snažili všichni neprozradit?“ zamumlal zamyšleně a hned na to se mu rozjasnil obličej štěstím a přitáhl si zpátky mé rty.

„Edwarde,“ zasténala jsem, když se jeho rty přesunuly na můj krk. „Já ti chci opravdu ukázat, jak už umím chodit. I když teď nevím, jestli se vůbec dokážu postavit.“

„Pročpak?“ zeptal se mě pobaveně a pomáhal mi, se posadit.

Začervenala jsem se. „Protože jsem opilá láskou.“ Edward se na mě něžně podíval a pohladil mě po mých rozhořelých tvářích a nepřestával se mi dívat do očí. Přibližoval ke mně obličej, a když už jsme se rty o sebe dotýkali, tak se rozrazily dveře.

„No tak děcka. Nechte si to najindy,“ zasmál se Emmett a za ním stál zbytek rodiny. Edward něco nesouhlasně zamručel a na Emma se zamračil.

„Ahoj,“ pozdravila jsem všechny.

„Slyšel jsem, že ses včera v noci postavila a že už si udělala nějaké kroky,“ řekl Carlisle a bylo vidět, že je překvapený, ale přesto šťastný.

Přikývla jsem.

„Ach zlatíčko, to je tak skvělé,“ přišla ke mně Esme a objala mě.

Když mě pustila tak jsem se na ni usmála a pořádně zhluboka jsem se nadechla a postavila se. Pomalu jsem se rozchodila a uslyšela úlevné výdechy. Chodila jsem po celém pokoji a nakonec jsem zakotvila u Edwarda v náruči.

„To je úžasné,“ slyšela jsem promluvit Carlisle a tak jsem se na něj spokojeně usmála.

„No podívejme se, co udělá půl litru krve,“ zasmál se Emmett a Edward vedle mě ztuhl.

Tak jako vždy doufám, že se vám kapitola líbila a že jste rádi, že už Domča chodí. Budu moc ráda za každý komentář. A čím víc komentářů uvidím, tím dřív tady přibude další kapitola.

Jinak děkuji za krásné komentáře u předchozí kapitoly. Děkuji EDdomcaBE

Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volba osudu - 28. kapitola: