Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volba osudu - 29. kapitola

12.03.2010 (13:45) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3280×

29. kapitola

„No podívejme se, co udělá půl litru krve,“ zasmál se Emmett a Edward vedle mě ztuhl. O-ou zaznělo mi v hlavě a stiskla jsem Edwardovu ruku pevněji. Já toho Emmetta opravdu jednou zabiju.

Všichni jsme na Emma zírali. Někteří nechápavě a někteří, jakoby ho chtěli sami uškrtit.

„Kruci,“ potichu zaklel a potom si začal pískat a dívat se všude možně jen ne na nás.

„Vy jste ji nechali pít krev, jenom kvůli tomu, že nevyhrála sázku?“ zeptal se Edward přidušeně a bylo vidět, jak moc se ovládá. Šlehal očima po Emmovi, Alici, Rose a Jasperovi.

„Je to pravda?“ vykulila Esme zděšeně na mě oči. Mírně jsem přikývla hlavou a koukla se na podlahu.

„Oni mi to nenutili. Já sama jsem na to přistoupila,“ řekla jsem a bojovně povystrčila bradu. „A navíc mi to přeci jen pomohlo, ne?“

„Našel by se i jiný způsob, než pít… krev,“ oponoval mi Carlisle a nesouhlasně se mračil.  No v téhle stránce má asi pravdu, ale jinak by mé miminko mezitím vyhladovělo. Takže toho vůbec nelituju.

„Hm. Ale nic se přece nestalo. Teda až na ten malý zázrak.“

„No já nevím,“ zamračil se Carlisle, „a je ti dobře? Nedělalo se ti po tom zle? Asi bych tě měl vyšetřit…“

„Ne!“ vykřikla jsem zděšeně. Ale jakmile jsem si všimla, že je moje reakce překvapila, pokusila jsem se o klidnější tón. „Ehm. Je mi dobře a nemyslím si, že bych potřebovala nějaké vyšetření.“ Nervózně jsem si začala okusovat dolní ret. Edward mě chlácholivě pohladil po zádech, přičemž se mi trošku zrychlil tep. Ty jeho dotyky mě vždy odrovnají.

Chytla jsem Edwarda za ruku a zatáhla za ní. Naštěstí pochopil a šel se mnou. No, neumím si představit, jak bych za sebou táhla upíra.

„Mám hlad,“ vysvětlila jsem, když jsme kolem ostatních procházeli. Bylo poznat, že se už Edward kapánek uvolnil.

„Hned ti půjdu něco udělat,“ řekla Esme a byla ve vteřině pryč. Usmála jsem se a prošla ruku v ruce s Edwardem mým pokojem.

„Opravdu je ti dobře?“ zeptal se mě starostlivě a zadíval se mi do očí. Přikývla jsem a stoupla si na špičky, abych ho mohla políbit. Jindy ke mně naklání hlavu, abych se nemusela takhle natahovat, ale mně to nevadilo. Ve skutečnosti jsem se chtěla pořádně protáhnout. Usmál se a spojil naše rty. Tu nádhernou chvíli, přerušilo vedle nás zakašlání. Zamračila jsem se. Od kdy upíři kašlou? Ale nemusela jsem ani pootočit hlavu, abych věděla, že to je určitě Emmett.

„Nechci rejpat, ale Edward moc nevypadá, jako tvůj oběd. A chudák Esme se v kuchyni snaží,“ povzdechl si smutně. Uslyšela jsem, jak v Edwardově hrudi se začalo ozývat vrčení. Přerušil ten nádherný polibek a zamračil se na Emmetta.

„No, co? Z tebe by se moc nenajedla,“ pokrčil Emm nevinně rameny, ale to už mě Edward pouštěl a se zavrčením se vrhl za Emmettem, který v tu ránu byl pryč. Stála jsem nahoře před schodištěm sama a při každé ráně jsem se trošku přikrčila. Doufala jsem, že se jim nic nestane. Ale raději jsem se chtěla jít ujistit. Začala jsem sbíhat schody, ale škobrtla jsem o vlastní nohu a padala k zemi. Zavřela jsem oči a napřáhla ruce před sebe, ale včas mě někdo zachytil.

„Dobrý?“

Zhluboka jsem dýchala a vděčně se podívala na Alici. „Děkuji… Že se jim nic nestane, že ne?“ zeptala jsem se hned, jak jsem se dostala ze šoku. Chyběla necelá sekund a mohla jsem dopadnout na bříško. Mé ruce se daly do pohybu, aniž bych o tom rozhodla a utkvěly na mém lůně, jakoby se chtěly přesvědčit, že tam mé děťátko stále je. Alice následovala pohledem mé dlaně a mezi jejím tenkým obočím se objevila malá vráska. Rychle jsem své ruce od svého lůna odtrhla a dala si je za záda, protože se mi trošku roztřásly.

„Ne, nic se jim nestane. A i kdyby, tak je umíme dát zpátky dohromady.“ Soustředěně na mě hleděla, až jsem dostala strach, že to uhádla…

Ale potom se pousmála. „Pomůžu ti, ať zase nikam nespadneš.“ Chytla mě za ruku a pomáhala mi ze schodů. Úlevně jsem jí úsměv oplatila, ale hned jsem si zase vzpomněla na ty dva.

„Ehm… Alice? Nemohly bychom se na ně jít podívat? Opravdu se jim nic nestane?“ Byla jsem pořád hrůzou bez sebe, že by mohli…

Zasmála se. „Neboj. Oni se perou často. I když… Edward je teď velmi naštvaný.“ Další rána se rozezněla někde venku a já se na Alici vyděšeně podívala. Ta zdvihla oči v sloup a vedla mě ke dveřím, které vedly ven.

„Zlatíčko, máš nachystaný už oběd,“ zavolala na mě Esme. Ale touha zjistit, že jim nic není, byla silnější než můj hladovějící žaludek. Alice ani nečekala, že bych změnila své rozhodnutí a vedla mě dál. Hned jak otevřela skleněné dveře, zamumlala: „Už je konec.“ Nechápavě jsem na ni koukla, ale potom jsem koutkem oka zahlédla, jak zpoza lesa vychází Edward a za ním usmívající se Emmett. Úlevou jsem si povzdychla. Edward se pousmál a byl ve vteřině u mě. Políbil mě a vedl zpátky do domu a Emmettovi zavřel dveře přímo – a to doslova – před nosem. Ohlédla jsem se Edwardovi přes rameno a uviděla Emma, jak nasupeně ty dveře zase otevírá. Edward se vedle mě potichu uchychtl.

„Kdo vyhrál?“ zeptal se zvědavě Jasper a políbil Alici do jejich rozčepýřených vlasů. Se zdviženým obočím jsem se koukla na Edwarda, protože mě to taky zajímalo. Ale on si ho nevšímal a dovedl mě ke stolu, kde mi už Esme podávala velice chutný oběd.

„Kdo tedy?“ zeptala jsem se Edwarda a nabrala si první sousto do úst. Edward obrátil oči v sloup a sedl si ke stolu naproti mně.

„Podle mě já. Ale Emmett tvrdí, že to bylo nerozhodně,“ pokrčil rameny a potulně se usmál.

Zakoulela jsem očima a pustila se do jídla.

Odpoledne jsme všichni skončili v obýváku. Edward hrál na klavír a já jsem ho s úsměvem pozorovala. Alice s Rosalie si prohlížely různé módní časopisy a Emm s Jazzem hráli šachy. Nechápu, jak je může tak nudná hra bavit. Dřív než by dohrál první kolo můj soupeř, tak bych usnula. I když je pravda, že se taky teď snažím, aby se mi nezavíraly víčka při té líbezné, uklidňující hudbě. Carlisle si četl knihu a Esme pracovala na plánku nějakého nového domu. Zdvihla jsem se z pohovky a vykročila ke své lásce. Edward se na mě usmál, přestal hrát, objal mě okolo pasu a přitáhl si mě na svou hruď.

„Nepůjdeme se na chvilku projít?“

Edward mi podepřel jedním prstem bradu a donutil mě setkat se s jeho zářivě-zlatýma očima. „Vypadáš unaveně,“ zamumlal, ale když zachytil můj nesouhlasný pohled, pousmál se. „Dobře, ale jen na chvíli. Teple se obleč.“ Koukl se za mě a nepatrně přikývl hlavou.

Usmála jsem se a skoro běžela do svého pokoje, ale musela jsem se krotit, když teď ve mně roste to mrně. Mé milované mrně.

Edward mě celou cestu lesem přidržoval, abych nespadla. Musela jsem se pokaždé usmát jeho výrazu, když můj krok zaváhal anebo jsem o něco škobrtla. Byl tak starostlivý, až to bylo roztomilé.

Bylo úžasné dýchat ten chladný, čerstvý vzduch. Cítila jsem taky vůni borovic a ranního deště. Byli jsme už dost daleko od domu a tak mě napadla taková bláznivost. To asi ty hormony.

S blaženým úsměvem jsem Edwarda vedla k jednomu ze stromů, který se mi zrovna velmi zalíbil. On mě jenom zvědavě pozoroval, asi chtěl vědět, co mám za lubem. Dotlačila jsem ho ke stromu a začala ho vášnivě líbat. Edward nebyl pozadu a polibky mi náruživě oplácel. Ani nevím jak, ale najednou jsem byla přišpendlena ke stromu já a Edwardovy prsty mi rozepínaly zip u bundy. Vzdychla jsem mu do úst, když jsem ucítila jeho studenou dlaň pod mým svetrem na mé horké, nahé kůži. Toužila jsem po jeho dotycích tak, že jsem se ani nezaobírala místem, kde zrovna jsme a že nás někdo může vidět…

Vjela jsem mu pod hrubou mikinu svými dlaněmi na jeho svalnaté bříško a pohladila jeho svaly. Edward zasténal a začal mě mnohem vášnivěji líbat a jeho ruce bloudily pod mým tričkem. Ale to mi nestačilo a já se k němu více přitiskla a začala se o něj svými boky třít. Slyšela jsem, jak se mu zrychluje dech a jeho poklopec se začal zvedat. Sjela jsem svými dlaněmi k jeho klínu a rozepnula pásek jeho kalhot. Edward odtáhl jednu ruku z mého rozžhaveného těla a uvěznil mi obě má zápěstí nad hlavou. Zasténala jsem a snažila si své nástroje k hlazení jeho božského těla osvobodit, ale nenechal mě. Proč musí být o tolik silnější než já?

Cítila jsem, jak se jeho rty na mých povytáhly do úsměvu. Jeho dlaň se pozastavila na mém lůně, až mi vynechal jeden úder srdce. Potom sjel níž a rozepnul mi kalhoty, ani jsem se nenadála a on spojil se zasténáním naše těla v jedno. Slastně jsem vzdychla a podlomila se mi kolena. Edward mě včas zachytil a starostlivě se na mě podíval, ale ten oheň v jeho očích stále zůstával. Povzbudivě jsem se usmála aby nepřestával. Sjížděl svými bezkrevnými rty po mé tváři a započal tanec našich těl v nezkrotné vášni. Vzdychali jsme si sami sobě do úst a sténali své jména. Celý les musel slyšet, když jsem dosáhla orgasmu a Edward hned po mně. Vyčerpaně jsem si položila hlavu na jeho stále zrychleně zvedající hruď a spokojeně zavřela oči. Byla jsem strašně šťastná, ale zároveň tak unavená…

No... Jelikož jsem to psala jen pár hodin po vysoké teplotě, tak nevím... Ale snad vás aspoň trošku dílek potěšil. Doufám, že si aspoň trošku zasloužím nějaký ten komentík:-D aspoň za snahu...

EDdomcaBE

Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volba osudu - 29. kapitola: