Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volba osudu - 31. kapitola

16.03.2010 (08:30) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3781×

31. kapitola

Cestou domů se mi honily myšlenky hlavou. Jak jim to mám říct? A kdo je ten muž, kterého vídám? Mám snad vidiny? A co udělám, když mi budou chtít mé nenarozené dítko vzít? Tolik otázek a ani na jednu neznám odpověď.

Povzdechla jsem si, když jsme zastavili u domu.

„Můžeš mě pustit dolů,“ zamumlala jsem a on mě pomalu spustil. Ani jsem se mu nepodívala do tváře a chytila ho za ruku, abychom šli. Cítila jsem zkoumavý Edwardův pohled na mé tváři, ale odolala jsem se na něj podívat.

Jakmile jsme vešli do domu, zavolala jsem na celý dům: „Mohli byste prosím všichni přijít do obýváku? Potřebuji s vámi mluvit...“ Než jsem vůbec stačila dokončit větu, všichni už seděli na pohovce a zvědavě nás pozorovali.

Nervozitou se mi stáhnul žaludek a já nasucho polkla.

„My s tebou taky potřebujeme něco probrat,“ řekl Carlisle a Edward se zatvářil bezmocně.

Úlovou jsem vydechla. „Tak začněte,“ pobídla jsem je a váhavě si přisedla k Alici, která nečitelně zírala před sebe. Edwarda jsem táhla sebou, takže se posadil vedle mě a víc si mě k sobě přitáhl. Hladila jsem jeho ruku a užívala si jeho blízkost.

„No... Radši začni ty,“ usmála se nervózně Esme. Přivřela jsem oči a všem jsem se zadívala pozorně do tváře. Že by už o tom věděli? A chtějí prodiskutovat, jaký by byl nejlepší způsob potratu?Otřásla jsem se a víc se přimknula k Edwardovi.

Emm protočil oči nad mou reakcí. „Co je tak těžké uhodnout, co nám chce říct? Vždyť je to jasné jak facka,“ zasmál se svému přirovnání. Vykulila jsem na něj oči a čekala až to dopoví. Edward se vedle mě napjal a začal vrčet. Má ruka ztuhla na té jeho a celé mé tělo polilo horko. „Domče se zřejmě náš bráška přestal líbit a tak si našla někoho jiného,“ pokrčil rameny a já měla chuť mu jednu střelit. Naštěstí to za mě udělala Rose.

„Jasně,“ odvětila jsem suše. „A tím dotyčným nemáš být náhodou Ty?“

„Ani bych se nedivil,“ zakřenil se na mě. „Vždyť jsem věčí krasavec než On,“ ukázal na Edwarda a já pocítila, jak Edward sebou škubnul a jeho vrčení přidalo na síle. Vyprskla jsem smíchy a všichni na mě šokovaně hleděli.

„Omlouvám se,“ dostala jsem ze sebe přes svůj smích. „Prosím, začněte vy.“

Carlisle nahlas vzdychl a soustředěně se mračil. „Dlouho jsem přemýšlel. A všichni až... na Edwarda souhlasili,“ překvapeně jsem se koukla na Edwarda se zdviženým obočím, ale on se mračil na podlahu. „Ale samozřejmě je rozhodnutí na tobě,“ dodal rychle Carlisle, aniž bych věděla, o čem to pořád mluví. „Takže otázka zní...“

„Ticho!“ poručil tiše Edward a celé jeho tělo se napjalo.

„Edwarde...“ začal rozlobeně Carlisle, že ho jeho syn přerušil.

„Pššt.“ Edward upíral rozzuřenné oči na vchodové dveře a já následovala jeho pohled. Nic, čekala jsem, že se ozve zvonek, nebo něco...

„Co se to...?“ začala tiše Esme, ale Edward přiložil prst na svá ústa a nařídil, abychom byli všichni sticha.

Edward rychle vstal a rozběhl se ke dveřím, které vzápětí otevřel. Všichni členové rodiny se postavili a s očekáváním došli k Edwardovi, který jen tak stál ve dveřích a na něco zíral. Nedočkavě jsem přešla k němu a nejprve se podívala do jeho bělostné tváře. Potom se mé oči zastavily na průhledné flašce plné rudé tekutiny a před ní byl položený list papíru.

„Kdo to sem dal?“ zeptala se zděšeně Esme a káravě se zadívala na Emmetta.

„Já? Já to nebyl!“ hájil se okamžitě Emmett.

„A proč jsme toho dotyčného neslyšeli? A ty jsi nic neviděla Alice?“ Obrátil se Carlisle s otázkou v očích na Alici.

Zamračila se. „Pár sekund před tím, než Edward zasyčel, tak jsem měla malou vizi. Uviděla jsem bledou ruku, jak pokládá láhev s krví před naše dveře a už nic,“ vzlykla. Chlácholivě jsem ji pohladila po paži.

„A ty Edwarde? Ty jsi určitě něco slyšel,“ otočil se Carlisle na svého syna.

Edward upíral své rozzuřené oči někam daleko do lesa, ale potichu odpověděl: „'Příjemné chutnání' To je vše co jsem zaslechl v mysli toho...“ Zaťal čelist a pomalu zdvihl ze země bílý list papíru. „Potom jakoby najednou přestal existovat. Všimnětě si, že jeho pach je velmi slabý, jakoby se tady vynořil ze země jen na necelou sekundu a zase zmizel pod zemí,“ zamumlal a otevřel papír složený na půl. Zužila jsem oči a vyhlížela jsem do lesa. Byla jsem připravená chránit svou rodinu.

„Edwarde?“ oslovila ho Esme opatrně, tak jsem se na něj podívala. Edward byl snad ještě bělejší, pokud je tohle vůbec ještě možné. Upíral své oči na řádky napsané na papíře a vůbec nedýchal.

„Co je tam napsané?“ dožadoval se odpovědi Emm a chtěl Edwardovi vytrhnout list z rukou, ale Edward se ohnal a mě si tak rychle přitáhl do své náruče, až jsem se lekla. Potom zabouchl za sebou dveře a vedl nás k pohovce, kde mě posadil.

„Změnil jsem své rozhodnutí,“ oznámil napjatě Edward Carlislovi.

Rychle jsem se postavila. „Jaké rozhodnutí? O co jde? Co je tam napsané?“ ptala jsem se a těkala mezi Edwardem a Carlislem očima. Ale nikdo si mě nevšímal. Rose mě chytla za ruku a chtěla, abych se vedle ní posadila. Vytrhla jsem se jí a kousek od ní poodešla. „Tak o co jde?“

Edward si mě k sobě přitáhl, ale vůbec se neobtěžoval mi odpovědět.

„Co tě přimělo změnit názor?“ zeptal se s ledovým klidem Carlisle svého syna. Copak jsem průhledná? A co mé otázky?

„Tohle!“ zavrčel Edward a zamával kusem papíru kolem Carlislova obličeje. Carlisle si ho od něj vzal a začetl se. Ztuhnul stejně jako předtím Edward a trošku vyděšeně na mě pohlédl. To už bylo na mě moc a já se pokusila vytrhnout z Edwardových paží, abych si mohla od Carlisle ten lístek vzít, ale jeho paže ani na kousek nepolevily.

„Pusť mě. Chci si to přečíst.“

„My to chceme taky vědět, co tam je napsané,“ přidal se ke mně Emm a všichni souhlasně přikývli. Carlisle mi váhavě podal lístek a já kulila oči na slova na něm krasopisně napsaná:

Pěkné chutnání,

Už se moc těším, až se sejdeme Dominiko. Ještě mi dlužíš, že jsem tě ušetřil smrti, kterou jsem slíbil spáchat. No... co bych pro přítele neudělal. Ale ať se tví upíři nenamáhají, stejně mě nenajdou. Ale dovol mi ještě uštědřit ti svůj kompliment za tvé krásné zelené oči.

Brzy nashledanou.

p.s. Nemáš halucinace. Skutečně existuji a pozoruji tě skoro každý den.

1. S.

Na sucho jsem polkla a zděšeně pozorovala ty slova. Takže skutečně se mi ten muž nezdál? Ale co po mně chce?

Edward mě pohladil po zádech a zašeptal mi do ouška: „Neboj se. Nedovolím, aby ti ublížil. Nespustím tě z očí,“ slíbil a pohladil mě úzkostlivě po tváři.

„Kdo ji chce ublížit?“ zeptala se Alice a vytrhla mi list z mých roztřesených rukou. Otočila jsem se k Edwardovi a zabořila mu tvář do jeho košile. Vdechovala jsem jeho vůni a snažila se uklidnit.

Edward se posadil a mě si položil na svůj klín. Příjemné chutnání, znělo mi hlavou a já jsem si uvědomila, že ta rudá tekutina byla krev. On to věděl!

Celá jsem se roztřásla a někdo přes mě přehodil deku a Edward mě do ní zabalil. Nikdo nemluvil, v hale byl slyšet jen jediný zvuk a to tlukot mého splašeného srdce.

„Já ho viděla,“ pípla jsem tiše a víc se přitiskla k Edwardovu chladnému tělu. Cítila jsem se u něho v bezpečí.

Edward se napjal. „Ano. To jsem pochopil, když jsem si přečetl ten vzkaz,“ při slově vzkaz zavrčel, „ale nechápu, proč si nám o tom nic neřekla. Vždyť tam píše, že tě chtěl zabít!“

Přikrčila jsem se z jeho rozzlobeného hlasu. „Ale já jsem chtěla, ale než jsem stačila ti o něm říct, tak zmizel. Viděla jsem ho jen párkrát. Myslela jsem si, že se mi jen zdá,“ vzlykla jsem a z mých očí se ronily slzy. Bála jsem se. Ale ne o sebe. Bála jsem se, že mohl ublížit mému dítěti.

Edward mi setřel slzy z tváří a jemně mě políbil na nos.

„Neboj se,“ promluvil Jasper. „My si s ním poradíme. On se k tobě ani na sto metrů nepřiblíží.“

Zdvihla jsem hlavu a usmála jsem se na něj. „Děkuji ti Jaspere.“

Úsměv mi oplatil a já se koukla na Carlisle. Zamračila jsem se, když jsem si vzpomněla na rozhovor, který vedl s Edwardem a já tomu nerozuměla.

„Co si tím před tím myslel? S čím všichni souhlasili?“ zeptala jsem se, zaprvé abych změnila téma a zadruhé jsem vážně byla zvědavá.

Carlisle se zhluboka nadechl. „Jestli s tím budeš souhlasit... Tak tě přeměním,“ řekl a já myslela, že mě klepne.

„Cože?“ zeptala jsem se vyvedená z míry. „Asi jsem se přeslechla.“

„Když z nějakého důvodu našeho brášku miluješ, tak proč s ním nezůstat do konce Světa?“ zeptal se s pokrčením ramen Emm. „I když ani bych se nedivil, kdyby to zrovna byl důvod, proč bys nechtěla.“

Carlisle si nevšímal Emmetta, jak brbolí samé nesmysly a pokračoval: „Jen samozřejmě, že s tím budeš souhlasit. Nechceme tě do ničeho nutit. Přeměna bude bolestivá, ale zase budeme mít jistotu, že tě neztratíme. A já i má rodina už bychom nesnesli, kdybychom tě ztratili. A navíc teď po tobě jde upír, i když by se i tak k tobě nedostal,“ dodal rychle.

Sice jsem byla štěstím bez sebe, že si mě chtějí nechat, ale já přece nemůžu podstoupit proměnu.

Zdvihla jsem se z Edwardového klína a začala chodit tam a zase zpátky. Všichni netrpělivě čekali, co odpovím, ale já jsem si dodávala odvahu jim říct pravdu. Edward se postavil a zatavil mě. Upřeně se mi zadíval do očí a já se v těch jeho začala topit. „Nechci, abys byla jako my. Chci pro tebe to nejlepší, ale...“ zavřel oči a já jsem ho pohladila po tváři. „Nechci tě ztrati,“ vydechl.

„Neztratíš,“ zašeptala jsem.

„Takže ses rozhodla?“ zeptal se Carlisle.

Podívala jsem se na něj a přikývla.

„Tak kdy chceš tu přeměnu uskutečnit?“

„Já ale nechci ještě žádnou přeměnu,“ řekla jsem polohlasně a všichni na mě nechápavě hleděli.

„Ty se nechceš stát jednou z nás?“ zeptala se šokovaně Rosalie a já potřásla záporně hlavou.

„Ještě ne. Možná tak za 6 až 7 měsíců,“ usmála jsem se a všichni na mě šokovaně hleděli.

„Cože? A jaký je tvůj důvod?“ zeptal se nechápavě Edward a v jeho očích byl vidět strach.

Nervózně jsem se usmála. „Protože čekám tvé dítě.“