Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volba osudu - 37. kapitola

04.04.2010 (22:00) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4211×

37. kapitola

Edward se uvolnil a pohladil mě po zádech. „To je vpořádku, lásko. Za to se nemusíš stydět, že jsi pila lidskou krev.“

Překvapeně jsem se na něj podívala. „Ty se na mě nezlobíš?“

„Jak tě to mohlo napadnout?“ zeptal se na oko uraženě, ale potom se usmál. A já jsem si úlevně oddychla.

„A chutnala ti?“ zeptal se mě zvědavě Carlisle.

Skousla jsem si ret a se zrakem upřeným na své nohy, jsem přikývla. „Více než zvířecí.“

„Lidský upír. To tu ještě nebylo,“ zachechtal se Emmett a já ho zpražila nahněvaným pohledem.

„No tak je dítě po otci, no,“ usmála jsem se na Edwarda. Lehce mě políbil na rty a uslyšela jsem od ostatních smích.

„A po mně nebude?“ zeptal se Emm uraženě a tvářil se jak kakabus.

Zasmála jsem se. „Možná trošku jo.“

Emmett se hned zatvářil nadšeně, ale tentokrát se mračil Edward.

***

Celý týden byl klid a já si užívala Edwarda a mé rodiny. Na můj vkus se ale o mě až moc dobře starali. Nikde mě nenechali samotnou a kdykoliv můj krok zaváhal, tak se mě ihned Edward ptal, jestli jsem vpořádku. Teď už mu na tu hloupou otázku neodpovídám. Odpoledne jsem měla jet s Carlislem do nemocnice na ultrazvuk.

Byla jsem už ve čtvrtém měsíci těhotenství a mé bříško bylo už docela dobře vidět. Byla jsem spokojená a šťastná, ale stále jsem nemohla zapomenout na Lea a jeho „brzy nashledanou“. Kdykoliv na něj pomyslím, tam mi běhá mráz po zádech.

„Pohni Domčo. Já chci taky už vidět mého synovečka,“ zavolal na mě z haly Emmett.

Musela jsem protočit oči nad jeho nedočkavostí. Vzala jsem si mikinu a seběhla dolů ze schodů.

„Neměla bys běhat,“ obejmul mě Edward a nesouhlasně se zamračil.

„A můžu vůbec chodit,“ nadzdvihla jsem pobaveně obočí.

Edward mě políbil a táhl do garáže.

„Jsi jak hlemýžď,“ rýpnul si do mě Emmett, když jsem konečně seděla v autě. Edward na něj výhružně zavrčel, ale já jsem se křenila. On se snad na to dítě těší více než já.

„Těší se tak moc, až mě to trošku děsí,“ svěřil se mi Edward, když jsme vyjeli. Jela jsem s Edwardem a vzadu seděla Esme s Carlislem. Ostatní jeli s Emmem.

„Všichni se na to malé těšíme,“ připomněla mu s mateřským úsměvem Esme.

„Carlisle?“ oslovila jsem svého otce a pootočila jsem se k němu.

„Ano?“

„Půjde už vidět, jestli to bude holka nebo kluk?“ optala jsem se ho s naději v hlase.

„Nebudete chtít, se nechat překvapit?“ zazářily mu oči.

Skousla jsem si ret a tázavě se koukla na Edwarda. Usmíval se, ale díval se před sebe.

„Hmm. Tak se asi necháme překvapit,“ vydechla jsem.

Dojeli jsme na místo a vystoupili z aut. Emmett poskakoval jako malé dítě, které se těší, že dostane novou hračku.

„Co když to bude holka, Emme? Budeš se taky tak těšit?“ zeptala jsem se ho, když jsme procházeli chodbami nemocnice.

Zaraženě se zastavil a s vykulenýma očima se na mě podíval. „To bude holka?“

Zacukaly mi koutky, ale Rose mu vlepila pohlavek. „Holčičky jsou roztomilejší,“ zamračila se Rose na svého muže.

Všichni jsme stáli a pobaveně je pozorovali.

„Ale s klukama je větší sranda,“ nedal se odbýt Emmett.

„S holkama je přece taky.“

„Holky nehrajou tak dobře baseball a nebojí se ušpinit.“

„Zato umí...“

„Myslím, že by to stačilo,“ vložil se do jejich hádky Carlisle, ale usmíval se. „Jestli chcete, tak můžete počkat venku.“

Oba zavřeli ústa a poslušně následovali Carlisle do ordinace. S úsměvem jsem zakroutila hlavou. Koukla jsem se na Edwarda, který se taky usmíval a s láskou mě sledoval.

„Mně je jedno, co to bude,“ přicupitala ke mně Alice. „Oboje stejně bych musela oblíkat,“ zasmála se a já na chvilku své dítě politovala. Ale znovu jsem se zase dostala do své skvělé nálady. Ať to bude holka, či kluk, bude mít ty nejlepší strýčky a tety na Světě.

V ordinaci jsem si lehla na lehátko a trošku zčervenala, protože všichni kolem mě stáli a sledovali mě.

Carlisle mi nakázal, ať si vyhrnu tričko a natřel mi bříško gelem a začal mi po něm přejíždět sonografem. Upírala jsem oči na obrazovku, ale nic jsem neviděla.

„Edwarde, vidíš to?“ zeptal se Carlisle svého syna překvapeně.

„Co tam má vidět. Co tam je? Je něco s naším dítětem?“ Začala jsem panikařit.

Edward mi stiskl ruku, ať se uklidím, ale já dostala opravdu strach.

„Ne s tvým dítětem nic není,“ ubezpečil mě Carlisle a stále s tím přístrojem přejížděl.

„Nevím jestli se to může upírovi stát,“ začal mumlat Emmett, „ale vidím asi dvojitě.“

„Cože?“ zeptala jsem se ho nechápavě, ale on se díval na obrazovku, tak jako všichni.

„No,“ usmál se na mě Carlisle a Edward ke mně sklonil hlavu a políbil mě.

„Čekáme dvojčata, lásko,“ řekl dojatě.

„C-cože?“ vykoktala jsem, ale mou tvář prozářil úsměv.

„Budeme mít dvě miminka,“ usmál se na mě a já nadzdvihla hlavu, abych ho mohla políbit. Nevěděla jsem, že můžu být ještě šťastnější.

Z mých očí stékaly slzy radosti a já poznamenala: „To bude mít Alice mnohem více práce.“

Uslyšela jsem jejich smích a já se k nim přidala.

„Budou to kluci?“ zeptal se dychtivě Emm a střílel očima z mého bříška na obrazovku.

„Jelikož placenta je stejně hrubá, jako upíří kůže, tak to nejde moc dobře poznat,“ objasnil mu Carlisle.

„Hmm. Tak si budeš muset ještě chvilku počkat,“ zasmál se Jasper svému bratrovi.

***

Kluci mě naučili hrát šachy a já si myslela, že to Edwardovi natřu, ale mýlila jsem se. Už jsme hráli druhou hru a já zase prohrávala.

„Dobře, vzdávám se,“ rozhodila jsem poraženecky ruce.

„Proč tak brzo?“ zeptal se pobaveně.

„Protože podvádíš,“ objasnila jsem mu a Jasper s Emmettem se vedle nás zasmáli.

„Jo. To je důvod, proč s ním nehraju,“ přidal se na mou stranu Emm.

Edward nevinně zamrkal a optal se mě: „A jak podvádím?“

„Posloucháš myšlenky.“

„Už nebudu,“ slíbil, ale já nekompromisně zavrtěla hlavou.

„S tebou už nehraju.“

Edward si smutně povzdechl, ale koutky úst mu zacukaly.

„A já si s tebou mohu zahrát?“ udělal štěněčí pohled Jasper, ale já znovu zakroutila záporně hlavou.

„Ty podvádíš úplně stejně.“

Emmett se zasmál. „Tak jsem asi tady jediný vyhovující protivník.“

„Asi jo,“ připustila jsem s úsměvem a Emmett si vyměnil s Edwardem místo.

***

Když jsme si s holkama prohlížely katalogy s věcmi pro miminka a kluci měli svou zábavu, ozval se zvonek u dveří.

Všechny oči střelily k Alicí, která se zamračila. „Leo... Ale myslím, že ještě s někým.“

„S dalším upírem?“ zeptal se jí Jasper.

Alice s Edwardem zakroutili hlavami. „Nemyslím si,“ zamumlal Edward. „Slyším jenom Leovy myšlenky.“

Znovu se rozezvoněl zvonek a já to už nevydržela a vstala.

„Kam jdeš?“ zeptal se mě Edward a chytil mě za ruku.

„No jdu se podívat, kdo to je,“ vysvětlila jsem mu.

Edward se podíval na dveře a ztuhl. „Bella?“ šeptnul. Nechápavě jsem se zamračila, ale to už Edward otevíral hlavní dveře.

„Čau, to vám to trvalo,“ uslyšela jsem Lea. Celá rodinka se hnala ke dveřím a cestou mě chytila Rose za ruku.

Došli jsme ke dveřím a já vykulila oči na dvě postavy stojící před námi. Teda hlavně na tu jednu.

„Ahoj, Domi,“ pozdravil mě Leo, ale já neschopná slova, zírala na dívku vedle něho.

„Co tady děláte?“ zeptal se ho Carlisle.

Leo se zasmál. „Pozvali jste nás přece na večeři. Zapomněli jste?“

„Bello?“ oslovila jsem dívku po jeho boku.

Zčervenala a nejistě se usmála. „Dobrý večer. Promiňte jestli jsme vás nějak...“

„Pojďte dál,“ vyzval je Carlisle.

Bella trošku nervózně a Leo s vyzývavým úsměvem okolo nás prošli a mířili si to k pohovce.

Všichni jsme si vyměnili zděšený a nechápavý pohled a já na sucho polkla. Co tu dělá? A proč vzal sebou Bellu? A odkud ji zná?

Věděla jsem, že je Carlisle pozval dál jen kvůli toho, že je tady Bella. Ani já bych nedovolila, aby jí Leo ublížil.

„Posaďte se,“ kývla Esme k pohovce a oni tak učinili. Bella se dívala všude možně a snažila se na nás moc nedívat.

„Máte moc hezký dům,“ usmála se na Esme.

„Děkuji ti,“ vrátila jí úsměv.

„Nevím, jestli se znáte,“ začal Leo.

„Známe,“ řekli Edward a Bella společně a jejich pohledy se zasekly. Věděla jsem, že se Bella v Edwardových očích zrovna začíná topit a já pocítila malý osten žárlivosti.

„Tak to je skvělé,“ usmál se Leo a zadumaně mě sledoval.

Bella sklopila oči a trošku se začervenala. „Ze školy,“ upřesnila.

Těkala jsem očima mezi ní a Edwardem a trošku se mi zatočila hlava. Edward z Belly nespouštěl své krásné zlaté oči a já pocítila strach.

Jasper mě chytil okolo pasu a usmál se na mě. Pokusila jsem se mu úsměv oplatit, ale asi se mi to nepovedlo, protože si povzdechl. Dovedl mě na pohovku a já se bála, znovu se kouknout na Edwarda.