Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volba osudu - 38. kapitola

09.04.2010 (07:00) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3550×

38. kapitola

„Dáte si něco k pití?“ prolomila ticho Esme, ale ta otázka směřovala k Belle.

„Možná vodu,“ řekla nejistě Bella a Esme s přikývnutím odešla do kuchyně.

Ticho začínalo být nepříjemné a já nechtěla být první, kdo ho poruší. Dívala jsem se na své dlaně v klíně a nehodlala se podívat jinam. Alespoň ne na Edwarda nebo Bellu. Uslyšela jsem jen tiché Děkuji od Belly, když ji asi Esme podávala skleničku.

„A jak se má Charlie?“ zeptal se jí Carlisle a já nadzdvihla překvapením obočí. Nevěděla jsem, že se znají a už vůbec ne, že si tykají.

„Dobře,“ zamumlala.

Koutkem oka jsem si všimla, že se Esme znovu vydala do kuchyně. Že by začala dělat tu večeři, na kterou jsme je podle Lea pozvali?

„A nějaké novinky ze školy?“ zeptala se jí Alice a přisedla si k ní. Teď už jsem nebyla schopna se dívat jinam, než na ty dvě. Alice se na ni usmívala a Bella jí úsměv oplácela. No jo. Nejlepší kamarádky se sešly. Kruci, okřikla jsem se v duchu. Už se začínám chovat jako kráva. Však ať jsou nejlepší kamarádky. Já budu ráda, když uvidím, že je Alice šťastná. A ona s Bellou jak vidím, je.

Bella Alici vyprávěla to málo co věděla, ale já jsem je neposlouchala. Jen jsem se na ně dívala a cítila smutek a radost dohromady. No radost to zrovna nebylo, spíš něco jako spokojenost... ne to není ono. Potom se zeptám Jaspera.

Emmett si přisedl vedle mě a Rose si posadil na klín. Povzbudivě se na mě usmála, tak jsem jí úsměv oplatila, i když nevím, jestli se mi to povedlo. Esme byla stále v kuchyni, Jasper seděl vedle Alice a objímal ji a Carlisle s Edwardem stáli. Přála jsem si, abych splynula s pohovkou a nebyla vidět.

„Nezajela bys se mnou na nákupy?“ navrhla jí Alice nadšeně a já si všimla Bellina malého zašklebení. Jasně, jeďte si na nákupy.

„No já nevím,“ snažila se z toho vykroutit Bella.

„Ale no tak,“ udělala na ni Alice ten její šťeněčí pohled, kterému jsem ani já neuměla odolat.

„Z toho se nevyvlíkneš, Bello. Alice je maniak,“ zasmál se vedle mě Emmett a Alice na něj vyplázla jazyk.

„No tak dobře,“ souhlasila nakonec Bella.

„Super,“ vypískla Alice radostí a mně bodlo u srdce. Moc jsem se snažila, abych nevyletěla na nohy a neuháněla dál od nich, kde bych se vyplakala. Ale to bych na sebe přitáhla veškerou pozornost, což jsem nechtěla. A nechtěla jsem jim zkazit tu radost.

„Rose, pojedeš s náma?“ zeptala se jí.

„Ne,“ odpověděla jí Rose mrazivě. Alice se na ní nechápavě zamračila, ale potom se podívala na mě. Snažila jsem se jejího pohledu vyhnout, ale stačila jsem si všimnout, že ztuhla.

Na sucho jsem polkla a nasadila ten nejmilejší úsměv a podívala se na Bellu. „S Alicí si to báječně užiješ, i když se někdy nedá zastavit,“ zasmála jsem se a snažila tak zlepšit atmosféru. Bella se na mě pousmála a Alice se tvářila zkroušeně. Usmála jsem se na ni, ale uvnitř jsem plakala.

Podívala jsem se na Edwarda, který vycítil můj pohled a odtrhl své nádherné oči od Belly a koukl se na mě. Uhla jsem před jeho pohledem a dívala se na své dlaně zaťaté v pěst.

„A kde jste se vůbec poznali?“ vyzvídal je Jasper a já zdvihla hlavu, protože mě to taky zajímalo.

Leo se zasmál. „Byla to náhoda. Procházel jsem se po ulicích a Bella do mě narazila a upadla jí taška. Zakecali jsme se a já ji pozval na večeři, kterou jste mi vlastně slíbili vy,“ usmál se na mě.

V duchu jsem uvažovala, jestli náhodou Bella neměla být pro něj ta večeře, ale hned jsem tu myšlenku zahnala, protože se mi při tom pomyšlení udělalo špatně.

Snažila jsem se co nenápadněji se zdvihnout a odejít, ale všichni si toho samozřejmě všimli. Alespoň Bella by nemusela, ne?

Rose mě chytila za ruku. „Kam jdeš?“

„Ehm, na toaletu,“ zamumlala jsem skoro neslyšně a vydala se tam.

Když jsem se vracela zpátky, nehodlala jsem se tam ještě vrátit a tak jsem odešla za Esme do kuchyně.

„Voní to úžasně,“ pochválila jsem ji, když jsem si přičichla k hrnci.

Usmála se na mě. „Děkuji. Když to voní tobě, tak Belle by mělo taky. Mně to totiž nevoní ani trochu,“ zašklebila se, ale já odvrátila svou tvář a zahleděla se na jedno místo na stěně. Zhluboka jsem se nadechla a došla ke skříňce a vytáhla si skleničku, do které jsem si napustila studenou vodu z kohoutku. Jasně, že bude Belle chutnat. Esme vaří výborně.

Esme se začala věnovat prostírání stolu a já otevřela jeden ze šuplíků, kde jsem věděla, že jsou nějaké prášky. Vytáhla jsem si jeden, který jsem věděla, že je na uklidnění a chystala se ho spolknout, ale nějaká studená ruka mě zastavila a vzala mi ho z dlaně.

Esme se vyděšeně na mě dívala a v prstech svírala můj prášek.

„Je ti špatně?“ zašeptala rozrušeně. To ani prášek si tady vzít nemůžu bez toho, aniž bych umírala?

V místnosti se objevil Edward s Carlislem, který mi přiložoval dlaň na čelo.

„Je mi dobře,“ vzdychla jsem a se sklenkou jsem se vydala zpátky do obýváku. Edward mě stáhl zpátky. „Určitě ti nic není?“ ujisťoval se a v jeho očích byl děs smíchaný s provinilostí.

Spolkla jsem veškerou bolest a strach a usmála jsem se na něj. „Jasně. Jdi s Carlislem za ostatníma, já pomůžu Esme.“

„Už to mám, takže bychom se měli přemístit k jídelnímu stolu,“ navrhla Esme.

Edward se na mě nepřestával dívat, ale potom si povzdychl: „Domčo...“

„Běž je zavolat,“ vyhnula jsem se jeho pohledu a šla ke stolu.

Z jedné strany si ke mně přisedla Rose a z druhé Edward. K mé smůle si Leo sedl naproti mně a Bella naproti Edwardovi. Hm, jak komické. Vedle Edwarda seděl Jasper a naproti němu Alice. Emmett seděl vedle Lea a naproti Rose a Carlisle s Esme seděli v čele. Zajímavé, že každé své polovičky seděly naproti sobě. Samozřejmě kromě Lea a mě.

Nevím proč, ale celou tu dobu jsem si nevšimla, že by se Edward alespoň jednou nadechl. Ale asi jsem byla dosti nevšímavá. Celou večeři jsem se dívala do svého talíře a bylo mi vcelku jedno, kam ostatní kromě Belly to jídlo strkají. Ale stejně jsem nesnědla ani půlku, protože jsem měla žaludek stažený.

Po večeři jsme se přemístili zpátky k pohovce, kde jsme se skoro všichni vešli. Carlisle si přitáhl blíž k nám kožené křeslo a s Esme na klíně se tam posadil.

„A proč už vlastně nechodíte do školy?“ zeptala se nás Bella.

„Učili jsme se doma,“ odpověděla jí Alice.

Bella nadzdvihla překvapením obočí.

„Naskytly se... jisté... komplikace,“ snažil se jí to Carlisle vysvětlit. Hmm. Takže já jsem komplikace? Vlastně jsem.

Edward se na mě s vykulenýma očima podíval, ale já se zase koukla vedle. To mě musí poslouchat zrovna teď?

„Onemocněla jsem, takže jsem nebyla ve škole a ostatní se shodli na tom, že se chvíli budeme učit doma,“ zalhala jsem s pokrčením ramen. „Ale neboj, oni se do školy zase vrátí,“ usmála jsem se na ni, jak nejpřesvědčeji jsem uměla.

„Hele,“ ozval se Emmett. „Mně to domácí učení vyhovuje.“

Šťouchla jsem do něj loktem a stiskla k sobě rty, abych nesykla, protože jsem si zřejmě přivodila modřinu.

„A už jsi zdravá?“ zeptala se mě.

Povzdechla jsem si. Copak nikdo nevidí, že mě to bolí s ní mluvit, i když ji mám vlastně ráda? „Ehm, ne tak docela. Myslím, že tento rok vynechám a do školy nastoupím až ten příští,“ vysoukala jsem ze sebe úplnou kravinu. Kdo ví, jestli do začátku dalšího školního roku přežiju. A to nemluvě o tom, že bych mohla být novorozená krvežíznivá upírka. To bych se do té školy dostala jedině, kdyby mi ostatní schválili, abych celou školu zmasakrovala. A to asi ne.

„Mně to jako nemoc nepřipadá,“ zaprotestovala Rosalie a já se na ni varovně podívala.

„Já jsem nevěděl, že těhotenství je nemoc,“ zamyšleně se podrbal Emmett na hlavě.

„Emmette!“ zařvala jsem na něj naštvaně a on se zatvářil, jako neviňátko.

„Co jsem provedl?“

Vyděšeně jsem se podívala na Bellu, která se šokovaně dívala na mé bříško. Fakt skvělý. Ne že bych se za své těhotenství styděla, ale nechtěla jsem, aby to Bella věděla.

„Dokonce to budou dvojčátka,“ řekla samolibě Rosalie a s divným výrazem v očích se na Bellu usmála.

„G-gratuluji,“ dostala ze sebe překvapeně Bella.

„Díky,“ zamumlala jsem a poočku jsem se koukla na Edwarda. Láskyplně se díval na mé lůno a mně poskočilo srdce radostí. Děti snad rád mít bude.

Edwardovy oči vystřelily k mým a usmál se na mě. Úsměv jsem mu automaticky oplatila a už jsem se cítila mnohem lépe.

„Jo a Domča říkala, že mi budou podobní,“ pochlubil se Emmett a já jen s úsměvem zakroutila hlavou.

„Tak to jsou chudáci,“ zasmál se Leo a od Emma schytal ne moc hezký pohled.

Bella se tvářila trošku zmateně, ale usmívala se.

„A co Jacob?“ zeptala jsem se jí, abych změnila téma. A to bylo první, na co jsem přišla. No snad se už znají a já nejsem za idiota.

Bella se začervenala. „Myslím, že se má dobře,“ usmála se. „Ty se s ním znáš?“

„Už jsem měla tu čest,“ odpověděla jsem jí a napadlo mě, jestli ví, že je vlkodlak. Ale kdyby to věděla, tak by zřejmě taky věděla, že existujou upíři a tudíž by sem nešla.

„Mám tě od něj pozdravovat? Zítra jedu za ním do La Push.“

Zaváhala jsem. Jo jasně, už vidím Jacobův výraz, když mu Bella vykládá, že byla na návštěvě u Cullenů a ještě ho pozdravují. Určitě by se tvářil nadšeně a ještě by Bellu posílal zpátky, ať vyřídí jeho srdečný pozdrav a nebo rovnou by přišel sám a vzal sebou celou smečku a vyžrali by Esme ledničku. Jo byl by nadšený, kdyby zjistil, že tu Bella byla. Že jsem se kruci o něm zmínila!

„Raději bys měla pomlčet o tom, že jsi u nás byla. Rodina Blacků nás nemá zrovna v oblibě,“ usmál se smutně Carlisle.

Bella se zamračila, ale přikývla. Úlevně jsem vydechla, protože jsem věděla, že to co slíbila, taky splní.

O půl hodiny později se Bella omluvila, že musí jet domů. Leo se nabídl, že ji odveze, ale já jsem byla proti. Neřekla jsem to sice nahlas, ale já jsem se o ni bála. Přece jen to není vegetarián. Podívala jsem se s nadějí, že ji nenechá s Leem odjet, na Edwarda. Přikývl.

„Potřebujeme ještě s tebou mluvit, Leo. Emmett tě odveze Bello,“ promluvil Edward a mě překvapilo, že se nenabídl sám. Tak nějak jsem s tím už byla smířená.

Leo si odfrkl a Emmett došel k Belle.

„Dobře,“ souhlasila Bella. „Děkuji za příjemmý večer,“ usmála se na nás a v doprovodu Emmetta vyšla z domu.

„Tak o čem se mnou chcete mluvit?“ zeptal se s úsměvem Leo a povalil se na teď už prázdné pohovce. Nejraději bych vzala tu jeho stupidní hlavu a začala bych s ní mlátit o zeď.

Edward se na mě pobaveně podíval a jeho koutky mu při té představě zacukaly. Jen se směj, ale já to myslela vážně.