Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterra - měsíční údolí Prolog

2.Ranya-Epilog


Volterra - měsíční údolí PrologTohle je má první povídka. Doufám, že se Vám bude líbit. Hlavní hrdnikou je Isabella Swanová, která zažila ve svých čtrnácti letech velikou ztrátu. Tatínek jí zemřel na těžkou nemoc a bratra jí zabili ve válce. Jediný, kdo jí zbil, je oddaný pes Benjamin a slečna Karneolová. Chůva, která byla pro ní maminkou. Dostali možnost začít od znova. Na volterském hradě. Co všechno tam na ně čeká? Slibuji, že se tam Cullenovi objeví brzy. Vždyť s dějem také zamíchají, to se nebojte.

Prolog

 

Kočár znovu nadskočil a Isabella Swanová, slečna Karneolová a Benjamin si opět navzájem padli do náručí, vzdychli si a upřeli svou pozornost na předměty, které každému z nich dodávaly v této perné chvíli odvahu a sílu.

Isabella se zadívala na své botky. Slečna Karneolová si postrčila brýle na správné místo, zvedla z podlahy odřený hnědý svazek francouzských esejí, vsunula si do úst větrový bonbon a v tlumeném světle upřela zrak na klikaté černé písmo na zažloutlé stránce. Benjamin zatím jazykem vnímal chuť již dávno strávené večeře, co mu uvízla na vousech.

Lidi lze rozdělit přibližně na tři druhy – jedni nacházejí útěchu v literatuře, druzí v ozdůbkách a třetí v jídle. A slečna Karneolová, Isabella a Benjamin byli typickými zástupci všech tří druhů.

Měla bych vám popsat Isabellu Swanovou, hrdinku tohoto příběhu. Onoho roku, léta Páně 1863, jí bylo čtrnáct a všichni ji považovali za docela obyčejnou holčičku. Hubený bledý obličejík se spoustou pih lemovaly narezlé vlnité vlásky a ve zvláštních, stříbřitě šedých, očích mívala znepokojivě pronikavý pohled. Ačkoliv byla malá jako vílí dítě a se zády rovnými, jako by spolkla pravítko, byla nadmíru důstojná. Měla roztomile malé nožky, na něž byla nezřízeně pyšná. Věděla, že jsou její hlavní předností, a pokud to bylo možné, věnovala mnohem větší pozornost svým střevíčkům než rukavičkám, šatům a čepcům.

Píše se rok 1864, byli to už dva roky, co se stala Isabella sirotčím dítětem a  přišla ve válce o svého bratra Jaspera. Silná bolest, která jí spalovala uvnitř srdce, neustoupila. Stále nemohla zapomenout na své nejbližší. Jediný, kdo jí zůstal na tomto světě, je slečna Karneolová a Benjamin. Ten nejoddanější pes, kterého byste si dokázali představit.

Právě teď všichni tři jeli na hrad do Volterry. Slibovali si z toho novou budoucnost. Nový začátek, který by je měl postavit pevně na nohy.

Kočár neustále nadskakoval, když najížděl na kameny, z kterých byla cesta vydlážděna.

Cestovali už nekonečně dlouhou dobu. Už museli být brzy na místě. Isabella se nedočkavě rozhlédla z dveřního okénka. Uviděla něco, co jí vyrazilo dech. Krásná italská krajina s olivovníky, za kterými se vzpurně tyčil rozsáhlý hrad.

„To musí být Volterra!“ zvolala Bella. Podřimující slečna Karneolová se podívala také a úlevně se pousmála.

Nálada v kočáře se náhle zlehčila a uvolnila. Benjamin radostně štěkal, protože začal pociťovat konec této únavné cesty.

Vozka dával znamení, aby koně zastavili. O chvíli se také tak stalo. Kočár stál a Isabella nedočkavě vyhlížela, až jí majitel hradu přijde otevřít dveře a nabídnout rámě.

Během chvíle se u kočáru mihla postava. Dveře se otevíraly a Isabella spatřila velmi pohledného mládence. Byl  pěkně oblečen. Musel mít vysoké postavení. Mladík se zdvořile uklonil a nabídl svou ruku. Bella se usmála a s radostí přijala. Jeho kůže byla ledová jako sníh. I barvou pokožky připomínal spíše kus ledu než živou bytost. Krásu mu upřít ale nemohla.

Stejně zdvořile se zachoval i k slečně Karneolové. Za ní se hned vyřítil Benjamin a začal se dotírat na onoho mladíka.

„Ten je váš?“ optal se ten, jehož jméno neznám. Jeho hlas byl tak příjemný jako krásná melodie.

„Ano, pane, ten je náš. Jmenuje se Benjamin,“ informovala ho Bella, které se utvořil ruměnec.

„Tak tedy pojďte. Ukážu vám hrad a vaše komnaty,“ zavelel a oni ho poslechli. Prošli velikou bránou, která vedla do malé místnosti. Tam stála mladá slečna, které na kráse ubráno zcela nebylo. Jen na ně pokývala hlavou a opět se věnovala svým věcem.

Zamířili do úzké chodbičky, ve které na ně čekaly spirálkovité schody. Když je vyšli, ocitli se před dalšími  mohutnými dveřmi, kterým by se dalo říkat i vrata. U nich stáli dva tmavě odění muži. Stáli tu jako stráž. Mladík otevřel dveře a oni mohli vejít do velikého sálu.

Před nimi stály tři trůny a na nich tři muži. Zřejmě panovníci. Takový velký hrad potřebuje i velkou sílu ze strany vedení. Kromě panovníků tu byli i další lidé. Vypadali jako dvořané. Komtesy byly v nádherných róbách.

„Vítejte, milí hosté!“ Povstal slavnostně nejvyšší z nich. Isabella to usoudila podle toho, že měl trůn uprostřed a byl lehce vyšší.

„Děkujeme za přivítání,“ ujala se slova slečna Karneolová.

„Není třeba děkovat, my vám rádi pomůžeme,“ pousmál se tajemně. Všiml si Isabellina výrazu.

„To jsme nezdvořáci, ani jsme se nepředstavili. Jmenuji se Aro. Tohle je Marcus a Caius. Jsme panovníci Volterry. Vy jste slečna Karneolová, že? A tohle musí být Bella!“ zaradoval se. Svým pohledem z Belly sklouzl na Benjamina. Jeho tvář se zkřivila do úšklebku. Zřejmě neměl rád psy.

 


 

Mám pokračovat dál?

 

Poznámka: Isabella má na hradě nějaké poslaní, co si na ní Aro připraví? :)

 




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Volterra - měsíční údolí Prolog:

 1
6. angela
05.12.2012 [17:09]

pokračuj daľej Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.09.2012 [12:43]

AntonietaUrčitě pokračuj, je sice trochu předvídatelné, co se zde chystá, ale i tak si povídku ráda přečtu až do konce, moc se mi líbí. Emoticon
P.S. Very good idea and you've got nicely written.

4. lied
19.10.2011 [21:01]

Emoticon Emoticon Emoticon

19.10.2011 [20:48]

mokasinakrásnýý určo pokračuj filmík měsíční údolí miluju tak šup další

2. Hejly
19.10.2011 [20:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.10.2011 [18:57]

RoxanaAhoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na:

* Překlepy;
* Y/I;
> shoda podmětu s přísudkem!
* Čárky;
> před spojovacími výrazy;
> kolem oslovení;
> ve větě, kde je více určitých sloves;
* Přímá řeč;
* /Voltera/ -> /Volterra/; píše se s dvěma R!
* /kontesy/ -> /komtesy/;
* Základní písmo je Verdana, nikoli Arial, tak pozor na to.

Příště si dávej, prosím, pozor.
Děkuji... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!