4. kapitola - Takže to nebyl sen... Vážně se to všechno stalo, opravdu se mi to nezdálo?
18.12.2013 (11:00) • Irtemed • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3533×
Pohled Belly:
Když jsem se poté, co jsem se vzbudila, rozhlédla kolem, zjistila jsem, že jsem v autě, vedle mě sedí zprava Alec a na sedadle spolujezdce Jane, uvědomila jsem si, že to nebyla jen další noční můra a já se vzbudím v bezpečí Edwardovy náruče. Při vzpomínce na něj mě píchlo u srdce… Jestlipak na mě nezapomněl. Ach, Edwarde, ani nevíš, jak mi chybíš. Na malý okamžik mě napadlo, že bych zkusila utéct, ale hned jsem takovou myšlenku zaplašila. Neměla bych sebemenší šanci proti Jane ani Alecovi. A i kdyby se mi to podařilo, co bych řekla? Pomoc, unesli mě upíři? Vím, co by to znamenalo, že by pozabíjeli všechny lidi v okolí a hlavně Cullenovy. Takže už jenom kvůli nim jsem musela vydržet. Ať už mě čeká cokoliv.
Aniž bych chtěla, do očí se mi nahrnuly slzy. Jane mi podala kapesníček, což mě překvapilo, ale ne tolik jako to, co řekla vzápětí.
„Brečet je zbytečné.“ Nebyl to ten tón hlasu, na který jsem byla u ní zvyklá - povýšený, znuděný, arogantní... Znělo to tak smířeně, smutně.
Na ten kratičký okamžik jsem neviděla tu sadistickou upírku, ale patnáctiletou holku, jejíž lhostejnost a nenávist je jen přetvářka, jen maska, pod kterou skrývá svoji bolest.
„Ne, Bello!“ napomenula jsem se v duchu. Je to jen sadistická upírka, která tě odvedla od Edwarda. Všimla jsem si, že se Demetri s Felixem o něčem baví, když Alec sáhl do přihrádky u spolujezdce, cosi z ní vyndal a vystoupil. Byla to malá krabička, která ukrývala kontaktní čočky, jak jsem zjistila, když tu krabičku podal Felixovi, on si je nasadil a vykročil směrem k obchodu. Aha, takže se ti dva dohadovali, kdo mi půjde pro jídlo. Teda doufám. Už mám hlad a jako naschvál mi zakručelo v žaludku. Tomu se Demetri, který právě s Alecem nasedli, jen zasmál.
„Snad Felix nekoupí jen flašku whisky, to je totiž jediné, co existovalo už za něho.“
Ještě víc jsem se vmáčkla do sedačky. Tomu se Demetri zase zasmál. Po jedné straně by bylo dobré opít se a na chvilku zapomenout. Na druhou stranu, kdo ví, co by se mnou potom provedli.
„A, Šípková Růženka se vyspala,“ řekl Felix poté, co se vrátil z nákupu, a podával mi průhlednou igelitku. Žádná whisky, díky bohu. Než jsem stihla prozkoumat obsah, pustil se Felix do Demetriho.
„To ji musíš děsit?!“ Zřejmě to byla reakce na můj zrychlený tep.
„Nevyděsil jsem ji já, ale představa tvých nákupů.“ Nato Felix hrozivě zavrčel, což mělo za následek to, že moje srdce bilo jako o závod.
„A pak kdo ji tu děsí,“ dodal Demetri v záchvatu smíchu.
„Nevšímej si ho a v klidu se najez,“ usmál se Felix a vypadal u toho tak… lidsky?
Co se to se mnou děje? Jsou to jenom zrůdy bez duše, které zabíjí lidi, kteří mají přátelé a rodiny. Tak proč tady dokážu sedět… v klidu sedět. Protože to dělám kvůli Cullenům! odpověděla jsem si a byla jsem si tím více než stoprocentně jistá. Let do Volterry proběhl v klidu, když pominu věčné dohadování mezi Felixem a Demetrim. Chvilku na sebe vrčeli a vzápětí se smáli jak nejlepší přátelé. Podle Alecova výrazu jsem pochopila, že to je asi mezi nimi běžné, tak jsem to po chvilce přestala řešit. Spíš jsem přemýšlela nad tím, jestli mě promění, nebo spíš zabijí. Nevím, co by bylo horší. První možnost bych brala už jenom kvůli tomu, že bych mohla být s Edwardem, že mě Aro po přeměně pustí domu. Na druhou stranu, radši obětuju svůj život než ten jeho.
Po několikahodinovém letu, pro mě díky přemýšlení trvajícím až příliš krátkou dobu, nás pilot upozornil, že budeme přistávat. Jako by to všichni upíři v letadle nevěděli. Možná to řekl kvůli mně, anebo, což je pravděpodobnější, je to jen prostě profesionální deformace. Hladce jsme přistáli na soukromém letišti Volturiových. I mým slabým lidským zrakem jsem i přes světla letiště viděla hrad. Majestátně se tyčil a měsíc, který byl zrovna v úplňku, doplňoval tu, pro mě hrůzostrašnou, atmosféru. Zhluboka jsem se nadechla a vykročila za Jane, kráčející v čele skupiny, vstříc svému osudu. Vstříc své budoucnosti...
Takže... Taková kapitolka o ničem, ale nějak jsme se do Volterry dostat museli. :-) Ale počkejte si, tam se budou dít věci. :-D
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Irtemed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Volterra? No to snad ne! - 4. kapitola:
Páni! :) jdu hnedka na další :)
Krása!
Konecne:3 prosiim dalsiu rychlooo je to naj vazne ^^ :3* <33 *__*
Ahoj, článek jsem ti opravila, ale měla jsi v něm spoustu chyb. Příště se více zaměř na:
- Dělení slov,
- Čárky,
- Přivlastňování,
- Oddělování oslovení,
- Malá/velká písmena,
- Svoji/svojí,
- Vnitřní monology,
- Slovesné třídy,
- Přímou řeč,
- Cullennům -> Cullenům.
Také příště neměň základní velikost písma.
Díky.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!