Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterra? No to snad ne! - 6. kapitola

20.12.2013 (19:30) • Irtemed • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 9184×

Felix ležel roztažený přes celou postel, od pasu dolů byl zakrytý dekou, která byla asi přehoz přes postel, a podle oblečení, které měl vzorně naskládané na židli, na sobě nic neměl. Stále jsem stála na rozhraní koupelny a pokoje a v rukou držela kliku…
Při pohledu na mě mu oči ztmavly. Moc dobře jsem věděla, co to znamená. Chtíč. Ne po krvi, ale po mně, po mém těle.

„Pojď sem za mnou,“ řekl mi hlasem, ve kterém se, stejně jako v jeho očích, zračila touha.

Váhavě jsem přistoupila k posteli a posadila se na její okraj. Felix se dotkl mé tváře, ale já ucukla. Zase mi začaly téct slzy. Felix mi chytl obličej tak, abych se mu musela dívat do očí.

„Tohle ne, Bello. Ty nebudeš brečet, nebudeš se bránit, budeš hezky spolupracovat a já budu něžný, ale umím být i hrubý a věř mi, zažít bys to rozhodně nechtěla. Rozuměla jsi mi?!“ Jen jsem přikývla a snažila se uklidnit. Zatnula jsem zuby a čekala, co bude dál...
„Hodná holka.“ Znovu se dotkl mého obličeje a tentokrát jsem neucukla.

Jemně mi přejel prsty po tváři směrem ke krku, přes ramena až k prsům, povolil osušku, která mi sjela k podbřišku. Vzal mně do náruče a osuška spadla na zem. Byla jsem tak, jak mě Bůh stvořil. Přitáhnul si mě pod deku tak, že se naše nahá těla dotýkala. Otřásla jsem se, částečně chladem jeho těla a částečně strachem. Ležel na boku a díval se mi do očí. Musel v nich spatřit strach, přesto mu to nezabránilo, aby své rty přitiskl na mé a políbil mě. Lehce se otíral svými rty o mé, jenže pro mě to bylo o tolik jiné než s Edwardem. Felixovy polibky byly o mnoho vášnivější, zkušenější... Zavřela jsem oči a doufala, že to co nejdřív skončí, ať už „to" udělá a vypadne. On měl ovšem jiné plány... Stále se snažil mě líbat a snažil se mi jazykem vniknout do úst, což jsem mu samozřejmě nedovolila.

„Bello!“ upozornil mě jasnou výhrůžkou.

Pochopila jsem a nechala, aby mi jazykem vniknul do pusy. Nevěděla jsem, co dělat. Nechtěla jsem, ale byla jsem si jistá, že když „budu spolupracovat", jak Felix řekl, bude to pro mě lepší. S Edwardem jsem se nikdy takhle nelíbala. Felix si svým jazykem hrál s tím mým a po chvilce jsem mu to nejistě začala oplácet, pořád jsem se moc bála. Netušila jsem, co člověk dokáže v pudu sebezáchovy, ale byla jsem zářným příkladem, že asi cokoliv. Čekala jsem, že si mě vezme rychle a hrubě. Ale jeho způsoby mě překvapily. Dlouho mě líbal na rty, než se přesunul na krk. Jeho ruce mě hladily po mých pažích a bříšku. Můj krk zasypával polibky, a když mi přejel jazykem přes tepnu, proti své vůli jsem se otřásla.
 
„Neboj,“ zašeptal a otřel se svými rty o můj ušní lalůček. Dál pokračoval v líbání krku, šíje a rtů. A moje tělo začínalo na jeho polibky a doteky reagovat. Cítila jsem, jak mi stoupají bradavky a klín začínal vlhnout... Zrazovala jsem Edwarda a nedokázala jsem tomu zabránit.

Felix si dál hrál s mým tělem, líbal mě a hladil po celé horní polovině. Sál vztyčené bradavky, líbal mě a já mu to dovolovala. Přesto malá část mě samotné chtěla, aby přestal, ale zároveň jsem toužila, aby pokračoval. Sjel rukou pomalu k místu, kde se mě ještě nikdo kromě mě nedotkl. Přitáhla jsem nohy blíž k sobě a čekala, že opět přitvrdí. Jenže udělal něco jiného. Jemně mě pohladil po tváři a vpíjel se do mých očí a díval se takovým způsobem, jako to dělával Edward.

„On tě nemiluje. Kdyby ano, nebyla bys tady, už dávno by tě proměnil a hlavně, miloval by se s tebou. My upíři poznáme, jestli si se už někomu odevzdala a Edward, kdyby tě miloval, toužil by po tobě tak, jako já teď.“
„On mě miluje, jen mi nechtěl ublížit. Měl strach, nechtěl mě připravit o duši…“ chtěla jsem pokračovat, ale on mi přitiskl prst na rty, aby mě umlčel.
„Bello, a ty tomu věříš? Tomu, že někdo, kdo má sebeovládání jako Edward, by se nedokázal ovládnout? Byly to jen výmluvy a on by tě zase opustil, už jednou to udělal.“
„Neudělal! On by mě znovu neopustil. Chtěli jsme se vzít...“ snažila jsem se přesvědčit spíš sebe, než jeho. Zase jsem začala plakat.

To by mi přece neudělal, neopustil by mě, chtěl mě přeměnit, nebo snad ne? Nevěděla jsem, čemu věřit, a tak jsem jen ležela a plakala. Bylo mi jedno, co mi Felix udělá. Chtěla jsem umřít. Vzlyky otřásaly mým tělem a Felix mě objal. Hladil mě po zádech a tiskl mě k sobě. Objala jsem ho a nechávala se hladit po zádech. Bylo mi to jedno. Chtěla jsem... Potřebovala jsem, aby tu někdo byl pro mě. Bylo mi jedno, že to je jeden z Volturiových a možná, že i ten nejhorší. V tu chvíli mě nezajímalo nic než jeho pevná náruč, která mi poskytovala potřebnou oporu a pocit bezpečí.

„Ššš… on ti za to nestojí. Vykašli se na něj. To umí každý, naslibovat a utéct. Ale já svoje slovo dodržím. Teď se spolu pomilujeme a pak, za pár dní, až sama budeš chtít, tě proměním."

V tu chvíli jsem měla jasno. Přitáhla jsem se k Felixovi a políbila ho vášnivě, dravě, chtěla jsem ho… Jen se usmál a pokračoval v hlazení mých stehen. Teď jsem se nejen nebránila, ale opětovala jsem jeho doteky. Přejížděla jsem rukama po jeho svalnatých zádech a snažila se k němu být co nejblíže. Mazlil se se mnou a pod jeho doteky jsem doslova tála. Když mi zajel rukou na mé nejcitlivější místečko, slabě jsem zavzdychala. Zkušeně mi přejížděl přes poštěváček a dráždil mě až k zbláznění. Líbilo se mi to, a moc. Polibky si značil cestu mým tělem, až se dostal k mému lůnu. Jeho prsty nahradil jazyk a já mu zapletla prsty do vlasů. Líbal, lízal a sál mě a já vzdychala tak, že nás musel slyšet i Aro v sále. Přivedl mě téměř na vrchol, ale když už moc nezbývalo, přestal. Nesouhlasně jsem zavrčela a přitáhla si ho k sobě, jenže on se vzepřel.
 
„Řekni to. A nahlas.“
„Co?“ nechápala jsem
„Řekni, že chceš, abych se s tebou miloval.“

Zajel mi rukou do roztouženého klína a čekal, až mu dám svolení. Až si o to sama řeknu, přesně, jak sliboval. Jak se říká, že když se chlapovi postaví, tak se mu odkrví mozek. Přesně tak jsem se cítila já a byla jediná cesta jak z toho ven.
„Miluj se se mnou, Felixi.“
 
Víc nebylo potřeba. Jen se usmál, nalehl na mě a opatrně pronikl do mého těla. Čekala jsem bolest, ale nic. Jenom obrovská touha, kterou jsem musela ukojit. Pohla jsem pánví a přitáhla si Felixe za zadek. Začal opatrně přirážet a já mu víc než ochotně vycházela vstříc. Po chvilce nás za hlubokého hrdelního vrčení přivedl až na vrchol.
 
„Jsi úžasná,“ zašeptal, když ze mě vyklouzl. Čekala jsem, že si k němu lehnu, ale vstal se slovy, že už musí jít, ale ujišťoval, že večer zase přijde, a jak řekl, zopáknem si to. „Pošlu ti sem někoho s jídlem a oblečením, ale beze mě nikam nechoď!“

Políbil mě do vlasů a už ho nebylo. Ani jsem si nevšimla, kdy se oblékl.
Až teprve teď mi došla tíha mého činu. Co jsem to proboha udělala? Podvedla jsem Edwarda! Zradila jsem všechno, v co jsem věřila a doufala, naši společnou budoucnost s Edwardem a jeho rodinou. Bude mě za to nenávidět. Jenže to nebude nic proti tomu, co teď cítím já.

Autor: Irtemed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterra? No to snad ne! - 6. kapitola: