Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterra's Prodigy - 17. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Volterra's Prodigy - 17. kapitola17. díl Volterra's Prodigy. Jak bude Alec reagovat na novinku? A co zajímavého se dozví Rose? Co převrátí její život naruby a dodá mu smysl? Zvládne Lucia porod, nebo ne?

19.09.2010 (19:15) • LeeLee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1499×

„Pamatuješ, jak jsme mluvili o šílených lidech?“

„Samozřejmě. Pak jsem se dozvěděl, že budu taky šílený.“

„A nejen to.“

„Jak to myslíš?“

„Nebudeš šílený. Budeš dvojnásobně šílený.“

Bylo skoro vidět, jak mu to v hlavě šrotuje. Pak to pochopil.

„Jako… Dvě?“

„Jo. Dvě.“

Alec nevěděl, co mi na to říct, a jeho reakci bych nečekala.

„Chce to další postýlku.“

Potom jsem to musela říct i ostatním. Alice trvala na tom, že to, co koupila, pro dvě děti nestačí, a s nejbližším deštěm jela do obchoďáku doprovázená Jane a Esme, která chtěla koupit druhou postel. Když to slyšel táta, málem ho trefil šlak. Pak se zavřel u sebe a zřejmě to rozdýchával. Rosalie, když to slyšela, byla snad ještě smutnější.

„Rosalie? Můžu s tebou mluvit, prosím?“ zeptala jsem se jí a ona dost neochotně šla se mnou. Zavedla jsem ji do svého starého pokoje, v našem teď byl Alec. Posadily jsme se do křesel u okna.

„Rose, Edward mi říkal, že bys chtěla dítě.“

„Samozřejmě, že bych chtěla. Co s tím asi mám dělat?“

„Neuvažovala si o adopci?“

„Jistě. Ale mohla bych dítěti, i když by biologicky nebylo moje, mohla bych mu vzít právo na lidský život? Dívat se, jak roste, až nakonec umře?“ Rose ke konci věty zvyšovala hlas.

„Myslím, že bych věděla i o jiném řešení.“

„To nejde. Myslíš, že bych to už neobjevila? Měla jsem na to tolik let! Tolik probdělých nocí! Lucio, já bych na to přišla!“

„Na tohle ne. Znám jednu upírku, jmenuje se Anya.“

„A?“

„A Anya má dar. Funguje na upíra jen jednou. A ona může zařídit, abys měla dítě.“

Rose vypadala překvapeně, a bylo vidět, že o tom vážně uvažuje.

„Neděláš si ze mě srandu?“

„Ne, Rose. Funguje to. Dala dítě i jedné mámině známé. Věř mi, Rose.“

„A ona to dítě vyčaruje jen tak ze vzduchu?“

„Samozřejmě že ne. Víš snad, jak se dělají děti, ne?“

„Jistě že vím! To že jsem blondýna neznamená, že jsem blbá!“

„Tak jsem to nemyslela. Ona prostě jen uzpůsobí tvoje tělo tak, abys mohla otěhotnět. Vím jen, že se narodí poloupír.“

Po našem rozhovoru byla Rose ke všem vstřícnější, i k Belle, i k všem Volturiům. Poprvé jakoby si užívala, že je upír. Po několika dnech, kdy všechno promyslela a prodiskutovala, odjeli Rose s Emmettem za Anyou.

 

PO DVOU MĚSÍCÍCH :

 

Byla jsem úplně vyčerpaná. Carlisle dělal, co mohl, aby mi bylo co nejlépe. Vypadala jsem jako krocan na nožičkách. Dělalo mi problém zvednout se z křesla, pokaždé mě musel zvedat Alec.

Carlisleovi na klidu nepřidal ani fakt, že se teď staral i o těhotnou Rosalii. Ta byla tak šťastná, jako nikdo na světě. Prozatím jsme koupili další postýlku. Nikdo z Cullenových neměl další bydlení. Renesmé se ve Volteře líbilo, dokonce se spřátelila s Jane. Bylo to, jakoby Cullenovi patřili do naší rodiny.

„Lucio?“

„Ahoj, Carlisle. Co se děje?“

„Mluvil jsem s tvým otcem. Domluvili jsme se, že tady na nějakou dobu, řekněme pár let, zůstaneme.“

„Cože? Cullenovi ve Volteře? Já myslela, že to tady nenávidíte!“

„Zvykli jsme si. Esme je nadšená z tolika místa k renovování, Alice si zamilovala italské obchody, Jasper rád pomáhá Felixovi a Demetrimu s výcvikem nováčků a Rose s Emmettem se momentálně těší na dítě. Mně se tu celkem líbí.“

„Radostí bych se ti vrhla kolem krku, Carlisle, kdybych se dokázala zvednout z toho křesla.“ Oba jsme se rozesmáli, ale já vykřikla.

„Luc, co se děje?“ Do místnosti přiběhli Edward v závěsu s Alecem.

„Myslím, že začala rodit,“ řekl Carlisle, zvedl mě z křesla a položil na postel. Bolest byla téměř nesnesitelná. Chtěla jsem být silná, a tak jsem zatínala zuby, co to šlo.

„To bude dobrý, jsem tady, jsem tady!“ Alec seděl vedle postele a držel mě za ruku. Chtěla jsem mu odpovědět, ale sotva jsem povolila stisk zubů, zaječela jsem. Carlisle něco říkal, ale já ho nevnímala. Bolest byla strašná, vůbec nepolevovala. Drtila jsem Alecovi ruku, ale on se jen lehce usmíval a hladil mě po vlasech.

Zatlačila jsem, na Carlisleův rozkaz, několikrát, a pak… Měla jsem dítě. Svoje první miminko. Alec pustil mou ruku a vzal si dítě. Chtěla jsem se na něj podívat, ale i druhé mimčo chtělo ven.

Porod druhého dítěte byl mnohem snadnější než prvního. Bylo venku během pár minut.

Klesla jsem na polštář a hluboce oddechovala. Byla jsem úplně vyčerpaná, porod člověka dost rozhodí.

„Zvládlas to, lásko,“ řekl mi Alec a políbil mě do vlasů. Chabě jsem se usmála.

„Děti… ?“ zašeptala jsem. Položil mi jeden uzlíček do náruče.

„Tohle je kluk. Narodil se jako první.“

„Je ti dost podobný, Alecu,“ usmála jsem se.

„Možná. Chceš i druhé?“

„Jistě.“

Alec mi do náručí podal i druhé dítě.

„Tohle se ti povedlo, Luc. Tohle je totiž holka.“

Nemohla jsem se na své děti vynadívat. Byla jsem pár let stará poloupírka, vypadala jsem na sedmnáct a už jsem měla děti. Kluka a holku. Přenádherná, malá stvoření. Chlapec měl moje tmavé vlasy, ale měl Alecův nos i oči. Překrásné, blankytně modré oči. Holčička měla vlasy světlejší, a oči měla spíše šedé než modré.

„Celá mamka, vidíš?“ řekl Alec a pohladil ji po tváři. Edward mezitím držel mého syna.

„Gratuluji, Lucio. Jsou překrásní.“

„To tedy jsou,“ přidal se Alec.

„A mimochodem, jak se budou jmenovat?“

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Volterra's Prodigy - 17. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře