Tohle je dvacátý, tudíž poslední díl VP. Co se stane se situací Leah a Angela? A co se stane s Rosaliiným dítětem, a jak se bude jmenovat? A co se stane se Sethem?
23.09.2010 (12:45) • LeeLee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1719×
Dívala se na Angela úplně jiným způsobem. Nevím, jak to popsat. A pak mi to došlo. Dívala se na něj jako… Jako Jacob na Renesmé.
Leah se otiskla. A to přímo do mého syna. Nemohla jsem tomu uvěřit.
„Leah, to jsi neudělala.“
„Promiň! Promiň, promiň, promiň. Já nevím jak se to stalo. Já to neovládám. Prosím, odpusť mi!“ začala zoufale vysvětlovat a zároveň couvala se zdviženýma rukama. Do místnosti vešel Alec.
„Co se děje?“ zeptal se zmateně.
Měla jsem přejmutý dar od Renesmé. Zjistila jsem, že čím častěji dar přejímám, tím déle mi vydrží. Renesmein se mi hodil. Položila jsem Alecovi ruku na tvář. Ukázala jsem mu vše, co se tu stalo. Tvářil se zprvu nechápavě a pak naštvaně.
„Leah, odejdi,“ procedil mezi zuby a Leah se zdekovala.
„To není pravda. Vlkodlak na hradě, to nám chybělo, a teď ještě tohle! Já ji zabiju, vlastnoručně požádám Jane, ať jí něco udělá!“
„Prosím, uklidni se. Leah není tak špatná. A sám víš, že to neovlivní. Prosím, nech ji být. Neříkám, že se mi to líbí, ale nemůžu s tím nic dělat. Od Renesmé vím, že pouto cítí oba dva. Nehodlám učinit svého syna nešťastným, a ani ji ne.“
„Rok. Pak se uvidí,“ řekl Alec a políbil mě do vlasů. Rozhodla jsem se jít za Leah. Našla jsem ji podle pachu v Sethově pokoji. Seděla u něj a plakala. Seth ji objímal a utěšoval.
„Ahoj, Leah, můžu s tebou mluvit?“ řekla jsem opatrně. Zvedla uslzený obličej a přikývla. Vyšla jsem za ní na chodbu.
„Leah, chci ti říct, že vím, že ty za to nemůžeš. Alec dal limit jeden rok. Pokud nebudou problémy, můžeš zůstat.“
Leah se rozsvítily oči.
„To jako… To jako fakt? Bože, díky!“ vykřikla a vrhla se mi kolem krku. Objala jsem ji, když se za ní objevil Seth.
„Nechci být nijak vlezlý, ale mohl bych to mrně taky vidět? Když už si ho Leah chce vzít,“ rozesmál se Seth, zatímco od Leah dostal výchovný pohlavek.
„Jasně, pojď. Kde je Jake?“
„Hádej, máš tři pokusy a ne, nespí a ne, nezabíjí upíry.“
„Hm, že by byl s Ness?“ hádala jsem.
„A vaše odpověď je správná, vyhráváte milion!“ vykřikoval Seth a smál se.
Zavedla jsem je k dětem. Leah se ihned vrhla k Angelovi. Seth si ho prohlížel a smál se.
„Jste opravdu skvělý pár, Leah,“ popichoval ji. Angel mezitím tahal Leah za vlasy a ta se jen smála.
Všimla si toho Faith a začala se dožadovat pozornosti. Seth se k ní otočil, protože ji předtím neviděl a chtěl ji uklidnit. Podíval se na ni… A já věděla, že je to v háji.
Měla jsem v domě čtyři poloupíry, z toho tři děti, a do všech třech se otiskl vlkodlak. Alec se z toho zblázní. Zase.
O PÁR MĚSÍCŮ POZDĚJI :
Ve Volteře bylo pěkně živo.
„Angele Williame Volturi! Okamžitě zastav, nebo něco uvidíš!“ zakřičela jsem na Angela, který se honil po zahradě se svou setrou.
„Promiň, mami!“ křikl zpátky a místo toho skočil na Lea. I když bych vám měla vysvětlit, kdo je Leo.
Přibližně měsíc po Angelovi a Faith se začalo drát na svět i Rossino dítě. Její porod trval déle než můj. Nakonec ho ale zvládla. Narodil se jí krásný chlapec. Pojmenovala ho po svém otci, Leonardo. Shodou náhod to byl i její oblíbený herec. Druhé jméno mu dala Nathaniel. Leo byl spíš po Emmettovi. Rád dělal vtípky, a navíc měl i Emmovy kudrny. Měl i Rossiny původní modré oči. Byl rozkošný. Rostl rychle, brzy skoro dohnal Angela s Faith.
„Leonardo Nathanieli Cullene! Přestaň se válet po Angelovi!“ zakřičela Rosalie.
Leo se vzdálil od mého syna a začal vymýšlet další vtípek. Začal si šeptat se svým otcem a oba měli stejné poťouchlé úsměvy. Zavrtěla jsem nad nimi hlavou.
„Mami?“ Faith stála vedle mě a tahala mě za kalhoty.
„Co se děje, zlato?“
„Řekni mu, ať poslouchá!“ řekla a zkrabatila čelo.
„Kdo tě má poslouchat, Faith?“
„Seth. Neposlouchá. Řekni mu ať mě vozí na zádech jako vlk!“
„Ale Faith, já ho nemůžu nutit.“
V tu chvíli k nám přiběhl Seth.
„Ahoj, co se řeší?“ řekl a pohladil malou po hlavě.
„Myslím že chce, aby ses proměnil a vozil ji na zádech.“
„Faith! Tys to řekla mamince?“
Faith se rozesmála cinkavým smíchem a Seth jí vyhověl. Potom jí vozil na zádech po zahradě. Angel chtěl taky, takže celou dobu rýpal do Leah, která mu taky vyhověla.
„Mami, proč taky nemám vlka?“ ptal se Leonardo Rosalie.
„Protože smrdí. Nevím, požádej Jacoba,“ odpověděla mu.
Ten to ihned zkoušel u Jacoba, který se musel odlepit od Nessie. Nakonec po zahradě běhali tři vlci, a každý měl na zádech jedno dítě.
Rosalie a já jsme seděly na lavičce a sledovaly dění.
Přišel Alec a posadil se vedle mě. Neměl na sobě to děsné oblečení gardy. Měl jeansy a obyčejné tričko.
Mezi mraky vykouklo slunce a jeho paprsky dosáhly na naše tváře. Rose a Alec se ihned roztřpytili.
Myslela jsem na všechny události svého života. Ovládnutí od Chelsea, skoro-svatba s Alexanderem, potom pohádková svatba s Alecem.
Měla jsem nádherné děti, nádherného manžela, nádherný život.
Měla jsem dokonalé přátele, které jsem našla ve vegetariánech. Dokonce jsem i vyzkoušela jejich dietu. Není tak hrozná.
Zamilovala jsem si všechny členy jejich rodiny. Carlisle, vždycky soucitného, vždycky milou Esme, ztřeštěnou Alice i jejího Jaspera. Vtipkujícího Emmetta i maminku Rosalie. Edward byl skutečně dobrý přítel, stejně jako jeho Bella. S Renesmee jsem si rozuměla dokonale, stejně tak i s vlky. Leah byla výborná kamarádka, a Seth byl takové sluníčko. Jacob byl skvělý přítel.
Přiběhla ke mně Faith a hned za ní Angel. Vylezli ke mně na klín a objali mě. Alec mě vzal kolem ramen. Dokonalá rodinka. Byla jsem šťastná.
Zavřela jsem oři a nechala sluneční paprsky dopadat na mou tvář.
_______________________________________________________________________________
Díky moc všem, kteří mou povídku dočetli až do konce. Moc díky za komentáře, které mě povzbudily k dalšímu psaní. Děkuju hlavně jogurtince, jejíž vždy obsáhlý komentář byl vrcholem mé povídky. Děkuju moc všem.
S láskou vaše
LeeLee
Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Volterra's Prodigy - Epilog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!