Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterská princezna - 3. kapitola

23.07.2011 (08:45) • nicolecullenhale • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1102×

Tashi

Když jsem ji uviděla, hned jsem se rozzářila. Chyběla mi, neudržela jsem se a rozběhla se jí do náruče.

„Co ty tady děláš?“

„Přece jsme se už takových deset let neviděly a nenechám mou nejlepší kamarádku napospas tady ve Forks, navíc když tě tu hlídá on.“ Koukla na mého „ochranáře“.

„Musíš mi říct, koho si tady potkala a co tady dělá Eric?!“

„Jasně, ani nevíš, jak si mi chyběla a co ty tady ještě děláš?“ Koukla jsem na Erica.

„No, zaprvé, jestli jí chceš říct o tom vlkovi, se kterým ses ještě nevyspala, což je divný, tak to jdu,“ ozval se ten, nenacházím pravé slovo… upír.

„Budu vedle. Počkám na tebe v posteli.“ Kouknul jeho sváděcím kukučem. Já mu věnovala jen jeden hnusný úšklebek.

„Jaký vlk?“ Marie nechápala.

„Vše ti řeknu, slibuji.“ Koukla jsem na moji nejlepší kamarádku Marii. „A neboj, nemusíš čekat, já nepřijdu a vypadni z mého domu.“ Koukla jsem na Erica.

„Jasně a malou zastávku si udělám u toho vlka.“ Nedokázala jsem poznat, jestli mluví vážně.
Už jsem se neudržela a věnovala jsem mu malé zavrčení.

„Opovaž se, to raději zůstaň tady.“

„Vy jste pořád stejní, ach, ta láska.“ V té větě bylo až moc sarkasmu.

Když jsem se ho zbavila, konečně jsme si s Marií sedly a ona mi řekla, kde byla. Že Evropa je úchvatná, Praha, Berlín, Paříž a další, když přišla řada na mě, nevěděla jsem, jak bude reagovat, když jí řeknu o Embrym.

„Vlastně tu nic není. Po prázdninách budu chodit do školy a potkala jsem tu Embryho, který je roztomilý a jinak nic.“

„Embry? Už si s ním…“

„Ne! On je jiný.“

„Jasně jako támhle ten, který poslouchá za dveřmi.“ Ukázala na dveře, za kterýma stál Eric.

„Vypadni!“ zakřičela jsem na dveře.

„Ne! Chci se změnit, už s nikým nebudu skákat do postele jen tak.“

„Ale tuhle Tashi jsem milovala, byla odvážná a nesmělá, to je krása na věčnosti. Budu tu jen pár dní, prosím, kvůli mně buď zas ta stará Tashi.“ Nahodila nevinný kukuč.

„Tak jo.“

„Víš, co mi schází? Naše výlety do baru.“ Usmívala se od ucha k uchu. Zatvářila jsem se, že se mi do baru nechce. A to byla svatá pravda. Neměla jsem náladu se poflakovat po barech.

„Nebo na nákupy, bude legrace.“

„To by šlo. Musím skočit na lov. Dlouho jsem nejedla.“

„Jasně, co to bude blonďák?“

„Ne! Teď jím zvířata, abych mohla žít tady a chodit do školy. Až začne a jestli tu chceš být, tak musíš vyrazit se mnou. Dlouho jsme spolu nelovily.“

„Mám pro tebe tři slova fuj, fuj a zas fuj.“ Koukala nechutně.

„Prosím, kvůli mně.“ Nahodila jsem psí oči, které ona použila na mě před malou chvílí. Když může ona, tak já taky!

„Tak dobře, ale jen pro teď.“

„Víš, že tě miluji.“ Silně jsem ji objala. Vyskočila jsem z okna a šla na lov. Měla jsem na sobě uplé černé kalhoty, bílou mikinu, conversky a růžové triko. Vlasy jsem měla jen tak pohozený. Trošku nepraktické na lov, ale bylo to pěkné.

Marie byla hned za mnou. Vždy byla rychlejší a silnější, ale nechávala mě vepředu.

Když jsem ucítila vábivou vůni pumy, neváhala jsem a skočila jsem po ní, moje zuby byly jako žiletky. Mrknutím oka jsem ji vysála do poslední kapky. Takhle jsem vyhladila celé stádo. Marii se moc nedařilo, nebyla zvyklá se za nimi honit, tak jsem ji tam chvíli nechala a šla dál. Ona mě ucítí.

Když jsem se procházela, do nosu mě praštila jeho vůně. Než jsem se nadála, stál přede mnou fakt velký vlk. Jen jsem zůstala koukat. Poznala jsem, že je to on. Přiblížila jsem se a natáhla jsem ruku. On se přiblížil. Koukla jsem se mu do očí.

„Proměň se, prosím. Připadám si blbě, když mluvím se zvířetem.“ Až teď jsem si uvědomila, co jsem řekla. Sakra, sakra, sakra.

Otočil se a někam běžel. Sakra, to jsem neměla říkat. Znám ho sotva den a už mám výčitky, že jsem ho urazila. Jo, tak to by nešlo. Nadávala jsem sama sobě.

Chtěla jsem se otočit, když vtom přiběhl Embry. Jeho vůni poznám všude. Je to divné, jeho odér mi vůbec nesmrděl, ba naopak voněl. Otočila jsem se a usmála.

„Ahoj, co ty tu děláš? A takhle?“ Kouknul na mě. Měla jsem tak trošku roztrhanou mikinu a tričko bylo od krve. Jo, já prostě neumím lovit, aniž bych se nepobavila a neušpinila. V tom je nevýhoda lovit zvířata.

„Byla jsem na lovu.“ Prohlédla jsem si svoje oblečení.

„Aha.“ Usmál se. Pokaždé, když se usměje, nebo udělá úšklebek, tak se mi podlomí kolena. Sakra, Tashi, nesmí se ti líbit vlk! Nesmí!

„Co ty tu děláš?“ Změřila jsem si ho pohledem.

„Hlídám a ty bys neměla být na našem území. Zas.“ Bože, to blbý uzemí.

„Kam jsi šel, když jsem tě požádala, aby ses přeměnil?“ Moje zvědavost byla čím dál větší a nejspíš to šlo poznat, nebo ne?

„Když se chceme přeměnit, musíme se vysvléknout, jinak nám nezbude nic z oblečení. Tím pádem, když se měníme zpět, tak jsme nazí.“

„Aha.“ To by se mi zamlouvalo.

Kouknul na mě. Můj pohled mluvil za vše. Marie přiběhla a hned na mě spustila.

„Tashi Isabelo Katarino Volturi, kde sakra jsi?! Víš, jaký jsem měla strach a navíc ta malá, hnusná zvířata se nedají ulovit a ještě srnky chutnají jak mrkev!“ Chvíli jí trvalo, než si všimla Embryho.

„Jo, aha, ty si lítáš za vlkem. Jako vždy! Když jsem řekla, buď jako dřív, tak jsem nemyslela hned a navíc jsem se bála. Ten les je tak… blé.“

„Promiň, Marie. Tohle je Embry a náhodou jsem ho potkala. Embry, tohle je moje kamarádka Marie.“

„Náhodou? Ty nikdy nepotkáváš vlky náhodou. Vím, jak to bylo dřív.“

„No nic, něco najdu k snědku a pak se vrátím k tobě, sejdeme se tam, zlato.“ Než jsem něco stačila říct, už byla pryč.

„Jak vidíš, je rychlá.“

„Je nebezpečná?“ Jak by si mohl myslet, že bych sem přivedla nebezpečného upíra? Vlastě já přivedla Erica!

„Ona? Ne! Teda ne, když jí řeknu, ať tady neloví lidi. Je to moje nelepší kamarádka už velmi dlouho."

„Aha. Dej pozor, ať ji od nás nikdo neuvidí, jinak budeš mít problém a navíc tady zas je nový upír. Musíme ho zabít, až se tu opět ukáže. Rád si hraje s lidmi, prostě upír.“ Eric! On loví lidi, ten… upír.

„Promiň, budu muset jít. Ráda jsem tě potkala.“ Usmála jsem se. Než stačil odpovědět, byla jsem pryč. Vyskočila jsem do Ericova pokoje. Zrovna se převlíkal, jo, tohle jsem vidět nemusela. Otočila jsme se směrem k oknu.

„Nebudeš zabíjet lidi, jdou po tobě vlci. Vím, že ty nejsi v ohrožení, ale oni jo a v tom případě i já, jestli zjistí, že jsem s tebou zapletena.“

„Jak myslíš zapletena? Jsi moje žena! Už se můžeš otočit.“

Otočila jsem se a viděla jsem ho jen ve spodním prádle. Fuj?!

„Sakra, říkal si, že se můžu otočit. Pij zvířata, nebo vypadni!“ Hlasitě jsem za sebou zavřela dveře. Ještě vystrčil hlavu ze dveří.

„Dělal jsem si srandu, dřív bys za tenhle pohled vraždila a to myslím doslova. Jo, a teď jsem nebyl na lovu, ale kradu krev z nemocnice, takže nikomu neubližuji. Vím, že by se to mé ženě nelíbilo.“ Jeho koutky úst se zvedly do úšklebku. Hodila jsem po něm nejbližší vázu. Jo, trefa.

„Au, to bolelo, zlato.“ Najednou se z úšklebku vytvořil ublížený pohled.

„To mělo bolet, miláčku!“

Další kapitolu plánuju v nejbližší době.=o)

Autor: nicolecullenhale (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterská princezna - 3. kapitola: