Tak Bella útočí na Culleny a ti se ze strachu stěhují do Forks. Dopředu se omlouvám za chyby. Všem kritickým komentářům děkuji. Píšu to hlavně proto, že slohovky nejsou mojí silnou stránkou a pokouším se o postupné pokroky.
11.07.2010 (19:45) • Loara • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1692×
Hodně stížností bylo na střídání pohledů. Přiznávám, ze začátku to opravdu nebylo nutné, ale teď myslím, že už to zapotřebí bude.
2. kapitola
Tak fajn jdu si projít s novorozenými svůj plán a pak se uvidí, co dál.
Pohled Belly
Arův plán není komplikovaný. On Culleny zabít nechce. Jsou vzácní, jen ho znepokojuje, tolik talentů v jedné smečce, bojí se jejího růstu. Bojí se, že by se někdo vyrovnal Volturiům.
Takže jeho plán je v jejich rozeštvání. Nebude to snadné, ale Ara často říká, „Kam nemůže čert sám, tam podstrčí ženskou.“ Tedy mě. Sice ještě nevím, jak na to půjdu, ale doufám, že to klapne. Pro Ara všechno.
Bylo kolem půlnoci. Moje podoba byla změněna z brunety na blondýnu a můj pach byl také jiný. Se všemi novorozenými jsme se přiblížili k domu Denalijské smečky. Ještě nás nepostřehli. Nechceme jim ublížit, jenom je vyděsit. Zalezli jsme hlouběji do lesa, kde Culeni zrovna lovili, já s jedním novorozeným jsme se rozhodli najít Edwarda. Zbytek šel po vojáku a vědmě. Stačilo je zastrašit. Počítám s tím, že si řeknou, že když je neochránila smečka v Denali, která se rozrostla o pár netalentovaných členů, a to jich je víc než Cullenů, tak se neochrání ani navzájem, ani Culleni. A rozutečou se. Daleko od sebe. A Aro bude klidný. Žádná smečka s tolika talenty po kupě.
Viděla jsem ho. Páni, byl opravdu krásný. Měl medové vlasy a krásné jantarové oči, pod tričkem se mu rýsovaly svaly. Sakra! Asi mi přeskakuje, no nic jdeme na to.
Útok byl rychlý. Sejmula jsem Edwarda na zem. Jelikož neslyšel moje, a ani toho novorozeného, myšlenky byl vyděšený. Povalila jsem ho na záda a začala zuřivě vrčet on, ale získal převahu a já jsem zůstala pod ním. Novorozený, co tam byl se mnou, ho ze mě shodil.
Rychle jsem vstala a zavrčela, popadla jsem Edwarda a švihla s ním o nedaleký strom. Štěstí, za hodiny výcviku s Demetrim a Felixem ve Volteře.
Edward zůstal ležet a já jsem popadla novorozeného a vraceli jsme se do hotelu dřív, než můj pach povolí a on nás jen trošku ucítí.
V hotelu byl už i zbytek mých kolegů. Rychle jsme odjeli, co nejdál od hotelu, aby Culleni ztratili stopu, kdyby je to náhodou nezastrašilo.
Všechno klaplo. Teď jsme jen čekali. Určitě budou ostražitější. Ale díky novorozenému, co kryje pachy, zjistíme, jestli se rozutekli. Hned jsem ho tam poslala. Teď už stačí jen čekat, jakou zprávu přinese.
Pohled Edwarda
S Alice a Jasperem jsme se dohodli na společném lovu. Alice měla zrovna předtuchu. Ale byla divná, a to hodně. Alice z ní byla zmatená, ale usoudila, že to neznamená nějaké hrozící nebezpečí.
Rozdělili jsme se, chtěl jsem jim dát trochu soukromí. Vydal jsem se hlouběji do lesa a chtěl si zrovna ulovit pumu, když v tu chvíli mě svalila na zem nějaká blonďatá upírka. Rychle jsem obrátil převahu, ale uvědomil jsem si, že neslyším její myšlenky. V tu chvíli mě sejmul další upír, ale mnohem silnější – novorozený.
Snažil jsem se zvednout, když v tom ke mně ta blondýna zase přiskočila a švihla se mnou o nedaleký strom. Sakra. Snažil jsem se zvednout, ale nešlo to lehce. Očekával jsem další útok, ale nic. Pomalu jsem se zvedl a neviděl jsem je. Byli pryč. Rychle jsem se vydal najít Alici a Jaspera.
Když sem jen našel, tak Alice seděla na kameni a vypadala vyděšeně. Jasper stál u ní a ostražitě se díval kolem.
„Edwarde, já jsem to neviděla,“ řekla rozechvělým hlasem Alice. Jasper ji objal.
„Byli tady asi 2 novorození. Mladá holka a kluk. Napadli nás. Bránil jsem Alici, ale podařilo se jim mě dostat na lopatku, když jsem je sledoval, jak jdou k Alici, tak se najednou zastavili. A utíkali pryč. Nechápu, měli nás tady a nezničili nás,“ dořekl Jasper a políbil Alici do vlasů.
„Taky na mě v lese zaútočili dva, ale nemohl jsem jim číst myšlenky a necítil jsem jejich pach. Jen co mě položili, utekli.“
„To bych ráda věděla, o co jim šlo,“ řekla Alice a vypadala, že už je v klidu.
V tom mi to docvaklo. Tak jednoduché. Svoji domněnku jsem vyslovil nahlas. „Snaží se nás zastrašit.“
Pohled Belly
„Sakra,“ zaklela jsem. Nepovedlo se to. Ten Edward můj plán hned prokoukl a jen je to popohnala k rychlejšímu stěhování do Forks. Zbytek jejich famílie tam má už zítra dorazit a tihle tři tam zítra odjedou.
No nic. Už jsem volala Jane a Alecovi ať si pro ty neschopné novorozené přijedou. Já zatím vymyslím další plán, jak je rozeštvat.
Pohled Edwarda
Jasper se mnou okamžitě souhlasil a rychle, i s Alicí, jsme se přemístili do domu v Denali. Rychle jsme to všechno řekli ostatním. Zavolali jsme to Carlisleovi, který souhlasil a oznámil nám, že už máme zamluvené letenky na zítřejší odlet za nimi.
Pak jsme volali Emmettovi, ten byl nadšený a zklamaný, že přišel o takové vzruší a tím si vysloužil od Rose pohlavek.
„Zítra přiletíme do Seattlu“ ubezpečila mě Rose a položila hovor.
Vůbec jsem nechápal, kdo by to mohl být. Jasper navrhoval Volturiovi. Ale tohle mi moc nepřipadala jako jejich práce.
Druhý den jsme rychle vyrazili na letiště. Když jsme úspěšně přistáli, tak na nás na letišti čekali už Carlisle a Esme. Esme nás rychle všechny objala. A kdybychom nebyli upíři, asi by nás udusila. Carlisle měl hlavu plnou otázek.
„Edwarde, jak…?“
„Tady, ne,“ odpověděl jsem, „až doma.“
Ještě jsme čekali na let Rose a Emmetta. Ti dorazili chvíli po nás.
„Kdybych tam byl, tak by byli všichni na kaši,“ vykřikoval Emmett jen, co se k nám přihnal. Rose všechny objala a kroutila hlavou nad Emmettovým chvástáním.
Rychle jsme nastoupili do auta a vyrazili směr Forks. Dům, co pro nás připravila Esme s Carlislem, byl opravdu nádherný. Všechny páry si ihned zabraly veliké pokoje. Já měl na výběr mezi menším pokojem s výhledem na les, nebo velkým pokojem pro hosty. Esme nás už všechny přihlásila do školy. Carlisle už si zařídil místo v nemocnici.
Smlouva s vlky byla obnovena.
Pohled Belly
Cullenovi odjeli do Forks už minulý týden a já se zatím živila zvířecí krvi. Moje oči měly místy místo karmínové, jantarově hnědou barvu. Koupila jsem si kupu čoček, vyhodila jsem všechny svoje věci a odjela do Forks.
Přemýšlela jsem, jak to udělám. Po příletu jsem jela do lesů blízko jejich domu. Chvíli jsem pobývala v lesích a sledovala je. Jedno mi bylo jasné, musím se k nim vetřít a pak už to půjde samo. Aro vždy říkal, že díky svým mírně Siréním předků, o kterých jsem se později od Ara dozvěděla, to půjde samo.
Pohled Edwarda
Naše týdenní žití ve Forks byla hotová idylka. Ve škole na mě holky dotíraly svými otravnými myšlenkami a doma jsem měl 3 milující se páry. Já jsem byl sám, ale raději budu sám než s Tanyaou
Jednou večer jsme seděli jako rodina v obýváku a povídali si. Když v tom se ozval zvonek. Všichni se vyplašeně otočili ke dveřím. Carlisle otevřel dveře. Nikdo nemohl tušit, že jedno otevření dveří změní celý náš život…
Autor: Loara (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Volturi vs. Cullen - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!