Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volturijská Lilie 1. kapitola

bigday-ukázka


Volturijská Lilie 1. kapitolaVolterrou se šíří zpráva o tajemných květinách, které se objevují tak rychle jako mizí. Demetri začne pátrat. Co objeví? A objeví vůbec něco? Jak na Demetrido bude reagovat Aro? A co vlastně má společného s těmi květinami? to se dočtete v následující povídce. Zanechte komentík:) DarkHope

1. Kapitolka

Sídlem Volturiů se začala povídat zvěst o jakési Volturijské lilii. Nikdo nevěděl, o koho se jedná, snad jen Aro nebo jiný z hlav Volterry. Aro, Marcus ani Caius však nic neprozradili a jen tiše doufali, že Volturijská růže znovu bude uzavřeným tématem. Nikdo nikdy neviděl onu ženu. A nyní podle informací zanechala v hlavní knihovně své znamení. Bílou lilii, která je pokaždé na jiném místě. Lilie se objevuje vždy jen na pár hodin v místě, kde se tajemná kráska zdrží. A nyní se již několikrát objevila na pozemcích Volterry. Zdálo se, že Aro je od té doby mírnější na zločince u soudů a už nevychází ze své pracovny tak často. Říká se, že místo, kde se objeví Lilie, potká závažná změna. Svůj volný čas jsem trávil v knihovně, abych o ní našel nějaké informace. Nikde však nic nebylo. Prošel jsem všechny knihy v paláci, až na jednu. Kroniku Volturijského rodu, rodu králů, mocných vládců, ale především rodu nejmocnějších upírů. Tato knihy byla ostře střežena a přístup k ní měli pouze Aro, Marcus a Caius. Každý z nich měl jednu část klíče. Nemohl jsem se zbavit podivného pocitu v mém mrtvém srdci. Bylo to nutkání odhalit Lilii. V noci jsem se vydal do zahrad. Když jsem procházel bludiště z živého plotu, spatřil jsem bílou lilii pod mýma nohama. Opatrně, abych ji nepolámal, jsem ji vzal do ruky. V tu chvíli vzplanula modrým plamenem, který nepálil.

„Demetri?“ slyšel jsem známý Arův hlas.

„Co tu děláš v tuhle hodinu můj drahý příteli.“

Nevěděl jsem, jak mu to mám říct, nakonec jsem se rozhodl podat mu ruku, aby viděl mé myšlenky. Pár předlouhých sekund mlčel.

„Příteli… nejsem si jist, zda je tvé počínání správné.“

Řekl nakonec a zmizel. O jeho slovech jsem ještě dlouho přemýšlel. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že Aro o Lilii ví mnoho informací, která nejsou zapsány v knihách mě přístupných. Nemohl jsem to vydržet, a tak jsem se vydal z paláce. Procházel jsem temnými ulicemi města a užíval si klid, kterým sálaly. Potkal jsem pouze mladou dívku, která s pláčem utíkala z nějakého domu. Nepřemýšlel jsem nad tím, ale měl jsem co dělat abych ji nevysál. Měl jsem náhle spalující žízeň. Moje hrdlo bylo jako v ohni. Rozběhl jsem se k lesu a sedl si na kopec, ze kterého bylo vidět spící město.

Přemýšlel jsem nad Lilií a mojí mysl zaskočila myšlenka. Co když je člověk? Co když je Lilie pouhý člověk, kterému Aro věří. Lehl jsem si do trávy a pozoroval měsíc, který svým měsíčním svitem pohlcuje město a lehce ho osvětluje. Zavřel jsem oči a vychutnával si pocit svobody, který jsem mezi zdmi Volterry už několik let necítil. Moje snění přerušil dívčí, velmi tichý smích. Rychle jsem otevřel oči, ale místo dívky jsem spatřil pouze bílou květinu ležící vedle mě. Nechápal jsem to. Ona tu snad byla? Jak jsem si ji mohl nevšimnout? Co je zač? v hlavě se mi dokola přehrával její smích. Jako dokonalé zvonečky. Znovu jsem vzal do ruky lilii, ale tentokrát již neshořela. Zůstala ve své podobě. Přivoněl jsem si k ní a vůně. Která vanula z jediného květu mě pohltila. Bylo to jako šimrání milionů motýlích křídel na kůži. S úsměvem na jinak kamenných rtech jsem se vracel mezi studené zdi Volturijského sídla. Ve svém pokoji jsem dal lilii na stolek vedle dřevěné postele, která dominovala pokoji. Lehl jsem si a květinu hodiny mlčky pozoroval.

Náhlé klepání mě vyrušilo.

„Mohu dál?“ nakoukla do dveří Julia. Julia je jedna z mála žen na hradě.

Byla příjemná, ale nikdy je nebudu brát jinak než svoji dlouholetou přítelkyní, i když ona by o to stála. Sedl jsem si na postel a pokynul k ní, aby se také posadila.

„Demetri, co se to s tebou děje? Už ani nepřijdeš na kus řeči.“

Byla zklamaná. Trápila se, to jsem nechtěl. Po pár minutách povídání se ke mně naklonila a políbila mě. Nechtěl jsem jí ještě více ublížit a tak jsem polibek opětoval. Její rty byly neuvěřitelně hebké. Spokojeně odcházela, ale já jsem byl zralý na prášky. Pohlédl jsem na lilii, která zčernala. Došlo mi, že moje neznámá nejspíš celé mé divadélko viděla. Ale jak, to jsem opravdu tak nevšímavý? To není možné. Každé noci jsem chodil na to samé místo, kde jsem lilii získal. Každou noc jsem si lehal do trávy a zavíral oči. Nic se však nedělo. Žádný smích, žádné lilie. Lilie v mém pokoji byla stále černá, ale neuschla. Celé týdny jsem chodil na kopec. Ale lilie se už neobjevila. Chodil jsem jako tělo bez duše. Nikoho jsem nevnímal a vyhledával jsem samotu. Často jsem sedával v zahradách nebo se jen tak procházel po hradě. Asi jsem doufal, že ji uvidím. Nedokážu si to vysvětlit. Co se to se mnou děje? Nikdy jsem takový nebyl. Ani jsem nikoho v podobném stavu neviděl.

Aro si mě nechal zavolat. Věděl jsem o čem bude chtít mluvit, ale já jsem netušil co mám říct. Když jsem vešel do jeho pracovny, řekl mi, ať se posadím. Bylo vidět, že se mu do této konverzace moc nechce, ale nakonec se vymáčkl.

„Demetri, musíme si promluvit.“

Mluvil o Lilii tak nějak zvláštně. Bylo zřejmé, že k ní má nějaký vztah. Nevím však jaký. Chtěl, abych se vzpamatoval.

To jsem však slíbit nemohl. Snad to ani neočekával, protože mě poslal na něco jako dovolenou. Měl jsem volno. Žádné povinnosti. Ihned jak mě poslal pryč ze své pracovny jsem běžel do zahrad. Měl jsem smíšené pocity. Nevěděl jsem si rady. Pak můj zrak upoutalo pozornost několik bílých okvětních lístků na cestě. Šel jsem po nich a nemohl uvěřit vlastním očím. Spatřil jsem kytici lilií ležící na lavičce. Otočil jsem se dokola,jestli něco neuvidím. Když jsem spatřil běžící ženu v dlouhých bílých šatech, zkameněl jsem. Nedokázal jsem se přimět k pohybu. Viděl jsem jen její záda, ale v ten osudný okamžik mi došlo… miluji jí. Nic podobného jsem nikdy necítil.

_________________________________________________________________________________

Pokud se líbilo a chcete pokračování napište komentík:) Jsem ráda i za kritiku, ať vím na čem pracovat a co zlepšovat:) DarkHope



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Volturijská Lilie 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!