3. kapitolka Někoho možné potěším, někoho naopak... na scénu přicházejí Cullenovi.
28.11.2009 (17:45) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1648×
3. kapitola
Dojeli jsme do Port Angeles, ale svítilo slunce, tak jsme zajeli na kraj města. Došli jsme k lesu a sedli si. Měli jsme výhled na město. Lilly mi začala přejíždět polibkypo krku až ke klíční kosti. Byl jsem v sedmém nebi.
Kochali jsme se pohledem na město a po setmění jsme seški porozhlédnout po městě.
Mezitím u Cullenových
Edward
Byl jsem s Bellou v kině, když mi Alice volala. Měla vizi, že sem někdo přijde. Ten někdo byl od Volturiú. Naštěstí v míru.
I tak mě to vykolejilo. Co když chtějí Bellu? Je to přeci jen hodně mocný upír. Dokáže obrátit všechny scopnosti proti tomu, kdo je na ni nebo někoho, koho má ve štítu, použil. A tím to zdaleka nekončilo. Dokázala si ty schopnosti přivlastnit, ale ne na dlouho. Nanejvýš pár minut. I tak to bylo vynikající.
Vzal jsem svou milovanou ze sálu, kde se promítal film a vysvětlil jí, co se děje. Její obličej se stáhl bolestí. Asi si vybavila, co jí provedli.
Drželi Bellu v jejich, jak ona tomu říkala hrobkách. Mučili ji. Chtěli ji za každou cenu do své gardy. Ale ona se nevzdávala. Vydržela všechnu tu bolest i hladovění a nakonec se jí podařilo dostat se ven. Tedy až po tom co vyhrožovala Arovi, že zničí jeho armádu. Pustil ji, ale nikdy ji nepřestane nenávidět a zároveň po ní toužit.
Objal jsem Bellu, abych ji uklidnil, ale ona mě zas dostala. Začala mě vášnivě líbat. Její jazyl obkresloval strukturu mých rtů. Její ruce bloudili po mých zádech a ty mé zabloudily na její zadeček. Usmála se. Bože jak já jí miloval.
„ Měli bychom jet domů.! Říkala mezi polibky, které neztrácely na kráse.
„Oni to jistě ještě chvíli vydrží.“ Nechtěl jsem zkazit tuto chvíli, ale ona se odemě odtrhla. Vzal jsem jí kolem pasu a námáčkl na sebe, jak jen to šlo. V tomto objetí jsme došli až na parkoviště, kde na nás čekalo mé volvo. Otevřel jsem Belle dveře a znovu jí políbil. Jen krátce, ale přesto krásně.
Jízda byla klidná. Nikdo na silnici nebyl, tak jsem mohl jet, jak rychle jsem chtěl. A toho se muselo využít. Bella seděla se zavřevýma očima. ¨
„Bells?“ šeptal jsem k ní opatrně.
Otevřela oči a zmateně se rozhlížela okolo sebe. Vůbec si nevšimla, že už jsme doma.
„Edwarde já- já jsem asi usnula. Jak je to možné.“ Dívala se na mě vyděšeně.
Nutílo mě to nad tím přemýšlet, ale nakonec jsme stejně šli za Carlislem.
Taky nevěděl co se děje, ale pak se přiřítila Alice.
„Edwarde, měla jsem vizi. Bella je naprosto v pořádku. Nebo alespoň bude. Jen bude trochu citlivá. Ona ti to poví sama.“
Bella
Alice se ke mně přiřítila jako velká voda.
„Bello vyšlo to. Jsi těhotná. To jak sis přivlastnila kousek lidství zabralo. Budete mít s Edwardem miminko. Musíš mu to říct. Prosím, hned půjdeme nakupovat.“ Alice jen zářila, ale mě tím vyrazila dech. V to jsem už nedoufala.
„Víš to jistě?“
„Ano, Bello já jsem tak šťastná.“ A opravdu byla.
„Já… já jdu za Edwardem.“
Celá vykulená jsem šla do Edwardova pokoje. Seděl na posteli a četl si.
„Edwarde, musím ti něco říct.“
Usmál se na mě a pokynul abych mluvila.
„No víš já… můžu ti to spíš ukázat? Nevím jak to říct.“
„Dobře.“ Pohodil rameny.
Začala jsem stahovat svůj štít a když jsem si byla jistá, že už je stažený, začala jsem myslet na to, jak mi to Alice přišla říct.
Když jsem ukázala vše znovu jsem povolila štít a otevřela oči. Edward seděl a zíral na mě.
„Edwarde?“ mluvím na něj potichu, ale nic.
Chvíli ještě tak sedí, ale naštěstí se po chvíli pohne.
„Jak jsi to dokázala?“
„Zkusila jsem převzít trochu lidství a vyšlo to.“
Nic neříkal a objal mě. Šeptal mi. Jak mě miluje a ani jeden jsme se nedokázali odtrhnout.
„Možná bychom to měli říct ostatním.“ Šeptl mi do ucha a ještě silněji mě objal.
„Dobře, ale to určitě chvíli počká.“ Začala jsem ho líbat na krku.
„To už bychom se neodhodlali.“ Neochotně jsem se odtrhla a zvedla.
Vzal mě okolo pasu a vedl z pokoje. Byl hrozně opatrný. Pomalu jsme scházeli do obývacího pokoje, kde už zas byli ostatní členové rodiny.
„Musíme vám něco říct.“ Začal Edward.
„Ano? Tak mluv.“ Pobídl ho Carlisle.
„Bella je těhotná.“
„Cože? Jak?“ Řekla naštvaně Rosalie.
„Edwarde, Bello, můžete jít se mnou na chvíli do pracovny?“ sdělil nám Carlisle a šel do své pracovny.
Já a Edward sme ho následovali. Podívala jsem se nechápavě na Edwarda, ale jen pohodil ramenama.
Došli jsme do pracovny, sedli si a Carlisle spustil.
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Volturijská Lilie 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!