Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vrah - Prolog

10.02.2010 (14:15) • Lenisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1743×

Vrah

Prolog

Pohled třetí osoby

 Noci jsou vždy příležitostí zakusit vše nepoznané. Město ožilo nočním životem. Ne však všechny jeho části.

Jedna temná ulička v Los Angeles, kde se ukrývala takzvaná spodina města, se stala této noci svědkem hrůzného činu.

Drobná dívka běžela závod o svůj vlastní život. Srdce jí bilo na poplach. S vyděšeným výrazem ve tváři se stále otáčela za sebe, kde viděla jen siluetu muže, který ji rychlým, ale vyrovnaným krokem pronásleduje.

Dívka zabočila do jedné postraní uličky. Zem byla po večerním dešti ještě mokrá a kluzká, takže jediným neopatrným našlápnutím uklouzla. Zůstala ležet a se stále vyděšeným výrazem v očích se otočila k ústí uličky.

Kroky neznámého se v pravidelných intervalech rozléhaly ztemnělou a spící ulicí. Věděl totiž, že ulička, do které dívka vklouzla, byla slepá. Nebyla v ní žádná místa na ukrytí. Dívka neměla šanci. Měl tuto ulici rád. S oblibou do ní zaháněl své oběti.

Zabočil do oné uličky, a co viděl, ho velice potěšilo. Dívka ležela no mokré, studené zemi a vyděšenýma očima na něj zírala. Muž ucítil pocit triumfu. Vytáhl svůj ostrý nůž, který se zableskl v měsíčním svitu. Pomalými a rozvážnými kroky se k ní přibližoval. Viděl, jak se dívka roztřásla strachy. Poklekl k ní a ostřím čepele jí pomalu přejížděl po tváři.

Připomínala mu dívku, která ho opustila, zradila a ublížila mu, jak nejvíce mohla. I když se jí před měsíci pomstil, pocit zrady přetrvával. Stále cítil tu bolest, kterou mu svým činem způsobila. Tuto dívku nenáviděl jen kvůli tomu, že mu jí tak moc připomínala. Znovu se v něm probudila ta zášť, kterou v sobě potlačoval. Chtěl se jí znovu pomstít.

„Copak? Ty si zakopla?!“ zeptal se jí s neskrývanou, zvrhlou radostí v hlase. „ Neboj se, tohle si pořádně užiju… Doufám, že tě to nebude moct bolet,“ uklidňoval ji, přestože přímo prahnul po tom, aby křičela bolestí, aby prosila o svůj život.

Dívka se však jako na povel přestala třást a ďábelským úsměvem na tváři se podívala muži do očí. Muž nechápal co se to děje. Dívka se ho měla bát. Měli jí téct po tváři slzy bezmoci a ne se na něj usmívat.

„Tohle je město andělů,“ pronesla dívka zasněným hlasem. „I já sem tvůj anděl.“ Mluvila k němu, jako by věděla, že mu nehorázně připomíná dávnou milovanou osobu. „Anděl smrti,“ upřesnila a tím dívka dokončila svou úvodní řeč, kterou s oblibou používala. Ráda hrála na své oběti divadélko, které je mělo nalákat do jejích nebezpečných spárů. Vyžívala se v tom, když někdo další naletěl na její perfektně připravené představení.

Naučeným, rychlým pohybem muži sebrala nůž, aby ji nemohl nijak ohrozit.  Než se muž stihl vzpamatovat, projela jím bolest od toho, jak mu dívka přeťala lýtkové svaly. Nechtěla, aby jí její oběť na poslední chvíli pláchla.

Rychle se ujistila, že nikdo není v blízkosti, že nikdo neuslyší srdceryvný křik její oběti. Stejně jako on měla ráda, když její oběť křičela bolestí. Měla ráda ten pocit vítězství a pokoření toho člověka. Konečně jí pak na chvíli připadalo, jako by její trápení ubralo na intenzitě.

Pomalu se přiblížila k muži. Sklonila se k němu a šeptala mu uklidňující slova.

Muž však přes svůj šok ze stráty krve téměř nevnímal. Z úst se mu jen vydral výkřik, prosycen bolestí, když dívčin nůž znovu projel jeho kůží. Brázdil si cestu přes jeho hrudník a zanechával za sebou jemnou krvavou cestičku.

Muž si jen pomyslel, že takhle si svůj konec nepředstavoval. A snažil se alespoň pro svou hrdost, udržet v sobě své výkřiky.

Dívka jen s potěšením sledovala, jak krev prosakuje jeho kůží a radovala se pokaždé, když muži unikl bolestivý výkřik.

Když muž nejevil už žádné známky života, jen se od něj pohrdavě odvrátila s myšlenkou, že s většinou obětí si mohla hrát déle.

Pro dnešek ukojila svou touhu způsobovat ostatním bolest, jako kdysi prožila ona sama, a nehorázně se již těšila na zítřek, kdy si vyhlídne svou novou oběť.

1. Kapitola