Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vražedné sny - Kapitola 19. - Musíme To zabít!

23.10.2011 (07:30) • Popoles • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 3491×

Bella seděla v kuchyni, čaj vylepšený o jakýsi prášek, který dodal Carlisle, v rukách, Alicinu paži kolem ramen a v hlavě jí vrtal akutní problém - co, probůh, řeknou Charliemu, až uvidí tu spoušť?

Seshora se ozýval rámus jak při demolici. Rychlost bytostí, které se tam teď pohybovaly, způsobovala jemný průvan, znatelný i v přízemí. Měli asi hodinu, než dorazí místní náčelník policie a podrobí svou dceru křížovému výslechu.

Další výslech ji i Edwarda čekal od Cullenů, tím si mohla být jista.

Alice byla zase zahloubána ve svých vlastních úvahách, jež se točily okolo nového poznatku – milování s upírem se dá přežít, ale...

Jazzovi se hlavou proháněly stejné myšlenky. Možnost, že i on by se dokázal ovládat a mohl by…

„Na to zapomeň,“ zašeptal Ed a důrazně zavrtěl hlavou, když chtěl Jasper začít debatovat. „Jazzi, já nevím, jak popsat, co všechno jsem cítil, ale můžu ti aspoň něco ukázat, abys pochopil,“ pokračoval Ed tichým hlasem. Pak se v duchu vrátil k okamžiku, kdy se miloval s Bellou a vrátila se mu upíří podstata.

Japer se pod vlivem emocí a pocitů řinoucích se z jeho bratra zapotácel, jeho tvář plynule přešla do upíří a dech ztěžkl. Edovi to bylo dost trapné, takhle se odhalit, ale potřeboval, aby Jazz pochopil.

„Ježkovy voči,“ zaskřehotal Jasper, hrdlo stažené a v obličej grimasu vyčerpání. Když se byl opět schopen podívat na Eda, měl již lidský obličej, ale jeho hlas byl stále chraplavý.

„Jak jsi to mohl vydržet? Ta bolest, touha, rozkoš, hrůza, šílenství…“ zavrtěl nevěřícně hlavou.

„A to máš jen zprostředkované vjemy z mých vzpomínek,“ přisadil si Ed a s pochopením poplácal bratra po zádech.

„Ok, tak jo, nebudu se o nic pokoušet,“ slíbil Jazz a doufal, že s tím Alice bude souhlasit.

A pak přijel Charlie. Naštěstí netušil, o čem byl telefonní hovor Esme během jejich cesty, takže byl jen trochu zvědavý na nové členy Cullenovic rodiny. Vstoupili s Esme do domu. To byl pro tu chvíli poslední okamžik, kdy Charlie vnímal realitu ještě normálně.

Ze schodů se ozval dupot, který předcházel příchodu Emmetta Cullena. To, že mu ten hromotluk potřásl rukou s razancí sbíječky, by ho ani nepřekvapilo, ale že měl na tváři šmouhu od malty a ve vlasech jakýsi prach, ho, pravda, poněkud překvapilo.

Zeptat se už nestihl.

Jeho mozek byl totiž omámen nadpozemskou bytostí, která s elegancí víly plula ze schodů.

Bella jen nevěřícně zírala, jak její jindy k ženám tak ostýchavý a nepřístupný otec prudce rudne a blekotá v rozpacích. Kostrbaté vysvětlení z Roseiných rtů, že Emmett je nemehlo a svou sílu a velikost často neodhadne, přijal velmi snadno. Rozbitý kufr, kterým měl nedopatřením prorazit zeď u Bellina pokoje, mu jako důkaz postačoval a velikost Emmovy osoby a mohutnost svalů na rukou zase vysvětlovala vytržení umyvadla ze zdi poté, co se o něj, samozřejmě neopatrně, opřel.

Charlieho naštěstí nenapadlo, proč by Emm měl nosit svůj kufr nahoru k Belle, když budou bydlet u Cullenů. Bella si však byla jistá, že až bude její otec z vlivu Rose, bude mu to vrtat v hlavě. Takže bylo potřeba zaměstnat jeho hlavu něčím jiným.

„Co jste zjistili v Aberdeenu?“ vyrukovala Bella s otázkou. Její záměr se podařil.

Charlie zamrkal, propuštěn z vlivu Rose, a konečně nahodil mozek.

„Mají tam podobný případ vraždy, oběť byla žena. Její orgány se našly naaranžované po celém jejím bytě,“ Charlie se otřásl, jen z těch fotek by se člověku zvedl žaludek.

„Bohužel také nenašli žádné stopy vedoucí k pachateli. Soudíme, že se jedná o stejnou zrůdu.“

Ještě chvilku diskutovali o možných směrech dalšího vyšetřování. Pak se ale Esme zvedla, že je unavená, a Rose s Emmettem se musejí ubytovat. Rozloučili se. Charlie zamířil do postele, protože už skoro dva dny nespal, ostatní vyrazili ke Cullenům.

Tam nastalo velké vysvětlování. Nejprve byla na řadě Esme. Šok z její skutečné totožnosti byl pro oba velký a její těhotenství dojalo Rose k slzám. Ale překvapeni nebyli jen z Esme. Schopnosti dívek, jejich spárování s Jasperem a Edem, to byla další témata, která vysvětlovali několik hodin. Nakonec se pozornost všech obrátila na Bellu a Edwarda. Carlisle si neodpustil přednášku o tom, jak nezodpovědné jejich chování bylo a jak moc riskovali. Stočil svůj otcovský pohled na Jazze a Alici s jasným varováním, aby ani nepomysleli na to si to také zkusit.

Pak jim Bella ukázala v zápisníku zaklínadlo. Zvědaví byli všichni a všichni si to zkusili. Jenže bez výsledku. Pokud zaklínadlo neprovedla Bella, tak nefungovalo.

„Takže je opravdu čarodějnice?“ vypadlo z Emma, který se na Bellu šklebil a okatě se pokřižoval.

Což vyvolalo záchvat smíchu, protože vidět křižovat se upíra, to bylo poněkud bizarní.

„Bububu abraka dabra,“ zašermovala Bella rukama a vykulila na Emma oči.

Ten na ni zlomyslně zašilhal, ztuhl jak prkno, zvrátil oči v sloup a skácel se na pohovku. Ta jeho pád nevydržela a Emm skončil zabořený zadkem do prasklého roštu. Zvuk praskajícího dřeva ho velmi rychle probral. Esmeiny zlostí zúžené oči a ruce v bok donutily toho hromotluka hrdinsky ustoupit a za pochechtávání okolí schovat se za svou ženu.

„Tak nic, čarodějnice asi nebudu,“ vyprskla Bella smíchy. „Pokoušela jsem se ti přičarovat nějakou tu inteligenci, ale zjevně to nefunguje.“

Emmett uraženě zasyčel, připraven pokračovat ve výměně rýpanců.

„Přestaňte blbnout, měli bychom řešit vážnější věci,“ krotila je Esme, ale koutky už cukaly i jí.

„Bello, dnes už je pozdě, musíte si s Alicí taky hledět školy, ale zítra se podíváme na ten tvůj zápisníček,“ uzavřela Esme debatu. Rose s Emmem se vytratili a holky byly odvezeny domů.

Týden uběhl ve znamení školy a odpoledního luštění zápisníku. Šlo jim to pomalu. Odhalili několik dalších zaříkávání na plodnost a uřknutí dobytka. Emmett jako nenapravitelný záškodník stále zkoušel, jestli se mu nepovede něco začarovat. Neúspěšně, ale zato už lezl na nervy celé rodině. Když požádal Rose, aby taky zkusila nějaké to kouzlo, je přeci ženská, takže je větší pravděpodobost, že bude čarodějnice, došla jeho ženě trpělivost. S výhrůžkou, že na něj zkusí zaříkání na impotenci, jestli nedá pokoj, ho odtáhla na lov. Ed, Jazz a Carlisle se přidali.

Bella seděla na huňatém koberci v Cullenovic obýváku a přepisovala to, co Esme překládala.

„Tohle zní zajímavě,“ zamumlala si Esme pro sebe.

„Něcos´ našla?“ zpozorněla Alice, která si zatím psala esej do sociologie.

„Poslouchejte,“ Esme se soustředěným výrazem pomalu překládala.

Duše, bloudící na hranici světů, zastav se.

Duše, čekající na průchod do světa mrtvých, zastav se.

Duše, otevři se oku věčnému a podvol se jeho vůli.

Hranice, otevři svou bránu a suď duši váhami spravedlnosti.

Duše, odejdi, kam ti káže soudce, a neohlížej se.

Strážce mrtvých, odnes duši tam, kam patří.

Duše, odejdi, duše, odejdi, duše, odejdi.

Esme zmlkla, ale dívky na ni dál v očekávání hleděly.

„To je všechno,“ vysvětlila jejich tázavým pohledům. „Je to napsáno starou francouzštinou.“

Alice se zašklebila. „No, nezdá se mi, že by to k něčemu bylo. Duše, odejdi, duše, odejdi,“ zapitvořila se, ale Bella do ní drcla.

„Nech toho, náhodou se to může hodit. Je to hodně podobné exorcismu, který jsem dělala před pár lety. Ono ani tak moc nezáleží na slovech, spíš na tom, jakou máš víru v to, co děláš, a jakou máš duševní sílu,“ vysvětlila.

Esme je poslouchala jedním uchem a pomalu pročítala další text.

A pak, v jediné vteřině, vypadla Alici tužka z rukou. Z úst jí unikl chraplavý výkřik a její tělo ztuhlo.

xxxx

Byli snadná kořist. Páreček muchlující se v autě na odlehlé lesní cestě. Prostě lahůdka. Unést je mu nedalo vůbec žádnou práci. Z pistole v jeho ruce úplně vytuhli.

Tohle si hodlal vychutnat. Ruce se mu chvěly nedočkavostí. Rozhlédl se po svém doupěti a spokojeně zamručel. Dostat je sem bylo sice trošku náročnější, zato si byl jist, že tady ho nebude nikdo rušit. O staré důlní štole hluboko v lese pravděpodobně místní neměli ani tušení. Vchod byl hustě zarostlý břečťanem, vydřevení se hroutilo a na první pohled nic nenaznačovalo, že by zde byl vstup do podzemí. Dost dlouho mu trvalo, než štolu našel, ale stálo to za to. Po prvních pár metrech bylo vydřevení pevnější, chodba se rozšiřovala a klesala dost prudce dolů. Vedla kolem skaliska ukrytého pod zemí. Po zhruba dvaceti metrech byla chodba zavalena, ale před závalem skála tvořila přirozenou jeskyni, dost velkou na to, aby si z ní udělal svou skrýš. Kdyby ten dědek, co se tak radostně svěřil se svou dětskou skrýší, věděl, k čemu bude použita! Nesnášel staré lidi, bylo mu zle z jejich sešlých tělesných schránek, ale občas měly ty dementní trosky užitečné informace. A jeho tělo je vždy trpělivě vyslechlo. Ušklíbl se nad útlocitností toho kreténa, jehož mysl okupoval a tělo využíval.

Netrpělivě si připravoval své hračky a pokukoval po nehybně ležících postavách na zemi. Snad to s tím chloroformem nepřehnal? Kopl do mladíka spoutaného na rukou a nohou. Ozvalo se tiché zasténání. Fajn. Teď si připraví svou zpěvačku.

Otevřel nádobku se čpavkem a podržel ji dívce u nosu. Kašlání a sténání naplnilo prostor. Nechal ji, ať se probere, a zatím odtáhl muže do rohu jeskyně. Svlékl ho z šatů. Zkontroloval, že je stále v bezvědomí, a připravil si rozporku s háky. Spokojeně se zašklebil. Miloval řeznické potřeby, všechna ta udělátka pro porážky a bourání dobytka a prasat využíval nad rámec jejich určení. Měl by napsat děkovný list výrobcům, jejich výrobky vydržely i extrémní zátěž.

Nahmatal pod hubeným kotníkem měkké místo mezi kostí a šlachou. Zálibně se usmál na vykošťovací nůž a následně jej silou vrazil do lidské nohy. Krev z rány okamžitě potřísnila jeho ruce, což ocenil spokojeným zamručením. Druhou nohu propíchl stejným způsobem. Pak do otvoru zavedl háky visící na rozporce. Tiché zasténání mu prozradilo, že se jeho prasátko probírá.

Oko uprostřed rozporky připevnil na karabinu ocelového lanka a zapnul naviják. Úžasné, co všechno pracuje jen na baterky. Tiché bzučení strojku naplnilo jeskyni. Bzučení bylo náhle vystřídáno bolestivými steny a o pár vteřin později úpěnlivým křikem.

Posvítil si na čuníka baterkou. Oči stále s povlakem omámení, prodchnuté nechápavostí, hrůzou a bolestí. Ano, tak je to správně, moc se mu to líbilo. Ještě chvilku vychutnával bezmocné výkřiky, nadávky a cukání těla, než mu znovu podržel pod nosem hadřík s chloroformem. Prasátko ztichlo a poslušně viselo za propíchnuté kotníky hlavou dolů.

Zašramocení o několik metrů dál přitáhlo jeho pozornost.

„Ahoj, miláčku, tak jsme se vyspinkali?“ protáhl rádoby mazlivě a rukou od krve chytil jemné vlasy. Bolestivě zatáhl. Dívka prudce otevřela oči, vyděšeně kmitajíc pohledem po okolí.

„Kdo… jste? Kde je Mark?“ zeptala se ještě z části omámeně.

„Vítej na mém večírku. A važ si toho, jsi můj hlavní host! Ten kluk poslouží jen jako malý doplněk,“ posmíval se a vytáhl ji za vlasy na nohy.

„Prosím, ne, neubližujte mi,“ hlas třesoucí se strachem se mu náramně líbil.

„Ale já ti nehodlám ublížit, zlatíčko. Já tě hodlám zachránit. Zbavím tě toho tvého nicotného a nepotřebného života. Daruji ti, co jiný nedokáže. Naučím tě zpívat. Dovolím ti, abys pocítila mou přízeň a svou krví mi poskytla rozkoš. Odhalím ti, jak nádherná umí být bolest a očistím tě agónií, kterou si zatím ani nedokážeš představit.“

Dívka, která doposud tiše vzlykala, začala hystericky křičet a zmítat se v poutech, až se jí kovové hrany zařezávaly do zápěstí a sdíraly jemnou kůži.

„Ano, zlatíčko, křič; křič, co jen dokážeš, stejně to není nic proti tomu, co z tebe dostanu já. Ale ne teď, takhle by ses mi vyčerpala a nestála bys za nic.“ Přitiskl jí hadr napuštěný chloroformem na nos; dívčí tělo ochablo a křik utichl.

xxxx

„Alice!“ Bella se k ní vrhla, ale to už Esme dívku držela v náručí. Drobné tělo se chvělo, na čele vyvstával ledový pot. Zuby zatnuté v křeči a oči protočené, zvrácené téměř do lebky. Alice vypadala, jako by měla záchvat epilepsie.

„Alice, prober se, no tak, ségra, tohle mi nedělej!“ Bella ji plácla po tvářích, bezvýsledně. Alice nereagovala, jen tichounce úpěla.

„Esme, co budeme dělat? Určitě má zase vizi, nechci ji nechat ve spárech tý zrůdy!“

Esme už držela v ruce telefon.

xxxx

Díval se na ni a vzrušení z toho, co jí udělá, mu teklo tepnami. Už dávno si uvědomil, že mu nezáleží na tom, kdo je jeho hračka. Krev byla stejně horká a červená u žen i mužů. Pravda, větší chlap jí měl více, ale ženské zase víc vydržely a uměly daleko lépe ječet. Kdysi si hrál s děvkami, protože byly snadnou kořistí a nikomu na nich nezáleželo. Tehdy teprve začínal rozumět svým potřebám. Dnes, po těch letech, už naprosto přesně věděl, co chce. A občas mu dokonce připadalo, že něco v něm mu napovídá. Našeptává, jak z nich dostat co nejvíc. Měl ten svůj vnitřní hlas rád, byl jeho šestým smyslem, varoval ho před nebezpečím a pobízel ho k vyšším výkonům.

Svlékl ji, přivázal pouta ke každé končetině zvlášť a zavěsil je na připravené háky. Poté jí upevnil širší pás kolem beder a zacvakl na samostatný hák. Samolibě pozoroval své dílo. Byl na něj náležitě pyšný. Každý hák visel na ocelovém lanku, které bylo navinuto na navijáku. Navijáky připevnil ke stropu, což mu dalo dost práce, do skály musel vtlouct skoby pro horolezce. Mohl tak libovolně vytáhnout či spustit tělo za nohy, za ruce nebo za jednu ruku a nohu, prostě jak chtěl. Byla jako marioneta na provázcích a on si dnes chtěl hrát. Chtěl prodlužovat chvíli, než to nepotřebné tělo zbaví krve. Dnes si dopřeje úžasnou sprchu a přitom mu bude tahle malá děvka zpívat.

Sledoval, jak se pomalu probírá z omámení, a pomalu odkládal své šaty. Když uslyšel první zajíknutí, pousmál se a rozsvítil světlo naplno, aby mohla vidět své okolí.

xxxx

„Neberou to, když jsou uprostřed lovu, stejně by zvonění nevnímali.“ Esme frustrovaně zatla pěst a vytrvale zkoušela volat na všechna čísla.

„Alice!“ Bella na poslední chvíli sestru zachytila. Její tělo sebou trhlo a málem se zřítilo z pohovky.

Po její jemné tváři začaly stékat stružky slz.

xxxx

„Ne, ne, ne...“ Šeptání znělo nevěřícně a otupěle, mysl na pokraji šílenství.

„Ale ano, drahá, dnes je tvůj velký den. Jsi ještě malinko omámená, ale neboj, slibuji, že se hned probereš a neunikne ti ani okamžik z tvého umírání.“

„Nééé!“ jekot prořízl místnost a vracel se ozvěnou. Uviděla svého přítele.

Jeho libido dostalo dávku a on se zachvěl slastným očekáváním. Vytáhl její zmítající se tělo těsně nad svou hlavu. Poté zazněl skřípavý zvuk, jak z kouta po zemi postrčil plechovou vanu. Měla nízké okraje, ale dlouhá byla téměř dva metry.

„Víš, nechci, aby se tvoje krev jen tak vsákla do země. Takže si ji pěkně zachytím.“ Vstoupil bosýma nohama na plech a zasykl.

„Brr, to studí. Ale to nevadí, za chvíli už mi bude teplíčko. Věřím, že mne dokonale rozehřeješ, drahoušku.“

Dívka se znovu zazmítala v poutech a z úst jí vycházely už jen hysterické skřeky.

Přitáhl si k ruce stolek, který při pohybu hlasitě kovově zarachotil.

„Tramtadadááá!“ teatrálně strhl hadr, který stůl zakrýval. Ostré světlo se odrazilo od oceli. Dívka znovu začala křičet.

„Ó ano, tak je to dobře, zpívej, já ti v tom pomohu.“ Vzal do ruky skalpel a bez ohledu na divokou snahu jejího těla uniknout z dosahu ostří začal řezat. Krátké povrchové rány se hned naplnily krví, která dle příkazu gravitace začala odkapávat do plechové vany. A také na jeho nahé tělo. Dívka naříkala bolestí, ale vysílení z předchozího zmítání jí už nedovolovalo tak prudké pohyby.

S trpělivostí a cílevědomostí plnil její mladou kůži řezy, imitujícími ve zvrácené parodii dírky sprchové hlavice. S rozkoší si vychutnával horké rudé kapky dopadající na něj i pleskot o kov vany. Dech se mu zrychloval, jak si pomalu roztíral rudou tekutinu po těle.

Bylo to dobré, ale stále mu něco chybělo. Už ani pořádně nekřičela, jen sténala a občas prosila, drobné rány nezpůsobovaly taková muka, aby naplno zapojila své hlasivky. Také ji nechtěl tak brzy vypustit. Plánoval delší zábavu.

Takže malinko změnil strategii. Povolil lana poutající nohy a spustil tělo do svislé polohy. Nyní visela za ruce, hlavu spuštěnou na prsa. Přední stranu těla samý krvácející řez. Ponořil jeden prst do rány na břiše a zatlačil. Bolestivý výkřik vyvolal blažený úsměv. Otevřel příruční termobox. Přitáhl si kovový stojan a zavěsil na něj sáček krve a poté i fýzák. Zkušeným pohybem připevnil hadičky a bez okolků napíchl dívce žílu, do které zavedl kanylu. Stojan vysunul tak, aby sáčky visely nad dívčí paží, spustil průtok.

„Tááák, teď mi hned tak nevytečeš a ani mi neupadneš do šoku,“ zašeptal jí do ucha.

Dívka jen apaticky visela a tiše kňučela.

S nelibostí vstoupil do pantoflí. Z roku jeskyně přivalil kovový barel. Místo víka na něm byl položený rošt. Škrtl sirkou a vhodil ji dovnitř. Obsah okamžitě vzplál vysokým plamenem. Vybral si materiál, který vydává při hoření minimum kouře. Spokojeně kývl a položil na rošt dva nože a podivně vypadající zahnutý nástroj.

xxxx

„Care, rychle se vraťte, Alice má vizi a vůbec nevypadá dobře,“ vyhrkla Esme hned, jak se hovor spojil.

„Budeme tam do hodiny, jsme dost daleko. Popiš mi její stav.“ Carlisle poslouchal a potom jim nařídil uložit Alici do postele a udržovat ji v teple.

Ta další hodina čekání byla pro Bellu nesnesitelná. Jen představa, co všechno asi teď Alice zažívá, jí zvedala žaludek.

xxxx

„Víš, že zastavení krvácení je vypálením velmi rychlé? A navíc, hrozně to bolí…“ zapředl a dívka vydala nový zoufalý výkřik.

„Líbí se ti to, že jo? Musíš chvilku počkat, až se rozžhaví,“ broukal přívětivě, nedbaje na hrůzu v dívčí tváři.

„A zatím si zaříznu čuníka, chceš se dívat? Jistěže chceš, koukej, jak se začíná cukat.“ Přistoupil k muži a skalpelem mu přejel přes lýtko. Tělo sebou škublo, výdech se ještě v hrdle změnil na bolestivý sten. Rozšklebená rána skoro nekrvácela, jak většina krve stekla do těla do horní části.

„Výborně, takhle si můžu chvilku hrát a přitom ušetřím krev. Sleduj, drahoušku, jak se bude čuník cukat.“

Nařízl kůži na lýtku, pak udělal dva souběžné tenké řezy, vzdálené jen několik centimetrů. Muž se již probral a jeho křik naplnil jeskyni.

„Už jsi viděla, jak stahují prase z kůže? Pěkně pruh po pruhu,“ komentoval svou práci. Otočil hlavu na dívku. Měla pevně zavřené oči a z hrdla jí vycházely podivně pištivé zvuky.

„Řekl jsem, že se máš dívat, děvko!“ rozzuřil se a praštil ji otevřenou dlaní do obličeje. Hlava se pod ránou zvrátila, ale dívka odmítla oči otevřít.

„Tak ty nebudeš poslouchat? No počkej, budeš se dívat, ať chceš nebo ne.“

Otočil se ke stolku s nástroji a chvíli něco hledal. Potom s ďábelským úsměvem přistoupil k oběti. Vřískot a jek prořízl vzduch. Když se po chvíli vrátil zpět k muži, skýtala dívka děsivý pohled. Z porostu vlasů vedlo několik tenkých vlasců, přivázaných k poutům na rukách. Aby nemohla hlavu sklonit přišil ji za kůži na lebce. Z drobného obličeje zkřiveného hrůznou bolestí zíraly vykulené oči, které se zalévaly krví.

Oči bez horních víček.

xxxx

Jasper již sto metrů od domu stiskl rukou palubovku auta. Pod jeho silou se plast zdeformoval a praskl. Ve stejnou chvíli Ed zatnul zuby. Vlna Aliciných pocitů a myšlenek se přes ně přelila jako tsunami. Dvě šmouhy vyskočily z auta za plné rychlosti a ve vteřině zmizely v domě.

Carlisle zrovna brzdil se skřípěním pneumatik před domem, když dorazili i Rose s Emmettem. Dostat se do ložnice, kde byla Alice, jim trvalo jen vteřinu; rozhlédli se a ten pohled byl děsivý.

Alice ležela v objetí Jaspera. Bylo znát, že ji musí silou držet. Její tělo sebou házelo, hlava cukala ze strany na stranu. Občasné výkřiky střídaly vzlyky. Bella, vyčerpaně zhroucená, se sesunula podél zdi. Edward ji právě bral do náruče. Esme seděla v nohách postele, obličej bledý a strhaný.

„Co se…?“ Carlisle se dál nedostal.

„Má vizi, ten hajzl právě mučí nějakou dívku a mladíka,“ skočil mu do otázky Ed. „Vidí jeho očima, jsou v jakési kobce nebo jeskyni, není tam moc světla. Osvětlena jsou jen… těla,“ zašeptal chraplavě, obličej stažený do masky odporu.

„Carlisle, probuď ji, prosím! Ona,“ Jasper polkl „cítí jeho emoce a zároveň své. Je to jako voda a olej, ty pocity jsou tak silné a neslučitelné, že jí to ubližuje. A já se k ní nemohu dostat. Je v takovém stavu, že další vlnu emocí, i když kladných, by její nervová soustava nezvládla!“

Zarazil se a následující vteřině se pokojem mihla rozmazaná šmouha. Do koupelny to stihl tak tak, Alice se začala dávit. Ale neprobrala se.

xxxx

„No vidíš, broučku, jak hezky umíš dávat pozor, když chceš. Tak a teď zpátky k čuníkovi.“

Muž zřejmě vinou překrvení mozku upadlo do bezvědomí.

Bestie mu několikrát brutálně nařízla a strhla kůži z nohu, ale bezvědomí muže bylo čím dál silnější. Vzteklý, že se mu hra nedaří podle představ, vytáhl oběť téměř ke stropu. Plechovou vanu přemístil pod visící tělo a jedním dlouhým řezem od rozkroku až po krk otevřel břišní dutinu. Lesklé vnitřnosti se vyvalily ven, držíce jen za jemné tkáně. Krev, natlakovaná vlivem zavěšení, prudce vystříkla.

„Ano! Ano, ano…“ extatický jekot monstra rezonoval jeskyní. Lehl si do kovové vany, nechal na sebe stékat rudou tekutinu a rochnil se v ní jako prase v kališti. Chrochtavé zvuky rozkoše a nepříčetný vřískot dívky, jíž už dávno pohltilo šílenství, se prolnuly. Tak nějak muselo znít peklo.

Když krev přestala téci a tělo nad ním znehybnělo, pomalu vstal. Obalen od hlavy k patě temně rudou srážející se masou pomalu usedl do skládací židle a zapálil si cigaretu.

Odpočíval.

xxxx

Carlisle zkusil Alici píchnout hypnotikum, ale Ed jen po chvíli zakroutil hlavou. Ani ve spánku se ze své vize nedostala.

A čím déle vize trvala, tím hůře se Edwardovi popisovalo, co Alice vidí. Museli jí držet ruce, poté, co se znenadání spustila podvědomá reakce z jejího dětství a ona se zakousla do zjizveného předloktí. Carlisle musel její čelisti silou vyprostit, tak silný byl její skus. Na ruce si téměř vykousla kus masa a rána zasahovala až ke kosti.

xxxx

„Tak, jsem vykoupaný, teď mi můžeš zpívat.“ Nereagovala. „Prober se, ty mrcho!“ Rozžhavený kov nože se přitiskl na jemnou kůži. Výkřik ostrý jako výstřel vytrhl dívčino vnímání z bezvědomí.

Zakrvácené a vypoulené oči dívky znovu až po okraj naplnil prapůvodní zvířecí strach.

A jak nůž a další nástroje mučení dopadaly na její tělo, výkřiky se změnily v nepřetržitý jekot hrůzné agonie. Nenechal ji upadnout do bezvědomí. Čpavkem ji stále probouzel, dělal v mučení přestávky a dbal na to, aby nevykrvácela.

Až k ránu, kdy její hlasivky konečně námahou praskly, byl sytý. Za pas ji vytáhl do výšky, její tělo se sklaplo jako zavírací nůž. Ruce a nohy a hlava visely přímo nad ním.

Proříznout hlavní tepny bylo dílem okamžiku. A potom si bestie dopřála druhou krvavou sprchu. Zmítala se v rytmu vystřikující krve, kterou poslední nával adrenalinu před smrtí hnal tepnami šílenou rychlostí.

Orgastické zavytí zaznělo ve stejné vteřině, ve které duše dívky konečně opustila tělo. Záblesk nelidské žluté barvy v očích bestie už nemohla vidět.

xxxx

Zoufalství a bezmoc dostoupily vrcholu, když před domem zastavilo auto Charlieho. Jakmile uviděl svou adoptivní dceru, chytil ho téměř amok. Zoufale chtěl vyběhnout ven a to monstrum najít a zabít. Jenže neměli žádné vodítko, kde hledat. To, co viděl Ed v myšlenkách Alice, bylo k ničemu. Ta zrůda se soustředila hlavně na své oběti, ne na okolí.

Trvalo to téměř celou noc, než se Alice probrala. Přechod od nevědomí k vnímání byl plynulý a skoro nepostřehnutelný.

Jen Jasper a Ed okamžitě zaznamenali změnu. Jasper hned vypustil mohutnou vlnu klidu a útěchy do její mysli. Alice s úlevou vydechla a otevřela oči. Ty oči za jedinou noc zestárly snad o sto let. Temné tůně v úplně bílém obličeji, jindy tak veselé a zářící teplem, byly vyhaslé a zlomené.

„Musíme TO najít a zabít, za každou cenu!“ chraplavý hlas utichl a Alice se propadla do hlubokého spánku, stráženého Jasperem.

xxxx

Bestie byla uspokojená. Měla by se cítit dobře a nasyceně, ale opak byl pravdou. Něco nového, dosud skrytého hluboko uvnitř Jackovy duše, se probudilo k životu. Bylo to mocné, zlé a hladové.

-------------------------------------------------------------------

Kapitola 20

Moje shrnutí

Autor: Popoles (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vražedné sny - Kapitola 19. - Musíme To zabít!: