Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vše je jinak! - 1 - Jak to všechno začalo

21.10.2010 (17:00) • Chobotnicka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3796×

1 – Jak to všechno začalo

Šílenství kolem Twilight ságy a herců hrajících hlavní role se mnou vůbec nic nedělalo. Neříkám, že jsem knížky nečetla i filmovou verzi jsem viděla, ale zapálený fanoušek nejsem.

Nebýt mojí nejlepší kamarádky Joe, tenhle příběh, který jsem se vám rozhodla vyprávět, by se neodehrál.

Joe, moje nejlepší kamarádka už od školky, je Twilight mánií úplně pohlcená, a tak mě jednoho překrásného dne přesvědčila o změně střední školy.

Ano, hádáte správně, naše nová střední má být ve Forks a já na to přistoupila a tady se odehrává nová kapitola našeho života.

„Alex, pohni tím svým zadkem, jinak přijdeme hned první den pozdě!“ křičela na mě Joe z kuchyně.

„Vždyť už jdu!“ křikla jsem zpět. Nechápu, jak jsem se k tomuhle mohla nechat ukecat a stejně tak nechápu, jak se jí povedlo ukecat naše.

Abyste pochopily, do Forks jsme se přestěhovaly s Joe samy. Joe má velice bohaté rodiče, kteří jí koupili byt, ve kterém teďka bydlíme, ale trošku jsem nepochopila svoje rodiče, kteří mě beze všeho pustili. Prostě stačil jeden jediný rozhovor s Joe a bylo to, mohla jsem se stěhovat.

S Joe jsme jako Jing a Jang. Já jsem stydlivý člověk, který se raději všem klidí z cesty a schová hlavu do písku jako pštros, ale Joe je naprostý opak. S každým se na potkání dá do řeči. Je ráda středem pozornosti a tu také miluje. Nosí vyzývavé oblečení, ale přes všechny tyhle rozdíly jsme jako dvojčata.

„No to je dost, už jsem si pro tebe chtěla dojít,“ řekla Joe sotva jsem vyšla z pokoje.

„Času máme dost, tak nechápu, proč tak vyšiluješ,“ odpověděla jsem nezaujatě.

„Proč? Ty si ze mě dneska snad děláš srandu. Hele, chápu, že nejsi tak zarytý fanda jako já, ale nemůžeš alespoň na malou chviličku předstírat nadšení?“ zeptala se mě a udělala ty své psí oči, kterým nejsem schopna nic odepřít.

„Tak jedeme, ať nepřijdeme pozdě,“ pobídla jsem ji tentokrát já. Její oči zajiskřily, vypískla radostí a popadla tašku s klíčem od auta. Jen tak mimochodem stříbrného Volva.

Do školy jsme přijely v čas, dokonce s předstihem, což nám vyhovovalo a v klidu jsme si vyřídily všechny papíry.

Když jsme vyšly zpět před školu, bylo parkoviště už plné lidí, kteří jakoby na něco čekali. Nezajímalo mě to, ale v dalším pohybu mi zabránila Joe, která křečovitě sevřela můj loket a civěla s otevřenou pusou k vjezdu na školní parkoviště. Nasměrovala jsem pohled stejným směrem a nestačila se divit.

Na parkoviště totiž zrovna přijíždělo stříbrné Volvo a červený kabriolet. Divná to shoda, že by někdo stejně zarytý fanda jako Joe? Ale z toho mě hned v zápětí vyvedly osoby vystupující z aut.

Z Volva vylezl kluk s hnědými vlasy, který se až moc podobal Edwardovi z knihy, další byla malá blondýnka podobající se elfovi, která byla podobná Alice. Další na řadu přišel hnědovlasý kluk, připomínající Jaspera. Z kabrioletu vyšla holka s hnědými vlasy podobající se Rosalii a kluk jako hora, kterého bych typovala jako Emmetta, ale byl blond a nakonec ještě jeden kluk, kterého jsem neznala.

Skupina těch nádherných lidí, tedy jestli to lidi byli, se rozešla do školy.

Z tranzu jsem se probrala jako první a drcla do Joe.

„Vidělas to?“ ptala se vyjeveně.

„Jo, určitá podoba tu je, ale i hodně odlišností!“

„Myslíš jiná barva vlasů? Nebo to, že jich je víc a především mi přišli jinak spárovaní,“ pronášela nahlas Joe svoje myšlenkové pochody a já ji mezitím směrovala do třídy. Díky bohu, že máme některé předměty stejné.

Na hodinách jsme se postupně seznámily s partičkou celkem fajn lidí. Jessica, Angela, Mike, Eric a Taylor, lidičky, kteří nás provedli po škole a podobnost s Twilight? Šílená! Nejen vzhledem, ale i povahou. Docela by mě zajímalo, kam jsme se to dostaly, protože tohle není normální.

Nastal čas oběda a my se za stálé přítomnosti Mike Newtona, jo, jasně, šílené, já vím, dostaly do jídelny, kde na nás mával i zbytek.

V klidu a v pohodě ničím nenervovaná, to leda ve snu, jsem si došla pro jídlo, počkala na Joe a společně se vydaly k těm rádoby kámošům, kteří až na Angelu byli neskutečně otravní.

Jessica si s Joe vyprávěly o novém módním stylu, který mě vůbec nezajímal, a tak jsem se jenom šťourala v jídle. No, spíše převalovala z jedné strany talíře na druhou, když najednou Jessica zmlkla. To náhlé ticho připoutalo i mou pozornost.

Zvedla jsem hlavu a po vzoru Jessicy a Joe se podívala ke vchodu do jídelny, kam právě vcházeli záhadní spolužáci z parkoviště. Nezaujatě jsem opět obrátila svůj zrak k obsahu talíře a věnovala se jeho opětovnému převalování.

„To jsou Cullenovi, adoptované děti doktora Cullena,“ zaslechla jsem Jessicu, jak to říká Joe a zbystřila sluch. Příjmení stejné i příběh, v čem se to bude ještě shodovat a to neznají Twilight? Ale čemu se divím v takovém zapadákově, jako je Forks, dávají lišky leda tak dobrou noc nebo spíše vlci z La Push?

Další část rozhovoru mě nezajímala, ale jakmile začala jednotlivce představovat, zbystřila jsem.

„Hnědovlasý s rozcuchem je Edward a chodí s tou hnědovláskou Rosalií.“ Divné, já myslela, že Rose je s Emmem a Edward čeká na Bellu.

„Blonďák, co vypadá jako hora svalů je Emmett a chodí s Alice, to je ta odbarvená blondýna.“ Emmett a Alice? To je jako Jing a Jang! Hromotluk a skřítek, fakt povedená dvojice.

„Blonďák blíž k nám je Demetri a ten hnědovlasý vedle něj Jasper a světe div se, jsou volní, ale s žádnou holkou to ani nezkusili. Pouze odmítají veškerá pozvání.“ To už jsem musela svůj zrak zvednout a podívat se, který je který, a přesně jak jsem tušila. Jasper si byl hodně podobný. Chudák Joe byla vždy zamilovaná do Edwarda, ale tenhle je zadaný, ale můj favorit byl Jasper.

Začala jsem si dotyčného více prohlížet a ten jakoby vycítil můj pohled, se na mne podíval. Naše oči se střetly a já se začala topit v tom tekutém zlatě.

Tak počkat! Zlatě? Ne, to je nemožné, přece to všechno v knize není pravda, tedy spíše něco.

Asi jsem se tvářila dost divně, protože uhnul pohledem a začal o něčem diskutovat s Edwardem a Demetrim, kteří se hned podívali mým směrem. Nechtěla jsem vidět jejich pohledy, a tak jsem svůj obličej schovala pod svoje černé vlasy a dál převalovala jídlo.

Osvobozující zvonění na sebe nedalo dlouho čekat a já se v závěsu za Jessicou a Joe vydala na další hodinu.

Týdny v nové škole ubíhaly jako voda a z Jessicy a Joe se stávaly čím dál tím větší kamarádky a na mě pomalu zapomněla.

Plně mi to došlo, až když se na obědě bavily o nákupech, domluvily se na hodině srazu, zvedly se ze židle a odešly spolu z jídelny. A já? Nic, prostě vzduch! Nechaly mě tam sedět a já se za nimi dívala s otevřenou pusou. Jak mohly!

Po vzpamatování z prvotního šoku, jsem se zvedla, odnesla tác a vyšla z jídelny, kde moje oči zaplavily slzy a já se poslepu rozeběhla k záchodkům.

Zahla jsem za roh a do něčeho tvrdého vrazila, až jsem ztratila rovnováhu a poroučela se k zemi. Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe, ale přes slzy nic neviděla, tak jsem si je otřela hřbetem ruky. Konečně se všechno zaostřilo a já pohlédla do tváře osobě, která byla až nebezpečně blízko a se zájmem si mě prohlížela.

2. kapitola

Autor: Chobotnicka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vše je jinak! - 1 - Jak to všechno začalo: