Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vše není tak, jak to vypadá 6. kapitola

02.05.2010 (07:00) • misppule • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1710×

„Nečekali jsme tu někoho od Volturiů a obzvláště Vás Výsosti!“ usmál se ten uprostřed, nejspíš vůdce.

„Já tu zase nečekala vás!“ pronesla jsem do ticha, které tu panovalo.

„Jistě, jenže tohle není váš boj!“ zasmál se.

„Pletete se!“ usmála jsem se a přivolala si v mysli kopí.

„Jak myslíte!" řekl a postavil se do útočného postavení.

Udělala jsem první výpad, jenže on mě vykryl, praštila jsem ho tedy do břicha. Nevydržel to a předklonil se, koutkem oka jsem postřehla, že začali bojovat i Cullenovi, praštila jsem ho ještě po zádech a on tvrdě dopadl obličejem na zem. Poté se ho chopili Emmett s Carlislem a začali ho trhat na kousky, vyhlédla jsem si dalšího. Neměl krytá záda a chtěl se prát s Alicí, chtěla jsme mu jít ukázat zač je toho loket, jenže mě předběhl Edward, skočil na toho upíra a začal se s ním prát. Jenže ten upír ho odkopl pryč, "Edwarde!!" zakřičela jsem a rozeběhla jsem se k němu, ležel na zemi a nehýbal se.

"Edwarde?" ptala jsem se zoufale, otevřel oči a překvapeně se na mě podíval,  sklonila jsem hlavu, vstala a šla zase bojovat, zbyli jen tři upíři.

Cullenovým jsem řekla, ať mi je přenechají, jenže Edward byl proti, Carlisle mu řekl, že mám na to výcvik. Ale ani to nepomohlo, zavřela jsem ho do štítu a věnovala se nepřátelům.

V rukách jsem otáčela kopí. „Vzdejte se a nepřijdete o své životy!“ řekla jsem jim, jenže oni jen zakroutili hlavou, nebyl důvod jim domlouvat, jsou to jejich životy.

Udělala jsem první výpad, jenže jeden z těch upírů měl podobnou schopnost jako já, bojovali jsme takřka na život a na smrt.

Nedávala jsem chvíli pozor a on toho využil, kopl mě a já narazila do protějšího stromu. V břiše jsme měla zapíchnutou větší větvičku, z břicha mi vytekla troška krve, z toho nárazu mě bolela i noha. Dokulhala jsem blíž k nim, hrozně mě bolela hlava, všechny svaly se mi napnuly, cítila jsem kolem sebe vítr. Zvedla jsem se do výšky a točila se kolem dokola, až teď mi došlo, co se děje, mám nový dar. Ty upíry smetl vítr a já padla vysílením k zemi, cítila jsem, jak se štít kolem Edwarda pomalu rozpadá.

„Bello!“ zakřičel Edward a rozeběhl se ke mě, vůbec nic jsem nevnímala a cítila jsem, jak se víc a víc propadám do temnoty.

Postřehla jsem akorát to, že mě někdo bere do náruče. Cítila jsem ve vlasech vítr a pak nic ...

Byla jsem mimo, dny, týdny, možná i déle. Nevnímala jsem svět, kolem mě byla jen temnota. Snažila jsem se otevřít oči, ale nešlo to.

V dáli jsem slyšela šeptání, mně se to zdálo jako šeptání, ale ostatním jako křik.

„Dejte nám ji!" křičel někdo, ten hlas mi byl povědomí, jako kdybych ho už někde slyšela. Zkoušela jsem rozlepit oči a podívat se na dotyčného, ale marně. Další marný pokus, na po čtvrté se mi to povedlo.

„Probudila se!" zašeptal někdo. 

Párkrát jsem zamžourala a promnula si oči. Chtěla jsem se posadit, ale nějaká studená ruka mě zatlačila zpátky. „Kde to jsem?“ zašeptala jsem.

„U nás doma!" zašeptal sametový hlas a pohladil mě po čele, příjemně to chladilo.

„Isabello?“ ozvalo se ode dveří, zaklonila jsem hlavu abych se na dotyčného podívala.

Edward mi v tom zabránil, ten dotyčný přišel ke mně.

„Bello, co nám to děláš?" Demetri? Co tu dělá, Aro říkal, že pošle gardu, ale Demetriho jsem nečekala.

„Co tu děláš?“ zachraptěla jsem.

„Přišli jsme si pro tebe!“ usmál se a pohladil mě po tváři.

„Nemůžete ji odvést, je vážně zraněná!“ vložil se do toho Carlisle.

„Carlisle, jak dlouho se známe?" usmála jsem se.

„Dlouho!“ povzdechl si.

„Takže víš, že když si něco umanu, tak toho dosáhnu," sykla jsem bolestí.

„Dobře, kompromis, zůstanete tu dokud se neuzdravíte!“ povzdechl si.

„To by šlo, Demetri, zatím budete s gardou u mě doma!“ poručila jsem.

„Ale paní!“ protestoval.

„To je rozkaz, Demetri!“ zaskučela jsem bolestí.

„Já tu zůstanu, dostal jsem rozkaz vás hlídat!“ nedal se.

„Dobře, když to nebude Cullenovým vadit!“ usmála jsem se a doufala v pravý opak.

„Samozřejmě, že ne, zachránila jste nás!" a je to tady, „je to moje povinnost, musíme zabránit prozrazení!" snažila jsem se to zahrát do autu.

„Stejně jsme vaši dlužníci!" asi mu nařídím, aby byl zticha.

 „To tedy ne!“ protestovala jsem a chtěla vstát, jenže to jsem neměla chytla mě příšerná bolest v břiše, stulila jsem se do klubíčka, jenže ta bolest se zhoršila. Slyšela jsem, že ke mně někdo přiběhl.

„Edwarde, podej mi něco na bolest!“ poručil.

„To je dobré!“ protestovala jsem.

„To není dobré, měla jste v břiše větev.“

Jak dlouho mi to bude vyčítat, tak jsem měla v břiše větev a to vadí. Cítila jsem, jak bolest ustupuje a mně se zavírají oči. „Nemáš něco proti bolesti, po čem se mi nebude chtít spát?“ zašeptala jsem a snažila se neusnout.

„Mám, ale vy jste hodně vysílená, potřebujete spánek!“ to je poslední, co jsem slyšela, potom jsem usnula.

Probudily mě až lehké kroky, někdo přecházel po místnosti sem a tam, lehce jsem zamžourala, do očí mě pálilo slunce, rychle jsem oči zase zavřela.

Bolest ustala a na mě už nesvítilo, někdo zatáhl závěsy, otevřela jsem oči a uviděla Edwarda, jak klečí vedle postele. „Co tu děláš?“ zachraptěla jsem, hlas mě ještě moc neposlouchal. „Kde je Demetri?“ ptala jsem se, přišlo mi divné, že tu není.

„Šel na lov!“ zašeptal, v obličeji vypadal ztrhaně.

„Neboj, půjde daleko, aby vás neprozradil,“ usmála jsem se a pohladila ho po tváři.

„Odejdeš s ním, až se uzdravíš?“ ptal se a v očích měl naději, to doufal, že odejdu.

„Ano, odejdu s ním, až se uzdravím, moje místo je ve Volteře, vedle Ara, Marca a Caia!" povzdechla jsem si.

„Proč chceš odejít?" nechápal.

„Nepatřím sem Edwarde, ty máš svojí rodinu tady, já ve Volteře!" ukončila jsem debatu, dělala jsem, jakože spím. Ale Edward neodešel, pořád klečel u postele, asi to je jeho pokoj, do pokoje někdo vešel, podle vůně Carlisle.

„Tak, jak se vede Isabelo?“ usmál se.

„Pšt, spí!“ okřikl ho Edward.

„Jde to, až na tu díru v břiše!“ uchechtla jsme se, „ale není to tak hrozné, měla jsem i horší zranění!“ otočila jsem se čelem ke Carlislovi.

„Jistě, to vím!“ zabručel a zkontroloval hadičky co mi vedli z těla, Edward odešel, podívala jsem se na Carlislea.

„Šel na lov!“ usmál se.

„Jak moc je to zlé?“ ptala jsem se a snažila se, aby se mi hlas netřásl.

„Pravdu?“ povzdechl si a sedl si na kraj postele.

„Pravdu.“ zašeptala jsem.

„Za pár týdnů se uzdravíte, ale do Voltery vás nepustím, je to pro vás velmi náročná cesta, musíte na ni nasbírat sílu,“ chtěla jsem protestovat, ale do dveří vešel Edward, nechápavě jsem se na něj podívala. Vypadal rozčileně, ve dveřích stál Demetri s krvavě rudýma očima, tahle barva mě děsila, ale postupem času jsem si na ní zvykla.

„Demetri, vrať se do Voltery!“ poručila jsem.

„Ne, mám vás hlídat, nařídil mi to Aro,“ nedal se.

„Demetri, ja budu v pořádku Cullenovi se o mě postarají a Arův příkaz ruším a dávám ti nový, vrať se do Voltery!" poručila jsem. Chtěl protestovat, ale ja mu to překazila, „jdi a vem si gardu sebou!" zavrčela jsem. Demetri přikývl a spěšně odešel.

„Pořád má z Vás respekt," řekl a usmíval se u toho Carlisle.

„Jistě, kdo by neměl," posmutněla jsem.

Shrnutí

Autor: misppule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vše není tak, jak to vypadá 6. kapitola: