Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno bude dobré - 9. kapitola

01.12.2011 (20:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1984×

Lilly

Seděla jsem na schodech ve velkém sálu a nemohla uvěřit tomu, co se před chvilkou stalo. Díky Alexovi jsme všichni přežili a gardisté i s vládci zemřeli. Začalo nekonečné veselí, které trvalo několik hodin, ale nakonec se Alex musel rozhodnout, co sál. Byl jediný vládce, který přežil. On a několik desítek gardistů, kteří se dali na naši stranu, chtělo vědět, jak to bude s Volterrou dál.

„Jmenuji nové vládce a odjedu se svou rodinou,“ vyřkl ortel a já se šťastně usmála. Rozhodně jsem nechtěla, aby naše dítě vyrůstalo na takovém místě, jako je tohle. Sice už je zlo zahnáno, ale pořád se tu cítím divně.

„Alecu, Lukasi. Byli jste mými nejlepšími přáteli a já vám předávám vládu nad Volterrou. Doufám, že ji budete chránit před zlem a nebudete ji zneužívat k něčemu zlému,“ řekl a já se na něj pyšně podívala. Tenhle rozhodný mladý upír byl můj.

„Moc děkujeme za takovou nabídku, ale nemůžeme to přijmout,“ řekl jeden z nich, tuším, že Lukas. Alec stál několik metrů za ním a bylo na něm vidět, že ho smrt sestry bolí. Sice byla zlá a chtěla nás zabít, ale pořád to byla jeho jediná příbuzná.

„Já to přijímám,“ křikl Alec a došel k Alexovi. Ten ho objal kolem ramen, popřál mu hodně štěstí a posadil ho na černý trůn.

„V tom případě mi bude ctí,“ pověděl Lukas a Alex ho také objal a věnoval mu rudý trůn. Zlatý, který patřil Arovi, byl zamčen v trezoru.

„Přivítejte nové vládce Volterry,“ zakřičel Alex a sálem se ozval potlesk a pískání. Dva upíři, kteří seděli na trůnech, se usmívali a bylo na nich vidět, že mají radost.

Alex

„Děkuju vám moc za všechno, co jste pro mě udělali. Budu vám vděčný do konce života. Slibuju, že se někdy přijedu podívat, jak tu vládnete,“ zasmál jsem se a objal se s dvěma vládci Volterry.

„Zatím nashle, Alexi,“ křikli ještě a já nastupoval do letadla, které mě a mou druhou rodinu dopraví do Forks. Sedl jsem si na koženou sedačku, přitáhl si k sobě svoji sladkou Lilly a nasál její dokonalou vůni. Podíval jsem se jí do očí a viděl v nich tolik lásky a štěstí, až jsem se lehce zatřásl.

„Miluju tě,“ zašeptala a políbila mě. Užíval jsem si dotek jejích rtů a jemně ji hladil po zádech.

„Hele, nech ji. To, že jste se dlouho neviděli, neznamená, že se budete pořád muckat,“ řekl vážným hlasem Emmett, ale v očích mu vesele hrálo.

„Jak je možné, že se to všechno opravdu stalo? Bojovali jsme s Volturiovými několik desetiletí a nikdy se nám nepodařilo je zneškodnit,“ pověděl mi Edward a já se usmál.

„No jo, naše Lilly si umí vybrat,“ zasmála se Rosalie a v náruči svírala moji malou sestru Kate. Spala a bylo na ní vidět, že je spokojená.

„Teď už snad bude všechno dobré,“ zašeptala má láska a já s ní musel souhlasit. Všechno bude dobré.

Lilly

Je to již několik měsíců, co jsme se vrátili do Forks. Nemohli jsme dovolit, aby nás někdo poznal, takže jsme se během týdně přestěhovali do jiného města a jiné země. Byla jsem konečně šťastná a spokojená. Alex byl jako upír velice krásný a jeho pohyby byly ladné a elegantní. Na zvířecí krev si zvykl velice rychle a svoji sílu uměl ovládat během několika týdnů. Jeho malou sestru Kate si adoptovala Esmé s Carlislem, stejně jako Alexe. Byli jsme velká šťastná rodina.

Do školy jsem přestala chodit ještě před tím, než jsme dojeli do Volterry, takže jsem si mohla užívat dny s Alexem a naším miminkem. Bříško už jsem měla celkem velké, takže jsem na sebe musela dávat pozor. Alex se ode mě nehnul ani na krok, a kdykoliv jsem něco potřebovala, byl tu pro mě. Po večerech vyprávěl mému břichu pohádky a různé příběhy, které mě vždy pobavily a uspaly.

Každé ráno jsem měla snídani do postele, plán na celý den a dokonalou společnost. Dnes, jako každý jiný den, jsem se probudila a do nosu mě uhodila vůně palačinek. Otevřela jsem oči a setkala se se zlatým pohledem mého dokonalého Alexe. Díval se na mě s takovou láskou, až se mi chtělo plakat.

„Dobré ráno, borůvko,“ řekl mi a políbil mě na ústa.

„Dobré ráno, prcku,“ zašeptal k mému velkému břichu a políbil ho. Zasmála jsem se a pustila se do té dokonalé snídaně. Když jsem dojídala poslední sousto, všimla jsem si, jak mě Alex upřeně sleduje.

„Nekoukej tak na mě,“ řekla jsem s plnou pusou a začervenala jsem se. Než jsem stihla polknout to, co jsem měla v ústech, byl u mě a hladil mě po vlasech.

„Miláčku, ani nevíš, jak ti ten ruměnec sluší,“ zašeptal a políbil mě na tvář. Usmála jsem se a podívala se mu do očí.

„Těch několik týdnů, kdy jsem si myslela, že jsi mě opustil, bylo to nejhorší, co jsem kdy zažila,“ šeptla jsem a viděla na něm, že taky trpěl.

„Za smrtí mých rodičů a Volterrou jsem udělal tlustou čáru. Už nikdy na to nebudu vzpomínat. Teď jsem tady, s tebou a naším miminkem,“ řekl a pohladil mě po bříšku. Děťátko se uvnitř mě pohnulo a dalo tak najevo, že se mu to líbí.

„Jestli chceš, tak se ještě prospi. Večer jdeme do restaurace, mám pro tebe překvapení,“ pošeptal mi do ucha a já se zachvěla. Odtáhl se ode mě, políbil mě, vzal prázdný tác a odešel z pokoje. Otočila jsem se na druhou stranu a během několika minut jsem usnula.

Zdál se mi dokonalý sen. Byla jsem s Alexem na verandě, seděli jsme vedle sebe a objímali se. Jeho oči zářily zlatem a překvapením pro mě bylo, že i moje oči byly zlaté. Kolem nás běhala malá holčička v modrých šatičkách a zpívala si veselou písničku. Když notovala druhou sloku, přiběhl k ní starší chlapec, vzal jí plyšáčka, se kterým si hrála, a odběhl pryč. Malá holčička za ním běžela, ale než stihli seběhnout ze schodů, chytil je další chlapec a smál se, když měl plyšáčka v moci on. Než jsem se stihla zvednout a něco jim říct, ale z domu se vyřítila dívka mě tak podobná, až jsem se lekla. Křičela na všechny tři děti, a když procházela kolem mě, pohladila mě po ruce a řekla, že jsem se s dětmi natrápila až dost, ať si odpočinu.

„Lilly,“ zašeptal mi někdo u ucha a já se probrala. Setkala jsem se s Aliciným pohledem a usmála se. Alexovo překvapení.

„Promiň, že tě budím, ale už musíš jít,“ řekla a já se zvedla z postele. Protáhla jsem se a podívala se na šaty, které vysely pověšené na skříni. Byly modré a pod prsy podvázané, takže moje bříško nebude tak vidět. Vešla jsem do koupelny, shodila ze sebe oblečení a vlezla si pod sprchu. Teplá voda mě uklidňovala, a tišila tak nervozitu, kterou jsem pociťovala.

Neměla jsem tušení, kam mě Alex bere, ale soudě podle těch šatů a Alice, které zářila štěstím, to muselo být něco výjimečného. Když jsem byla umytá, lehce jsem se nalíčila a zabalila se do osušky. Když jsem vyšla z koupelny, Alice už na mě čekala a hned, jak jsem si sedla na postel, mě začala česat. Rozcuchaný cop na stranu. Pohled do zrcadla mi napověděl, že účes je dokonalý, ale pořád jsem byla jen v ručníku. Nandala jsem si spodní prádlo a za asistence Alice si oblékla ty dokonalé šaty. Jemná látka, která zahalovala temně modrou sukni, vypadala jako ranní rosa a zapínání na boku bylo jednoduché a volné. Bříško nebylo moc vidět, ale já věděla, že si toho každý všimne.

„Vypadáš dokonale,“ zašeptal někdo a já se otočila. Mamka stála u dveří a kolem pasu ji objímal táta. Oba vypadali spokojeně, a kdyby mamka mohla plakat, měla by tváře mokré od slaných slz.

„Děkuju,“ řekla jsem, vzala do ruky tmavě modré psaníčko a objala se s rodiči. Když jsem odcházela, Bella na mě mrkla a usmála se. Co Alex plánuje?

Vyšla jsem ven a dolní čelist jsem měla až někde u země. Místo stříbrného Volva, kterým Alex jezdil, na příjezdové cestě stálo černé Volvo, o kterém jsem nedávno snila. Alex stál u dveří spolujezdce a prohlížel si mě černým pohledem. Došla jsem k němu, chytila ho za ruku a usmála se.

„Co plánuješ? Ty šaty, to auto, tvůj oblek,“ řekla jsem a konečně si ho prohlédla. Černé kalhoty a sako, pod kterým byla vidět modrá košile, ho dělalo neodolatelným.

„Nech se překvapit,“ zašeptal mi do ucha a já se zatřásla. Otevřel dveře u spolujezdce a pomohl mi nastoupit. Než jsem se nadála, seděl vedle mě a startoval. Tiché pření motoru nebylo skoro slyšet, a když zapnul rádio, tichá hudba naplnila dokonalý interiér vozu. Klavírní skladba, kterou jsem milovala, mě hladila po duši a po tváři mi stekla slza.

„Děje se něco? Něco tě bolí?“ Alex se hned strachoval a já se na něj podívala.

„Nic mě nebolí. Jsem jen šťastná,“ odpověděla jsem mu a on mě pohladil po tváři.

„Taky jsem šťastný,“ odvětil a dál se věnoval řízení. Tichá hudba, která mě uklidňovala, mi připomněla sen, který se mi dnes zdál. Zasmála jsem se a setkala se s jeho zvědavým pohledem.

„Zdál se mi hezký sen. Seděla jsem s tebou na verandě a kolem nás byly naše děti,“ svěřila jsem se mu a on se na mě překvapeně podíval.

„Děti? Co vím, tak čekáme jen jedno,“ řekl smutně a já se usmála. Máma a teta riskovaly život pro svoje dítě, které čekaly s upírem. Byly lidé, ale já jsem poloupír, který by těhotenství a porod mohl zvládnout.

„Zatím,“ zašeptala jsem skoro neslyšně a podívala se z okna. Než jsem si stihla vzpomenout na obličeje dětí, které se objevily v mém snu, stavěli jsme u restaurace v Seattlu. Nebyla to obyčejná restaurace, byl to podnik, který si mohl dovolit jen opravdový boháč. Neměla jsem ráda, když mě sem rodina brala, ale dneska se mi tu líbilo.

Seděla jsem u stolu, přede mnou byla zapálená svíčka a pár stolů od nás hrál někdo na klavír. Zaposlouchala jsem se do té skladby a zalapala po dechu. Byla to Bellina oblíbená, kterou jsem si ihned zamilovala. Chtěla jsem se Alexe zeptat, co to má znamenat, ale když jsem se otočila, na stole byl moučník.

„Proč začínáme moučníkem?“ Podívala jsem se do Alexových očí a usmála se. Jeho oči byly plné lásky, štěstí a radosti.

„Protože život s tebou je tak sladký, že si zasloužíš taky trochu té sladkosti, kterou cítím,“ odpověděl mi a já v jeho hlase slyšela nejistotu a strach. Pohladila jsem ho po ruce a usmála se.

„Lilly, nejsme tu dnes jenom tak. Vzal jsem tě sem, protože ti chci něco říct,“ začal a zvedl se. Pokynul muži s houslemi v ruce, který stál u vchodu, aby přišel blíž a začal hrát. Jemné tóny mě okouzlily, ale pořád jsem netušila, co to má znamenat.

„Lilly, miláčku. Jsi to nejkrásnější a nejúžasnější, co jsem kdy potkal. Dny s tebou jsem dokonalé a dny bez tebe nekonečné. Miluju tě tak moc, až mě to bolí. Prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?“ Klekl si přede mě, otevřel červenou krabičku, kterou držel v ruce a s nadějí v očích se na mě podíval. Pozorovala jsem prsten, který zářil na všechny strany, a poznala v něm prsten, který dostala má maminka, když ještě byla člověk. Dala jí ho její matka s tím, že kdo bude tento prsten nosit, bude navždy šťastný.

„Ano,“ řekla jsem a šťastně se usmála. Alex vyndal prsten z krabičky, navlékl mi ho na prst, políbil mě a vyzvedl si mě do náruče. Několikrát se se mnou zatočil a nakonec mě pustil na zem.

„Miluju tě,“ zašeptal a pohladil mě po tváři.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem nazpátek a políbila ho.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno bude dobré - 9. kapitola: