Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno je jinak - 4. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Všechno je jinak - 4. kapitolaNo co dodat? Další díleček je na světě. Doufám, že se vám bude dílek líbit a věnujete mi svůj komentář. Díky Verony1

15.04.2010 (09:00) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1825×

4. kapitola

Jakmile jsem přišel domů, okamžitě jsem si vzal Renesmé od Rosalie. Spala klidně dál a mě to připomnělo dobu, kdy jsem pozoroval ve spánku Bellu.

Dneska se toho tolik stalo. Můj život nabral úplně jiné obrátky. Měl jsem pocit, že i já bych se potřeboval prospat. Utéct na pár hodin od reality, ale já nemohl a tak jediné čím jsem se mohl uklidňovat, byl pohled na moji spící dceru a pozorování jejích dětských snů.

Renesmé spala klidně celou noc. Jaká ironie dítě, které spí bez potíží celou noc má za otce upíra, který spát nepotřebuje.

Kolem sedmé hodiny už otvírala svá krásná očka a já se opět mohl ponořit do čokolády v jejích očích. Zavrtěla se v mé náruči a usmála se na mě.

„Ahoj, zlatíčko,“ řekl jsem ji a políbil do jejich bronzových vlásků.

„Esmé, Renesmé má hlad. Čím jste jí včera krmili?“ zeptal jsem se. Včera byl pro mě tak náročný den, že jsem opět zapomněl řešit tak důležitou věc ohledně mé dcery. Už podruhé jsem selhal.

Esmé mi v myšlenkách ukázala dětskou lahvičku s krví, kterou následně i přinesla. Vděčně jsem se na ní usmál a vložil lahvičku Renesmé do pusinky. Tak to okamžitě začala náruživě hltat.

Všiml jsem si, že v místnosti moc osob nezůstalo. Tolik si nevěřili a tak se radši vypařili. I mě krk spaloval žíznivý oheň, ale snažil jsem se to ignorovat.

Po snídani Carlisle Renesmé změřil a pak už si jí vzala do parády Alice s Rose.

„Carlisle, co budeme dělat?“ zeptal jsem se, jakmile holky zmizely.

„Edwarde, je to teprve druhý den. Nesmíme nic uspěchat. Třeba se to ještě zpomalí,“ uklidňoval mě.

„A co když ne? Co budeme dělat pak?“ zeptal jsem se s dávkou paniky.

V mysli se mu objevila už dospělá Renesmé jak se zmítá v křečích.

„Tak to ani náhodou! Ani já ani ty jí neproměníme. To nedopustím,“ zavrčel jsem.

„Dobře tak se nerozčiluj, byl to jen návrh.“

„Edwarde, Charlie je za chvilku tady,“ upozornila Alice, podala mi už naparáděnou Renesmé. Asi budu holkám muset vysvětlit, že ona není jejich panenka na hraní.

„Edwarde, možná bys nám měl vysvětlit, co všechno Charlie ví,“ upozornil Carlisle.

A tak jsem jim v rychlosti všechno řekl.

„Takže v podstatě všechno,“ zhodnotil Carlisle. A já na souhlas přikývl.

„Renesmé, poslouchej mě. Za chvilku k nám přijede návštěva. Je to tvůj dědeček a ty ho nesmíš nějak vystrašit nebo mu ublížit. Je to člověk a pravděpodobně ti způsobí nepříjemné pálení v krku a jeho krev tě bude lákat, ale ty mu nesmíš nic udělat. Rozumíš mi?“ vysvětloval jsem ji.

V myšlenkách řekla, že chápe. A to mě upozornilo ještě na jednu věc.

„A taky si s ním nesmíš povídat svým způsobem. Mohlo by ho to vyděsit. Ano?“ dodal jsem ještě a ona opět vyjádřila pochopení. Je to opravdu nadané a inteligentní dítě.

Uslyšel jsem, jak na příjezdovou cestu přijíždí auto. To musí být Charlie. Carlisle mu šel naproti ke dveřím a já napjatě čekal, co se bude dít.

„Dobrý den, Charlie,“ přivítal ho Carlisle.

„Dobrý,“ odpověděl stroze. Jeho tvář byla zničená a na očích mu bylo vidět, že toho moc v noci nenaspal a navíc plakal.

Postupně se pozdravil i s ostatními členy rodiny a pak jsem přišel na řadu já. Renesmé se styděla a zabořila svojí hlavičku do mé hrudi.

„Dobrý den, Charlie.“

„Ahoj, Edwarde.“ Přistupoval opatrně ke mně blíž. Renesmé to ale nevydržela a její zvědavost vyhrála nad nervozitou a zamrkala svými kukadly na Charlieho. Charlie okamžitě zamrzl na místě.

„Ta… ta je překrásná a ty oči,“ rozplýval se.

„Ano jsou to Belliny oči. Je jí podobná ve více směrech,“ řekl jsem.

„Ahoj, maličká…,“ pozdravil ji s úsměvem. A já poznal, že si získala i jeho a to tu byl sotva dvě minuty.

„Renesmé,“ doplnil jsem ho, „ Bella to jméno vymyslela, je to spojení jména René a Esmé. Její druhé jméno je Carlie, C jako Charlie a Carlisle,“ vysvětlil jsem.

„Mohu si jí pochovat?“ zeptal se.

„Ale jistě,“ přitakal jsem a vložil mu ji do náruče.

Charlie u nás zůstal celý den. Byl z Renesmé naprosto nadšený. Jen její svačinku jsme před ním museli schovat. Už tak stačilo, že věděl, kdo jsme, asi by se mu moc nelíbilo, čím se živí jeho vnučka.

Den uplynul jako voda a Charlie odjel domů i s náloží uvařeného a jistě vynikajícího jídla od Esmé. Carlisle celý den zařizoval Bellin pohřeb. Asi bych to měl udělat já jakožto její manžel, ale na to jsem neměl dost síly.

Večer když Renesmé usnula, jsem jí zanesl do jejího pokoje, který už byl plně zařízený. Esmé si na něm dala záležet a opět se jí náramně povedl jako všechno co kdy udělala. Byl zařízen ve fialovo-bílé barvě a vše mezi sebou tvořilo úžasný kontrast.

Uložil jsem Renesmé do postýlky a opět se od ní ani nehnul. Její pokojík byl sice propojen s tím mým, ale i tak mi to připadalo jako moc velká vzdálenost mezi námi.

Dva dny utekly velice rychle. Postupně jsme zapadli do stejného stereotypu. Každý den když se Renesmé probudila a posnídala Alice a Rose si jí opět vzali do parády. Během dne jsme si s ní neustále hráli a dělali spoustu fotek. Chtěli jsme zachytit každý detail jejího dětství. Zvlášť když rostla tak rychle.

Každý den ji Carlisle čtyřikrát měřil, a sice se to už zpomalovalo, ale nijak závratný číslo to nebylo jen pár setin milimetrů. Začínal jsem se postupně čím dál víc o ní strachovat.

Dva dny jsem se snažil moc nemyslet na ztrátu Belly, ale spíš se zaměřit na Renesmé. Dnes ale nastal ten osudný den-Bellin pohřeb. Všichni už byly nachystaný v černém a já už jen čekal, až mi opět Alice přinese Renesmé. Dneska jí oblékli také do černé. Moc nechápala co se děje tak jsem se jí to snažil alespoň trochu vysvětlit.

Chtěl jsem se už vydat k autu, ale Carlisle mě zadržel.

„Počkej, Edwarde, ještě tu nejsme všichni.“

„Ale ano jsme,“ odporoval jsem, „jediný kdo tu chybí je Bella,“ dodal jsem tiše.

„Ne ještě přijedou všichni z Denali. Vysvětlil jsem jim vše ohledně Renesmé a Bellina úmrtí. I oni chtějí přijít a dát jí poslední sbohem. Jsme rodina, Edwarde,“ vysvětlil mi Carlisle.

„Ahoj, Edwarde…“

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno je jinak - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře