Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno naruby tu je 2 - 24. kapitola

11.01.2013 (20:30) • Petronela • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1851×

24. kapitola

Srdce mi bilo jako o závod. Jeho tlukot museli slyšet snad všichni přítomní a to nenarážím na to, že jsou to upíři. Najednou to všechno bylo hrozně reálné, a přestože jsem se na to snažil cestou sem připravit, očividně se mi to nepodařilo. S takovým množstvím upírů jsem se ještě nikdy nesetkal, Bella mi vlastně ani neřekla, kolik jich žije v La Push – tam jsem je vlastně vůbec nevnímal, jakoby tam nebyli.

Jenže tady to nešlo. Tady jsem po otevření dvojitých vyřezávaných dveří vešel do sálu, kde kolem dokola postávali upíři a naproti nám seděly tři nádherné upírky. Ano, Bella měla pravdu, jejich vzhled byl hotovým synonymem pro krásu, ale ani tak mě nepokoušely. Já miloval jenom Bellu.

S Bellou jsme se drželi za ruce a ona se mě tak snažila uklidnit. Což trochu pomáhalo, ale stále jsem nedokázal poručit svému srdci, aby zmírnilo svůj zběsilý cval. Věděl jsem, že je to velmi nebezpečné. Má krev mohla sice nejlépe vonět zrovna jenom Belle, ale přece jenom to pořád byla krev a já byl v sídle upírů.

Pomalu mi docházela slova, která mi naposledy řekla Monica. Vlkodlaci neměli chuť tě zakousnout, jen co jsi vešel do dveří. V tomhle jsme mnohem humánnější, než nějací upíři. My nepotřebujeme k životu něčí krev.

„Takže přece jenom jsme pro vás nemuseli nikoho posílat,“ pronesla spokojeně Tanya. Musela to být ona, seděla uprostřed, a jelikož promluvila první, byla zřejmě hlasem jejich královské rodiny. A Bella mi jasně řekla, kdo zde má hlavní slovo. „Už jsem se obávala, Isabello, že se nepřijedeš pochlubit a budeš před námi nadále tajit to, žes porušila jeden z našich zákonů,“ pronášela mile. A možná to bylo až moc milé. „Nebo bych měla říct rovnou dva?“ ujišťovala se.

„Nechtěla jsem vás něčím podobným obtěžovat. Zvlášť když o nás ví jenom jeden člověk,“ namítla Bella.

„Nás přece neobtěžuješ. Navíc i jeden člověk je víc než dost, nemyslíš?“ namítla jedna z Tanyiných sester, jenže jsem nedokázal hned určit, která to je. Mohla to být jak Irina, tak Katrina. Těžko říct, ani jedna z nich neměla zlaté oči, jak se na vegetariána sluší a patří, takže zřejmě Irina ono experimentování se zvířecí krví už ukončila a stala se opět řádným upírem, jak si to zřejmě žádá tradice - nebo co já vím, proč se to rozhodla ukončit.

„Jenže u Edwarda je to něco jiného. Na to, že jsem upírka, přišel sám a naše tajemství je u něj v bezpečí,“ odpověděla Bella a já se stále neměl ke slovu. Nevěděl jsem, co bych vlastně měl říct. Chtěl jsem se obhajovat, ale došla mi slova stejně jako odvaha.

„To nám tvrdíš ty, ale jak se k tomu všemu staví tvůj přítel?“ zeptala se Tanya.

„Já Bellu miluju a nikdy bych neudělal nic, co by jí nějak ublížilo. Takže bych nikdy neprozradil ani její tajemství. Od chvíle, kdy mi mé domněnky potvrdila, se její tajemství stalo mým,“ odvětil jsem a doufal, že to znělo tak pevně a rozhodně, jak jsem to cítil.

„Opravdu milé,“ poznamenala druhá s Tanyiných sester.

„Máš pravdu, Irino,“ souhlasila s ní Tanya a já si konečně mohl přiřadit ke dvěma upírkám správná jména. „Podobný problém jsme tu už dlouho neměly,“ zamumlala Tanya a vstala ze svého trůnu. Pomalým a ladným krokem přišla až ke mně a Belle.

„Ačkoliv toho upíra, co něco podobného udělal, neznám, tak vám musím říct, že tohle je naprosto rozdílná situace,“ namítla Bella ve chvíli, kdy si v Tanyiných myšlenkách přečetla všechno o tom minulém případu. Takže – přece jenom nejsem ani první a pochybuju, že i poslední člověk, co se zamiloval do upíra.

„To nech posoudit nás,“ odbyla ji Katrina.

„Kate, nebuď tak protivná na naše hosty. Ačkoliv se Bella nezachovala tak, jak naše zákony nařizují, neměly bychom projevit nepohostinnost a chovat se jako barbaři. Od toho jsme se přece už dávno oprostily a ke zvyklostem divokých upírů se nehodláme vracet,“ kárala ji mírně Tanya a já doufal, že přece jenom tahle upírka pochopí náš případ tak, jak skutečně je.

„I po tak dlouhé době jsi stále stejná,“ usmála se na ni Irina a Tanya se k ní obrátila a úsměv jí opětovala. Nevědět, že jsou to dva tisíce let staré upírky, vůbec bych to na ně nehádal.

„Na pravé lásce není nic špatného, a pokud má Bella pravdu a jejich vztah je rozličný oproti tomu minulému, tak bychom to měli pochopit, ne?“ usmála se tentokrát na nás a přestože při tom, řekněme přátelském, úsměvu odhalila ty nebezpečné zbraně v podobě jejích zubů, neměl jsem najednou takový strach jako ve chvíli, kdy jsme se objevili ve dveřích. Očividně bude mít pochopení.

„Na lásce sice není nic špatného, ale ti dva porušili víc než jeden zákon. Navíc ten první je porušen už skoro rok!“ trvala si na svém Katrina. „A kdo ví, jestli náhodou nebyl porušen ještě nějaký další zákon, kromě odhalení upírů a znesvěcení tajemství La Push.“

„Správně, sestro,“ obrátila najednou Tanya a já se lekl a srdce se mi opět rozbušilo.

„Žádný další zákon jsme neporušili!“ začala se bránit Bella, která byla po dobu rozhovoru sester potichu.

„Rády bychom ti věřily, ale musíš pochopit, že to není tak jednoduché. Věci, co se udály, již nejdou smazat,“ prohlásila Irina. „Je mi to líto, ale budeme potřebovat nějaký důkaz.“

„Důkaz? Jaký důkaz chcete kromě toho, co vám řekneme?“ zeptal jsem se vystrašeně.

„Mohla bych se napít z tvé krve a všechno se dozvědět, jenže to by se nelíbilo tvé přítelkyni, takže raději přistoupíme k druhé variantě a přivedeme upíra, který nám odpoví na jednu podstatnou otázku, od které se potom bude odvíjet naše další rozhodování,“ odpověděla tak trochu nic-neříkající odpovědí a já pohlédl na Bellu, která se na mě jenom lehce usmála a stiskla mi ruku. Tohle nemuselo znamenat nic špatného. Bella nezačala protestovat, takže se možná není čeho bát. Přestože zmínka o tom, že by se pravdu dozvěděli pomocí mojí krve, se mi moc nezamlouvala. Pomalu jsem se viděl v náruči jedné z vládkyň, jak se mi snaží prokousnout krk, aby se dostala k tekutině v mém těle, díky které jsem naživu a která by zajistila i její další život.

Tanya se vrátila k sestrám, aniž by k nám vůbec došla, a naklonila se k Irině, která jí něco pošeptala. Něco, co jsem neměl šanci zaslechnout.

„Geniální nápad,“ zajásala Tanya a obrátila se k přítomným. „Marcu, drahý, připoj se k nám,“ oslovila někoho a já se rozhlédl po sále, koho to mohla hledat. Nikdo ale nepředstoupil, pouze jsem zaslechl, jak se s rachotem otevřely jedny z bočních dveří a do sálu vešel další upír. Přešel až k Tanye a poklonil se jí. Až poté se obrátil ke mně a Belle a já si ho mohl prohlédnout.

Vypadal unaveně. To bylo první, co mě při pohledu na něj přišlo na mysl. Nevěděl jsem, proč z něho mám takový pocit, ale nemohl jsem si pomoct. Nikdy na mě žádný upír nepůsobil tak jako on. Vždy všichni vypadali tak úchvatně dokonale, až to vypadalo neskutečně, a tenhle upír  - ano, byl svým způsobem rovněž dokonalý, ale zároveň byl – unavený.

„Marcu, toto jsou naši milí hosté. Isabella a Edward,“ představila nás upírovi.

„Opět případ zamilovaného upíra a člověka, jak předpokládám, když slyším jeho srdce,“ poznamenal a přeměřil si mě zvláštním pohledem.

„Ano, bohužel další,“ povzdechla si Kate. „Takže už víš, co máš vlastně dělat, aniž bychom ti musely dávat nějaké instrukce,“ pobídla ho k činům a já na něj jenom obezřetně hleděl, připraven – ani pořádně nevím k čemu. Útěk by mi moc platný nebyl.

Marcus na mě zaměřil pohled svých rudých očí a jenom jako by si mě nějakou chvíli prohlížel. Hned na to se v jeho unaveném obličeji něco změnilo. Z počátku to bylo nepatrné, ale potom jsem to něco dokázal identifikovat. Po tváři se mu rozléval spokojený úsměv.

Netušil jsem, co to může znamenat. Zmateně jsem opět pohlédl na Bellu, ale i ona se usmívala. Vypadala spokojeně i přes to všechno, co náš příjezd sem předcházelo.

„Zdá se mi to, nebo se Marcus usmívá?“ zajímala se Irina po chvíli.

„Myslela jsem, že toho není schopen,“ zamumlala Kate.

„Úsměvu jsem schopen, mé drahé vládkyně,“ oslovil je, když se k nim otočil a přestal mě hypnotizovat tím jeho pohledem. „Pouze jsem k němu neměl zrovna moc příležitostí. Teď je tomu jinak. Edward mě skutečně potěšil,“ odvětil.

„Potěšil?“ zamumlal jsem překvapeně. Jak jsem ho mohl já potěšit? Vždyť jsem nic neudělal.

A potom mi to došlo. Bella se přece zmiňovala o jistých darech upírů. Zmínila i dar, kterým oplývala Kate a se kterým bych rozhodně nechtěl přijít do styku. Ale dar Marcuse mě zajímal čím dál tím víc – vždyť dokázal vykouzlit úsměv na tváři i Belle.

„Ach ano, Edwarde, potěšil jsi mě… Jenže ty zřejmě nejsi obeznámen s tím, kdo jsem a co umím, že?“ zeptal se a já jenom přikývl.

„Marcu, omlouvám se, že jsme tě nepředstavily. To se na skutečné hostitelky nehodí,“ přidala se do rozhovoru i Tanya a přišla až k onomu upírovi, který se kromě vládkyň jako jediný usmíval. „Edwarde, toto je Marcus, pochází z Itálie a upírem je už – jak dlouho to už je, Marcu? Dvacet století? Ne, vlastně asi pětadvacet, pokud se nemýlím, že?“

„Dva tisíce pět set třicet šest let tři měsíce a dva dny, ale kdo by to vlastně počítal, že?“ usmál se na Tanyu, která mu úsměv opětovala.

Takže kromě královské rodiny jsem poznal dalšího upíra, který je neuvěřitelně starý – dokonce starší než samotné vládkyně! Což už bylo opravdu něco. Pokud jsem považoval dva tisíce let jako úctyhodný věk, nevěděl jsem, jaké synonymum přiradit k tomu, co přednesl Marcus. Přesto mi ale nešlo na mysl to, proč tak starý upír podléhá upírkám mnohem mladším.

„Ano, kdo by se u nás pozastavoval nad věkem, jsou to jenom čísla, která se nijak neprojevují. Možná jenom na životních zkušenostech, ale to Edwarda jistě nezajímá. Podle mě je pro něj stále záhadou tvůj dar,“ vmotala se do rozhovoru opět Irina.

„Samozřejmě. Takže, Marcu, vysvětlíš to Edwardovi sám?“ zajímala se Tanya a Marcus přikývl.

„Když mě sem Tanya zavolala, chtěla si jenom otestovat vztah, který máš k Isabelle. Dokážu totiž vidět vztahy a pouta mezi lidmi. Vnímám sílu pouta mezi partnery, takže jsem hned uviděl, že tvé city k této dívce jsou upřímné,“ prohlásil spokojeně a já jenom pohlédl na usměvavou Bellu.

„Miluji ji, ale to ona už dávno ví,“ zašeptal jsem.

„Ta slova se krásně poslouchají, zvlášť tehdy, pokud jsou pravdivá. Nejednou se stalo, že i jeden z nás byl obelhán obyčejným člověkem. A na něco podobného nejde zapomenout. Takže jsem i za Bellu upřímně rád, že tentokrát je cit mezi vámi pravý a upřímný.“

„Zřejmě jsme si teď všichni oddechli,“ prohodila Kate. „Další pravá smrt se kvůli sobeckosti lidské bytosti nekoná, ale ani tak jsme zatím nevykonaly všechno, co je potřeba. Zákon byl porušen. Dvakrát!“ trvala si na svém a nehodlala upustit od toho, že bychom jenom tak odjeli a nebyli nijak potrestáni.

„Jistě, na přestupky jsme nezapomněly,“ odvětila jí Tanya už o poznání méně veseleji. „Ale pro dnešek to myslím stačilo. Jak už jsem řekla, Edward s Isabellou jsou našimi hosty, takže je ubytujeme, a tuto prekérní situaci vyřešíme zítra. Potřebuju toho se sestrami ještě dost probrat,“ pronesla pak pro všechny a my byli propuštěni.

„Co přesně se stalo v tom sále, když nás posílala sem?“ zeptal jsem se Belly, když jsme konečně osaměli v jednom z pokojů připravených pro návštěvy. Doprovodili nás sem upíři, kteří nás prve dovedli do sálu. Chovali se k nám podle přání vládkyně, ale stále jsem měl pocit, že jsem tu jako ve vězení a pokud bych se snažil odejít, bude mi v tom zabráněno.

„Prvně se chtěly přesvědčit o našich vzájemných citech. Kdyby se totiž prokázalo, že jsem ti to řekla a nebylo mezi námi to, co je-“

„Láska,“ skočil jsem jí do řeči.

„Ano, kdyby Marcus necítil naši vzájemnou lásku, tak by se vládkyně nemusely rozhodovat, co s námi udělají. Případ by skončil naší smrtí bez nějaké větší debaty,“ odpověděla upřímně. „Protože ačkoliv by to bylo nezáměrné porušení zákona, nedalo by se to nijak jinak řešit.“

„A jak jsem pochopil, tak už se tu podobný případ párkrát stal,“ prohodil jsem.

„Párkrát ano, proto se Marcus taky netvářil nijak nadšeně, když ho Tanya nechala povolat. Očekával totiž, že se bude opakovat to, co už několikrát. Takže poté byl velmi mile překvapen, když se to nestalo,“ objasňovala mi dál.

„Zaměřil se ale jenom na mé city k tobě,“ zauvažoval jsem se, když jsem si uvědomil, že pohledem skenoval jenom mě, na Bellu se ani neobrátil. „Proč?“

„Tady jde o to, že pokud se někdo z nás rozhodne naše tajemství říct člověku, dává všanc svůj život, a to by neudělal jenom tak pro někoho. Takže u upíra city kontrolovat nemusí. U lidí to ale může být spíš sobecký čin. Touha stát se jedním z nesmrtelných, nikoliv láska.“

„Proto tedy bývá vždy povolán Marcus, když se o tom vládkyně dozvědí,“ odvětil jsem chápavě. „Někdy mě až lidská sobeckost zaráží,“ zakroutil jsem hlavou a natáhl k Belle ruku. Měli jsme pro sebe další vzácný okamžik – zatím nerozhodli o naší smrti, takže bychom si ho mohli užít.

„Lidé si totiž neuvědomují, že upíří láska je věčná, ne jako ta člověčí. Ty jako člověk se můžeš za život zamilovat nesčetněkrát, ale upír, jako například já, jenom jednou – a pokud ta láska nedopadne dobře, končí to pravou smrtí,“ pronesla, když mi vložila ruku do dlaně a chvíli sledovala, jak se naše prsty proplétají. Její chladné prsty s mými lehce zmrzlými.

Poté jsem si ji přitáhl do náruče. Nechtěl jsem, aby na něco podobného myslela.

„Moje city k tobě jsou upřímné. To poznal i Marcus. A nic se na nich nezmění,“ zašeptal jsem jí do vlasů a políbil ji na temeno hlavy. Bella mi omotala ruce kolem pasu a jenom tak chvíli stála a poslouchala klidný tlukot mého srdce.

„Nepochybovala jsem o tom, ale vidět to, co viděl Marcus. To bylo něco naprosto nepopsatelného,“ zamumlala a zvedla ke mně hlavu. Díval jsem se do jejích zlatých tůní a snažil jsem se v nich neutopit, přestože by to nebylo vůbec nic špatného.

„Tak si to zapamatuj, přestože už zítra ti to nebude k ničemu. Má láska k tobě je den ode dne větší a větší, pokud je to vůbec možné,“ šeptl jsem a sklonil se, abych ji mohl políbit.

Tu noc jsem spal velmi neklidně. Nepomáhalo mi ani to, že vedle mě celou noc ležela Bella a já cítil její chladné tělo vedle toho svého. Pokaždé, jen co jsem na okamžik zavřel oči a snažil se pohroužit do říše snů, jsem před sebou viděl Kate a několik dalších upírů, které jsem nejspíš ten den zahlédl v sále. Spokojeně se všichni usmívali a pomalu ke mně kráčeli s vyceněnými zuby. Bylo mi jasné, co teď přijde, ale nechtěl jsem se tomu poddat. Rychle jsem se rozhlédl kolem sebe. Bellu jsem nikde neviděl, ale byl jsem v lese, někde tady na Aljašce – všude byl totiž ještě sníh.

Rozběhl jsem se. Chtěl jsem před nimi utéct, přestože to byl jenom marný pokus o záchranu mého života. Nohy se mi bořily do sněhu a ztěžovalo mi to postup ke svobodě.

Sen skončil pokaždé ve chvíli, kdy se mě Katrina snažila zabít.

„Byl to jenom sen,“ šeptala ke mně Bella ve chvíli, kdy jsem se probudil. A přestože jsem jí věřil, vnitřně jsem věděl, že Kate není moc nadšená z toho, že se případ mě a Belly odložil. Zřejmě očekávala, že budeme stejný případ jako obvykle, a trochu jsme ji zklamali tím, že to tak není.

„Já vím,“ odvětil jsem ochraptěle a posadil se na posteli. Malým oknem proudilo do pokoje jasné světlo odrážející se od sněhobílé pokrývky. V pokoji bylo poměrně chladno, ale nikdo z upírů neměl tu potřebu tu udržovat teplo. Co mě vlastně dost překvapilo, byla přítomnost postele.  Podle mě tu zase tolik lidských návštěv, které by tu strávily i noc, neměli.

„Tanya se postarala o to, abys měl co k jídlu na snídani,“ prohodila a podala mi tác, který ležel na stolku vedle dveří. „Přinesli to před chvílí. Až pojíš, máme se vrátit do sálu a dozvíme se, jak se vládkyně rozhodly,“ informovala mě.

„A ty to ještě nevíš?“ zajímal jsem se a ukázal na její hlavu.

Bella jenom zavrtěla hlavou. „Mluví šeptem, takže je neslyším, a myšlenky si rovněž chrání. Chtějí mít pro nás překvapení… A jelikož mi ještě nevolala Renée, tak nepadlo ani poslední slovo ohledně naší smrti,“ odvětila a já z tácu vzal sáček s koblihami od Tima Hortona – vyhlášenýma po celé Kanadě. Někdo si zřejmě musel udělat pořádný výlet, aby je tady obstaral.

Do jedné jsem se s chutí zakousl a snažil se nemyslet na to, co nás za pár okamžiků čeká. Bella mi však moc klidu nedopřála, protože neustále přecházela po tom malém pokoji. Jediné štěstí bylo, že tady neměli žádný koberec, ten by totiž to její pochodování nepřežil.

Poslední sousto jsem do sebe už cpal skoro násilím. Žaludek jsem měl jako sevřený ledovou pěstí, když se ozvalo tiché zaklepání a následně dovnitř vešel upír, který nás měl zřejmě na starosti.

„Máte mě následovat do přijímacího sálu,“ informoval nás, a tak jsem se jenom natáhl pro bundu, abych cestou venku nezmrzl, a doufal, že Kate nebude taková jako v mém snu. A pokud ano, tak že na ni sestry budou mít větší vliv, než ona na ně.

Jen co jsme vyšli z našeho pokoje ven, vzal jsem Belu za ruku a povzbudivě jsem se na ni usmál. Všechno to na ni muselo dopadat ještě víc než na mě, když byla nucena poslouchat myšlenky všech okolo. Raději jsem ani nechtěl vědět, co se jim honí hlavou – zřejmě tam bylo to, jak by nás nejraději viděli mrtvé potom, co mi Bella prozradila jejich tajemství.

„Edward a Bella jsou tady,“ prohlásila usměvavě Tanya, když jsme vešli do sálu a předstoupili před ně. „Ráda vás opět vidím, přestože mi je hrozně líto, že ses nevyspal moc dobře, Edwarde,“ prohlásila jakoby sklíčeně.

„To je v pořádku,“ namítl jsem tiše. O tom, že se mi zdálo o její sestře, jak touží po mé krvi, jsem jí rozhodně nehodlal vyprávět.

„Ach, ano… Měl jsi vedle sebe svou Bellu, jako už poslední rok skoro každou noc,“ poznamenala Irina. „Přesto by mě zajímalo – kromě toho, že voníš tak skvěle – jak s tebou může Bella vlastně žít. Nevadí jí tvoje myšlenky? Jsi přece jejich čtenářka, ne?“ obrátila se na Bellu.

Překvapilo mě, že o tom bloku mezi mými myšlenkami a Belliným darem nevědí.

„Jeho myšlenky neslyším.  Jsou přede mnou skryty a náš vztah je tedy jako u normálních -“

„Ani lidí, ani upírů. Váš vztah není normální,“ skočila jí do řeči Katrina lehce naštvaně. „Pokud bys ho však chtěla mít normální, musela bys ho proměnit na jednoho z nás. Potom by to možná bylo přípustné – pokud vám tedy dovolíme odtud odejít a dáme ti tu možnost ho proměnit.“

„Kate, nebuď tak nepříjemná, vždyť jsme se zrovna dozvěděly zajímavou skutečnost,“ kárala svou sestru Tanya. „Edwardovy myšlenky jsou pro Bellu skryté. Myslíš si, Bello, že by za tím mohl být nějaký skrytý dar?“ zajímala se.

„Je to možné, rozhodně to nevylučuju,“ přitakala a já zvažoval, jakým směrem se tenhle rozhovor ubírá. Potom mi to docvaklo. Kdyby zjistily, že jsem nějakým způsobem talentovaný, mohly by se shodnout na tom, že mám žít v La Push, a propustily by nás.

„Potom bychom se o tom měly přesvědčit,“ zamručela Kate. „Jaká je to však škoda, že Eleazar zrovna není přítomen,“ povzdechla si teatrálně. „Budeme muset vymyslet jiný způsob, jak otestovat jeho možné nadání,“ prohlásila a škodolibě se přitom usmívala.

„V tom máš pravdu. Musíme to otestovat, nemůžeme čekat až se Eleazar vrátí. To byste tu s námi totiž mohli žít i pár let, než by padlo konečně rozhodnutí – a to zajisté nechcete,“ přitakala Tanya.

„Měla bych menší nápad,“ ozvala se znovu Kate a mně neušlo, jak Bella stěží potlačila zavrčení.

Na Tanyin rozkaz přišlo několik talentovaných upírů a pár jich vystoupilo z řad pozorovatelů. Byla to zajímavá směska všemožných národností – od bělochů přes míšence až po černochy. V tu chvíli jsem se tím ale moc nezabýval, nevěděl jsem, jak hodlají vyzkoušet můj možný dar.

Potom to ale přišlo, střídaly se dvě skupiny upírů – ti s psychickým darem a ti s fyzickým.

Jako poslední přišla na řadu Kate. Už ve chvíli, kdy vstávala ze svého trůnu, se nemohla dočkat, až na mně otestuje svůj dar.

 „Kate, prosím,“ zaslechl jsem šeptat Bellu, když už jsem se po poslední zkoušce fyzického daru nezvedl na nohy. Začínalo toho na mě být skutečně moc. Psychické dary mi neubližovaly, moje mysl se jim nějak bránila a nedovolila jim proniknout hlouběji. Zato ty fyzické byly opravdu něco šíleného. A teď jsem měl okusit jeden z nejhorších – zásah elektrickým proudem.

„Asi to bude trochu bolet,“ zamumlala, když ke mně natahovala svou ruku, které jsem se musel dotknout. A skutečně to bolelo. Dotýkal jsem se Kate a náboj jejího daru do mě vysílal miliony impulzů. Srdce mi tlouklo nehoráznou rychlostí. Elektrický náboj pro něj byl moc.

„To stačí,“ zastavila nejednou mé mučení Irina a Kate s nechutí ustoupila.

„Dobrá tedy, očividně jsi nějak nadaný, psychické dary ti ani náznakem neublížily, jako bys je ani nevnímal. Zato ty fyzické – myslím, že to občas i bolelo, že?“ prohodila a já přikývl. „Přesto ale – pokud budeš souhlasit – staneš se jedním ze členů naší lidské rodiny v La Push,“ dodala Tanya a já se s velkým vypětím sil usmál. Měli jsme vyhráno!

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno naruby tu je 2 - 24. kapitola: