Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno není tak, jak se zdá 15. kapitola

07.01.2012 (10:45) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1645×

15. kapitola

„Co to děláš?!“

„Carlisle? Já... Co bych měla dělat? Nic nedělám,“ vykrucovala jsem se z toho. Kruci. To musel přijít zrovna teď?

„Bello,“ povzdechl si.

„Já vím, já vím, já vím... Ale já jsem si to ani neuvědomila, přišlo to samo,“ přiznala jsem se.

„Dobrá, co s tebou nadělám. Jak se cítíš?“ zeptal se a já si oddychla, ale myslím, že s Edwardem to tak jednoduché nebude.

„Je mi fajn, necítím skoro žádnou změnu, jen mě malinko škrábe v krku,“ řekla jsem. Natočila jsem si sklenici vody. Hned jsem ji vypila a bylo mi zase hej.

„A je to,“ řekla jsem a usmála se.

„Kde je vůbec Edward? Neměli jste spolu být na lovu?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Byli jsme, před chvíli jsme se vrátili. Ještě byl něco zařizovat s Esme, ale už ho slyším, za minutku je tady,“ vysvětlil.

„Můžu tě ještě o něco poprosit? Neříkej mu to, musím se mu k tomu přiznat sama,“ šeptla jsem prosebně. Carlisle kývl a vypařil se. Ani ne deset vteřin nato jsem ucítila lehký vánek a kolem pasu se mi obmotaly ledové ruce.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil mě Edward.

„Ahoj,“ pozdravila jsem se a začala jsem se topit v jeho krásně zlatých karamelkách. Sklonil se ke mně a políbil mě. Aktivně jsem se zapojila, ale za chvíli jsem se kvůli nedostatku kyslíku musela odtáhnout.

„Jaký byl lov?“

„Ušlo to. Dal jsem si dvě pumy a už jsem hnal za tebou. Hrozně si mi chyběla,“ řekl a políbil mě na čelo.

„Co tu vůbec dělal Carlisle? Slyšel jsem ho, ale hned utekl.“

„Vlastně ani nevím, co chtěl. Přišel, když jsem zrovna vařila, a přistihl mě, jak jsem zpívala,“ přiznala jsem se a sklopila pohled.

„Co? Ty jsi zpívala?“ vydechl překvapeně.

„Já... Prostě jsem vařila, a aniž bych si to uvědomila, začala jsem zpívat. Vůbec mě to nebolelo, nic jsem necítila, jen jsem si to užívala. Bylo to skvělé,“ vysvětlovala jsem a on jen mlčel.

„Já vím, že jsem neměla... Asi se zlobíš...“

„Bells,“ povzdechl si a zabořil hlavu do mých vlasů. Nic jiného ale neříkal.

„Zlobíš se?“ šeptla jsem po chvíli tiše. Kousek se ode mě odtáhl, aby se mi podíval do očí.

„Ano, zlobím se, jelikož sis mohla ublížit, nemusela jsi to zvládnout, a kdyby se něco stalo, tak bys už nikdy nemusela zpívat, ale nic se nestalo a navíc jsi šťastná, takže...“ řekl a já překvapeně koukala.

„A navíc,“ řekl a vytáhl nějakou obálku z kapsy, „mám pro tebe překvapení,“ řekl a mrkl na mě.

„Překvapení? Jaké?“ ptala jsem se překvapeně.

„To uvidíš. Teď se jdi převléknout,  jdeme na večeři,“ řekl, políbil mě na čelo a pustil mě. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Na večeři?“

„Jasně. Je sice brzo, ale soudím, že si ani neobědvala,“ řekl a mávl rukou ke kuchyňské lince, kde byly rozházené všelijaké suroviny. Tak si ty kotlety udělám jindy, no.

Vyběhla jsem schody do pokoje a začala vybírat oblečení. Nakonec jsem se rozhodla pro černé šaty a pro boty. Oblékla jsem se a šla do koupelny, abych se mohla upravit.

„Dobrá volba, Bello,“ ozvalo se za mnou a já se lekla.

„Alice? Co tady děláš?!“ ptala jsem se, stále v šoku.

„Přišla jsem ti pomoct. Ty šaty se ti povedly, i ty boty. Asi už si ode mě něco pochytila. Jen si k tomu vezmi tohle a nech mě tě učesat a namalovat,“  řekla a podala mi nějakou krabičku. Byl v ní krásný šperk na krk. Alice mě posadila na židli u stolu a začala mi pročesávat vlasy. Proč z toho dělá takovou aféru? Vždyť jdeme jenom na večeři. Přemýšlela jsem, co to bude za překvapení, jak Edward říkal.

„Hotovo!“ vykřikla Alice. Došla jsem do koupelny, abych se na sebe podívala. Alice mi vlasy spletla do lehkého copu a na oči mi nanesla řasenku a obtáhla mi je tužkou.

„Díky, Alice,“ poděkovala jsem.

„A teď jdi, ať Edward nečeká,“ popohnala mě a zase zmizela. Povzdechla jsem si, ale poslechla jsem ji.

„Promiň, ale zdržela mě Alice,“ řekla jsem, když jsem k němu došla.

„To nevadí, sluší ti to,“ řekl a políbil mě. On na sobě měl tmavé kalhoty a černou košili. Vypadal v tom vážně úžasně.

„Můžeme?“

„Jasně,“ řekla jsem, vzala si sako a vyšli jsme z domu. Ani nevím, kdy Edward přivezl auto.

„Co se děje?“ zeptala jsem se, když jsme zastavili před luxusně vyhlížející restaurací v Port Angeles.

„Nic se neděje, pojď,“ řekl a otevřel mi dveře. Zavedl mě dovnitř, kde jsme se posadili do rohu, ke stolu pro dva.

„Dobrý den, jmenuji se April a dnes vás budu obsluhovat. Máte vybráno?“ Za chvilku se u nás objevila číšnice a až moc okatě pomrkávala po Edwardovi.

„Bell?“ otázal se Edward a číšnice se ne moc ochotně otočila na mě.

„Dám si zapečené těstoviny s kuřecím masem a sýrem a k pití pomerančový džus,“ nadiktovala jsem objednávku.

„A pro vás, pane?“ zeptala se přeochotně Edwarda ta April.

„Dám si jen vodu,“ řekl a usmál se na mě.

„Kdybyste cokoliv potřeboval, jsem vám k službám,“ řekla sladkým hlasem a odešla. Mám takové tušení, že nemluvila jen o objednávkách. Nána jedna. Co si myslí?! To nevidí, že jsme tu spolu?!

„Bells, jsi v pořádku?“

„Samozřejmě, proč bych neměla být?“

„Já nevím, jen že se mračíš jako sedm čertů,“ řekl Edward a já si uvědomila, že to vážně dělám.

„Ale nic. Proč jsme vlastně tady?“ zamluvila jsem to rychle.

„To tě nemůžu jen tak vzít na večeři?!“ zeptal se dotčeně.

„Můžeš, jenom mi vysvětli, proč kolem toho Alice dělala takový povyk. A navíc jsi říkal, že pro mě máš překvapení. Tak to vyklop.“ Povzdechl si a vytáhl z kapsy obálku.

„Co to je?“ zeptala jsem se.

„Dárek,“ řekl a podal mi to. Vzala jsem obálku do rukou a dvakrát ji otočila. Pak jsem ji otevřela a vytáhla nějaké dva papíry. Zvědavě jsem je začala číst a div mi nevypadly oči z důlků.

„Letenky do Paříže?!“ vykřikla jsem překvapeně, až se po mně pár lidí otočilo.

„To si ze mě děláš srandu,“ řekla jsem o něco tišeji, ale stále jsem byla v šoku.

„Ne, nedělám. Dnes jsme to s Esme byli zařizovat. Uvidíš, že budeš ráda,“ řekl a pohladil mě po tváři.

„Ale to nejde,“ odporovala jsem, ale bylo mi to k ničemu.

„Proč by to nešlo? Hezky si to užijeme a ty si odpočineš od toho všeho tady.“ Pak mě něžně políbil a já se aktivně zapojila.
„Miluju tě, strašně moc, víš to?“ vydechla jsem ještě omámená z toho nádherného polibku.

„Ne tak moc, jako já tebe, lásko,“ šeptl a líbl mě na nos.

V tu chvíli číšnice přinesla jídlo a já se do něj s chutí pustila. Když jsem dojedla, zaplatili jsme a ruku v ruce se vydali z restaurace. Zamilovaně jsme se procházeli po parku a já byla nadmíru spokojená. Dokonalá idylka.

Domů jsme se vrátili pozdě večer.

„Měla bys jít spát,“ řekl Edward, když jsem se rozvalila na gauči.

„Ale mně se nechce,“ odvětila jsem popravdě. Zakroutil hlavou a sedl si ke mně. Hověla jsem si v jeho náručí a jen tak přemýšlela.

„Na kdy jsou ty letenky?“ zeptala jsem se po chvíli ticha.

„Nemají určené datum, jen musíme předem zavolat a zamluvit si termín letu. Platí do konce roku,“ odpověděl.

„Hm, a kdy bys chtěl letět?“

„Já nevím, klidně hned zítra,“ řekl se smíchem.

„Zítra?!“ zhrozila jsem se nad představou, že bych musela tak narychlo balit.

„Nemusíme zítra,“ uklidňoval mě Edward.

„A na jak dlouho tam poletíme?“

„Na jak dlouho budeš chtít,“ šeptl a líbl mě do vlasů.

„Nepustíme si nějaký film?“ navrhla jsem po další chvilce. Edward nadšeně přikývl a vyskočil z gauče.

„Výběr nech na mně,“ řekl a už se probíral sbírkou našich DVD.

„Tohle bude ono!“ řekl vesele a hned film pustil. Samozřejmě mi neukázal, co to je, takže jsem musela počkat.

„Pýcha a předsudek? Dobrá volba,“ pochválila jsem mu to a pak se soustředila na film.

Nevím, po jak dlouhé době, ale najednou se ozvalo zaklepání na dveře.

„Ach jo, kdo teď co může chtít?!“ zabrblala jsem a zvedla se z gauče. Po cestě ke dveřím jsem si stopla film, abych nepřišla ani o kousek.

„To ne,“ uslyšela jsem Edwarda, ale to už jsem otevřela dveře a dívala se na velice známou tvář.

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno není tak, jak se zdá 15. kapitola: