Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno není tak, jak se zdá 3. kapitola

02.08.2011 (10:45) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1396×

3. kapitola

„Ang, řekni mi, co Jamie udělal,“ přikázala jsem jí šeptem. Zmučeně se na mě podívala, ale nadechla se k odpovědi.
„Včera večer jsme byly s Kate a s Terry v baru, mimochodem moc tě pozdravují a slíbily, že se na tebe co nejdříve přijdou podívat. Ale to jsem odbočila. Jak jsme tam tak seděly, tak jsme si všimly Jamieho. Myslely jsme, že je tam třeba s kluky nebo že chce zapíjet smutek, tak jsme se vydaly za ním. Jenže nešel za kluky, ani do sebe nelil jednoho panáka za druhým. Šel za nějakým úplně cizím klukem, byl to takový ten navoněný šampón a pak...“ zhluboka se nadechla a podívala se mi zpříma do očí, „se s ním začal líbat. Plazili se tam po sobě a bylo jim jedno, že je všichni v baru pozorují. Bylo to dost ujetý a nechutný. Nakonec se smíchem někam utekli. Byly jsme z toho vážně v šoku, ale myslely jsme, že byl třeba hodně opilý, ale dneska jsme za ním byly... Odbyl nás slovy, přesně cituji: No a co? Vy jste to snad nikdy nezkoušely s holkou?! Si nemůžu ani trošku užít? Bella mi nedá a stejně je v nemocnici, tak co! Přesně tak to řekl. Je mi to moc líto, Bell, je to prevít,“ dovyprávěla mi smutně Angela a já nebyla schopná slova. Prevít? To je slabý slovo! Hajzl to je! Tak já ležím v nemocnici a on mě podvádí? A ještě k tomu s klukem?! Tak to je vážně vrchol. 
A to jsem si vždycky myslela, že je jiný než ostatní. Ale to jsem se spletla, je ještě horší. Byla veliká chyba, že jsem si s ním vůbec něco začala, ale už to nevezmu zpět. 

„Díky, Angelo, jsem moc ráda, že jsi mi to řekla,“ poděkovala jsem a snažila se udržet slzy, které mi začaly téct. Ale nebrečela jsem proto, že bych litovala, že se rozejdeme. Ale proto, že jsem litovala toho, že jsem s ním někdy něco měla. A velká část byly slzy ponížení. Vždyť mě podvedl s klukem!
„Jsem unavená a musím si promyslet, co tomu šmejdovi udělám, až přijde,“ šeptla jsem a Angela pochopila, že jí nenápadně naznačuju, aby odešla.
„Dobře. Tak já jdu. Příště přijdu s holkami. Drž se, Bells. Budeš v pohodě?“ ujišťovala se ještě a já jen kývla.
„Dobře, tak se zatím měj, pa,“ rozloučila se, dala mi pusu na tvář a odešla. Ten parchant! Jak si to jako představuje?! Je pěkně sprostej, prej že jsem mu nedala! Je pravda, že jsem s ním nespala a teď jsem za to ráda, ale stejně je to od něj sprostý! Já mu ukážu, takhle mě podvádět a ještě k tomu s klukem! Moment, znamená to, že je gay nebo to byl jen nějaký experiment?! To by bylo dost divný, kdyby se ukázalo, že je na kluky. 

Nevím, jak dlouho jsem takhle nadávala na svého přítele, brzo na bývalého přítele, ale z myšlenek mě vytrhlo otevření dveří. Nakoukla dovnitř Edwardova hlava, a když uviděl, že nespím, vešel.
„Jak se cítíš?“ zeptal se a sednul si hned vedle mé postele.
„Je mi skvěle, až na to, že jsem před chvílí zjistila, že mě můj přítel podvádí. Hajzl,“ postěžovala jsem si hned. Soucitně se na mě podíval.
„To je mi líto,“ řekl smutně a chytl mě za ruku. Usmála jsem se.
„To nemusí. Ale víš co je nejhorší a dost ponižující? Podvedl mě s klukem!“ Překvapeně se na mě podíval.
„Jo, vážně, s klukem, no chápeš to?“ zeptala jsem a on kýval hlavou, jako že ne. 
„No, já taky ne.“
„Můžu pro tebe něco udělat?“ zeptal se a hladil mě po ruce. Musím uznat, že to bylo víc než příjemné, ale všimla jsem si, že ji má nezvykle studenou. 
„Jo, můžeš, když ho potkáš dřív než já, tak mu nakopej zadek a řekni, že to má ode mě,“ šeptla jsem a on se usmál.
„Neboj, může se spolehnout,“ řekl a já se taky usmála. 
„Ale nevím, co budu dělat, když ho uvidím dřív já, já ho těžko nakopnu,“ šeptla jsem zklamaně a ukázala na moji nohu. Edward se zasmál.
„Tak mě když tak zavolej,“ řekl se smíchem, ale najednou ztuhl a šlehnul pohledem ke dveřím.

Přesně v ten moment se otevřely a v nich byl Jamie. Co tady ksakru dělá?! Jen jsem ho uviděla, tak se ve mně nahromadil vztek. Jamie se podíval na mě, na Edwarda, pak na naše ruce a tvářil se dost divně. Edward vstal a docela vražedně se na Jamieho podíval, až jsem si všimla, že Jamie malinko couvl. Musela jsem se lehce pousmát, ale nechápala jsem Edwardovu reakci, že by mě bral vážně?
„Večer přijdeme na kontrolu i s otcem. Zatím, Bello,“ rozloučil se se mnou a s posledním, ne moc pěkným pohledem na Jamieho odešel.

„Co tady chceš?“ zeptala jsem se Jamieho nahněvaně, jelikož mě naštvalo, že Edward musel odejít.
„Co je zač?“ zeptal se nedůvěřivě, ignorujíc mojí otázku a kývl hlavou směrem ke dveřím, kde zmizel Edward.
„Edward, můj doktor. Máš problém?“ vyštěkla jsem a zpražila ho pohledem.
„A proč tě držel za ruku?“ ptal se dál a nahodil obličej ublížené chudinky. Tak on si bude hrát na chudáčka?! Vztek se hromadil, až jsem vybouchla.
„To mě ani kamarád nemůže chytnout za ruku?!“ šeptla jsem a byla jsem vytočená. Najednou jsem ucítila ostré bodnutí v krku, tak jsem zmírnila svůj projev.
„A navíc, tobě to může být úplně jedno,“ řekla jsem a snažila jsem se uklidnit, jenže jakmile jsem se na něj podívala, vztek zase rostl.
„Jak jedno?“ zeptal se nechápavě.
„Vždyť sis našel náhradu, ne? Za mě. No jen běž a užívej si,“ šeptla jsem a všimla si, jak mu docvaklo, že musím vědět o té aféře z baru. Zatvářil se však dost lhostejně a mně bylo smutno. To je tak necitlivý?
„Ty mrchy!“ zanadával na moje kamarádky a to mě naštvalo.
„Holky nech být! Jsem ráda, že mi to řekly. Nechci radši vědět, jestli to bylo poprvé nebo ne. Nezajímá mě to. Takže jestli ti to ještě nedošlo, je konec, rozumíš? Já ze sebe pitomce dělat nenechám, to teda ne,“ vyjasnila jsem mu to a docela mě už bolelo v krku. Zatraceně! Ještě se mi to kvůli němu zhorší! Rychle jsem se napila.
„Takže rozchod?“ zeptal se na můj vkus až moc klidně.
„Jo rozchod, můžeš jít,“ řekla jsem, ale hned nato jsem ho zastavila.
„Ještě moment. Jen by mě zajímalo, jestli se ti nějak pozměnila orientace? Nebo to byl jen experiment?“ zeptala jsem se a zkoumavě se na něj podívala. Dlouho neodpovídal, tak jsem vzdala svůj pokus.
„A proč si vlastně přišel? Ale víš co, to je vlastně jedno. Běž už. Nazdar,“ rozloučila jsem se a čekala, jak zareaguje. Chtěla jsem, aby odešel, ale zároveň jsem chtěla odpovědi na obě otázky. 
„Nazdar,“ řekl jen a bez jediného pohledu odešel. Samozřejmě nezapomněl bouchnout dveřmi. A je to. Mám to za sebou. Jen mě štve, že mi neodpověděl. Ale co, zvládla jsem to. Byla jsem na sebe pyšná. A na to, že jsem se právě rozešla se svým přítelem, jsem docela v pohodě. Ani mi to není líto, jen mě pořád štve, že mi zahnul s klukem, ale nic nenadělám.

Aniž bych si to uvědomila, začala jsem si v duchu zpívat jednu naši písničku. Přišlo mi, že textem přesně sedí na mojí situaci.

I'm better off without you anyway,
I thought it would be hard but I'm ok.
I don't need you if you're gonna be that way,
Cause with me it's all or nothing.

I'm sick of your shit don't deny,
You're a waste of time.
I'm sick of your shit,
Don't ask why!

Je mi bez tebe rozhodně líp, myslela jsem, že to bude těžký, ale jsem OK. Nepotřebuju tě, jestliže máš vlastní cestu, protože se mnou je buď všechno, nebo nic!

Je mi z tebe špatně, sakra! To nemůžeš popřít! Jen ztrácíš čas. Je mi z tebe špatně, sakra! Neptej se proč!

Jo, odpovídá to. Ale nechtěla jsem na to už myslet, tak jsem si pustila televizi, kde zrovna běžel nějaký starý western. Nebylo to nic moc, ale lepší než koukat do zdi. Hodila by se mi nějaká knížka. Budu muset někomu říct, třeba mámě, aby mi nějakou přinesla. 

Neměla jsem pojem o čase, ale asi už byl večer, jelikož se ozvalo zaťukání a hned na to vešel Edward i s jeho otcem. 
„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě Edward a já vypnula televizi.
„Ahoj, dobrý den, doktore,“ pozdravila jsem oba dva. 
„Carlisle, říkej mi Carlisle a tykej mi, prosím, budeme se vídat docela často,“ řekl s úsměvem a já mu ho oplatila.
„Dobře, Carlisle.“ 
„Tak, jak to s tebou vypadá,“ zamumlal si pro sebe a podíval se do papírů. Poté provedl kontrolu dýchání, krku, obvazů. Edward stál vedle postele a upřeně mě pozoroval. Když si všiml, že jsem ho odhalila, tak se jen usmál a otočil se na otce.
„No, Bello, malinko se to zhoršilo,“ řekl doktor, teda Carlisle.
„Jak zhoršilo?“ vyděsila jsem se. 
„Nemluví se ti hůř?“ zeptal se. Zakroutila jsem hlavou.
„Ale předtím, když jsem tu měla návštěvu, tak jsem byla vytočená a asi jsem hlas moc namáhala. Píchlo mě malinko v krku,“ přiznala jsem provinile a Edward se na mě zamračil. Určitě mu došlo, že jsem se vytočila kvůli Jamiemu.

„Je tom moc špatný?“ zeptala jsem se strachem.
„Ne, jen malinké, nepatrné zhoršení,“ ujišťoval mě Edward, který si pročítal nějaké papíry, zřejmě o mém stavu. Já si oddychla.
„Mimochodem, Bello, venku čekají tví rodiče. Pošlu je za tebou, ale musíš se šetřit,“ nakázal mi Carlisle a já se zářivým úsměvem kývla. Taky se usmál a odešel.
„Já taky jdu, Bello, přijdu se na tebe ráno podívat,“ rozloučil se se mnou i Edward a odešel. Hned za ním vešli do pokoje rodiče.
„Bello! Holčičko moje!“ vykřikla mamka a opatrně mě objala.
„Bello, Bello, ty jsi nám dala,“ vzdychl táta a políbil mě na tvář. 
„Ten Edward nám vše vysvětlil, je to moc milý mladík,“ chválil Edwarda táta. 
„To je. Je moc fajn. Kdyby tady nebyl, tak se asi unudím,“ přiznala jsem.
„Měla jsem tu Angelu a taky kapelu a Jamieho,“ říkala jsem.
„Jo a mimochodem, s Jamiem jsem se rozešla,“ sdělila jsem rodičům, jak se věci mají.
„Jak to? Co se stalo?“ vyptávala se mamka, a tak jsem jim převyprávěla to, co mi řekla Angela, ale šetřila jsem se. Pila jsem za každou větou.

Rodiče odešli, když jsem byla unavená. Jakmile odešli, usnula jsem krásným, bezesným spánkem.

Ráno jsem se probudila docela pozdě, jelikož snídaně, co jsem měla na stolku, už byla docela oschlá. Nevadí. 
Než jsem se pořádně probrala, přišla sestřička s obědem a v závěsu za ní Edward.
„Dobré ráno, teda spíš dobré poledne,“ pozdravil mě vesele Edward.
„Dobré,“ odpověděla jsem mu a dala se do jídla.
„Rád bych ti někoho představil,“ řekl a s úsměvem otevřel dveře. Byla jsem napnutá jako kšandy, koho mi představí.

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno není tak, jak se zdá 3. kapitola: