Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vychoval jsem si lásku - 26. kapitola

24.11.2011 (11:15) • vesper • FanFiction na pokračování • komentováno 45× • zobrazeno 5956×

Aghata:

„Edwarde, já…,“ nevěděla jsem, co říct. Cítila jsem, že by zde mělo něco zaznít, ale zároveň jsem na to chtěla co nejrychleji zapomenout.

„Ššš, Aghato, nic se přece nestalo. Víš, co? Nebudeme se o tom bavit, ano? Přece si nezkazíme večer. Alespoň já si už teda vůbec nepamatuji, co se dělo před pár minutami. Ty ano? Půjdu teď za dveře a zkusíme to znovu,“ oznámil mi, aniž by čekal na mé protesty.

Než jsem se vzpamatovala, byl fuč a vzápětí se ozvalo lehké zaťukání.

Bože, ten Edward je dokonalý!

Otevřela jsem mu a pozvala jej dál. Tvářil se, jako by se skutečně vůbec nic nestalo a my se dnes spatřili poprvé. Ulevilo se mi a dech se mi pomalu začal ustálovat. Edward mi nabídl rámě a šli jsme na večeři, kde jsem se ujistila o tom, že je tím nejdokonalejším a nejvtipnějším společníkem, s jakým jsem kdy byla na rande.

Marně jsem se snažila přijít na to, v čem je háček. Přece nemůže být tak bezchybný! Když jsem začala uvažovat nad tím, jestli není třeba mimozemšťan, přinesl mi číšník desert, o němž jsem neměla ani tušení, že jej Edward objednal. Sám si nedal žádný zákusek, jen stále pomalu cucal šampaňské. Vlastně i během večeře toho moc nesnědl, spíš se v tom jen tak porýpal. Asi mu to příliš nechutnalo a především neměl kdy jíst, když mne celou dobu bavil. Nebo drží dietu, vlastně i něco takového říkal…

„Ehm, ehm,“ odkašlal si můj společník a tím mne vytrhl z mých myšlenek, „nechutná ti? Nestrefil jsem se při výběru?“ zeptal se Edward zklamaně a ukázal na absolutně úžasnou pochoutku, nad kterou jsem dumala, což byl vlastně důvod mé pomalé konzumace.

„V žádném případě, je to skvělé. Panna Cottu jsem chtěla vždycky ochutnat. Promiň, zamyslela jsem se.“ Edward se na mě kouzelně usmál a spokojeně přikývnul. Večer se chýlil ke svému konci a ten princ z pohádky mě s mužnou grácií doprovodil domů. Už chyběl jen bílý kůň.

U mého bytu jsme oba trochu ztuhli. Měla jsem sto chutí jej pozvat dovnitř, ale nebyla jsem si jistá, jestli se to vzhledem k tomu, co se dělo při jeho prvním příchodu, hodilo. Nechtěla jsem, aby to vyznělo tak, že si říkám o sex.

Edward to ale vyřešil za nás za oba – naklonil se ke mně a pošeptal mi hlubokým hlasem: „Mám takový dojem, slečno, že máte dnes na sobě velmi vzrušující prádélko a byl bych neskonale poctěn, kdybych si jej mohl pořádně prohlédnout. Případně, pokud vás trošku škrtí, bych vám z něj mohl i pomoct ven.“

Jakmile to dořekl, olíznul mi svým chladným jazykem ušní lalůček a já jsem se začala samým blahem rozpouštět. Edward posunul svá ústa z ucha na kůži krku a letmými polibky se sunul níž, do výstřihu.

Bez váhání mi pomohl odemknout byt a neskutečně jemně, ale zároveň neústupně mne přesouval do ložnice. Cestou jsme ztráceli naše svršky, i když já v jeho svlékání poněkud pokulhávala a pak jsem zničehonic ležela v posteli a Edward – na rozdíl ode mě stále ještě částečně oblečený –  mne zatěžoval pod sebou. Překvapeně jsem zaregistrovala, že už mám na sobě jen ty proklaté podvazky. Podprsenka zůstala snad už u vchodových dveří a kalhotky? Netuším. Vím jen, že v místě mého rozkroku chybí jemná látka a naopak přebývají mužské prsty.

Když se mě poprvé dotknul v místě, kde dosud mnoho návštěvníků nebylo, škubla jsem sebou a ucítila silnou potřebu se před Edwardem skrýt. A přitom jsem jej tak strašně moc chtěla! Možná byla chyba šetřit tím šampaňským. Kdybych se pořádně naladila a uvolnila…

Pokusila jsem se dát nohy k sobě, ale Edward, jako by to tušil, mne chytil za kolena a odtáhnul je od sebe.

Já jsem nespokojeně vzdychla a pokusila se opět přinožit, přestože mezi mýma nohama byl on a na to už Edward zareagoval.

Přestal se věnovat oblasti pod mým pupíkem a zvednul ke mně oči. V pokoji byla tma, a tak jeho pohled působil, jako by mě pozorovaly dvě naprosto temné zorničky, černé jako noc. Blbost, Edward má oči přece zlatavé.

Chvilku si mě prohlížel a pak se trochu rozpačitě zeptal: „Děje se něco? Měl jsem pocit, že taky chceš, abychom...,“ odmlčel se a ukazováčkem ukázal na několikrát opětovaně na mne a na sebe, „abychom se pomilovali…?“ převedl větu do otázky.

Jsi nemožná, Aghato, nemožná! Po více než roce máš naději na kvalitní sex a ty se chováš jak netykavka! Seber se, sakra! Vždyť tě chce! Penisem ti už málem udělal modřinu na stehně… Snažila jsme se sebrat odvahu a přemýšlela, jak mu dát najevo, že pocit měl správný, jen na mě nesmí tak hrr.

„No, jo, Edwarde, jo, to chci. Chci, určitě,“ koktala jsem nemožné nesmysly, „jen... Musíš se při tom na mě dívat?“ pronesla jsem nejistě.

Edward se na mě šibalsky zadíval a nádherně se usmál: „Promiň, ale to opravdu musím. Ovšem slibuju ti, že za chviličku ti to bude úplně jedno. Prostě se jen uvolni a užij si to jako já,“ mrkl na mě, shrbil se, fouknul mi do pupíku a podsunul ruce pod má stehna.

Bože!

Ucítila jsem jeho nos přejíždějící po mých žebrech, jako by mě jím hladil a než jsem opět nabyla vědomí, bylo pozdě se bránit. Edwardovi se už podařilo mi od sebe nohy dostatečně oddálit a uvelebit se mezi nimi. Jednou rukou držel pravé stehno a o to levé se zapřel ramenem, aby si uvolnil druhou ruku a já nemohla nohy zase přisunout k sobě.

Ta jeho ručka – mrška šátralka - se bez uzardění vrátila do mého rozkroku a překryla jej. Bez delšího váhání a bez ohledů na mé stydlivé protesty Edward jedním prstem lehce přejel po plátcích mého ženství. Pak se na mě s provokativním úsměvem upřeně zadíval, mimoděk si skousnul spodní ret a za bedlivého prohlížení mého obličeje pomalu ty dva záhyby od sebe oddálil a prstem pomalu vnikal dovnitř.

Projela mnou vlna vzrušení, ale jeho pohled mi připadal natolik zkoumavý, že jsem se potřebovala ukrýt. Připleskla jsem si na obličej obě dlaně a doufala, že když neuvidím, jak si Edward prohlíží můj výraz, nebudu se cítit tak trapně. Jenže jsme se v něm zmýlila.

Edward přestal prstem pohybovat směrem vpřed, pustil mou nohu, kterou dosud držel, odtáhl mi z obličeje jednu ruku, položil mi ji nad hlavu a vemlouvavě mi přikázal – nebo spíš doporučil: „Tu druhou ruku si taky zvedni, ano? Spolupracuj, prosím, buď tak hodná. Jinak to budu muset udělat sám,“ oznámil mi s hraným povzdechem.

Ani nevím, proč jsem jej poslechla, ale přišlo mi to tak správné. Vlastně se mi líbilo, jak mi rozkazuje. Jako v tranzu jsem zvedla i druhou ruku a nechala se jí úplně spoutat a držet.

Edward se na mě arogantně pousmál, tím nejúžasnějším způsobem zvedl jen koutek úst a samolibě utrousil: „Děkuji, tak se mi to líbí.“ Načež svůj prst, kterým byl ve mně dosud pouhou špičkou, zasunul hlouběji. Bylo to, jako byl jeho prst naplněný jemně šimrající elektřinou a moje lůno reagovalo na každý jeho výboj silným zkratem.

Edward si všimnul, že si se mnou nebude moc hrát tak dlouho, jak by asi rád, protože i ten jeden jediný prst se mnou začal dělat divy. Okamžitě tedy přidal druhý a kromě pohybů dovnitř a ven přidal i naprosto odzbrojující kroužení a já se během chvilky vznášela v nebi. Venku je nějaký ohňostroj, nebo co to vidím na stropě za barevné šmouhy? Byl to dokonalý orgasmus, při kterém jsme měla snad i halucinace.

„Myslel jsem, že si budu moci víc pohrát, ale udělala ses mi příliš rychle. Omlouvám se, jestli jsi to chtěla víc natáhnout, ale nemohl jsem tě jaksi ukočírovat, byla jsi jak utržená ze řetězu,“ šeptal mi Edward do šíje a když se na mě opět podíval, bylo vidět, jak mu v očích planou ohýnky pobavení. Ne, že by se mi přímo smál, ale evidentně si to užíval.

„Mimochodem, bylo úchvatné tě při tom pozorovat. Můžeme si to zopakovat?“ zazubil se na mě a aniž by čekal na odpověď, dodal: „Říkal jsem si totiž, že bych se tentokrát přidal, pokud nemáš nic proti.“

Neudržela jsem se a rozdychtěně zakňourala, což si Edward vysvětlil jediným možným – a zároveň správným – způsobem.

Na malý moment se odtáhl a podle šustění celofánu si natáhl kondom a v následující vteřině se na můj vchod tlačila tupá špička jeho penisu. Zalapala jsem po dechu, stehny jej obemknula kolem hrudníku a po právě prožitém orgasmu jsem mu se zvýšeným sebevědomím a sníženým prahem studu pohlédla do očí. Usmál se a začal do mě nekompromisně a nenasytně vnikat, jako panter, který vystartoval po kořisti a jeho útok je už neodvratný.

Po několika pohybech a mých neutlumitelných vzdeších se pohledem se zapíchl do místa, kde jsme byli spojení, vyzvedl mi nohy výš než byly doposud a pomohl mi položit si lýtka na jeho ramena.

Něco podobného jsem v životě nezažila. Myslela jsem, že toto jsou poslední chvíle mého života, ale vůbec jsem toho nelitovala. Umírala jsem rozkoší a chtěla jsem, aby to trvalo celou věčnost.

Edward si se mnou dělal, co se mu zachtělo, několikrát si mě přesunul do jiné polohy a já se mu ve všem více než ochotně přizpůsobovala. Milovali jsme se téměř celou noc a já si nebyla jistá, kolik těch orgasmů bylo – u pátého jsem přestala počítat a pak už jsem byla tak rozdrážděná a rozcitlivělá, že jsem je od sebe nedokázala pořádně oddělit. Stačilo, aby se ve mně Edward pohnul a mým lůnem se rozběhli mravenečci.

Někdy nad ránem jsem buď omdlela, nebo prostě jen usnula vysílením, nevím. Pamatuju si jen, že mě nějaký anděl s bronzovými vlasy pohladil a zašeptal, ať se pořádně prospím. Pak byl v pokoji slyšet téměř neznatelný hluk a nakonec klaply vchodové dveře.

Nikdy v životě jsem neměla milence s takovou výdrží a vůbec nechápu, kde vzal k takovému výkonu síly, ale jedno mi je jasné, udělám cokoliv pro to, aby dnešní noc nebyla poslední.

Edward:

Ráno budu muset Aghatě zatelefonovat. Slušelo by se to.

Nebo raději až odpoledne, asi bude dlouho vyspávat.

A budu muset vymyslet nějaký pádný důvod k tomu, abychom se už znovu nemuseli vidět. Mám z ní takový divný pocit, že se snad i mohla pokoušet udělat z našeho vztahu něco vážnějšího, což nepřichází v úvahu.

Ale ozvat se jí musím.

V noci jsem to poněkud přehnal, z čehož mám na jednu stranu výčitky svědomí, protože si chudinka skoro určitě nebude moci možná i pár dní sednout a protože jsem ji rozhodně utahal víc, než je zdrávo.

A upřímně doufám, že bude moct alespoň chodit.

Opravdu jsem chtěl v tom sexu skončit, když se Aghata po třetí rozsypala a vypadala dočista ukojená – přestože sám jsem ještě mohl a především chtěl pokračovat – ale neodolal jsem a nedokázal jsem se od ní odtrhnout.

Ta zpočátku stydlivá holka se natolik rozvášnila a tak toužila po další rozkoši, že se nedalo odejít. Nejen, že se v duchu modlila, ať nepřestávám, ale žádala mě o to i nahlas, dokud jí nevyschly hlasivky.

Ještě, že jsem k ní přišel dostatečně vybavený prezervativy a ještě, že ona byla natolik mimo, že se nad tím nestihla ani pohoršit.

Po zjištění, že my upíři můžeme oplodnit lidskou ženu – a při vědomí, že jsme neunavitelní – raději nikdy nic nepodceňuji.

Krátce po poledni jsem se tedy odhodlal a přinutil se vytočit Aghatino číslo. Nijak si nestěžovala, že by se cítila unavená nebo rozbolavěná a naopak mě chtěla opět vidět. O-ou.

Na druhou stranu ale – čím dříve to vyřeším, tím lépe pro nás pro oba. Domluvil jsem se s ní tedy na schůzce hned zítra a už teď přemýšlím, jakým způsobem náš jednorázový vztah ukončím. Rozhovor jsem rychle ukončil s tím, že se po mně shání v práci a co nejmileji se s ní rozloučil.

Tak a teď už jen vymyslet, jak se jí zbavit.

♣♣♣

Později odpoledne, jakmile jsem skončil v ordinaci, jsem zamířil na školní hřiště, abych vyzvedl Bellu a odjel s ní domů. Alice musela zůstat hlídat ostatní, často nezbedné děti, ještě dvě hodiny, ale vůbec jí to nevadilo. Užívala si to – na rozdíl od dětí, které brzy pochopily, že s touto novou vychovatelkou to nebude jednoduché, protože byla vždy krok před nimi. Z pro ně nepochopitelných důvodů je sundávala z prolézaček a chytala v běhu, „jako by věděla“, kdy komu hrozí pád nebo úraz. Ovšem děti neměly pro toto její dobro pochopení a braly to jako narušování jejich hrátek.

Během celého odpoledne jsem až do své ordinace slyšel Aliciny pokyny jako například:

„Camillo! Okamžitě polož ten míč! Nebo vyrazíš Sandře zuby a uděláš monokl!“

„Mathiasi, na kolotoč zapomeň, budeš blinkat!“

„Victorie, nech Jamese na pokoji, nebudu vás pak od sebe odtrhávat, až tě kousne!“

„Paule, ten mléčný zoubek si teď netrhej, co když ho ztratíš nebo spolkneš a nebudeš jej moct ukázat rodičům? A mimochodem, kdo má pak čichat tvou krev?!“

„Magdallene, proč se tak kroutíš a nejdeš se vyčůrat? Běž na záchod, nic ti neuteče, nestojím o to, aby ses mi tady počůrala, když nemáš náhradní oblečení.“

„Theodore, tys mě neslyšel, když jsem ti říkala, že v těchto kluzkých botách nebudeš lézt po průlezkách?! Spadneš! Okamžitě dolů!“

Alice nadšeně vřeštěla na celé hřiště a byla ve svém živlu. Její kolegyně na ni jen nevěřícně zíraly a v duchu jí záviděly její nadšení, praxi a „šestý smysl“.

Když jsem kolem ní prošel, jen se na mě zazubila a poslala mi myšlenkou, že už konečně ví, co bude dělat budoucích několik let své věčnosti. Zakroutil jsem pobaveně hlavou, ale měl jsem radost, že je Alice šťastná. Blížil jsem se k pískovišti, které bylo jen pár kroků od mé sestry – přece jen zde Alice byla především kvůli hlídání našeho ďáblíčka – a zaposlouchal jsem se do debaty, kterou Bella vedla se svým spolužákem Jeremym. Záležitosti intimního rázu už naštěstí neřešili.

Bella zrovna rozumovala: „Znáš pohádky o indiánech, Jeremy?“

Jeremy jen stydlivě zavrtěl hlavou a dychtivě poslouchal Bellu.

„Ne? Tak to já jo, mně je pouští bráška Emmett. Budeme si na ně hrát, jo? Já budu Ribanna a ty bledá tvář,“ uculila se Bella. No, Belli, ono by to sedělo spíš naopak, pomyslel jsem si. Ale musím uznat, že Jeremy, který právě poslušně zakýval na souhlas, byl v Bellině přítomnosti skutečně poněkud zbledlý, takže to docela sedělo.

„U-u-u,“ napodobila Bella indiánský pokřik a přitom si v rychlých intervalech zakrývala a odkrývala ústa dlaní po vzoru Vinnetoua, „ jak moc si ceníš svého skalpu, bledá tváři?“ zeptala se Jeremyho Bella s andělským úsměvem a on jen vyjeveně hleděl. Chudák netušil, co tím chce Bella říct, neměl totiž Emmettovu školu.

Jeremy jen pokrčil ramínky a nabídl Belle, že jí výměnou za svůj život udělá bábovičku. Ta se na něj nechápavě podívala a konstatovala, že to je příliš nízká cena za život.

„No? Tak, co mi nabídneš místo svého skalpu? Místo svého života?“ Belle už docházela trpělivost a snažila se rychle vymyslet, co by mu tak mohla udělat, aby to bylo v povolených mezích. Díky tomu, že jsem jí viděl do hlavičky a věděl, že nemá v úmyslu mu nijak vážně ublížit, jsem se opodál začal dusit smíchy.

Pak se ale na Jeremyho Bella podívala tak výhružně a nebezpečně, vlastně přesně takovým pohledem, jako by jej chtěla coby upírka skutečně ulovit, až si chudák malý samým děsem cvrkl do trenýrek.

Belle nešlo o lov, vlastně ani moc dobře nechápala, čím jej tak vyděsila, protože ublížit mu doopravdy nechtěla, čemuž bych ale sám nevěřil, pokud bych si to u ní nepřečetl. Nebyla to tak úplně její vina, ale ten malý byl na pokraji kolapsu, takže jsem k nim hned přiskočil, abych toho malého klučinu před naší princeznou zachránil. Vzal jsem ji za ruku a táhl ji pryč, což se Belle nijak nelíbilo.

Ohlédla se přes ramínko a zakřičela: „Příště tě donutím jíst písek, ty bídný červe!“

Pohoršeně jsem se po ní podíval a zasyčel na ni, že to už přehnala a že bude za trest týden jen na srnčí krvi, načež ona mi ublíženě odvětila: „No co?! Ve filmech si tak přece říkají běžně.“

V autě se se mnou Bella chvíli uraženě nebavila, ale po chvíli ji to přestalo bavit a rozhodla se mě podrobit křížovému výslechu. Díky bohu, že tu nemá lampičku.

„Edwarde, já jsem za tebou v noci přišla, ale ty jsi nebyl u sebe v pokoji. Proč?“ zeptala se opatrně.

A už je to tady…

Bella se tvářila trpělivě, ale její myšlenky říkaly něco jiného. Byla jako divá po informacích, přemýšlela, jestli se jí budu snažit tvrdit, že jsem byl na lovu, protože tomu by nevěřila z důvodu, že jsme byli včera všichni společně. No, tak vypadá to, že neprůstřelné alibi právě selhalo.

Rozhodl jsem se tedy říct jí alespoň částečnou pravdu, pochopitelně dostatečně upravenou.

„Byl jsem včera s jednou kamarádkou, víš? Na večeři a v kině, jen tak, pobavit se.“

„Ty máš nějakou kamarádku?“ zeptala se Bella, vykulila na mě oči a potom se zamračila.

„A to s ní teď budeš trávit hodně času? Místo toho, abys byl se mnou doma? Ty už máš rád ji?“ hlesla smutně a dívala se z okna. Měl jsem i pocit, jako by se jí zaleskla u koutku oka slzička, ale Bella ji rychlým mrkáním odehnala.

„Ne, Belli, nebudu s ní už trávit žádný čas a rozhodně ji nemám rád - teda mám ji rád asi tak, jako ty máš ráda Jeremyho. Vždyť přece víš, že tebe mám ze všech nejraději,že jsi moje princezna, tak se už ničím netrap, ano?“ podíval jsem se na ni do zpětného zrcátka a ona si mě prohlížela s našpulenými rtíky a trochu nedůvěřivým výrazem.

Doma jsem jí ještě trochu vynadal za její chování na pískovišti a opět jí vysvětlil, že své kamarády nesmí děsit a pak jsem si jí pár hodin záměrně nevšímal. Četl jsem si u sebe v pokoji, zatímco Bella běhala venku kolem domu a z mého rozjímání mě vytrhnul až Rosaliin zhnusený tón hlasu poté, co se vrátila z práce domů.

„Proboha, co to tu tak páchne?“

Seběhl jsem dolů, protože od chvíle, kdy s námi bydlí naše malá princezna, není dobré nic podceňovat a uviděl jsem svou sestru s nakrčeným nosem, jak větří směrem ke sklepní garáži. Už i já jsem cítil mírně řečeno odporný pach.

Oba jsme se podívali po Belle, která si spokojeně prohlížela pohádkovou knížku a dělala, že nás neslyší. Okamžitě jsme se s Rose vydali do sklepa, abychom odhalili důvod toho neskutečného zápachu. A to už nám byla naše cácorka v patách a snažila se nás zadržet, abychom tam nechodili. To se jí ovšem nemohlo podařit, a tak, aby nezacláněla, jsem ji vzal do náruče a nesl spolu s námi dolů.

Ta nelibá vůně se linula z mého nedávno vyčištěného Astona Martina.

Když jsme nahlédli dovnitř, uviděli jsme obrovského, hnusného toulavého a neskutečně smradlavého vlkodava, který si na mé kožené sedačce lízal svá psí varlata. No to si ze mě dělá Bella snad srandu?!

„Bello!“ zaúpěl jsem. Nato zareagovala i ta zalepená špinavá obluda sedící na prvotřídní kůži mého auta. Zvedla líně čumák ze svých pohlavních žláz a podívala se na mě způsobem: Máš problém? Ne? Tak neruš, mám tu důležitou práci.

Bella po mně jen nevinně mrkla a špitla: „Co je?“

„No co, co? Co to má, do háje, znamenat?!“ zeptal jsem se jí zoufale a nevěděl, jestli na ni mám křičet nebo se smutkem zhroutit. Můj třídveřový miláček! To malé škvrně jej sprostě zneužilo, znásilnilo ubohý čtyřkolový zázrak!

Bella ke mně zvedla svá očka a naprosto vážně s dětskou bezelstností mi oznámila: „Když já jsem si myslela, že ty bys mě, Edwarde, mohl jako jediný pochopit. A taky jsem si myslela, že jenom ty se na mě nebudeš zlobit. Chápeš? Já jsem toho chudáčka malého potřebovala někde ubytovat, aby mu nebyla zima.“

„Malého?! Chudáčka?! Bello, ty se mi snad jen zdáš!“ téměř jsem vykřiknul a Bella si mě jen nechápavě prohlížela.

Bože, minule přinesla zablešeného ježka, teď vlkodava a co příště? To přitáhne zabláceného nosorožce?! Pomyslel jsem si. Navíc se to zvíře chová podivně krotce. Buď je natolik drzé, že se nebojí ani upírů nebo nemocné a to si snad ani nepředstavuju, vzhledem k tomu, že prsty v tom, že je tady, má naše Bella.

Nešťastně jsem se posadil ke kolu svého zbědovaného auta. Neměl jsem sílu na nic, ani na křik ani na lítost, jen jsem si dal hlavu do dlaní a zoufale si povzdechl. Mou beznaděj pochopila i Bella, která se mi prodrala na klín, položila mi hlavu na hrudník, zvedla ruku, se kterou mě pohladila po vlasech a kajícně pronesla: „Dávám ti zabrat, že, Edwarde?“

25. kapitola ←ψ→ 27. kapitola

Už jsem to psala ve shrnutí, ale musím to napsat i sem - mrzí mě, jestli vás Edward zklamal, ale on vedl život svobodného muže, který má sem tam nějakou krátkodobou přítelkyni, dlouhá léta před Belliným příchodem do rodiny a přesto, že teď své choutky krotí, není toho schopen úplně.

Navíc on neví, že jeho skutečná láska je už na obzoru a kdyby měl cudně čekat dalších deset, padesát, sto let, asi by z toho zblbnul. Ovšem nemějte strach, Edward se zamiluje až do do té pravé!

Tuto kapitolu věnuju Lolalitě a Kikketce, protože je mám moc ráda a především k jejich zítřejšímu svátku, pořádně to oslavte, holky!

Autor: vesper (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vychoval jsem si lásku - 26. kapitola: