Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Výlet do Forks 3. kapitola

14.07.2011 (11:15) • Sonna • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1415×

Výlet do Forks

2. kapitola

Záporná odpověď na tázavé pohledy rodiny byla začátkem mého nejistého přístupu. Nevěděla jsem co očekávat, jak se chovat. Nechtěla jsem udělat chybu. „Jsem tu přeci host, měla bych se chovat mile, nevzdorovitě a vstřícně.“ Myšlenky se mi v hlavě jen rojily.

Emmett mě ještě pořád drtil v náruči. Takové příjemné a sourozenecké přivítání jsem nečekala ani ve snu. Koho mohlo napadnout, že tady potkám… To není možné. Trochu se mi udělalo nevolno a má hlava vypovídala jakoukoliv činnost. Prostě jsem to nemohla ustát. Připadalo mi to jako potkat duchy. Nadpřirozené, tajemné a neuvěřitelně vzrušující.

„Promiň, ale nemohu už dýchat,“ ozvala jsem se tiše, ale nepochybovala jsem o tom, že to slyšel. Jeho stisk povolil, ale pořád měl svou ruku kolem mého pasu. Hlava se mi točila, ale snažila jsem se to ustát. Naštěstí mi byl oporou Emm. Byla jsem mu moc vděčná.

„Sonno, Esmé tě už mezi námi přivítala, ale rád bych to udělal ještě jednou. Sám za sebe. Slyšel jsem totiž, že se zajímáš o přírodovědné vědy. Je to pravda?“ Diplomatická otázka nesměřovala od nikoho jiného než od Carlisla. Překvapilo mě, jak je informovaný. Kdo na mě žaloval?

„Ano, je to pravda. Také se zajímám o zeměpis. Ráda získávám nové poznatky o různých zemích. A jsem velmi šťastná a poctěná tím, že mohu strávit nějaký čas v Americe. Spojené státy jsou mou nejoblíbenější zemí. Vždy jsem jen snila. Snila jsem o tom, jak cestuji po všech státech a poznávám tamější kultury. Jak stojím v New Yorku a na vlastní oči dohlédnu na  slavnou Sochu Svobody a pyšně si ji fotím.  Ještě včera jsem seděla v pokoji a zasněně sledovala mapu světa a oči mi lačně loudily po Severní Americe. A dnes? Dnes jsem tady,“ ukončila jsem svůj proslov. Asi to znělo nemožně, ale řekla jsem, co cítím. Jen sem raději vynechala kochání nad Edwardovým plakátem. Cítila jsem, jak trochu červenám. Jasper to vycítil a překvapeně si mě prohlížel. Prosebně jsem se na něj podívala, aby nedal nikomu nic znát, ale bylo pozdě. Edward po mně střelil svýma medovýma očima. Díval se na mě se zájmem. Hledal na mě jakousi stopu po pocitech, které ze mě vycítil Jazz.

„To je moc pěkné, že máš takové zájmy,“ pochválil mě Carlisle, který nezaregistroval mou chvilkovou náladovou slabost. Přesto všechny oči vysely na mně. Moc mě potěšily Carlisleovy chvály.

„Děkuji,“ pípla jsem nesměle. Ještě pořád jsem se otrkávala s novým okolím. Odpovědí mi byl profesionální úsměv. Chtěla jsem to gesto oplatit, ale začal mi zvonit mobil. Omluvně jsem se na ostatní podívala a mobil zvedla. Volal mi taťka.

„Ahoj Sonno! Tak jak se máš a jaká byla cesta?“ ptal se horlivě.

„Ahoj tati. Mám se dobře. A let dopadl v pořádku. Letadlo nespadlo, žiju,“ zažertovala jsem. Uslyšela jsem, jak se Emm směje.

„To jsem rád,“ zasmál se a já s ním.

„A jak dopadla vaše cesta. Už jste v Moskvě?“ optala jsem se na oplátku.

„Ano. Dorazili jsme na hotel před půl hodinou. Je to tady moc pěkné. Všechno takové luxusní. Myslím, že si na to rychle zvyknu.“

„To ti věřím,“ rozesmála jsem se.

„Už musím končit. Hlavně nezapomeň volat, nebo psát SMS. Mám tě moc rád, Sonno.“ Nemohla jsem uvěřit, že se tatínek dojal. To se nestávalo moc často.

„Dobře, měj se hezky. Já tě mám taky moc ráda,“ ukončila jsem hovor. Mobil jsme se vrátila zpět do kapsy. Všimla jsem si, že jsem v obýváku sama. Nikde nikdo. Zvláštní. Možná mi chtěli dát trochu soukromí k hovoru, to je milé.  Své zavazadlo, které stálo vedle mě, už nebylo na svém místě. Že by ho odnesli do mého pokoje? Nevěděla jsem co udělat, tak jsem se porozhlídla kolem. Esmé měla prostě talent. Tohle by dokázala udělat jen ona. Kochala jsem se pohledem na nádherně zařízený dům. Nejvíc mě zaujalo černé piáno, které stálo v takovém koutu, který byl tvarové přímo pro něj. Před piánem byla delší stolička. Přibližně pro dvě osoby. Nemusela jsem hádat dvakrát, aby mi nedošlo, že tento kout využívá Edward. Při pomyšlení na něho se mi na tvářích utvořil ruměnec. Nedokázala jsem si vysvětlit, proč zrovna on ve mně vzbuzoval takové pocity.

Přistoupila jsem pomalu k piánu. Přejela jsem po jeho detailně propracované struktuře. Fascinující práce. Všimla jsem si papírku na piánu. Nedalo mi to, ale musela jsem si to přečíst. Byla jsem zvědavá. Byl to vzkaz pro mě!

„Bello, moc se omlouváme, ale musíme jít ještě něco zařídit. Nezlob se za naši náhlou absenci, budeme se snažit přijít, co nejdřív to půjde. Kolem šesté hodiny, by měla dorazit dodávka s objednanou pizzou. Tvůj pokoj je úplně na konci po pravé straně (v druhém patře). Za pár hodin jsme zpět, Cullenovi.“

Koukala jsme na papírek neschopná slova. Nevím proč, ale měla jsem divný pocit, že „něco zařídit“ znamenalo „jít na lov“. Určitě to tak bylo.  Není pochyb, že to jsou upíři. Pořád jsem se musela s touto skutečností srovnávat. Když jsem se podívala na to písmo, neubránila jsem se myšlence, že to psal Edward.

Odebrala jsem se do obýváku a pustila si televizi. Dávali, k mému překvapení, Účastníky zájezdu. V češtině s anglickými titulky. Byla jsem mile překvapená. Už mi chyběla jen ta pizza. Netrvalo dlouho a uslyšela jsem zvonek. Šla jsem otevřít dveře.

„Dobrý den. Tady je vaše objednaná pizza na jméno Edward Cullen,“ pronesl černovlasý kluk. Podal mi pizzu a s tím, že pizza je už zaplacená, odjel. Zavřela jsem rychle dveře a nevěřícně si sedla na pohovku k televizi, kde právě probíhala slavná scénka „Karel a Karel“. Nemohla jsem uvěřit, že to všechno udělal Edward. Jakmile jsem zjistila, že je ta pizza s příchutí „Hawai“, s chutí jsem se do ní pustila. Tohle bude ještě hodně zajímavé!

Doufám, že se Vám to líbilo. Pokud ano, ráda budu pokračovat. Mám? :)

Prosím o komentáře, kliknout na smajlíka není snad těžké, ne? :D

Autor: Sonna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Výlet do Forks 3. kapitola: