Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Výlet do Volterry - 4. kapitola

Kreslený Edward, Bella a Jacob


Výlet do Volterry - 4. kapitolaUpřímně moje nejoblíbenější kapitola. Měla jsem ji napsanou hned po první. Možná je lehce (no dobře hodně) sadistická, ale velice zajímavá. Ukazuje Hanu v naprosto jiném světle. Přeji silný zážitek. Prosím komentář!

4. kapitola - Bolest

Bolest začala u kotníků, zápěstí a na krku. Bylo to jako kdyby někdo zapálil oheň a ten se šířil do celého těla. Dalo se to snést, ale stupňovalo se to. Nakonec ta bolest dospěla do takového kritického bodu, že jsem si přála raději zemřít.

Moje ješitnost mi nedovolovala křičet, ale po první hodině můj mozek tolik pohltilo přání zemřít, že jsem si nepřála nic jiného. Nedokázala jsem to vydržet. Musela jsem křičet a prosit o milosrdnou smrt. Proč jsem to předtím nepřijala, když mi to nabízeli Caius i Aro? Proč jsem se nepřidala do té výpravy, kterou vedla Heidi?

Na moje prosby ale nikdo nereagoval. Hořela jsem dál a nemělo to konce.

O nějakou dobu později, kdy už jsem přestala doufat, že mě někdo zabije, jsem se zaměřila na tu bolest. Co když je jen v mozku? Co když si tu bolest jen představuju? Ne, to není možné, takhle velká musí být skutečná. Ale stejně, je to jen bolest. Dobře velká, ale pořád je to jen bolest. Doopravdy fyzická bolest není nic oproti duševní.

Můj pohled na pální se změnil. Už mi ta bolest nevadila. Zatnula jsem zuby, přestala křičet. Najednou mi došlo, že jsem se v té bolesti přímo vyžívala. Možná, že jsem si s Jane nerozuměla jen díky stejnému věku. Přišlo mi to nechutné. Ale aspoň bolest byla snesitelnější.

Dovolilo mi to také se lépe soustředit. Pořádně jsem se zaposlouchala. Slyšela jsem nějaké hlasy, jak někdo přešlápl, cikády. Zaměřila jsem se na ty hlasy.

„Pane? Přestala křičet,“ oznámil andělský hlas. Ano, byla to Jane.

„To je divné, je něco v nepořádku?“ odpověděl jiný hlas - Aro.

„Měl byste se asi jít podívat.“ Čekala jsem pár vteřin, než se mě někdo dotkne, ale nic. Otevírající se železné dveře jsem slyšela asi až po třiceti a půl vteřině. Uvědomila jsem si, že ty hlasy se předtím ozývali z té hlavní haly. To jsem slyšela tak daleko? Ucítila jsem studené ruce na své vlastní. Překvapilo mě, že je čeho se dotýkat, jelikož jsem měla pocit, že mé tělo je spálené na uhel.

„Neuvěřitelné,“ řekl po chvíli Aro. Tu větu snad říká pořád. Už mě to unavilo.

„Je v pořádku?“

„Ano a řekl bych, že víc než to,“ vysvětloval Aro. Zaváhal a pak přidal: „Ta bolest se jí prostě... líbí.“

„Vážně?“

„Uvědomila si, že duševní bolest může být mnohem horší. Tak napůl mi připomíná tebe Jane. Talentovaná, podobně stará a lehce sadistická.“

Jane hlasitě zasyčela. „Zas takový ďábel snad nejsem.“

„Ne ty jsi anděl.“ Teď jsem bezpečně slyšela Demetriho.

„No, necháme ji tady se nudit,“ řekl Aro.

Dveře se zavřely a já opět osaměla.

Díky potlačené bolesti v mé mysli bylo tolik místa, že jsem mohla postupně zkoušet veškeré své smysly. Sluch jsem měla velmi dobrý. Cítila jsem taky dobře. Skvělé.

Také mé myšlenky byli rychlejší. Přemýšlela jsem nad svým lidským životem. Stát se upírem bylo jako únik. Ale já jsem si zbaběle nepřipadala. Jako člověku mi štěstí moc nepřálo. Rozvedení rodiče, žádní kamarádi. Ale co Jackson a Oliver. Po těch se mi bude doopravdy stýskat. Pak jsem si vzpomněla na Bree a to mě tak rozhodilo, že jsem bolest začala opět cítit víc. Abych se uklidnila, zaměřila jsem se na tlukot srdce.

Buch buch. Buch buch. Buch buch. Uklidnila jsem se až po nějaké době. Bree jsem hodně nesnášela. Opět jsem se vrátila do života. Přehrála jsem si okamžik po okamžiku. Když jsem byla s rodiči v Disneylandu, jízda na skateboardu, ale ani tyhle témata mě nezaměstnaly na moc dlouho.

Vnímala jsem každý zvuk, vůni. To pálení mě doopravdy začalo nudit. Muselo to být už celou věčnost od začátku. Do konce snad už moc zbývat nemusí.

Konečně bolest začala ustupovat od konečků prstů. Neřekla bych, že přímo ustupovala. Spíše se stahovala do srdce, kde to bolelo úplně neuvěřitelně. Zároveň jsem cítila pálení v krku. Žízeň byla tady.

Moje poslední údery srdce byli neuvěřitelně silné. Srdce se z posledních sil snažilo oheň přemoct, ale nedokázalo to. Přestalo tlouct ve stejnou chvíli, jako zmizel oheň a já věděla, že už je konec. Začal můj nový život!

 

3. kapitola - Loučení

5. kapitola - Hra na schovávanou



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Výlet do Volterry - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!