Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vysněná - 12. kapitola - Polibek

28.11.2012 (18:30) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 3891×

Úryvek z minulé kapitoly

„Edwarde, co ta tady dělá?” zeptala se ho jedovatě, ale on si jí nevšímal, protože upíral pohled na Bellu.

„Máme spolu napsat domácí úkol na biologii. Vadí ti snad na tom něco?” zeptala se jí Bella trpce.

„Jo. Vadí,” odpověděla Jessica prostě.

„Ty snad žárlíš? Ale, Jess, nechovej se jak kráva,” řekla Bella rozhořčeně, a to i Emmetta vytáhlo ze sedačky.

„Lásko, ona mi řekla, že jsem kráva,” fňukala Jessica.

„Neřekla, protože jsem řekla jako, ale jestli to chceš brát osobně, tak klidně můžeš,” zasmála se Bella.

„Jedna nula pro Bellu,” zasmál se Emmett, a to Jess ještě víc pobouřilo.

„Jsi pitomá,” nadávala jí Jessica, ale Bella se tím netrápila.

„Nevím, kdo je tady pitomec, protože já nikoho za nos nevodím. Vsadím se, že ani nevíš, co Edward má rád. Jaké má rád knihy, co poslouchá za muziku, nebo jaká je jeho nejoblíbenější barva?! A to jak dlouho spolu chodíte? Týden?” zeptala se Bella hořce.

„Nooo… On… Já… Miluju ho,” koktala Jessica, protože nevěděla, co říct.

„O tom pochybuju,” řekla a podívala se na Edwarda. „Nechci ti brát iluze, ale jde jí jen o to jedno a ty to rozhodně nejsi,” řekla mu s něhou ve tváři, která se objevila hned, jak se na něj podívala.

„To není pravda,” nesouhlasila Jessica.

„Vážně? Myslím si, že jediné, co stoprocentně víš, je, jestli má Edward krční mandle,” usmála se na ni a dodala, „a teď bych byla ráda, kdybys šla domů, protože s Edwardem máme něco na práci.” 

„Dva nula pro Bellu,” smál se Emmett.

Jessica uraženě seběhla schody a vyšla s Edwardem ven ke svému autu, kde se rozloučili.

„Taky ji tak nesnášíš?” zeptala se Emmetta a otočila se na něj.

„Někdy mám pocit, že když s ní budu ještě hodinu, pojedu do Volterry spáchat sebevraždu,” řekl vážně.

Vysněná

12. kapitola

Edward se za chvíli vrátil a mlčky zavedl Bellu do svého pokoje. Pozorně se rozhlížela a mapovala si každou část jeho pokoje. Byl vymalovaná do béžové barvy s dvěma prosklenými zdmi, odkud měl výhled na hustý les. Po levé straně stála černá kožená pohovky a naproti ní byly police s knihami a CDéčky. Naproti dveřím byl rohový stůl s počítačem. Zastavila se uprostřed a vyčkávalo, co se bude dít. Edward se k ní otočil a soustředil se na větu, kterou jí chtěl říct, protože její vůně ho rozptylovala.

„Jsem Edward,” vydechl naráz.

„Slyšela jsem,” odpověděla Bella, ale vzápětí toho litovala.

„Bella,” řekla a usmála se na něj svým dokonalým, omluvným úsměvem, pod kterým se Edwardovi klátila kolena.

„Slyšel jsem,” řekl a přidržoval se stolu, aby nespadl.

I když byl upír, působila na něj jinak. S ní se cítil lidštěji a prožíval zvláštní pocity, kterým nerozuměl. 

Rozdělili si práci tak, že Bella seděla za stolem a hledala různé úryvky na internetu, zatímco Edward seděl na pohovce a listoval v učebnici a zapisoval si poznámky do sešitu.

Když od sebe byli dál, její osobitá vůně na něj nepůsobila tolik jako ve škole, když seděli vedle sebe. Mohl se soustředit na úkol, který museli mít do pondělí hotový, ale stejně po ní tajně pokukoval. Tajně si prohlížel rysy její tváře i ruku, kterou si podpírala hlavu, když se na něj horlivě podívala.

„Pojď sem. Něco jsem asi našla,” řekla a naznačila mu rukou.

Edward vstal a přistoupil ke svému stolu, ke kterému se nahnul. Stál vedle Belly, nakloněný k počítači, když se nevědomky nadechl. Nasál nepoddajnou vůni, která ho omámila, a on ztuhl.

Bella se k němu otočila, aby zjistila, co se stalo, když uviděla jeho tmavé oči, které ji přitahovaly. Oba byli několik málo centimetrů od sebe a ona se zadívala na jeho ústa, která byla tak nádherně tvarovaná. Přitahoval ji tak silně, že nevěděla, co dělá.

Oba je to k sobě přitahovalo jako dva magnety s jinými póly. Nevnímali nic kolem sebe, jen osobu, která byla naproti nim. Toužili po sobě.

Edwardův pohled spočinul na jejích rtech, které si přál ochutnat. Zdály se měkké a lahodné. Pomalu se k ní přibližoval a opatrně se o ně otřel svými. Mysl mu zakalil růžovo-červený opar a v těle mu poletovalo snad milion motýlků, kteří ho šimrali. Ruce ho brněly a samovolně se uvelebily na její hebké a teplé tváři. Chtěl víc. Chtěl ji. Nikdy ten pocit nezažil a nechtěl, aby někdy skončil.

Bella se dožadovala dalších doteků, ale ani jeho dlaně na její tváři jí nestačily. Omotala své ruce kolem jeho krku a přitiskla si ho blíže k tělu. Pootevřela ústa, aby do nich mohl vniknout svým jazykem, který zapříčinil ohňostroj všech barev a větší intenzitu nepopsatelných pocitů v jejím těle.

Oba stáli a hladově se líbali, jako by ta chvíle nikdy neměla skončit. Jako by to souznění nikdy nemělo povolit. Byli nenasytní a Edward neovládal svůj chtíč, který narůstal každou vteřinou. Najednou jí zmáčkl rameno tak silně, že by obyčejnému člověku ho rozdrtil. Vzápětí si to uvědomil a v jedné jediné sekundě stál několik kroků od Belly, kde se opíral o zeď svými zády. Pohlédl na Bellu, která nesykala bolestí tak, jak čekal, ale bezmyšlenkovitě stála na místě a dotýkala se úst bříšky svých prstů. Vzápětí se probrala, zatřepotala svými dlouhými řasami a pohlédla zmateně na Edwarda, který měl stále oči černé jako nejtemnější noc.

„Měla bych už jít,” řekla a sáhla po kabelce, která ležela na zemi, a ve zmatku utekla z domu.

Ahojky.

Nejdříve bych ráda všem poděkovala za takovou kupu komentářů, které jste mi zanechali, a budu nadšená, když to zopakujete.

Doufám, že se vám líbil jejich první polibek - a co se bude dít dál?

Edward bude spekulovat nad jejím (nerozdrceným) ramenem.

Co se dozví?

Na to se těšte v příští kapitole.

Vaše Baroslava.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vysněná - 12. kapitola - Polibek: