Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vysněná - 2. kapitola - Válka se sněhulákem

26.10.2012 (09:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 4369×

Úryvek z předchozí kapitoly

Vzhlédla k nebi a sněhové vločky jí  zahalily tvář. Stále se usmívala, když ji přepadla jedna ze svých vizí. Oči zabodla do jednoho opěrného bodu a soustředila se na děj své vize.

Byl sluneční den a ona stála na malé loučce uprostřed lesa. Okolo ní rostlo nespočet rozkvetlých pestrobarevných květin, které tak nádherně voněly. Ptáci cvrlikali a prozpěvovali své ódy k nádhernému dni. Vál slabý větřík, který jí pročesával vlasy a šimral na těle. Soustředila se na postavy sedící asi sto metrů před ní na bavlněné dece. Na první pohled rozeznala svého bratra Edwarda. Jako vždy měl své bronzové vlasy rozcuchané do všech stran a svými zlatými panenkami se láskyplně díval na dívku, která seděla k ní zády. Dívka měla hnědé vlnité vlasy, které jí přes tvář spadaly do půli zad. Její hříva ve slunečních paprscích házela různé kaštanové odstíny. Edward ji tiše hladil po ruce a prohlížel si vrásky na její dlani, které se pokoušel palcem vyhladit.

Vize jako mávnutím čarovného proutku zmizela a ona se ocitla zpět v pusté, zasněžené krajině u lesa.

Vysněná

2. kapitola - Válka se sněhulákem

Úsměv, který před chvílí měla na tváři, se rozšířil udivením. Že by konečně skončila jeho samota? zeptala se sama sebe a dál už o tom nepřemýšlela, protože se za ní plížil její druhý bratr Emmett. Neslyšně pro lidské ucho si nabral hrst sněhu do rukou a uválel z ní ledovou kouli, kterou po ní vší silou střelil. V poslední chvíli se Alice otočila a tím se jí vyhnula. Naskytl se jí pohled na velkého hromotluka s černými na krátko střiženými vlasy. Na tváři mu hrál ten známý dětinský úsměv.

„Co tam tak stojíš, ty bábovko!” zahulákal Emmett a chňapl po dalším sněhu, ze kterého udělal v ruce dělovou kouli.

„Chceš válku, bratříčku?” zeptala se ho na oko nemilosrdně s rukama v kapsách.

„S tebou? Vždycky!” ozvalo se z jeho úst a Alice si také připravila jednu vražednou zbraň, kterou po něm v zápětí mrštila.

Zachytil ji ve skoku a hodil ji zpět po ní. Alice se rychle rozeběhla a cestou nabrala do náruče tolik sněhu, kolik jí její náruč dovolovala. Skočila mu na záda ve chvíli, kdy se skláněl pro další hrst sněhu. Nohama se mu zavěsila na pas a hodila na něj kupu sněhu, kterou měla v náruči.

„Tak to si posr…“ Oklepal se a stáhl ji do hromady sněhu, kterou na ni svalil.

Alice se rychle vyhrabala a znovu se mu pověsila na záda. Nečekal to a ona ho shodila místo sebe do kupy sněhu. Jednou rukou ho přidržovala a druhou mu plácala a uhlazovala sníh na oblečení, dokud on sám nevypadal jako sněhová koule. Na oko uražen vstal a šel do domu. Alice za ním pospíchala a cestou jí cukaly koutky úst, jak v sobě dusila smích. Obývacím pokojem si to štrádoval k sedačce.

„Mami, koukej, co mi udělala?” stěžoval si Emmett a těžkými kroky šel k televizi.

Na podlaze zůstaly stopy sněhu, které postupně roztávaly a tvořily malé kaluže vody.

„Ani se nehni, sněhuláku!” řekla jeho matka, která si přidržovala hřbet ruky u úst, aby nebyl vidět smích, kterým by se určitě udusila, kdyby byla člověk.

Všichni Esme brali jako matku. Byla to asi pětatřicetiletá žena s hnědými vlasy po ramena. Svými zlatými duhovkami rentgenovala každou krůpěj sněhu, která z Emmetta spadla. Měla srdce na pravém místě. Byla přátelská, štědrá, mírumilovná a láskyplná. Ze všeho nejvíce milovala svoji rodinu, kterou tvořilo dalších šest členů. Její manžel Carlisle a jejich děti Alice, Jasper, Rose, Emmett a Edward. Šest osob, které milovala jako nikoho jiného. Šest osob, za které by zemřela. Své vlastní děti mít nemohla, ale těch šest upírů jí nahradilo vše, co od života kdy chtěla.

„Já nejsem sněhulák!” řekl uraženě a pokoušel se přes hromadu uplácaného sněhu založit si ruce na prsa.

„Ale jo, Emmette. Vypadáš jako velkej tlustej sněhulák!” smála se Alice, protože už to v sobě neudržela a vybuchla.

„Miláčku, ona mi řekla, že jsem tlustej,” fňukal Emmett a stěžoval si své lásce, která slyšela celou scénu ze svého pokoje.

„Hele, ty dělová koule a ven! Děláš mi tu bordel,” oznámila matka Emmettovi, který se valil do prvního patra za Rose.

Esme nekompromisně ukázala rukou na východ z domu a kroutila hlavou nad loužemi, které byly na podlaze.

Byla pyšná na dům, který sama navrhla a zrekonstruovala. Nacházel se v pusté krajině uprostřed lesa na Aljašce. Dům byl postaven z velkých kostek kamenů, které hrály všemi odstíny šedé barvy. Před vstupem do domu bylo několik schodů vedoucí na verandu, kterému dominovaly dva sloupy u vchodu, které podpíraly první patro. Obývací pokoj byl tvořen jen z přírodních materiálů. Na podlaze ležely huňaté medvědí kůže. Uprostřed stála černá kožená sedačka, ze které měli výhled na kamenný krb, u kterého leželo několik polínek dřeva na okrasu. Zdi byly zdobeny vycpanou zvěří, které sami ulovili a kůžemi. Po levé straně byly kamenné schody vedoucí do patra. Naproti krbu za sedačkou stál velký masivní stůl z borovice s ručně vyřezávanými nohami, u kterého stálo osm židlí stejného dizajnu. Do stejného stylu byly laděny i ostatní místnosti včetně kuchyně, ložnic, koupelen a pracoven.

Emmett odešel ven, aby se zbavil přebytečné tíhy, která se na jeho oblečení přilepila, když Alice dostala vizi. Tentokrát nebyla o hnědovlasé dívce, ale o dlouholetých přátelích, kteří je zítra přijedou navštívit.

Ahojky lidičky!

Určitě jste zvědaví na příští kapitolu. A co v ní bude?

Cullenovi budou mít návštěvu, i když Edward bude mírně znechucen, ale na závěr ho čeká milé překvapení.

Máte se na co těšit.

Vaše Baroslava.

P.S.: Budu moc ráda za nějaký ten komentář, který zanecháte.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vysněná - 2. kapitola - Válka se sněhulákem: