Upřímně doufám, že jste na mě a mé povídky nezapomněli, a jako omluvu za dlouhou pauzu vám posílám další díl. Tato kapitola je z pohledu Edwarda, který nemůže uvěřit svým vlastním očím.
31.01.2014 (07:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3617×
Vysněná
28. kapitola
Pohled Edwarda
Seděl jsem sám ve svém pokoji a lámal si hlavu nad Bellou, Jasperem a tím, co se stalo. Nedávalo mi to smysl. Z jeho myšlenek jsem se nic nedozvěděl, jakoby před mnou něco skrýval, a ani můj výslech k ničemu nepomohl. Nevěděl jsem, z čeho se Belle najednou udělalo mdlo. V jedné vteřině se na mě dívala, jakoby analizovala můj pohled, a ve druhé se skroro zkácela na zem. Díky bohu, že u ní byl Jasper, protože se jí mohlo něco stát. On ví, co to zapříčinilo, a nechce mi to říct. Na jednu stranu jsem zuřil a druhou byl vděčný.
Asi před pěti hodinami holky odešly ven a ještě se nevrátily. Byl jsem nervozní, protože Bella měla následujících několik dní spát pod stejnou střechou jako já. Najednou jsem nevěděl, co dělat, aby mi utekl čas.
Slyšel jsem otevření vchodových dveří a ucítil mírný průvan. Holky se nadšeně bavily a Alice mi poslala myšlenku, ať hned seběhnu dolů, že tohle prostě musím vidět. Žádné obrazy v její mysli jsem neviděl, protože přemýšlela nad tím, jestli půjdou dnes s Jasperem na lov. Vstal jsem tedy z pohovky a kráčel chodbou ke schodům, které vedly do obývacího pokoje.
Každým schodem jsem se cítil napjatější a potom se mi naskytl pohled na brunetu, která ke mně stála zády. Její vlasy mi byly povědomé. Tu barvu jsem už viděl. Přemýšlel jsem, dokud mě neoslepila vize, kterou Alice měla, než jsme se sem přistěhovali. Byly to ty stejné vlnité kaštanové vlasy, které jsem v té vizi hladil.
Zastavil jsem se na posledním schodu a díval se na ty vlasy, které mě vyvedly z normálního žití. Postřehl jsem Alicin pobavený obličej a úsměv, který na mě hodila má druhá sestra, a já se ptal sám sebe, co se tu děje.
Ta dívka, co ke mně stála zády, se otočila a já v ní poznal Bellu. Mou Bellu. Tak srdce mě neklamalo, jen rozum. Aliciny vize byly pravdivé a můj cit, který jsem k ní choval, také. Některé věci začaly dávat smysl a mně se ulevilo.
„Je to ona,” vylétlo mi z úst ohromeně a zároveň šťastně.
„Snad sis nemyslel, že existuje blondýna s hnědýma očima,” konstatovala Alice a odfrkla si.
Ale tohle jsem vážně netušil. Nikdy mě to nenapadlo, protože jsem nad tím nepřemýšlel.
Díval jsem se do její tváře, když se jí mezi obočím utvořila malá vráska, kterou jsem toužil vyhladit. Založila si ruce na prsa a podívala se na každého z nás, než otevřela ta svá rozkošná ústa.
„Můžete mi vysvětlit, co se tu děje?!” řekla naštvaně a pohledem kmitala kolem.
„Nic,” řekla Alice pohotově.
„To si nemyslím. V kadeřnictví jste na mě koukaly, jakoby vám uletěly včely. Mumlala sis slova podobná těm, co řekl teď Edward, tak mi netvrďte, že se nic neděje a nelžete mi,” řekla naštvaně a podupkávala si nohou.
Alice jen pohodila rukama a tvářila se, jakoby tady vůbec nebyla. Periferním viděním jsem viděl zbytek rodiny, který se k nám připojil, a tvářili se překvapeně.
„Edwarde?” zeptala se Bella a otočila se na mě.
Najednou jsem nevěděl, co říct. Nechtěl jsem jí lhát, ale nic z toho bychom jí racionálně nevysvětlili, a tak jsem nevěděl kudy kam. Místností zavládlo trapné ticho a já viděl na Belle, jak bělá a panenky se jí rozšiřují a postupně tmavnou. Zase to tu bylo. Zase se ukázalo její pravé já a já nevěděl, co dělat.
„Vy si myslíte, že jsem úplně blbá?!” zvýšila ton Bella a rozhodila rukama.
„Ne, jen nevíme, jak ti to vysvětlit. Není to jednoduché,” řekl jsem na obranu naší rodiny.
„Aha, a co začít tím, čím jste?” zeptala se a dala ruce vbok.
„Lidé,” řekla Alice.
Bella se na ni zadívala a její oči byly zase o odstín tmavší. Z jejího pohledu čišela zlost a každý v místnosti přemýšlel nad tím, jestli je to vážně jen člověk.
„Fajn. Tak to si mi odpověděla na mou otázku. Podle vás jsem vážně blbá,” řekla hořce Bella.
Já vím, že většina z vás je na mě naštvaná, ale měla jsem vážné rodinné problémy, kdy otec musel na operaci. Upřímně doufám, že mi odpustíte a necháte tu nějaký ten komentář, který mě zajisté potěší.
Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vysněná - 28. kapitola - Poznání:
Skvělééééé.Těším se na další kapitolu.A prosím mohla bys napsat další kapitolu Osudu neujdeš?Předem díky.
kdy bude další???
teď mě ty pijavice naštvali! Bella by jim to měla pěkné vytmavit
Krásna kapitolka.... Kedy buďe ďaľšia?
když jsi teď zpátky, nechceš dopsat poslední Osudu neujdeš? prosím
Já už myslela, že jsi skončila nadobro :) hurá že ne
Úžasný príbeh Tesim sa na ďalšiu kapitolu
Další kapitola se bude jmenovat - vztek,litost
Parááádna poviedka neviem sa dočkať dalšej
Ako sa bude volať daľšia kapitola ?
úúúúúúúúžasné
:)
pěkné
Som veľmi rada, že si sa rozhodla vrátiť medzi nás svojimi poviedkami, ktoré sú úžastné, len keby boli ešte dlhšie... a chcela by som ešte poprosiť za poviedku jednorázovú Osudu neujdeš, keby si nám ju dopovedala, ako skončí, lebo ma strašne zaujala. Ďakujem
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!