Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vysněná - 30. kapitola - Pravda pravdoucí

24.02.2014 (17:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3212×

Vysněná

30. kapitola

Pohled Belly

„Jak víš, co jsme zač?” zeptal se mě po chvíli Carlisle s ustaranou tváří.

Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na Edwarda, který se zdál netrpělivý. Koukal na mě těma svýma zlatýma panenkama a já nemohla dál lhát. Vlastně jsem jim ani nelhala, jen jsem nikdy nikomu neřekla celou pravdu. Už od narození jsem žila v tmavé našedlé bublině, která potřebovala prasknout, a teď nadešel správný čas. Musela jsem s pravdou ven.

„Protože jsem jako vy!” vydechla jsem úlevně a sklopila zrak k podlaze.

Zkoumala jsem Edwardův pohled, který byl překvapený. Ústa měl otevřená. Podívala jsem se kolem sebe, ale skoro všichni tak vypadali, kromě Carlisla, který se zdál zaujatý. Sedla jsem si na pohovku a založila si ruce pod stehna.

„To není možné. Vždyť jsi člověk,” řekl Carlisle a snažil se sám sebe přesvědčit.

„Nenechte se zmást tlukotem srdce. Myslím, že jste si všimli několika detailů, které nemám společné s lidmi. Má krev vás neláká. Když jsem naštvaná, oči mi tmavnou. Jsem rychlejší než člověk. Jsem silnější než člověk a pokud byste se soustředili na můj pach, poznáte mou vůni smíšenou s vůní pum, které jsem před chvílí lovila,” řekla jsem jakoby nic a podívala se kolem na ty tváře, které se zdály bez dechu.

Bylo vidět, jak se všichni soustředili. Znenadání vypadali překvapeně a já jsem se vítězně usmála, protože jsem je přesvědčila.

„Ale jak je to možné?” zeptal se potichu Edward pro lidský sluch neslyšně.

„Můj otec byl upír a má matka člověk. Moje matka ho nesmírně milovala, ale otci šlo jen o to jedno. Oplodnil ji a utekl. Za necelé čtyři měsíce jsem se narodila. Nebyl to normální porod a na následky zranění má matka zemřela. Od malička se o mě starala její sestra Judith. Když mi bylo sedm, přestala jsem stárnout,” vysvětlila jsem.

„A kolik ti je let?” zeptal se Carlisle.

„Dvacet jedna. I když jsem v sedmi vypadala jako teď, musela jsem počkat do dospělosti, než mi bude legálně svěřen můj majetek,” řekla jsem a zadívala se na Esme, která jen přikývla s úsměvem.

„Máš nějaký dar?” zeptal se Jasper.

„Ano. Ve dvou letech jsem na to přišla. Uměla jsem věci, které nikdo jiný neuměl, a postupem času jsem svůj dar zdokonovala,” řekla jsem a zase se zadívala na Edwarda, který se zdál klidnější a šťastnější, než kdy předtím.

„Takže, jaký máš dar?” vyslýchal mě Jasper.

„Nezdálo se vám divné, že vaše dary na mě nefungují nebo fungují, jen když já sama chci?” zeptala jsem se a přitom mi cukaly koutky úst.

„Nejdříve mi řekněte své dary a potom vám řeknu ten svůj,” navrhla jsem a zadívala se na ostatní.

„Já cítím emoce, Alice vidí budoucnost a Edward čte myšlenky,” vychrlil na mě Jasper.

„To vysvětluje dost věcí,” zasmála jsem se, „Já používám štít. Dokážu ochránit sebe, ale i skupinu lidí nebo upírů před útočníky a dokážu se zaštítit tak, aby na mě nefungovaly žádné dary,” řekla jsem pohotově.

„To je zajímavé. Nikdy jsem neviděl takový rozsah štítu,” okomentoval to Carlisle.

„Chtěl bych se tě na něco zeptat,” začal Edward a vypadalo to pro něj velmi důležitě. „Pamatuješ si naší třetí hodinu biologie?” zeptal a já nevěděla, kam tím míří.

„Ano, jistě,” odpověděla jsem pravdivě, protože kdo by na to mohl zapomenout.

„Na něco jsi při té hodině přišla. Na něco, co tě překvapilo. Můžeš mi říct, co to bylo?” zeptal se a mě se protáhl úsměv.

„Ty nevíš?” zeptala jsem se, ale zdál se zmatený.

„Divím se, že jsi to nepoznal. Možná si to myslíš o sobě, ale určitě nemáš tušení, že to funguje i na mě. V těle ti stále koluje krev. Není lidská, ale stále je to krev. Působí na mě jinak než třeba Jasperova nebo Emmettova,” zhluboka jsem se nadechla a zadívala se do těch napjatých očích plných očekávání, „protože jsi můj pěvec,” dořekla jsem a jeho zorničky se rozšířily.

„Aaale, vždyť ty... já...,” koktal Edward nechápavě.

„To není možné,” vydechl omámeně Carlisle.

„Ale je a teď bych se zase já na něco ráda zeptala vás,” řekla jsem a podívala se na ostatní.

„Ptej se,” pobídla mě Alice.

„Jak mé vlasy souvisí s vámi?” zeptala jsem se, ale nikdo mi neodpovídal.

„Myslím, že to by ti měl vysvětlit Edward, a my zatím půjdeme na lov,” řekla Alice a zvedla se.

Šla ke dveřím, ale když zjistila, že ji následuje jen Carlisle a Esme, otočila se.

„Všichni,” zdůraznila a Emmett začal protestovat, že to chce slyšet taky.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vysněná - 30. kapitola - Pravda pravdoucí: