Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždycky je naděje - 11. kapitola

Rob-respect2

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vždycky je naděje - 11. kapitolaTak a je tu další dílek. Konečně se dozvíme, kdo byli ty záhadné osoby. A Edward mění svůj názor. Tak co už se nemůžete dočkat, až si to přečtete? Já doufám, že ano. ;-) Jinak bych vám chtěla opět poděkovat za vaše komentáře, moc jste mě potěšili. A já doufám, že tomu bude tak nadále. Přeji příjemné počtení a těším se na vaše komentáře. Vaše Verony1

04.04.2010 (17:45) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2218×

11. kapitola

Bella:

V tom jsem uslyšela vrčení a na scéně se ocitly další osoby.

„Dejte jim pokoj!“ zavrčely dva hlasy. Byly mi povědomé, ale nemohla jsem si vzpomenout, odkud je znám. A jelikož mě ti grázlové silou drželi za vlasy, měla jsem hlavu zvrácenou vzhůru a nic jsem neviděla.

„Nebo co?“ řekl někdo z těch grázlů. Ale už to nebyl ten sebejistý hlas, spíše takový kajícný. On se bál! Že by záchrana?

„Řekl jsem, abys jim dal pokoj! To znamená, že Bellu pustíš a Edwarda se už ani nedotkneš!“ řekl někdo ještě mohutnějším hlasem. Co mě ale zarazilo, že znal naše jména. Kdo jsou sakra zač? Kéž bych si mohla vzpomenout, ale má chabá paměť se mnou odmítala spolupracovat.

Uslyšela jsem další vrčení, tentokrát bylo silnější. A najednou jsem se ocitla na studené podlaze. Ucítila jsem tupou bolest na hlavě a pak už byla jen tma.

Edward:

Kopali do mě, ale to mi bylo jedno. Jediný co mě zajímalo, byla Bella. Křičela o pomoc a bránila se vší silou, ale neúspěšně. Proklínal jsem sám sebe, že nemohu nic dělat.

Pak jsem ale uslyšel vrčení, které mi rozhodně nebylo cizí.

„Dejte jim pokoj!“ zavrčely dva hlasy.

Přestali mě kopat a tak jsem se mohl otočit a pohlédnout do známých tváří. Nikdy bych nevěřil, že tyto osoby uvidím tak rád.

Emmet s Jasperem stáli v obvyklé upírské bojové pozici a za nimi se tyčili Alice s Rosalie. Upřímně jsem byl vděčný, že tu jsou.

„Nebo co?“ řekl ten slizák. A opět do mě kopl. Už to ale nebyla taková rána ani hlas už neměl tolik jistý. Bál se!

„Řekl jsem, abys jim dal pokoj! To znamená, že Bellu pustíš a Edwarda se už ani nedotkneš!“ řekl Emmet. Počkat on obhajuje i mě? Proč?

Pak se seběhlo všechno moc rychle. Ti grázlové opravdu poslechli a pustili Bellu. Jenže při pádu se Bella uhodila do hlavy a bez pohnutí teď ležela na zemi.

„Bello!“ křičel jsem. Pomocí rukou jsem se doplazil až k ní. Byla to makačka, ale zvládl jsem to celkem rychle. Začínám mít totiž čím dál větší sílu v rukou.

„Bello, lásko, slyšíš mě?“ ptal jsem se zoufale. Ale Bella se ani nepohnula. Začala mě pohlcovat panika.

„Uklidni se, Edwarde, její srdce bije a dýchá taky bez potíží je jen v bezvědomí,“ řekl Jasper. Jen v bezvědomí? Chtěl jsem namítat, ale zaplavila mě vlna klidu.

„Mohl by toho nechat,“ řekl jsem směrem k němu.

„Ty o tom víš?“ zeptal se překvapeně.

„Ano a vím toho ještě mnohem víc, ale mohli bychom se teďka zaobírat Bellou prosím.“

„Jistě,“ odpověděl. A Emmet už zvedal Bellu ze země.

„Kam jí neseš?“

„Neboj se, já ji neublížím, zavezeme ji do nemocnice za Carlislem a ty bys měl jet taky,“ odpověděl. A Rosalie s Alice se mi už snažili pomoct zpět na vozík.

„To je dobrý, já to zvládnu,“ odmítl jsem hrubě jejich pomoct. Nesnáším, když mě někdo lituje nebo má přehnanou péči.

„Dobře tak se nerozčiluj,“ řekla Alice.

Jeli jsme v autě s Emmetem a Rose. Já seděl na zadním sedadle s Bellinou hlavou v klíně. Neustále jsem těkal očima na tachometr, vím, že jel velice rychle, ale podle mě to nestačilo.

Bella:

Začala jsem otevírat oči a ucítila příšernou bolest hlavy.

„Bello,“ promluvil na mě někdo. Zmateně jsem se rozhlížela kolem, netušila jsem, kde jsem a proč.

Až teď mi došlo, že jsem na někom ležela. Zvedla jsme se, abych se mu mohla podívat do obličeje.

„Edwarde?“

„Jsme u tebe, lásko,“ odpověděl.

„Kde to jsem? A co tu dělám?“

„Jsme v autě s Rose a Emmetem, jedeme do nemocnice.“ Až teď jsem zaregistrovala i ty dva. Ale pár věcí mi stále nedocházelo.

„Do nemocnice? A proč?“ A jako důvod se opět ozvala ta příšerná bolest hlavy.

„Bell, ty si na nic nepamatuješ?“ zeptal se Edward. Zavrtěla jsme hlavou, že ne.

„Jsme tady,“ řekl Emmet.

A než jsem se nadála, nesl mě ve své náruči.

„Co to děláš?!“ ptala jsem se ho.

„Přece naše zraněná nepůjde po svých,“ odpověděl s úsměvem.

Donesl mě až do kanceláře jeho otce a poté následovala vlna zvědavých otázek, na které jsem stejně moc odpovědí neznala, nevzpomínám si, co se stalo. A jako by nestačilo vyptávání, nechyběly ani hromady testů.

Z vyprávění jsem se dozvěděla, že mě a Edwarda napadli nějací grázlové a Cullenovi nás zachránili. Postupně se mi vybavovalo pár útržků, ale nic moc to nebylo.

Nakonec asi po dvouhodinových testech mi doktor oznámil, že mám jen lehký otřes mozku, ale že si mě tu pro jistotu nechá přes noc. Moc nadšená jsme z toho nebyla, ale co mohu dělat.

Najednou se otevřely dveře do kanceláře a v nich se objevil Edward se sádrou na noze.

„Edwarde,“ vypískla jsem.

„Klid, Bells, nic to není jen zlomenina, kterou beztak necítím,“ uklidňoval mě.

Chvíli na to se dveře otevřely znova a do kanceláře vtrhl všichni Cullenovi včetně Esmé, která chovala mou malou princezničku. Nadšeně jsem se pro ni natáhla.

„Zlatíčko moje,“ mluvila jsem k ní nadšeně. Tolik mi chyběla.

Edward:

Všichni jsme se shromáždili v Carlisleově kanceláři. Bella naštěstí skončila jen s lehkým otřesem mozku a já s pár pohmožděninami a zlomenou nohou, kterou jsem beztak necítil.

„Edwarde, chtěl bych si tu Bellu nechat přes noc a nebylo by od věci, kdybys tu zůstal i ty. Samozřejmě i s Lily, to není problém, všechno zařídím,“ řekl Carlisle. Nepříliš nadšeně jsme oba souhlasili. A tak nám Carlisle zařídil pokoj spolu i s naší malou.

Bella i Lily brzo usnuly, byl to pro ně dlouhý den. A tak jsem se tiše vykradl z pokoje a zamířil si to rovnou do Carlisleovi kanceláře.

Po vyzvání jsem vešel, tedy spíš vjel, ale to je vedlejší, dovnitř. Stále tam byla celá rodina.

„Chtěl bych vám všem moc poděkovat,“ spustil jsem. „Vím, že jsem se k vám nechoval zrovna přátelsky, ale takto jsem byl vychováván, vím, to mě neomlouvá. Přesto vás prosím odpustíte mi? Jste velice hodní upíři a Aro mi o vás lhal.“

„Aro? Ty se znáš s Arem?“ zeptal se Carlisle překvapeně.

„Ano, někdy vám to vysvětlím. Ale teď ne už jsem také unavený a rád bych se prospal. Jen jsem se chtěl omluvit a poděkovat vám, za všechno,“ řekl jsem a odešel.

Bella:

Od té události bylo všechno dokonalé. Edward i já jsme se zanedlouho zotavili a vrátili se do starých kolejí. Esmé se starala o Lily. A u Cullenů jsme trávili spoustu času. Všichni milovali Lily a nemohli se jí nabažit. Zvlášť Rose, kterou byl občas problém od ní odtrhnout a dostat do školy.

I já jsem se s nimi sbližovala čím dál tím víc, miluju je. Jsou to má druhá rodina a zdá se, že i oni nás tak berou. Dokonce i Edward se s nimi spřátelil. Už neházel ty nenávistné pohledy, ba naopak byl velice přátelský. Nevím, co se v něm hnulo, ale každopádně mě to těšilo.

Právě jsme jeli, jako každý den v tuto hodinu, už tak známou cestou k našemu domu, ale něco nebylo v pořádku. Z dálky jsem uviděla červenou záři…

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždycky je naděje - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře