Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždycky je naděje - 23. kapitola

30.06.2010 (22:00) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2800×

23. kapitola

Druhý den jsem se probudila v Edwardově studené náruči, ale vůbec mi to nevadilo. Hřál mě pocit, že mě Edward miluje. Dělala jsem si zbytečné starosti, příště už mámu radši nebudu poslouchat…

„Dobré ráno,“ řekl a políbil mě Edward, když si všiml, že jsem vzhůru.

„Dobré,“ oplatila jsme mu.

„Jak si se vyspala,“ zeptal se mě s úsměvem.

„Báječně… a to jen díky tobě,“ odpověděla jsem mu a políbila ho. Ale chtěla jsem víc, čemu se on opět nebránil. S čímž jsem byla nadmíru spokojená… už dlouho jsem nebyla takhle šťastná.

Najednou se ale Edward zprudka odtrhl. Koukala jsem na něj celá zmatená. Co to dělá? To už mě má dost? Už, už jsem měla slzy na krajíčku, když se najednou začal smát.

„Jde sem Lily,“ vysvětlil a hodil po mě nějaké šaty, které jsem si rychlostí blesku oblékla. Edward už byl taky oblečený a jako vždy mu to moc slušelo. Nemohla jsem se na něj vynadívat. Přejde mě to vůbec někdy? Pochybuju…

„Mami, tati,“ vypískla Lily a skočila k nám do postele.

„Promiňte, nedala se zastavit a přivazovat ji někam nebo ji násilím někde držet jsem to srdce neměla,“ omlouvala se Esmé, která se objevila ve dveřích krátce po Lily.

„Já jo,“ zahřmělo ze zdola. S největší pravděpodobností Emmett.

„Kuš,“ zakřičela jsem na něho, „to je v pořádku, Esmé, je hrozně tvrdohlavá, když si něco usmyslí, nezastaví ji ani tucet upírů,“ uklidňovala jsem ji.

„Je po své mamince,“ podotkl Edward.

„Mami, co je to upír,“ zeptala se Lily zvědavě. Ta se taky musí chytit každého slova, co řeknu.

„Já, beruško,“ řekl Edward a přesunul si ji k sobě do náruče. Té to zřejmě stačilo a dál už se neptala. Za chvilku ji zaujme zase něco jiného a na taťku upíra už si nevzpomene.

Edward odešel s Lily do obýváku a já si šla dát sprchu a obléknout se. Jakmile jsem sešla dolů, Edward seděl u klavíru a na klíně měl Lily, která prostě chtěla hrát s tatínkem a nenechala si to vymluvit. Musela jsem se to smát.

„Ukaž, dej mi ji,“ nabídla jsem mu, aby mohl nerušeně hrát.

„Ne, to je dobrý. Mně to nevadí. Třeba je ještě geniálnější než Mozart a něco vážně zahraje.“

„Edwarde, je jí rok. Těžko něco úmyslně zahraje, maximálně to bude velká náhoda,“ vyvrátila jsem mu.

„Ale stejně… a navíc mi nevadí ani, když do toho bude jen bušit. Jen když jí to bude dělat radost,“ řekl Edward. On by se pro naši dceru vážně rozkrájel. Je to skvělý otec.

***

Během týdne odjeli jak máma s Philem tak i Charlie. Máma si naštěstí už své „rady“ nechala pro sebe a tak byl klid a my si mohli v klidu užívat zbytek prázdnin. Brzy totiž půjdeme opět do školy, všichni… včetně Edwarda. Moc se těším až tam i já budu mít svou drahou polovičku a oporu, snad už mi dají ostatní kluci pokoj. Někdy dokážou být vážně otravní.

Prázdniny utekly vážně rychle a my se dnes všichni rozjeli, směr škola. Já jela samozřejmě s Edwardem, dnes jsme každý jeli „po páru“, takže jsme jeli v zástupu tří aut. Emmett, Edward a Jasper na silnici blbi a vzájemně se předjížděli. Byli jak malý kluci, kteří si hrajou s autíčky, až na to, že oni v nich sedí.

Přijeli jsme ke škole, a jakmile jsem s Edwardem vystoupila z auta, zaujali jsme zraky všech přítomných. Nemusela jsem ani číst myšlenky, abych věděla, co se jim honilo hlavou. Všichni určitě chtěli vědět, kdo je Edward a jak je vůbec možný, že já se s ním znám. To bude zase výmyslů, jsem zvědavá, co se na sebe všechno dozvím. Ale upřímně je mi to jedno, ať si vymýšlí, co chtěj. Já jim pravdu říkat rozhodně nebudu!

Edward si zapsal stejný přednášky, jako mám já, takže jsme se od sebe celý den nehli. Což tomu, abychom nebyli středem pozornosti, moc nepomohlo. Ale co ono je to po chvilce přejde. Tohle je podstatně větší město než Forks. Tady nebudou žít z jednoho drbu měsíce, za týden už si najdou jiné téma, než jsme my dva.

A jak jsem i řekla, tak se stalo. Za týden se našel jiný skandál, který lidi ve škole zaujal. A my si tak mohli žít v klidu svůj život. Někomu by se mohl zdát nudný a až moc stereotypický, zvlášť na dva mladé lidi jako jsme my, ale mě i Edwardovi to tak vyhovovalo. Nic jiného než Lily, škola a my dva nás nezajímalo. Cullenovi, zvlášť tedy Esmé a Rose, nám ohromně s Lily pomáhali a my tak měli i pár chvilek pro sebe, které byly čím dál tím lepší.

***

Bylo tomu i teď. Po téměř čtyřech měsících co se Edward vrátil, jsme měli pro sebe dokonce týden. Ve škole máme prázdniny a tak se Cullenovi sebrali a odjeli za přáteli do Denali a Lily vzali sebou. Byla jsem jim za to moc vděčná.

Ale jako na potvoru už mi pár dní není nijak moc dobře, doufala jsem, že to třeba přejde, ale spíš naopak, je to stále horší. Každé ráno trávím u záchodové mísy a už toho mám vážně dost.

Edward mě sáhodlouze přemlouval, ať jdu už konečně k doktorovi a tak jsem jeho prosby konečně vyslyšela a zašla si tam. Nic moc jsem se tedy nedozvěděla, jen mi vzali krev, u čehož jsem málem omdlela, a prý si mám počkat na výsledky. To jsem mohla i počkat, než přijede Carlisle, vyšlo by to nastejno a možná i líp.

Edward zajel zatím alespoň do města koupit mi nějaký čaje nebo co. To jsme zvědavá, jestli bude fungovat alespoň to.

Ležela jsem si v klidu v obýváku a čekala, až přijede Edward, když se mi najednou rozdrnčel telefon.

„Tady Bella Masenová, prosím?“ ozvala jsem se, jakmile jsem zvedla sluchátko.

„Dobrý den, paní, Masenová, tady je doktor Howard mám pro vás ty výsledky testů,“ ozvalo se ze sluchátka.

„Dobrý den… už? A kdy si mohu vyzvednout nějaký léky?“

„Nemůžete.“

„Jak nemůžu? A co mi teda je?“ ptala jsem se téměř hystericky.

„Nebojte se nic hrozného ba naopak. Gratuluji vám, paní Masenová, jste těhotná.“

„Cože jsem?“ Musela jsem se zeptat ještě jednou, nevěřila jsem vlastním uším.

„Těhotná.“

„Gratuluji,“ ozvalo se za mnou. Zprudka jsem se otočila a uviděla postavu mladé dívky. Byla to malá blondýnka s klučíčími rysy, ale nebyla to jen tak obyčejná dívka. Byla to upírka, jakmile jsem si to uvědomila, ihned jsem zabrousila k jejím očím. Naštěstí byly zlaté.

„Dobře, děkuju vám, doktore. Nashledanou,“ rozloučila jsem se s ním a zírala na tu upírka.

„Kdo jsi a co tu chceš?“ zeptala jsem se nenávistně.

„Jsem Jane a ty musíš být Bella, viď? Edward mi o tobě hodně vyprávěl, ostatně kde je?“

Jak už jsme řekla, další díl až za tři týdny. Vím, že jsem to tak blbě usekla, ale já neodolala. Budete to muset vydržet. xD

Ale když mi uděláte vážně velkou radost svými komentáři, tak jakmile přijedu, napíšu další kapitolu rychlostí blesku. Ale záleží jen na vás. ;) Tak se pěkně snažte a komentujte. Mějte se krásně a užívejte si prázdniny. Vaše Verony1