Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždycky je naděje - 28. kapitola

Forks - ukázka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vždycky je naděje - 28. kapitolaPřináším vám další díl. Je celý z pohledu Belly a v podstatě se tam neděje nic důležitého, ale já přesto doufám, že se vám bude líbit. A taky vám slibuji, že další díl vám poodhalí o něco víc, konečně se podíváme do Volterry. Ale to až příště. Pro tentokrát přeji příjemné počtení a doufám, že vám i tento díl bude stát za nějaký ten komentář.

28.08.2010 (14:15) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2235×

28. kapitola

A bylo to tu znova. Ta prázdnota, beznaděj… Celý dny jsem se plížila jako tělo bez duše a strachovala se, co s nimi jen je. Celé hodiny jsem vysedávala u telefonu, ale málokdy jsem se dočkala. Edward říkal, že moc volat nemůže, prý je to nebezpečný. A proto nám taky nemohl nebo nechtěl, co já vím, říct, o co jde. Proč tam jsou a hlavně jak dlouho tam ještě budou.

„Takhle to dál nejde, Bello,“ ozvala se Rosalie, když jsem zase jednou vysedávala u telefonu. Byli už pryč tři týdny a za tu dobu se ozvali jen dvakrát, z toho poslední telefonát byl před týdnem, bylo pochopitelné, že jsem měla strach.

„A co mám dělat, Rosalie? Nevím, co se děje s mým manželem a děsí mě to k smrti.“

„Bello, taky tam mám svého manžela. A taky sestru a dva bratry, přesto tu nechodím jak mrtvola a neutápím se v sebelítosti.“

„Jsi holt silnější než jsem já,“ podotkla jsem monotónně.

„Ty ale musíš být taky. Bello, já vím, že je to těžké, my se o ně taky bojíme, ale to neznamená, že přestaneme žít. Už i Lily si všimla, že se teď chováš jinak.“

„Lily? Ale jak…?“

„Jak? Vždyť se na sebe podívej, jsi jak chodící smrt. Z domu si už pěkně dlouhou dobu nevytáhla paty a s Lily si už vůbec nehraješ.“

„Omlouvám se, nevěděla jsem, že jsem až tak nápadná.“

„Bello, nemusíš se za nic omlouvat, jen se trochu vzpamatuj. Všechno dobře dopadne,“ řekla chlácholivě.

„Díky, Rose. Asi bych to teď měla Lily nějak vynahradit. Kde vůbec je?“ zeptala jsem se a připadala jsem si hloupě. Ani nevím, kde je mé vlastní dítě. Co jsem to za matku?

„Jela s Carlislem a Esme do zábavného parku, potřebovala nějaké odreagování. Není hloupá, neustále se ptá, kde je Alice, Jasper a Emmett a hlavně kde je tatínek. A také se mě vyptává, co se děje s maminkou. Je velice vnímavá.“

„To ano, někdy až moc,“ podotkla jsem.

„Ne vždy to je na škodu,“ řekla a šla si sednout k piánu a hrát. Hrála překrásně, to musím uznat, sice ne tak krásně jako Edward, ale přesto bych to mohla poslouchat hodiny.

A taky že jo. Zvedla jsem se z křesla u telefonu a přesunula se na gauč. Byla jsem už jak balón a gauč byl rozhodně komfortnější. Pohodlně jsem si lehla, dala nohy nahoru a jen poslouchala tóny, které se tvořily pod Rosaliinými prsty.

„Rose?“ ozvala jsem se po půl hodině mlčení.

„Hm.“

„Věříš, že se vrátí?“ zeptala jsem se. V tu chvíli přestala hrát a přesunula se ke mně na gauč, ladně jako vždy.

„Musím, kdybych nevěřila, už bych se zbláznila. Věř, Bello, že bych se někdy nejradši rozeběhla za nimi, ale vím, že tam bych nebyla moc platná. Užitečnější jsem tady,“ řekla a pohladila mi bříško.

„Kdyby nebylo mě, nemusela bys tu být a mohla bys tak pomoct tam, kde to je víc potřeba,“ namítla jsem.

„Tohle neříkej! Já jsem tu ráda s tebou, moc ráda se starám o Lily a taky o tebe a miminko,“ řekla s láskou. „Víš, Bello, nikdy jsem po ničem jiném než po mateřství tak netoužila. Jsem z jiné doby a byla jsem vychována stát se dobrou manželkou a matkou. Bohužel mi nebylo přáno a já se stala navždy bezdětnou upírkou.“

„Já myslela, že jsi šťastná. Chci říct, máš Emmetta, milující rodinu. Jsi neuvěřitelně krásná, bohatá a navždy mladá.“

„To ano. Ale přesto mi v životě vždy něco bude chybět a tím něčím jsou děti. A proto jsem moc šťastná, že můžu být alespoň tetička.“

„Oh, Rosalie, nikdy jsem netušila…“

„Tím se netrap. Teď se budeme věnovat jen tobě. Co bys chtěla dělat?“

„Já ani nevím, poslední dobou si připadám jako sud a nejradši bych jen ležela, takže se mnou asi nebude moc zábava.“

„Hm, dobře, mám nápad. Objednáme ti nějaké dobré jídlo a já ti udělám manikúru, pedikúru, učešu tě a uvidíš co ještě. Bude to zábava,“ řekla nadšeně.

„No dobře,“ souhlasila jsem a musela jsem se smát, při pohledu na její jiskřičky v očích. „A kdy se vlastně vrátí Carlisle s Esme?“

„Až zítra,“ odpověděla, zatímco objednávala pizzu a běžela nahoru pro vše potřebné.

Nakonec jsme si udělaly opravdu pěkný večer a já se alespoň na chvilku odreagovala a zbavila chmurných myšlenek. Povídaly jsme si ovšem možném, ona mi vyprávěla, jak prožila svůj lidský život a jak byl moc rychle ukončen. A já jí zase vyprávěla, jak jsme se s Edwardem poznali a vůbec náš příběh až do příjezdu do Forks.

„Bello? Přemýšlela jsi vůbec o jménu?“ nadhodila Rose.

„Vlastně trochu ano a něco mě i napadlo.“

„A co?“

„No, když to bude holka, tak mě napadlo Alicia. Někde jsem to jméno zaslechla a moc se mi líbí.“

„Ano, je moc hezké,“ souhlasila. „A když to bude kluk?“

„S klučičím jménem to bylo horší. Nejprve mě nic nenapadlo, ale nakonec jsem vymyslela Matthew.“

„To jsou vážně moc pěkná jména. Určitě se budou líbit i Edwardovi.“

„Jo, jen aby přijel do porodu. Mám strach, že to nestihne.“

„Neboj se, určitě jo. Máš ještě dva měsíce a kousek, do té doby se jistě vrátí.“

„Kéž bys měla pravdu.“

Najednou se rozdrnčel telefon, až jsem nadskočila, jak jsem se lekla.

„Prosím? Tady Rosalie Hale,“ představila se Rose do telefonu. „Jistě, předám,“ řekla a podávala mi sluchátko, při čemž mi artikulovala, že je to Edward.

„Ahoj, lásko,“ pozdravila jsem ho nadšeně.

„Ahoj, zlato, poslyš, nemám moc času. Jen jsem ti chtěl říct, že jsme všichni v pořádku a že se to trochu protáhlo, ale nedělej si starosti, o moc dlouho ne.“

„No dobře. Ale stihneš přijet do porodu, viď?“

„Určitě, neměj strach. Sakra… Lásko, já už musím končit. Opatruj se a hlavně se nestrachuj, my jsme a budeme v pořádku. Brzy se uvidíme. Miluju tě,“ řekl, ve sluchátku to zarachotilo a utichlo.

„Já tebe taky,“ odpověděla jsem už do ticha a sevřelo se mi hrdlo strachem. Co mohli mít tak naléhavého, že musel hned zavěsit? Kdybych jen věděla, co se tam děje…

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždycky je naděje - 28. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře