Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzhůru nohama - 10. Pravda

16.10.2011 (19:00) • Hannie • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1295×

Jacob:

Dlouho přemýšlím, jestli je dobrý nápad jít na Natalyiny narozeniny. Tak trochu si po těch svých výstupcích ohledně toho kluka Andyho připadám jako blbec. I když dost možná jsem úplnej hňup. Nakonec zavrtím hlavou, popadnu krabičku s řetízkem a sednu na motorku.

„Co tady děláš?“ zeptá se mě Rosalie nepříjemně mezi dveřmi.

„Přišel jsem za Nataly,“ řeknu jenom a procpu se kolem ní do domu. Do nosu mě okamžitě praští ten upíří puch. Edward se ke mně přiblíží.

„Nataly s Bellou někam odjely, ale můžeš na ně počkat, počítám, že se sem ještě vrátí,“ řekne směrem ke mně. Kývnu na souhlas a sednu si na pohovku. Krabičku s řetízkem položím na stůl a čekám. Po nějaké době se začnu docela nudit, tak zkoumám celou místnost, pohledem se zastavím u Alice, protože se tváří jako by jí ulítly včely.

„Ty, hele, co to s ní je?“ Drknu do Emmetta, který si sedl vedle mě. Emmett se na ni podívá.

„Hej, lidi, Alice má vidění,“ oznámí všem.

Bella:

Jedeme nějakou dobu mlčky. Nevím, co mám dělat. Nemůžu jí přeci jen tak říct – Nataly, víš, chystám se vzít si upíra. Mí nejbližší přátelé jsou upíři a taky vlkodlaci, jo, mimochodem, Jacob je taky vlkodlak, který se do tebe otisknul, což vlastně znamená, že jsi jeho životní láska. – Ne, tohle přeci nejde, bude si myslet, že mi totálně hráblo. Rozhodla jsem se, že ji vezmu na naši louku, na tu, kam mě vzal tenkrát Edward. Ani nevím proč, snad protože doufám, že to bude jednodušší. Nebo možná protože to místo je samo o sobě dost neuvěřitelné.

„Kdy už tam budeme? Jsem docela zvědavá na to vysvětlení, přijde mi, že pořád nic nechápu,“ prolomí Nat ticho.

„Ještě tak 15 minut, pak ještě tak 20 minut půjdeme, ale slibuju ti, že ti řeknu úplně všechno.“ Něco zamručí, ale zjevně jí to stačilo.

Jedu tmou a koukám před sebe, vtom ale na krajnici uvidím postavu. Otočím se, abych se ujistila, že neblouzním.

„Co děláš?! Koukej na cestu, ty blázne.“  Potom už jen vím, že jsem se otočila dopředu a někoho jsem srazila. Vyděšeně se na sebe s Nataly podíváme.

„Myslíš, že to přežila?“ zeptá se Nat, když spolu pomalu jdeme k tělu na silnici. Nataly polkne a natáhne ruku k tělu dívky ležící na vozovce. V tu chvíli kdy se jí dotkne, otevře dívka oči, krvavě červené oči.

„Nat, utíkej do auta, dělej!“ vykřiknu okamžitě a tahám ji za ruku. Dívka ze silnice má však mnohem větší sílu než já, po chvilce ale vítězně utíkám s Nataly v závěsu k autu. Z okolních lesů se ale vynořují další a další lidé s červenýma očima. Napočítám jich skoro 20. Victorie mě našla.

„Bello…?“ zeptá se na prázdno Nat a já se jí nedivím, že nemá slov. Měla jsem jí to všechno říct hned, jak jsem ji viděla. Victorie přejde přímo ke mně.

„Ahoj, Bello, chyběla jsem ti?“

Jacob:

Všechno se to seběhlo hrozně rychle, Alicino vidění nás všechny dost vyděsilo, hlavně je tam Nataly, která o ničem nemá ani nejmenší tušení. Běžím lesem, ve své vlčí podobě samozřejmě, po mojí levici běží Edward, kdo by to byl řekl, že spolu někdy upír a vlkodlak budou bojovat bok po boku. Myšlenkami jsem se napojil na smečku a zachytil jsem Paula. Okamžitě zalarmoval i ostatní. Mně teď hlavou lítala jediná otázka, co když nepřijdeme včas? Všichni Cullenovi se vydali Swanovým na pomoc, ale když doběhneme na místo, zamrazí mě. Novorozených je tu 18 včetně Victorie. Nějaká tmavovlasá upírka se zrovna chystá zakousnout do Natalyina krku. Zavrčím a vydám se vpřed, v tu chvíli se z lesa vynoří i zbytek smečky.

Opatrně, Jaku, zazní mi v hlavě Samův hlas, ale já ho neposlouchám.

Edward si přes novorozené razí cestu k Belle a Victorii, já mám jediný cíl – Nataly.

Paul s Quillem mi přispěchají na pomoc a vrhají se na novorozené, které nechávám za sebou. Když se dostanu k cíli, jediným útokem tmavovlasé upírce odděluji hlavu od těla. Podívám se na Nataly, která mi vyděšeně kouká přímo do očí, zraněná naštěstí není. Vrhnu se na další novorozené, kteří se k nám blíží, pomalu ale jistě ubývají. Victoria uteče a nikdo ji ani nenahání, protože novorozených je tu pořád dost, čekali v lese, takže jich je nakonec kolem 30, ale nakonec i ten poslední mrtvý novorozený padá k zemi. Těžce oddechuji, ale najednou noční ticho protne výkřik, Natalyin výkřik. Okamžitě se za ním otočím a vidím novorozeného bez pravé ruky, který se do Nataly zakousnul. Rosalie s ním udělá krátký proces a já se okamžitě zbavuji svojí vlčí podoby a běžím k Nataly. Zvednu ji ze země do náručí, dívá se na mě těma svýma velkýma modrýma očima, které najednou byly plné strachu a neporozumění.

„Budeš v pořádku,“ řeknu jí konejšivě a pohladím ji po tváři, kterou má smrtelně ledovou. Začíná se třást, jed jí koluje v žilách a za chvilku začne působit. Naléhavě se rozhlídnu po Cullenových, tohle se nesmí stiát!

Autor: Hannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzhůru nohama - 10. Pravda: