Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky bolí ale život končí šťastně ... nebo ne? 22. kapitola - Konec

Oddělovače Alice

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tak a je tu konec. Snad se vám poslední kapitola líbila. Neřeknu vám, jestli je to Happy End nebo Sad End. Zjistěte si to sami a napište mi prosím, jak se vám moje povídka líbila, nebo ne. Díky za vaší trpělivost. Matys.

04.10.2009 (16:45) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2554×

Bella

 

Potom co jsem utekla jsem šla do oceánu. Byla jsem tam zbytek dne, potom celou noc a celý další den. Byla jsem na Edwarda naštvaná že mě bere jako svůj majetek. Nepozorovaně jsem došla do svého pokoje. Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vešel Edward

„Kde jsi byla? Víš jaký jsem měl o tebe strach?“ vyčítal mi.

„Nech mě být Edwarde.“ Odsekla jsem mu. Vzala jsem si na do ruky čisté oblečení a šla do koupelny. Tam jsem se zamkla. Vysprchovala jsem se. Upravila se a vyšla z koupelny. Kolem Edwarda jsem prošla bez povšimnutí a šla za Arem. Když jsem zaklepala na jeho pracovnu ozvalo se dále. Vešla jsem.

„Ahoj tati.“ Šla jsem potichu. Pozdrav jsem taky zašeptala.

„Bello panebože kde jsi byla? Strašně jsem se o tebe bál.“ Huboval mi. Hned byl u mě a přísně se mi díval do očí.

„Promiň byla jsem v oceánu. Nějak to na mně všechno v poslední době dopadá. Edward se ke mně chová jako k majetku, Kessie se mi vzdaluje a ještě mám problém se štítem. Nevím co dál.“ Zakroutila jsem hlavou ve snaze zahnat slzy.

„To bude dobré uvidíš. Všechno se vyřeší. Se štítem ti mohu pomoci ale to ostatní si musíš vyřešit sama.“ V Arovy se otcovská láska nezapře. Vděčně jsem se na něj usmála. Zavolal si k sobě Felixe. Šla jsem s Arem a Felixem do tréninkové haly. Soustředila jsem se na svůj štít. Ze začátku byl bez problémů ale potom se zase začal měnit. Aro vyděl můj vystrašený pohled a okamžitě pochopil. Začal radit co dál. Nezvládla jsem to a opět vybuchl. Přistála jsem na stěně. Aro byl hned u mě.

„Není ti nic?“ zvedal mě. Já jsem se oklepala.

„Ne není.“ Pokračovali jsme. Po nějaké době jsem dokázala kouli přimět nevybuchnout. To byl pokrok. Podle Ara je to další schopnost. Byla jsem unavená tak jsem si šla lehnout. Okamžitě jsem usnula.

 

Kessie

 

Byla jsem ráda že se máma vzbudila a ještě radši jsem byla že se s tátou dali opět dohromady. ale potom jak máma nezvládla svojí schopnost se pohádali. Seděla jsem ve svém pokoji a přemýšlela. Najednou do pokoje vešel Aro.

„Kessie holčičko mohly bychom si promluvit?“ ptal se. Já jsem kývla.

„Víš byla za mnou Bella. Trápí se.“ Nechtěla jsem aby se trápila. Pokračoval.

„Víš jí trápí že se jí vzdaluješ. Miluje tě pořád stejně ale prostě od té doby co se vzbudila se jenom trápí. Vím že taky nejsi šťastná když jí vidíš ztrápenou. Snaž se domluvit svému otci aby se k í přestal chovat jako kdyby mu patřila. A taky jí trápí její schopnost. Štít se jí rozrostl tak že teď má i výbušné účinky. Ať se prosím nerozrušuje. Snaž se s Edwardem něco udělat. Všechno to na její stav má vliv. Nevím kolik je toho ještě schopna snést. Ona si už v životě zaslouží štěstí.“ Vydechl Aro. To co mi řekl mě zarazilo. Táta se k ní chová jako k majetku, má problém se svou schopností, a já se jí oddaluji. Koukla jsem se na Ara.

„Jistě promluvím s tátou. Budu se snažit jak nejvíc můžu aby byla zase šťastná.“ Aro se usmál a odešel. Já jsem se ihned zvedla a šla za tátou. Byl u sebe v pokoji.

„Co si sakra myslíš že děláš?“ vyjela jsem na něj hned mezi dveřmi. Vyskočil.

„O čem to mluvíš?“ ptal se.

„Mluvím o tom jak se chováš k mámě. Chováš se k ní jako kdyby byla tvůj majetek ale není. Je to jenom zranitelná osoba. Zamysli se nad sebou.“ A vypadla jsem z pokoje. Šla jsem za mamkou. Ale když jsem vešla do pokoje spala. Na ruce měla modřinu. Zírala jsem na ní neschopná slova. Nakonec jsem se nějak probrala a odešla z pokoje. Vždyť je máma upír jak může mít modřiny? Došla jsem zpět do pokoje a lehla si na postel za pár minut jsem usnula.

 

Edward

 

Potom co mě moje dcera seřvala jsem uznal že má pravdu. Hodlal jsem se Belle omluvit a prosit znovu o odpuštění. Doufám že mi odpustí. Šel jsem k jí. když jsem zaklepal ležela v posteli a spala. Něco se jí zdálo protože měla mezi obočím tu známou vrásku. Čekal jsem do rána až se vzbudí.když konečně otevřela oči nevšimla si mně.

„Bello.“ Zamumlal jsem. Ona se lekla a otočila se na mně.

„Panebože vyděsil jsi mě. Tohle mi už nedělej.“ Sedla si a obmotala se dekou.

„Bello chtěl jsem se ti omluvit. Požádat tě od odpuštění.“ Koukal jsem se jí do očí.

„Edwarde já nevím jestli jsem schopna ti odpustit. Už bylo dost zklamání z tvojí strany a já prostě nechci další zklamání. Já už se nechci trápit chci být šťastná Edwarde a nevím jestli jsem schopna ti odpustit.“ To co řekla mě bolelo ale zároveň měla pravdu. Já jsem kývl. Vstal jsem políbil jí na čelo a odešel.

 

Bella

 

Odehnala jsem Edwarda a co teď? Rozbrečela jsem se. Vstala jsem a šla na balkon. Sedla jsem si na zábradlí a koukala se na oceán. V dálce jsem viděla velryby a delfíny jak si hrají a skotačí. Tolik bych si přála život jako mají oni. Život bez starostí. Seděla jsem tam dlouho a vzpomínala na celý můj život. Poté jsem dostala nápad. Pojedu na můj ostrov tam budu do té doby než si to urovnám v hlavě a hlavně si musím odpočinout. Slezla jsem ze zábradlí a za mnou stála Alice s naštvaným výrazem a složenýma rukama na hrudi.

„Kam si myslíš že jedeš.“ Syčela.

„Potřebuji na nějaký čas být o samotě a vše si v hlavě uspořádat. A pochop mě tady to nejde.“ Rozhodila jsem ruce. Ona si povzdychla.

„Vím že je to těžké Bello ale mysli na to co to udělá s Kessie s Edwardem a tak s námi všemi. Nech se řídit srdcem a ne rozumem. Ten teď nech vypnutý a řiď se radou srdcem. Vím že to dokážeš a ty víš že jedině šťastná budeš s Edwardem.“ Objala mně a odešla. Povzdychla jsem si a sedla si na postel. Přemýšlela jsem. V hlavě mi stále zněla Alicina slova. Mysl jsem teda nechala za sebou a šla za hlasem svého srdce. Najednou jsem se objevila před dveřmi Edwardova pokoje. Zaklepala jsem. Nikdo neodpovídal ale já jsem vešla. Edward ležel na posteli a na tváři měl mírný úsměv. Došla jsem k němu. Opatrně jsem si sedla na postel tak abych ho nevyrušila. Pohladila jsem ho po tváři. Otevřel oči. Koukal se na mně jako na zjevení.

„Přemýšlela jsem. Došla jsem k názoru že jedině s tebou mohu být šťastná. I přes nějaké utrpení tě neskonale miluji. Když jsem s tebou je to, to nejlepší v životě. Miluji tě Edwarde a nechci o tebe přijít.“ Koukala jsem se mu vážně do očí. On se pousmál.

„I já tě miluji Bello. Ty a Kessie jste to nejdůležitější co v životě mám.“políbil mě. Polibek jsem mu s chotí opětovala. Nejdříve to bylo něžné ale potom se začala ve mně probouzet touha. Touha po Edwardovy a jeho těle. Přelezla jsem si mu na klín a neopouštěla jeho rty. Povalila jsem ho do polštářů a dál líbala. Co se stalo později vám říkat nemusím.

 

­­********

 

Po několika dnech Cullenovy navrhly že by se chtěli přestěhovat někam jinam. Vybrali si Aljašku. Kessie a já jsem jely s nimi. Aro viděl že pro mě Volterra není nic dobrého. Že to na mně všechno doléhá. Tak jsme se přestěhovali na Aljašku. Časem se k nám přidali i nové přírůstky. Rosalie si pořídila další dítě stejně jaké každá žena u Cullenů. Já také. S Edwardem jsme měli syna. Anthony Edward Cullen. Edward mě požádal o ruku a já jsem si ho vzala. Kessie se zamilovala do člověka. Když mu řekla pravdu chtěl aby ho přeměnila. Nejdřív se zdráhala ale potom souhlasila. Vysvětlila jsem jí jak se cítí a ona to konečně pochopila. Jmenoval se Peter. Nakonec Kessie požádal o ruku a mají spolu dceru. Všichni jsme šťastní. Nikdy jsme nevěřila že život může být tak krásný ale stejně tak krutý. Ale teď už to vím. Miluji chvíle kdy je rodina pohromadě. Jsem vděčná že je mám a kdyby se jim něco stalo nepřežila bych to.

 

 

 

KONEC

 

 

 

CHTĚLA BYCH VÁM PODĚKOVAT ŽE JSTE MOJÍ POVÍDKU ČETLY A ŽE SE MŮŽETE TĚŠIT NA NĚJAKÉ DALŠÍ NÁPADY KTERÉ MĚ NAPADAJÍ. S VDĚČNOSTÍ VAŠE.

 

Matys.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky bolí ale život končí šťastně ... nebo ne? 22. kapitola - Konec:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře