Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky zůstanou 5. kapitola

víla

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vzpomínky zůstanou 5. kapitolaTak, a je tu malé rozhoupání a moc se omlouvám, že to tak trvá, to víte, prázdniny. Bella se pozvolna sbližuje s Edwardem a Edward dostává rady od Esme. No, dál nic neprozradím.

11.08.2010 (18:15) • Belluska • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1816×

„Bello, nechtěj vidět sumu, kterou každý z naší rodiny na kartě má. Ne, že bychom se chtěli vychloubat. Takže si to prostě vem a neštvi,“ sjela mě Alice. Povzdychla jsem si. A úmorné nákupy pokračovaly.

„Alice, prosím, já už vážně nemůžu. Všechno mě bolí!“ skuhrala jsme po dalších dvou hodinách nákupů. Alice se na mě podívala.

„Ale Bello, vždyť jsme ještě nebyli v mých pěti nejoblíbenějších obchodech!“ ukecávala mě. Povzdechla jsem si. Alice mě objala.

„Tak půjdeme jenom do tří obchodů, jo?“ snížila svůj nárok. Pousmála jsem se. Alice mě ale jednoho dne vážně zabije. A nejlepší  na tom bylo, že Rose se jen tiše pochechtávala.

 

POHLED ALICE

Vracely jsme se domů, když Bella usnula u nás v autě. Povzdechla jsem si a poprosila Rose, aby mi podala telefon. Rose mi podala telefon a já vytočila Charlieho číslo.

„Dobrý večer, Charlie, tady Alice,“ řekla jsem do telefonu.

„Ach, ahoj, Alice! Co se stalo?“ ozval se Charlieho starostlivý hlas.

„Nemějte strach, Bella nám usnula v autě a …“ nestihla jsme doříct, protože mě přerušil jeho smích.

„No… Nevadí. Alice, nemohla bys Bellu přivézt k vám domů? Máme tu s Carlislem přátelské posezení…“ a opět se smál. Hlavou mi probleskl nápad.

„Jistě, buďte bez obav,“ a ukončila jsem rozhovor. Šlápla jsme na plyn a rozjela se domů.

Cesta netrvala dlouho a já parkovala před domem. Už tam na mě nedočkavě čekal Jasper. Z domu se přiřítil i Emmett. Oba dva propukli v hurónský smích, když jsme jim vysvětlily, co to spí u mě v autě. Pak se s námi jak se patří přivítali. Tedy, Jasper se mnou a Emmett s Rose.

Potom vyšel i Charlie z domu a i ten se začal smát, když uviděl Bellu spát v autě. No jasně, je to trochu vtipný, ale ne zas až tak moc. Pokrčila jsem rameny.

„Tak já už pojedu,“ řekl a na vysvětlenou kývl ke spící Belle. Pousmála jsem se.

„Víte, Charlie, tak mě napadlo, Edward stejně nemá co na práci, tak ji může odvést on… A vy aspoň můžete ještě chvíli pobýt s námi!“ podívala jsem se po zbytku rodiny a ti, podle jejich výrazu, pochopili, co tímhle ďábelským plánem zamýšlím. Vyběhla jsem do Edwardova pokoje.

„Odvezeš ji… Stejně jsi to už slyšel. A nemáš na vybranou,“ oznámila jsem mu. Po tváři mu proběhla bolestná grimasa.

„Alice… Víš, kolik úsilí musím vydat na to, abych se ovládal v její blízkosti?“ řekl. Pohladila jsem ho po rameni.

„Já vím, že ji miluješ,“ prohlásím a uteču pryč. Edward se neochotně zvedl a šel za mnou.

„Edwarde, Alice mi řekla, že prý Bellu odvezeš, ale jestli je to pro tebe přítěž…“ odmlčel se Charlie. Zakroutila jsem hlavou a Edward si ode mě vzal klíčky. Přesunuli jsme se zpět do domu.

 

POHLED EDWARDA

Nasedl jsem do auta a nastartoval. Celou cestu jsem se musel dívat na ni, jak je krásná, jak se jí kolem obličeje rozprostírají nádherné mahagonové vlasy. Vzpomínal jsem na její nádherné oči. Byla opravdu nádherná. Ale andělé prostě nejsou pro monstra bez duše jako jsem já. Myslí mi proběhl záblesk  Bella po mém boku jako… upír. Ach ne, to se nesmí stát. Vždyť je to anděl! Zanedlouho, příčinou mé rychlé jízdy, jsem parkoval u jejich domu. Vystoupil jsem a neobvykle pomalu se rozešel k ní. Říkal jsem, že jí nemůžu číst myšlenky? To mě na ní fascinovalo ještě víc. Byla mi záhadou. Otevřel jsem dveře a chtěl ji přenést do jejího pokoje, ale ona se vzbudila. Vystrašeně vykulila oči, a pak začala brečet. Natáhl jsem k ní ruku.

„Ne - neubližuj mi… Prosím…“ dostala ze sebe mezi vzlyky. Ruku jsem stáhl a bolestně zašeptal: „Bello, já bych ti nikdy nemohl ublížit.“ Podívala se mi do očí.

„Slibuješ?“ zašeptala. Přikývl jsem a dodal: „Slibuju.“

Pomohl jsem Belle odnést její tašky, a pak si s ní chvilku povídal. Vyprávěla mi o svém životě, odpověděla na každou moji vyslovenou otázku, ale bála se. A to mi rvalo srdce. Ale na druhou stranu, kdo by se nás neměl bát?

„A ty máš jenom tátu?“ zeptal jsem se.

„Jo, jenom taťku, máma umřela když jsem byla malá. Ale teď si Charlie našel Tamaru, takže nebude sám, a to jsem ráda,“ vysvětlila.

„Promiň, já… Neměl jsme se na to ptát,“ omlouval jsme se. Zavrtěla hlavou.

„Mohla si za to sama. Nedařilo se jí v práci, a tak pila a kouřila. Táta se jí snažil pomoct, ale ona nechtěla. Bylo to pro nás těžké, ale když umřela, oddychlo se nám.“ Přemýšlel jsem nad tím. Možná to tak i bylo lepší. Pro Bellu. Mít matku alkoholičku a kuřačku… Ta představa se mi nelíbila. Povídali jsme si ještě dobrou hodinu, ale potom Bella ospale zívla. Zděsil jsem se při pohledu na hodinky, bylo půl dvanácté. Jsem hloupý a nezodpovědný upír, nadával jsem si v duchu.

„Promiň, určitě jsi ospalá, tak já půjdu. Měj se,“ rozloučil jsem se a odcházel. Bella mě šla nejspíš ze slušnosti doprovodit ke dveřím. Oči se jí klížily, sotva se držela na nohou. Odjel jsem, ale za zatáčkou jsem auto vypl a šel ji zkontrolovat. Prostě mi to nedalo. Bella už ležela v posteli a klidně oddychovala. Usmál jsem se.

„Spi sladce,“ popřál jsem jí a zmizel.

Dojel jsme domů a hned si mě odchytla Alice.

„Tak co?“ Pokrčil jsem rameny. Alice na mě hodila ten svůj pohled ala nech - toho - stejně - jsem - to - viděla, a ještě k tomu si to myslela. Tak jsem jí nevinně odpověděl:

„Viděla jsi sama, navíc… No, radši nic,“ a utekl jsem do svého pokoje. Alice za mnou jen zlostně zasyčela. Zanedlouho se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Esme.

„Pojď dál, mami,“ vyzval jsem ji. Možná si říkáte, jak jí tak můžu říkat, ale když ona je mi oporou v mnohých věcech, a ač mám svoji opravdovou matku rád, Esme… Esme je mnohem lepší matka. Přisedla si ke mně a pohladila mě po vlasech.

„Edwarde, ta dívka - Bella… Miluješ ji, viď? Já vím, že ji znáš pouhé dva dny, ale i ty mě přesvědčily o tom, že jsi šťastný, jenom když ji vidíš, když jí můžeš být na blízku… Byl jsi dlouho nevědomě odstrkovaný, neboj se toho,“ radila mi. Ztěžka jsem si povzdychl.

„Když… Podívej se na ni, ona je jako anděl a já jsem monstrum odsouzené do pekel, protože jsem bez duše,“ vyslovil jsem krutou pravdu. Esme zavrtěla hlavou.

„Kdybys někdy dal na naši radu… Bella prožila asi něco hodně ošklivého, soudě podle toho, co mi řekla Alice. Myslím, když jste ji včera potkali u toho obchodu. A to asi nebylo jediné, co jí ten indián provedl. Ale zpět k tobě a k ní. Bella se nás bojí, hlavně vás mužů. Přirozeně. Ale když jí ukážeš, že ty jsi jiný, jiný než on, budeš ji respektovat a nosit takzvaně na rukou… nechtěli, abych ti to říkala, nebo spíš Jasper, ale ač to ona sama ještě neví, miluje tě,“ řekla a odešla. Seděl jsem tam a nedýchal. Ona… Ona, anděl mě miluje? To není možné.

Vyskočil jsem z okna a utíkal pryč do lesa. A v tom, narazil jsem na krásnou louku. Byla ozářená měsíčním svitem a poseta nádhernými, rozkvetlými květinami. Když zavál větřík, houpaly se do pomalého, ukolébávajícího rytmu. Ukolébavka… V hlavě se mi rojila nádherná melodie, která mi připomínala Bellu… Ano, Bellina ukolébavka. Spokojeně jsem se usmál.

Autor: Belluska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky zůstanou 5. kapitola:

 1
1. xxx
29.10.2013 [21:35]

vím že píšu trošku opožděně ale na tuhle povídku jsem narazila az ted a opravdu mě zaujala... Emoticon nevím jestli má tahle povídka ještě pokračování nebo ne jelikož ve tvem shrnutí uz není žádný odkaz na další kapitolu tak z toho usuzuju že uz prostě nepokračuje tak sem tě chtěla poprosit jestli bys nemohla pokračovat... Opravdu mě zajímá jak to dopadne. Tvoje povídky se čtou jednim dechem Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře