Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » War of imagine 15. kapitola

01.06.2010 (13:00) • BeSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2425×

15. kapitola - Příbuzní jsou jako horská krajina, nejlepší dojem dělají z dálky.

„Co je tobě do toho?“ zasyčela jsem na něj a otočila se před sebe. Jen na mě opět zavrčel, ale více se k tomu nevracel. Celý zbytek hodiny seděl a místo sledování učitele sledoval mě, tedy pokud se bezohledné házení rozzuřenými pohledy dá nazvat sledováním. No, hlavně, že nemluvil, to by bylo o poznání horší.

„Ahoj děcka,“ ozval se Emmett, když jsme vycházeli ze třídy.

„Co chceš Emmette,“ prohodil směrem k němu podrážděný Edward. On si nedá pokoj.

„Mám pro vás novinu, hádejte jakou?“ zeptal se očividně nadšen tím, že je jediný kdo ví, o čem je řeč.  Dokonce si i perfektně kryl myšlenky, což mě a očividně i Edwarda znervózňovalo ještě víc.

„Jakou?“ prohodil Edward rezignovaně a trpělivě čekal.

„Jedeme na výlet!“ Emmett onu šťastnou novinu doslova zařval a byl štěstím bez sebe, jen já a trpitel vedle mě jsme absolutně nechápali, o čem je řeč.

„Emmette?“ zeptala jsem se s obavou v hlase a doufala v nějaké slušné vysvětlení, ale ono nic.

„Emmette, co to plácáš?“ ozval se znovu Edward a vypadal, že velice vážně uvažuje o nějaké delší dovolené.

„No, tak dobrá,“ vzdal to Emmett nakonec, „zhruba za půl hodiny prasknou trupky ve škole, no a protože bude všude voda, tak nás všechny pošlou domů.“

„Alice?“ napadlo mě.

„Jo,“ řekl Emmett nadšeně a očividně nechápal, proč se neradujeme, „no, a protože Alice s Rose, Esme a Jasperem jedou na nákupy, tak jsem pro vás vymyslel náhradní plán.“ Emmett byl doslova ve svém živlu a vypadal jako dítě, které právě dostalo nového medvídka. Edward zblednul víc, než byl a já pohledem těkala z jednoho na druhého.

„Emmette,“ vyhrkl Edward, „ať chceš, nebo chystáš cokoli… zůstávám doma.“ Edward nahodil naprosto nekompromisní výraz a bylo jasné, že s ním nehne ani Caius s Markem dohromady.

„No tak brácha, nekaz srandu,“ spustil Emmett a Edward před ním začal systematicky zdrhat. Vyšla jsem před školu a opřela se o Volvo. Moment, kde je můj brouček?

Pohltila mě naprostá panika a očima jsem doslova hypnotizovala celé parkoviště. Když má osůbka neobjevila ani otisk pneumatik mého broučka, natož autíčko osobně, můj pohled sjel na sedadlo spolujezdce Edwardova Volva, kde ležel malý žlutý papírek a na něm prosté: Pojedeš s Edwardem. Alice

V ten moment se ve škole ozvala strašná rána a následný řev. To byly nejspíš ty trubky. Popošla jsem dopředu, sedla si na čumák, tedy kapotu auta a kývala nohama ze strany na stranu. Najednou však mé bystré oko spatřilo na kost promočeného Edwarda i s Emmettem jak jdou směrem ke mně.

„To si vypiješ Emmette, já tě přetrhnu jak hada,“ syčel Edward na bratra a mě přišla zpráva: Suché oblečení mají na zadních sedadlech. Alice

Alicina pohoda, se kterou se mě pokaždé uráčila informovat o nastalé změně situace a podobně, mě začala pomalu dohánět k šílenství, nehledě na to, že jsem stále a velmi postrádala své autíčko. Být člověk, uvažuju o sebevraždě.  Ne, to možná ne, ale i tak…

Ještě chvíli jsem tam stála, sledovala ty dva přízraky blížící se ke mně a přemítala, co jí udělám. Nakonec mě nenapadlo nic lepšího, než jí taky napsat: Kde mám auto? Bella

Za moment přišla odpověď: To bys ráda věděla. Alice

Začala jsem pěnit a pomalu, ale jistě uvažovat o rychlém lovu, což by mi umožnilo se nejen proběhnout a něco smlsnout, ale také vyhnout se věčně podrážděnému Edwardovi a vtipkujícímu Emmettovi, což je dohromady balíček k nezaplacení. Doslova něco ve stylu: Máte dobrou náladu? Bez problému. Naše výhodné balení jeden blb plus druhý zdarma vám zaručeně pomůže.

Tiše jsem se bavila myšlenkou Emmetta a Edwarda na poli reklamy, a zároveň plánovala své dokonalé odpoledně v přírodě, když v tom opět zazvonila smska: Dobře, auto je doma v garáži. Alice

Alice musela mít skutečně strach, že zdrhnu, neboť mi k tomu poslala i broučkovu fotku, jak si spokojeně stojí na svém místečku v garáži.

„Alice vám nechala oblečení na zadním sedadle v autě,“ prohodila jsem směrem k nim a automaticky si sedala na místo spolujezdce. Když mě Edward spatřil na místě vedle sebe, mírně nadzvednul obočí, ale nekomentoval to.

„Ale to já nemůžu, co když mě někdo bude šmírovat,“ píštěl Emmett a s uzlíčkem svého oblečení si to rázoval k nejbližšímu houští, i když to spíš připomínalo ten moment, kdy se nosorožec snažil schovat za pampelišku.

Bezmyšlenkovitě jsem za sebou zabouchla dveře a začala se přehrabovat Edwardovými CD, které má pečlivě seřazené v šuplíku auta. V momentě mi však došel význam Edwardova zdvihnutého obočí. V tu chvíli jsem začala uvažovat nad tím, jestli si ze mě dělá srandu, anebo mi to dělá prostě jen naschvál.

Edward vedle mě seděl, jak ho pán Bůh stvořil a důležitě se přehraboval v tom, co mu tam Alice nechala, jako by se nemohl rozhodnou, co z toho si nakonec obleče. Rychle jsem se otočila a být člověk, jsem červená až na zadku. Edward se jen potichu uchechtnul a víc to neřešil. Rychle jsem otevřela dveře a otočila se k němu zády.

„Ale copak?  Snad by ses nám nestyděla?“ prohodil ironicky.

„Já nemám za co. Pokud vím, tak já na sobě oblečení mám. Jestli jsi chtěl soukromí, měl jsi říct.“ Hodila jsem zákeřným až vražedným pohledem po nejbližší borovici a krev i s jedem se ve mně vařili.

„Tak děcka, jsem hotov,“ prohodil Emmett, který se najednou v celé své kráse objevil přede mnou, „dalo to ale práci, ta veverka si mě pořád tak mlsně prohlížela, až jsem se pomalu neměl za co schovat,“ řekl ještě smutně a ukázal na jedli za autem.

„Ehm,“ vypadlo ze mě pouze a Emmett vytřeštil oči.

„Wow, brácha sorry, já nechtěl špehovat,“ zazpíval Emmett na oko provinile směrem na ten výkvět vedle mě, kterému ještě stále chyběla košile. Jak jsem to zpozorovala, zase se mi do hlavy nahrnul všechen jed a já byla neskonale vděčná za tu neměnnou bílou fasádu nahrazující obličej.

„Takže,“ ozval se zase Emmett a rozložil své mohutné tělo na zadních sedadlech, „nejdřív jsem chtěl jet do ZOO, jenomže to mi Esme zatrhla, tak jsem přemýšlel a přemýšlel, až jsem rozhodl, že pojedeme… hádejte kam?“ zeptal se nadějně a očekával odpověď.

„Do kina,“ odpověděli jsme svorně s Edwardem, neboť to na nás Emmett doslova hulákal ve svých myšlenkách, jako by se nás snad snažil popostrčit ke správné odpovědi.

„Ano, správně, jsem naprosto odzbrojen vědomostmi, které se vám ukládají v těch vašich hlavinkách. Jedeme do kina, hurá…“ Emmett se radoval, až sebou auto házelo, Edward se nevyjadřoval a já byla ráda, že to je jen to kino. I když to jsem ještě netušila, co se za prostým slovem ‚kino‘ může skrývat.

Dorazili jsme k velké budově ve městě a pomalým, vedle Emmetta i obezřetným krokem se vydali dovnitř.

„No, takže. Holky skončí s nákupen kolem devíti, to znamená, že máme zhruba pět hodin času,“ spustil Emmett a nedal se zastavit, „z čehož plyne, že stihneme dva filmy. Dáte si někdo popcorn?“ zeptal se zcela vážně, a když nikdo neodpovídal, zpražil nás pohledem ve stylu ‚já to věděl‘.

Edward zašel koupit lístky a já opět využívala své skvělé schopnosti předstírat vzduch. Sedla jsem si na sedačku pod plakáty a najednou mi došlo, že když Edward kupuje lístky, kam se teda poděl Emmett? Na záchod asi těžko.

Chvíli jsem prohledávala okolí, když v tom můj pohled padl na Emmetta šinoucího si to rovnou k Edwardovi i s obří napodobeninou zajíce Březňáka z Alenky v říši divů. Zanedlouho si to ke mně mířil naprosto pokořený Edward s nadšeným Emmettkem za zadkem

„Bells, normálně Edward měl v plánu trápit nás nějakým krvelačným hororem. Pche, no uznej, on vůbec nebere ohledy na naše city,“ Emmett vypadal jako ochránce lidských práv… ehm, jako ochránce lidských práv se zajícem Březňákem v ruce.

Občas si říkám, že by ho měli zavřít, a to už jen z holého principu. Edward na mě hodil rezignovaným pohledem a mě bylo jasně, že i když si možná nebudeme rozumět vůbec, v ničem a nikdy, anebo se třeba budeme do smrti nenávidět, tak dnes nám nezbývá než trpět společně.

Tiše jsem se tomu zasmála a následovala Edwarda do sálu. Za námi šel natěšený Emmett se zajícem a kolem nás se míhalo několik desítek dětí v rozpětí od 8 do 14 let. Edward se držel a já začala přemýšlet o tom, na jaký film vlastně jdeme, když v tom můj pohled padl na onoho zmiňovaného zajíce…

V sále se najednou rozhostila tma, já si tiše oddechla, Edward si o něco slyšitelněji povzdechl a Emmett nahlas a nadšeně vydechl. Film probíhal v klidném tempu, což našeho velkého bratra udrželo v dostatečné dojatosti, tudíž neměl čas na devastování sálu.

Má maličkost poslouchala Kloboučníka a Alenku a mezitím jsem pozorovala Edwarda, kterému některé chytré řeči Jonnyho Deppa evidentně nasadili brouka do hlavy. Vypadal roztomile, když přemýšlel. Co to plácám… Emmett jen potichu dýchal, oči přilepené k plátnu a v rukou drtící obřího Březňáka.

Film skončil a my se postavili k odchodu. Emmett stále objímající to zvíře, se k našemu všeobecnému překvapení také poslušně zvedl a následoval Edwarda ven.

„Tak na co půjdeme teďko, hm?“ zeptal se, „Alice říkala, že vám mám vybrat něco výchovného, tak nevím.“ Emmett se tvářil jako někdo, kdo usilovně přemýšlí a my vedle něho jen čekali, co z něj vyleze.

„Hm, už to mám, co takhle… Sex ve městě 2? Hm?“

„Emmette!“ zavrčel Edward docela hlasitě.

„Hm, takže to asi ne, dobrá…“ Emmett se zatvářil jako poslední štěně a hledal dál, „Láska nebeská?“

„Ne!“ Edward…

„Rozchod?“

„Em…“ Nestačil doříct Edward.

„Dobře, tak to taky ne.“ Emmett se očividně nehodlal vzdát. A mě si zase nikdo nevšímal.

„Láska na druhý pohled?“ prohodil opět Emmett, ale to už Edward nemusel ani odpovídat, stačilo se na něj podívat, „Kuky se vrací?“ pípnul Emmett naprosto zoufale a nadějně koukal na Edwarda.

„Avatar?“ navrhla jsem první film, který mi přišel pod ruku. No tedy spíš ten modrý ksichtík té ještěrky co připomínala člověka, byl nepřehlédnutelný.

„Dobře,“ řekl Edward a vypařil se koupit lístky.

A tak jsme se v nevědomosti z toho, co nás čeká vydali do sálu…

Doufám, že se dílek líbil...

...prosím o komentíky 8) 8)

Autor: BeSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek War of imagine 15. kapitola: