Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » War of imagine 9. kapitola

16.04.2010 (12:45) • BeSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2653×

9. kapitola - Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy.

„Takže se všichni uklidníme,“ začal systematicky Carlisle, „Alice, můžeš mi vysvětlit, co se stalo?“ zeptal se a Alice mírně znejistěla…

Rose nahodila výraz někoho, kdo je přesvědčen, že jeho sourozenci nemají v hlavě něco v pořádku a s protočenýma očima odešla do domu.

„No… ehm… víš,“ koktala Alice a těkala pohledem z Carlisla na Edwarda a opačně. Pomalu nám všem docházelo, že nic inteligentnějšího z ní nedostaneme a tak se Carlisle chystal pomalu otočit na Edwarda. Když v tom se ozvala Emmettova drahá polovička.

„Proč je v garáži takový bordel,“ zařvala dostatečně podrážděná a vytočená Rose z přízemí. Alice se jen nervózně pousmála a pokračovala.

„Potřebovala jsem se nějak pomstít Edwardovi. Nejenom, že se s ním poslední dobou nedá vydržet v jedné místnosti, ale kdybyste viděli, co provedl s mým oblečením.“ Alice měla sklopené oči i uši a koukala jako poslední štěně v okolí, ale do jejího hlasu začal opět pomalu ale jistě prostupovat vztek. Ona si s tím oblečením prostě nedá pokoj. Jasper stále držel vzpínajícího se Edwarda a Esme byla čím dál víc rozčílenější ze zjištěných škod.

„Brácha, prosím tě cos proved s tím krásným autem,“ ptal se Emmet, kterému ještě očividně nedocházela právě nastalá situace, „to jsi mi ho mohl nechat, jestli jsi ho už nechtěl,“ ozval se znovu a pomáhal Rose uklidit garáž. Edward se zatvářil jako někdo, kdo právě roste do země a mě nenapadlo nic lepšího než se jít podívat, co má vlastně na mysli.

Vstoupila jsem do garáže a začala se rozhlížet okolo, všechna auta stála na svém místě akorát Volvo nikde. Nechápavě jsem se podívala na Rose hrabající se v zadu v nějakém harampádí a na Emmetta stojícího v němém úžasu. Popošla jsem o kousek dál a spatřila nejenom vrak Edwardova Volva, ale také dostatečně rozebrané a poničené jiné auto, mnohem luxusnější a krásnější.

„Co to je?“ zeptala jsem se stále nevěřící dvojice.

„No,“ začal Emmett, „ještě před nějakou dobu to bylo Edwardovo Volvo C30 a opět Edwardův Aston Martin. Teď to jsou součástky, části a zbytky Edwardova Volva C30 a opět Edwardova  Astona Martina,“ dokončil svůj přednes a znova se pokoušel spojit dvě nespojitelné části auta.

Tak to Alice přehnala, už před tím to bylo moc a to oblečení si prostě zasloužila. Teď nejenom, že jsem vytočila Edwarda, který na mě bude mít určitě ještě nějakou dobu vztek, ale taky si to mohli konečně vyříkat. Mysle všech zúčastněných jsem opět zpřístupnila Edwardovi, nahodila psí kukuč a vyšla ven. Rozhodla jsem se, že se Edwardovi omluvím, přece jenom měl pravdu a taky, no…

„Spokojená?“ zeptal se znovu arogantní a nepřístupný Edward, a mě pomalu došlo, že ta jeho lidskost byla vlastnost, kterou si pečlivě schovával a víckrát už mi svou lepší stránku asi neukáže.

„Promiň,“ pípla jsem a hodila po něm jeden z kajícných kukučů. Podíval se na mě a v jeho obličeji se zračila směsice pocitů, které nejdříve, jakoby ho tížili a on je chtěl zaplašit, ale poté se jeho výraz změnil v ten chladný a nepřístupný.

„Takže Edward a Alice půjdou se mnou a s Esme a promluvíme si, protože takhle už to dál nejde. Zbytek může jít,“ pronesl Carlisle a vydal se směrem do domu. Já se nejdříve chtěla vydat směrem za Edwardem a alespoň se to pokusit uklidnit, ale Jasper na mě hodil jeden z varovných pohledů, dávajících jasně najevo, že toto by rozhodně nebyl dobrý nápad. Tak jsem se tedy vydala pomoct Rose.

Společně jsme posbíraly zbytky omítky, keříků a skalky rozprostírající se různě po zahrádce pokud možno co nejrychleji, abychom zabránily Esmeniným vytřeštěným očím v případě, že to nestihneme. I když se obávám, že vzhledem k tomu, co ze zahrádky zbylo, se nám jí udržet v klidu určitě nepovede.

„Edward a Alice ke mně,“ ozvalo se najednou z domu a skrz prosklené stěny byly vidět dvě šmouhy rychle se blížící za zvukem. S Rose jsme pobraly dva plné pytle, nenápadně je postavily k popelnici a vydaly se dovnitř do domu, kde Esme stála spolu s Carlislem, Edwardem a Alice před obrovskou dírou ve stěně.

Alice se tvářila kajícně a nešťastně zároveň, Esme vypadala odhodlaně a právě nastolovala pořádek, Edward se sice snažil o stejně kajícný kukuč, jaký měla Alice, ale nějak si očividně nemohl pomoct a potichoučku se pochechtával. Nejlépe to vyřešil Carlisle, když prohlásil, že ho nutně potřebují v nemocnici a odjel.

K mojí osůbce a k Rose se přidal Emmett s Jasperem a společně jsme čekali, až se nám někdo uráčí říct, k čemu že to vlastně došli. Jenomže když Esme vypadala jako minutu před infarktem a házela kolem sebe nebezpečně rukama, a taky bylo jasné, že ani Jasper už jí nepomůže, odhodlali jsme se začít uklízet i v domě.

„To ne, to si uklidí oni,“ podívala se na nás Esme a ukázala na volná místa na pohovce. Sedla si, otočila se k těm dvěma u díry ve stěně a rozdávala rozkazy. My jsme si raději poslušně sedli a čekali. Edward s Alicí to měli uklizeno vcelku rychle a Jasper se raděj dobrovolně vydal pro nové cihly a nábytek, protože se na chudáka pracující Alice nemohl dívat.

„Ahoj,“ ozvalo se najednou vedle mě a já ke svému zděšení spatřila opět perfektně naladěného a usmívajícího se Edwarda, což můj mozek odmítal pobrat. Hodila jsem po něm zmatený kukuč a čekala, co z něj vyleze.

„Hm, tak vy už spolu mluvíte…“ pronesl najednou Emmett a na Edwardovi bylo jasně vidět, že to ho nenapadlo.

„Ne nemluvíme,“ řekl Edward najednou a vrátil se ke své původní image nasraného citrónu, „jen jsem chtěl Belle poděkovat. Bez ní by Alice nemusela napravovat škody tak okázale,“ skončil a chtěl odejít, ale to jsem rozhodně nehodlala dopustit.

„Co Carlisle řekl?“ zeptala jsem se a stáhla ho na pohovku vedle sebe.

„To tě nemusí zajímat,“ prohodil tím svým arogantním až posměšným hláskem, postavil se a odcházel do svého pokoje. Tak teď jsem byla v pasti. Neměla jsem absolutně žádné ponětí, jestli se tak Edward chová jen kvůli zbytku rodiny, anebo je prostě zase vytočený. Postavila jsem se a vyběhla za ním nahoru. Cestou má maličkost ještě narazila na právě se vracejícího Jaspera i s nábytkem, který zmateně sledoval Edwarda pohledem, až dokud mu nezmizel z očí.

„Bezva, jsi naštvaný?“ zeptala jsem se na rovinu. Jenomže ten výkvět mě místo odpovědi zatáhnul do svého pokoje a přirazil ke zdi. Ale tohle ať kamarád zkouší na někoho jiného, to už tu jednou bylo. Nenapadlo mě nic lepšího, než mu jednu vrazit. A taky jsem to udělala. Edward na mě jen vytřeštil oči, ale hned jak se vzpamatoval, opět nahodil svůj obvyklí výraz.

„Proč jsi to udělala?“ zeptal se očividně strašně dotčeně.

„Tak podívej, jestli jsi zvyklý mlátit s okolními upíry o zeď, tak to se laskavě velmi rychle odnauč,“ prskala jsem mu do obličeje.

„Ne, to jsem nemyslel. Mluvil jsem o tom na zahradě,“ řekl významně a očima se mi zasekl v těch mých. Což mě trošku odrovnalo, ale začínám si zvykat.

„Nevěděla jsem, co se děje. Nechtěla jsem, abys Alice ublížil. Promiň,“ špitla má osůbka a raděj sklopila zrak.

„Abych Alice ublížil? Co si to o mně myslíš? Nikdy bych Alice neublížil. Maximálně bych jí třeba postrašil, ale… vždyť je to moje rodina…“ Edward se tvářil jako boží umučení a zcela jistě mě hodlal obvinit z toho, že mu prostě nerozumím. Ale co s ním, prostě chlap.

„Promiň,“ ozvala jsem se znovu a odměnou mi byl soucitný pohled mého nejspíš nového ‚brášky‘. „Ale vypadal jsi docela nepříčetně,“ zkonstatovala jsem na závěr se stále sklopenou hlavou a snažila se zase se s ním nepohádat. Najednou jsem však ucítila Edwardovu ruku, jak mi opatrně nadzvedává bradu a snaží se, abych se na něj podívala.

„Byl jsem naštvaný, ale určitě bych jí neublížil. Pamatuj,“ řekl a něžně mě políbil na čelo.

„Alice to uvidí,“ napadlo mě najednou, ale Edward se jen uchechtnul.

„Neuvidí, kdyby ses jí podívala do té její paličaté kebule, zjistila bys, že jen plánuje, jaké všemožné jizlivé poznámky mi zítra vmete do tváře. A nejvíc ji na tom štve, že mi nemůže provést nic dalšího. Takže nemusíš mít strach, nic kromě tohohle jí momentálně nezajímá a obávám se, že ani dlouho nebude,“ řekl a dále se usmíval, opatrně se ke mně naklonil a lehce otřel naše nosy o sebe. Pomalu jsem přivřela oči a vdechovala jeho vůni. Edward se na chvíli odtáhl, ale potom se hned vrátil k mým rtům.

„Edwarde,“ ozvalo se něco jako žalostný vzdech zpoza dveří, „já se fakt omlouvám, ale nemohl by sis to nechat na jindy? Alice je strašně vytočená, Esme naštvaně uklízí a ty přijdeš s tímhle. Já se z toho zblázním,“ prohodil zoufale Jasper a pak už šli jen slyšet kroky do vedlejšího pokoje.

„Co vám teda řekl Carlisle,“ snažila jsem se z něj diplomaticky vytáhnout. Edwardovi se nelíbilo, že jsem se tak najednou odtáhla a očividně se nehodlal vzdát nároku na polibek, který ještě nedostal.

„Mysli na chudáka Jaspera,“ zatrylkovala jsem a dotančila si sednout na pohovku. Edward jen pevně semkl víčka a vydechnul. Po chvíli se zase vzpamatoval a sednul si vedle mě.

„Alice musí nahradit škody… no, já taky, ale to je v pohodě. Jednou jí vezmu na nákupy a mám klid. Jenomže Alice musí koupit nejen nové Volvo ze svého, ale taky musí dát do pořádku nebo sehnat Astona Martina, což by nebyl takový problém, kdyby to auto nepocházelo z omezené série. Tedy ze speciální řady, která už se nevyrábí,“ prohodil na vysvětlenou a přitáhl si mě k sobě.

Napadlo mě, že to nebyl tak hrozný trest a přitulila jsem se k němu, opřela si o něj hlavu a nechala ho hrát si s mými vlasy. Na chvíli jsem uvolnila svou mysl a zaposlouchala se do myšlenek ostatních, ale Jasper měl pravdu, bylo to k zbláznění. Esme byla vytočená jako už dlouho ne. Alice se snažila dát dohromady různá slovní spojení sedící na Edwarda a Jasper se jí snažil uklidnit a dostrkat do společné koupele, což se mu nedařilo tak, jak by chtěl… no, skoro vůbec. A Emmett s Rose se chystali užít si další společnou noc, a ty Emmettovi myšlenky… Chudák Edward, ale když už jsem tady…

„Díky,“ vydechl Edward, když jsem mu zablokovala všechny příchozí myšlenky a spokojeně přivřel oči.

„Jaspere, nebraň ho pořád…“ ozvalo se z vedlejšího pokoje a já pro jistotu zkontrolovala, jestli Alice nenapadlo zase se věnovat budoucnosti. Naštěstí nenapadlo. Jediné, co si přehrávala v hlavě bylo, jak bude Edward reagovat na to, co mu hned zítra řekne.

Jasper to tedy vzdal, sedl si a začal se co nejusilovněji soustředit na to, aby Alice přesvědčil, že už se tím nemá zatěžovat. No, prostě aby jí konečně dostal do té vany… dobrovolně a…

Jasprovi emoce, které se tak usilovně snažil vysílat směrem k Alice, však ovlivnili celý dům. U Emmetta a Rose se ozývaly větší rány než doposud, což vykouzlilo úsměv na Edwardově tváři. Esme se rozhodla zajet za Carlislem a Alice začala pomalu váhat a nenápadně se přibližovat ke koupelně, což udělalo frustrovanému Jasprovi docela radost.

Já se cítila taky docela příjemně a Edwardovi to očividně neušlo. Položil mě o kousek vedle sebe a začal mou tvář zasypávat jemnými polibky. Když jsem zhodnotila, že takhle to dál nepůjde, převalila jsem ho pod sebe a začala mu jeho pozornost oplácet o něco náruživěji. Když se konečně vzpamatoval a začal mi mé polibky vracet, napadlo mě mu pomalinku rozepínat knoflíčky u košile. Neměla jsem v plánu se na něj po té chvíli co ho znám vrhnout, to samozřejmě ne, ale něco mi říkalo, že když vypadá tak dobře v té košili tak…

Edward se očividně dočista vzpamatoval a přetočil si mě pod sebe. Svými polibky přejel z mých rtů na krk a já slastně zavzdychala. Mé ruce si opět našly zbytek pozapínaných knoflíčků a já mu po chvíli košili stáhla celou. Byl krásný. Jeho nádherná postava se třpytila snad i v měsíčním světle a já jsem na chvíli zůstala jen nehybně ležet a pozorovat ho. Nevědomky jsem si skousla spodní ret a potichu ho sledovala. Edward se taky na chvíli zastavil a s nadzvednutými koutky sledoval i on mě. Pochvíli si mě opět stočil do náruče a okouzleně políbil.

„Promiň,“ ozvalo se najednou.

„Za co?“ zeptala jsem se, neboť mě nenapadalo žádné vysvětlení.

„Že jsem po tobě tak vyjel… Jsme zhruba ze stejné doby. Vím, že na to nejsi zvyklá… Neměl jsem,“ řekl najednou a mě okouzlil ten náhlý příval zodpovědnosti a vychovanosti, který si nejspíš stále zachovat. Připadala jsem si v bezpečí a chráněná jako nikdy před tím. Usmála jsem se na něj a potichu oddechovala v jeho náručí…

Doufám, že se dílek líbil.

Prosím o komentíky... 8) 8) 8)

Autor: BeSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek War of imagine 9. kapitola: