Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Weather in my soul 17

11.12.2009 (09:30) • angbella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1280×

Fajn kámoška

Edward s Alice mě provázeli po domě. Teda, vlastně ještě s Jane. Edward ji pořád propaloval vraždícím pohledem a já moc nechápu, proč. Ukázala se jako Edwardova milá sestřenka, jen pořád chodila za námi.
„Pochop, nemůžu ti to teď říct. Všechna moje tvrzení by vyvracela.Je hrozně zlá.“
„Vždyť je jí tak třináct!“
„To nemůžeš vědět!“
„Pche! Jako bys mě doopravdy považoval za něco méněcenného!?“
„Bello, tak to nemyslím, VÍŠ TO!“
„Nevím všechno, já na rozdíl od tvé sestřičky nejsem věštkyně!“
„Super.“ Tkhle Edward většinou nemluvil. Takové sarkastické super se hodilo spíš ke mně.
Navíc si Alice, která stála na druhé straně místnosti hlasitě odfrkla.
„Promiň, Al. Chtěla jsem urazit JEHO, ne tebe.“ A framaticky jsem koukla na Edwarda.
„Super“ zopakoval. „Takže te´d můžeš vzít třeba Janinku a jít s ní na zmrzlinku. Když jste si tak sympatické. Určitě to bude lépe strávené dopoledne, než s takovým pitomým starouškem, jako jsem já.“ Že by žárlil? Prostě určitě žárlí…
Co by mi mohla udělat taková malá holka.
„Hm. Když myslíš.“ A tohle mě překvapilo ještě víc. Lhostejné chování? Tak dobře. Prostě vezmu tu blondýnku a Zyy a půjdu se projít.
„Jane?“Žlutobílá skvrna se kolem mě v mžiku mihla a zastavila se.
„Bello?“
„Půjdeme ven. Vezmeme ještě Lízu.“
„Páni! Jasně, myslím, že jí Esme zrovna ukazuje kuchyň.“Nejdnou se Edward zasekl.
„Bello, nemusíš. Nemyslel jsem to v-…“
„Už jsme tady!“Ani jsem nepostřehla, že by Jane zmizela a ona už byla zpátky. Kouzelný dítě.
„Takže ti ,Éďo, určitě nebude vadit, když nás teď Bella vezme na procházku.“Jane to oznámila naprosto andělsky. Alice, která si jako prohlížela nějaké knížky zavrčela.
„Pro tebe, Jane, vždycky budu mít přichystané nějaké proti.“
„Ale v naší procházce nám už nemůžeš zabránit.“ Ukončila to energicky. Najednou jsem přesně nevěděla, kdo tu procházku navrhl. Byla celá hrr, aby už jsme byly venku.
„Fajn, za několik desítek minut se k vám přpojím.“Dodala vesele Alice. Všichni byli z té procházky nepřirozeně naštvaní, nebo nadšení. Ale nemělo by cenu to prozkoumávat. Aspoň zatím ne.
V hale jsem si navlékla bundu a vyšla jsem ze dveří. Jane tam už čekala. Malá mrštná potvůrka. Zato na Zyy jsem musela čekat já.
„Vybíráš si moc pomalý kamarádky.“
„Myslíš?“A obě jsme se začaly smát. Zajímavý. Před pár měsíci jsem si myslela, že mi nikdo nerozumí a už vůbec ne třináctiletý )nebo kolik jí vlastně je) třeštidlo. I když Jane vlastě nebyla třeštidlo. Byla veselá a tvářila se trochu ujetě, to jo, ale rozhodně byla inteligentní. A co jsem si ještě myslela? Můj život byl fakt úplně jiný. Nikdy bych nevěřila, že si najdu kluka, kterého bych milovala a neměla bych ho jenom jako hračku. Ale omyl. Další omyl. I když dneska měl teda fakt podivnou náladu.
Když přiklopýtala Zyy, bavily jsme se o různých věcech. Zase jsem si to užívala. Naši debatu navíc oživovala Jane svými zajímavými poznámkami a názory a dokonce vtipnými hláškami. Fakt úžasná holka.
Asi za hodinu přihopsala Alice.
„Ahoj. Lízo, Bello, …ehm, ehm Jane.“
„Alice, výborně.“Řekla Jane hned mnohem dospěleji.“Zrovna jsem si říkala, že bys to tady mohla pořádně ukázat Líze. Bydlí tady kousek a vůbec to tu nezná.“
„Nene, asi zůstaneme s vámi. Viď, Lízi?“
„To ale nebude třeba.“
„Au!“ Vyjekla najednou Alice.
„Tak co?“
„Lízi, pojď.“ Tak tento rozhovor mezi Alice a Jane mi naprosto unikl. Hádaly se, ale proč? Kvůli tomu, kdo s kým půjde? Vždyť v domě bylo tolik dalších upírů! Že by je Jane… Ale ne, nic takovýho. Jane je moc příjemná a hodná.
Když Alice se Zyy před domem nasedly do auta, Jane se ke mně otočila.
„Bello, jsem tady kvůli tobě. Potřebuji si s tebou promluvit.“Její úsměv se zkřivil do úšklebku. „Vážně.“
„Proč ne. Ráda si s tebou popovídám….. o klukách?“
„Ne Bello, je to mnohem vážnější, než si myslíš.“
„Víš, Edward tě doopravdy miluje, ale vlastní prospěch je pro něj důležitější. Proč si jinak myslíš, že ti nepředstavil Tanyu?“
„Kdo? Koho?“
„Jeho upíří přítelkyni. Ale o tom si můžeme povykládat později. Teď mám na mysli něco jiného… Bello, musíš se zachránit!“
„Co? Proč? Já se potřebuju zachraňovat? Promiň, Jane, ale nemám ten pocit.“
„Ale naopak, Bello, poslouchej mě. Mám tě vážně ráda. A nechtěla bych, aby ti někdo ublížil. Edward se rozhodl tě k nim pozvat a přeměnit, protože je to výhodné. Jsi velmi talntovaná. Pro upíry něco, jako drahokam. Vzá cná, krásná a užitečná. Ale mě můžeš věřit.“ Podívala jsem se do těch velikých zvláštních očí, ale všechno se mi nezdálo tak tak úplně v pořádku.
„Já tě můžu schovat. Aro je takový starouš, velmi inteligentní upír. A Edward je tak průhledný.“Rukou máchla, aby naznačila, jak moc Edward ubohý je. Ale já jsem mu všechno věřila. Zvláštní..
Po tom všem. Možná to nebylo úplně nejlepší.
„Bello, tak co? Rozhodni se, jak chceš. Je to jen pro tvoje dobro…“ A ukázala mi jakýsi vytlačený úsměv.
Se zaskřípěním brz před námi zastavil Mercedes. První vyletěla Alice.
„Jane tos-“
„Alice?“Jane se na ni podívala, naklonila hlavu a Alice se zřítila na zem, jako kdyby měla křeče.
„Je mi špatně.“ A pak už nemohla mluvit, jen se podívala na Jane a, i když se mi to asi jen zdálo, zašeptala „z tebe“ .


moje shrnutí

Autor: angbella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Weather in my soul 17: