Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Weather in my soul 18.

15.12.2009 (14:45) • angbella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1421×

Protože tě M-I-L-U-J-U

„Řekni, že mě nemiluješ!“
„Ne, to nejde…“
„Aha! A proč to nejde?!“
„Protože, víš, já.. já mám svoje důvody. Ano..mám.“
„Ale ano, ty mě miluješ! Já to vím!“
„Ne, nic nechápeš!“
„Tak to udělej, honem! Řekni to!“
„Ale… nejde to!“
„Miluješ mě…Já jsem to věděl!“

„Ježišikristebože! To tam nemůžou dávat nic lepšího! Když člověk kurva potřebuje přemýšlet!“
„Asi ne.“ Odpověděla mi Zyy a podala mi Colu s trochou ledu. Ne, že by kolem nebylo zimy dost, ale proč by si člověk nemohl dát to, na co má chuť! Proč ne? Vždyť neexistují ve skutečnosti žádná taková pravidla, co by to zakazovala! Ach jo. Měla bych se uklidnit…
Koukla jsem na sebe do zrcadla připevněného na skříni. Celkem mi to slušelo. Vypadala jsem skoro přesně tak, jak bych si přála vypadat! Dneska ráno jsem si zase obtáhla oči a vytvořila jsem tak kolem nich černé krásné a mé milované linky. Ach! Tolik jste mi chyběly!

Ale nemyslete si, že se něco doopravdy změnilo! Pořád jsem byla na Aljašce a chodila jsem s mým bohem, Edwardem. Vlastně by se dalo říct, ještě jsem s ním chodila. Možná vám to bude připadat zajímavé, ale dnešek nebyl veselý den. Tvářila jsem se jako normální, toho dne kapku znuděná puberťačka, ale můj mozek spíš kráčel na pohřeb a přitom ještě nevěděl, co ho čeká.
Od rána jsem se Zyy sledovala telenovely a rozhodovala jsem se. Vím, jsem zbabělec. Nejlepší by bylo promluvit si s Edwardem, jenže pochopte, i když se to pochopit nadá, protože můj ubohý strach a to ani nevím, z čeho byl jediný důvod, proč jsem tady ještě ležela v kožené budně a s chlazenou Coca-colou v ruce.
Plivněte si na mě. Zasloužím si to.
Ale k jádru věci…
Edward byl to hlavní, na čem mi záleželo, byl na tom tak stejně s maminkou, ale měla jsem je ráda všechny, i Charlieho, moc. Ale k pochybnostem mě mohlo dovést i pár vět, co vyřkla malá holka, kterou jsem znala asi tak čtyři hodiny. A bála jsme se toho tolik, protože to bylo postavené na pravdě? Nebo jen tak? Jen?
Vždyť mi tolikrát vyznal lásku..
Proč by lhal?

Malinký hlásek vzadu v hlavě mi říkal, že právě proto, aby dosáhl svého chtěného a požadovaného výsledku. Musel si získat mou naprostou důvěru. To potřeboval..

Vyhoupla jsem nohy nahoru a má hlava se začala zalévat krví. Ne, že bych krvácela. Prostě zevnitř. Můj výraz byl čím dál víc soustředěnější a kebule červenější.

Z ohonu se mi uvolnil jeden vlas, druhý…a další…
Ty vlasy mi připadaly jako kousky mé důvěry k Edwardovi. Postupně se vytrácela…

Jako ty vlasy. Netvrdím, že se s důvěrou vytrácela i láska, ale důvěra je, myslím, dost důležitá.

Ještě ne úplně rozhodnutá, šíleně nejistá , jsem zvedla svůj malý stříbrný mobil.
„Edwarde?“
„Bello! Už jsem se bál, že se mnou nechceš mluvit! Včera ses tvářila trochu, hmm, zvláštně…“
„Jo, ale na to teď není čas, i když jsou tvoje postřehy jistě pěkný. Potřebuju, abys přijel, co nejdřív. Ahoj, miluju tě.“ To by mělo stačit. Počítám, že se za chvíli přiřítí.

„Bello! Ty jsi tak nefér! Myslela jsem, že budeme chvilku spolu, no a ty hned voláš toho … toho svýho.“ Pche, on mě nazývá láskou jeho existence a moje kamarádka ho bude označovat jako toho mýho. Super.
Tak jak tak jsem ale měla pravdu.

Za chvilku někdo zaklepal na okno. Já jsem samozřejmě otevřela (Zyy už se semnou nechtěla nudit, tak se někam vypařila).
„Říkal jsem si, že neoficiální návštěva bude lepší.“A ukázal mi svůj nejhezčí zkřivený úsměv.
„Tos uhodl, hmm, dobře.“ Taky jsem se na něho usmála.
Nikdo tu netvrdil, že ho nemiluju, teď jsem se na něco jiného musela zeptat.
„Pojď dovnitř. Máme velkou šanci, že sem nikdo nevejde a neodhalí tvoje magické schopnosti.“ Znova jsem se zasmála.
„Můžeme to zkusit.“ Opětoval mi. „A proboha! Na co se to díváš! Myslel jsem, že hispánci nejsou zrovna tvůj typ!“
„Jo tohle? To nic, teda, ehm vlastně až do doby, než jsem začla sledovat tento seriál a propadla jsem kouzlu Emanuela!“ Přemohl mě hlasitý záchvat smíchu a Edward jen zakroutil hlavou.
„S tebou se nebudu nudit, že ne?“ Zeptal se mě žertovně. Ale moji reakci asi nečekal. Zatvářila jsem se naprosto vážně a promluvila jsem taktéž vážně.
„Kdo je Tanya?“Odmlčela jsem se. „Teda spíš, co Tanya?“
Tuhle reakc jsem od Edwarda nečekala zase já. Zatvářil se naprostostejně bolestně, jako když mi řekl, že je upír a já jsem ho poslala do určitých míst a pak jsem ho ještě pořádně proklela.
„Tanya, Tanya byla kratičká chvíle mé minulosti, ale s tím si nemusíš lámat hlavu. Ty jsi moje vše. A hlavně, to nejdůležitější, moje budoucnost.“
„Tím bych si nebyla tak jistá.“ Z jeho slov bylo jasné, že s tou upírkou něco měl. Jane si získávala moji důvěru. Ale řekla jsem to sarkasticky, zatím nemusí nic tušit.
Přitáhnul si mě blíž a políbil mě. Políbil mě, jako nikdy předtím. Z přesvědčovací pusy se stalo něco krásného.
Objížděla jsem mu jazykem jeho kamenné rty a naše jazyky se proplétaly v dokonalé souhře.
„Edwarde Cullene, miluji tě.“
„Isabello Swanová, tak se do mě příště nenavážej. Jsi úplě to nejlepší, co mohlo moji zdlouhavou existenci potkat.“
„To bych řekla.“ Přitakala jsem a zajela jsem mu prsty pod tričko.
„Ne, Bello, víš, jak je to pro mě těžké, takhle tě odstrkovat, ale nemůžeme si to dovolit. Neudržel bych se. Víš, jak moc po tobě toužím!“
„Tak přestaň jen toužit!“ Našeptávala jsem mu jak ďábel.
Sehnul se, aby mě mohl líbat ještě intenzivněji a taky mi začal shrnovat tričko, rozepnul mi podprsenku a – 
Nikdy se nedostanem tam, kam bych chtěla. Sakra!
V setině vteřiny se odemě odlepil a v další už stál na parapetu.
„Promiň Bello, ale tohle nejde. Ještě se dneska stavím, ale nesmíš zlobit.“
„Jistě, jak ve školce, ne?“
„Bello, prosím!“
„Hm.“

Plácla jsem sebou na madračku a tam jsem ležela několik dalších minut. Hodiny tikaly…
Znova jsem vzala svůj mobil, Edwarda jsem milovala tak moc, že jsem zjistila, že si semnou může manipulovat, jak by se mu zachtělo. A ještě nám zrušil takovou příjemnou chvíli! 

Navztekaná jsem vytočila číslo, které mi včera napsala Jane.
Vzala to, když se nestihlo ozvat ani jediné pípnutí.
„Bello?“
„Jsem ochotná udělat si s tebou malý výlet, než se to s Cullenovýma vyřeší.“
„Jistě. To je hm, rozumné.“ Za Jane se ozvalo tichounké zavrčení.

moje shrnutí

Autor: angbella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Weather in my soul 18.: