Je po jarních prázdninách, já jsem zpátky a přináším Vám neobvykle praštěnou kapitolu. Snad doopravdy předposlední. Tak si ji užijte!
angb!
11.03.2010 (11:30) • angbella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1760×
Budoucí domov??
Cítila jsem se opravdu mizerně, ale nechtěla jsem tak vypadat.
„Jistě, takže, mohla bych zůstat člověkem, řekněme na dva, tři roky?“
Aro mi odpověděl, ale bylo vidět, že si opravdu hodně dává záležet, aby se neprozradily jeho úmysly.
„Isabello, jak víš, je to velmi důležitá otázka.Být jednou existencí či druhou? Snad se neurazíš, když si nechám na promyšlenou pár dní.“
„Můžu odjet?“
„Promiň, ale nevím, na kolik se dá důvěřovat Cullenovým. Zůstaneš tady. Nemyslím přímo na hradě, samozřejmě, rádi bysme si Tě tu nechali, ale mohla bys utrpět jisté, ehm, újmy.“
„A?“ Už mě tím svým kličkováním docela vytáčel.
„Zůstaneš pět dní ve Volteře v rozkošném hotýlku. Každý den za námi budeš chodit na návštěvu a pátý den ti řekneme rozsudek. Teď můžeš jít, má mladá krásko.“ Zase se usmál. Nebo zašklebil? Jeho úšklebek se nedal nazvat jinak, než jako „prostě vadný“.
„A kdy uvidím matku?“ Je totiž takový detail, že jsem tady kvůli ní…
„Dočkej času, je v bezpečí.“ Hm, super, tobě tak věřím, starouši plesnivej.
K východu ze hradu už mě doprovodil jen ten větší upír. Když jsme byli sami, tvářil se docela v pohodě. Občas prohodil dokonce nějaký vtípek a když jsem se ho zeptala, proč na mě není tak strohý, odpověděl, že stejně brzy budu jednou z nich a podle Ara budu dost silná, takže není potřeba tvářit se jako nepřátelé.
To je v pohodě, ale trochu… strašidelný.
Rozdíl teploty ve starém hradu a na parném náměstí byl obrovský, horší, než když skočíte ze sauny do venkovního bazénu v zimě (samozřejmě naopak).
A Alice? Nikde. Podle mého očekávání.
Vydala jsem se tedy uličkou, která vypadala, že je nejvíc ve stínu.
Šla jsem poměrně dlouho, ale dočkala jsem se odměny. Skoro úplně nahoře stála alice s Carlislem a … Edwardem!
To už jsem nevydržela. Rozběhla jsem se nejvyšší možnou rychlostí a skočila mu do náruče. On čekal ve stínu jak dokonalý anděl, co z povzdálí hlídá svého svěřence.
Kašlala jsem na to, že jsem celá spocená od toho výstupu v parném slunci. Co by mi mohlo zkazit tu radost, požitek z našeho setkání? Snad jen to, že mě někdo vytrhl ze snění zpátky do reality.
„Bello, mám radost, že jsi v pořádku. Alice doufala, že jsi dost inteligentní na to, abys zašla do chladné uličky.“ Alice ho zpražila pohledem. O půl vteřiny pozfěji už se na mě cukrátkově dívala.
„Belli, ty víš, že bych o Tobě N*I*K*D*Y,“ každé písmenko zdůraznila dlouhou mezerou a popravdě vypadala jak balónek, který vypouští vzduch škytáním, „ne-po-chy-bo-va-la.“ Teď zvolila o něco únosnější a rychlejší taktiku. Kdybych v podvědomí pořád nepochybovala o mamčině zajištěnosti v hradu plném upírů, asi bych se dost nasmála.
„Bello, pojď se naobědvat,“ usmál se na mě opět (náááádherně) Edward. Zasněně jsem se mu podívala do očí, chytila ho za ruku a…
Pardon, moje staré já si asi trošku vyjelo na výlet po Itálii. Všechno, na co myslím, co dělám, prostě totálně všechno je tak slladký a lepivý jak karamely a cukrová vata v tomhle tropickým počasí a pobytí pěti hodinách na sluníčku dohromady. Fuj! Bellino, styď se. Potřebovala bych teď studenou sprchu, pořádnej horor (hlavně, ať tam nejsou upíři!!!) nebo nějakou hroznou baladu v podání Jacoba a jeho (no dobře, není JEHO) hudebního, eee, zřejmě seskupení.
No nic, prostě jsme šli na oběd. Spíš já jsem šla na oběd a přitom, co jsem jedla vynikající sýrovou pizzu jsem musela vypadat jak utečenec z výletu „fofr školy“, protože se na mě všichni tři Cullenovi s velkým zájmem dívali.
Po „obědě“ jsme se co nejrychleji přemístili do rozkošného, nijak extrémě velkého apartmánu a strávili tam odpoledne. Cullenovi v hotýlku zamluvili celé patro, protože se k nám pozítří měla přidat ještě Esmé s Emmettem, Jasperem a Rosalií a pozítří Tanya s Eleazarem. Super! Ne, že bych si nevážila jejich snahy, ale že se všichni jedou kvůli mé blbosti je trošku trapné…
Další den jsme strávili flinkáním (Carlisle studováním a děláním nám přednášek o Itálii, i když Edward s Alice už nejspíš věděli devadesát devět procent z celého obsahu a to je o sto procent víc, než kdejaký rodilý Ital) po Volteře a okolí.
A následující den jsme se vítali se zbytkem rodinky. Opravdu ráda jsem je viděla, tak jsem si na ně zvykla. Mám je moc ráda, všechny, i Rose, ale u té nevím, jak je na tom, ale zválá se tvářit, že celkem dobře.
Ne-e. Zase se tu rozplývám, jak mám koho ráda, tak abych to zakončila klasicky, tak Ara nesnáším, ten velkej krvecuc je celkem v pohodě, ale Jane je prostě nejhorší na světě a celou tu jejich poblblenou alianci úplně nenávidím!
Autor: angbella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Weather in my soul 24.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!