Nezlobte se na mě, ale využila jsem Bellin sarkasmus a na koci použila úryvek textu z jedné písničky. Ehm, hodně populární xD Taky se omlovám, že je viditelně kratší, ale mačkala jsem ji ze sebe v neděli večer. Jinak vás moc prosím o pomoc. Takže, kam byste chtěli, aby Edward s Bellou jel? Měla už jsem to namyšlené, ale pak jsem zjistila, že je to nelogické a že ten nápad budu moct využít až později. takže prosím, protože jsem si výjmečně našla víc času na psaní a pak jsem zjistila, že nemůžu psát, protože na to místo, co jsem myslela jet nemůžou a nevím vůbec kam mají jet a tak nemůžu pokračovat. Pls pište, jinak to zas pozastavím. jsem strašná, alo pomoc pls, pls, pls! vaše angbella
21.09.2009 (13:45) • angbella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1804×
Pomyslná hranice
Najednou jsem si připadala bezpečně. Jsem tu s ním. V jeho autě a sním. Takže… záleží mu doopravdy na mě? Teď jsem to tak cítila. Ale co zítra?
Probudila jsem se ve světlém, barevně neutrálním pokoji. Ležela jsem na velké manželské posteli. Najednou se mi vybavily události předchozího dne.
„ Edwarde?“ zeptala jsem se s obavami v hlase.
„Bello, nechtěl jsem tě probudit.“
„ Ale ty jsi mě neprobudil. Jenom ti zaplatím za ten hotel a zavolám si taxíka. Myslím, že na nákupy si zajedu někdy jindy.“ Samozřejmě, co jiného bych mohla dělat? Ale upřímě se mi od něho nechtělo. Teprve teď mi vstoupil do zorného pole. Byl opravdu nádherný, jako vždycky. Středně tvrdě řezané rysy, zlaté oči a jemně pocuchané medové vlasy. Zůstala jsem u těch očí. I on se díval do těch mých. A zašeptal jedny z nejkásnějších slov, co mohla vyjít z jeho úst.
„ Nechci, teda chci říct, že nemusíš odjíždět.“
„ Ale stejně škola a tak. Mohla bych stihnout aspoň odpolední vyučování.“
„ Jako by zrovna tobě někdy záleželo na škole. Víš, že bys to už dnes nestihla a navíc tam stejně nešla. Nechápu, proč se semnou přeš.“
Chtěla jsem, aby mi tohle říkal, ale nechtěla jsem být tak průhledná. Copak jsem vážně tak ubohá? Asi ano…
„ Ale na nakupování už nemám náladu. Co bych tu podle tebe měla dělat?“
„ No, nemusíme zůstávat v Seattle. Ale jestli chceš přece jen radši jet domů, pochopím to. Ze včera musíš mít hrozné trauma.“ Ani ne. Ale když mi to připoměl, hned jsem se otřásla. Debil. Byla škoda ho urážet, ale copak si myslí, že jsem tak slabá? A musí o tom ještě mluvit? Ale jedna věc mě překvapila. Mluvil o nás v množném čísle. On by mi chtěl doopravdy dělat společnost?Vyděšeně se na mě podíval.
„ Promiň“ zašeptal „ nedošlo mi…“
„ Možná bys měl kapku trénovat diplomatiku. Rozhodně by to neuškodilo.“ Odpověděla jsem mu mým kyselým způsobem, za kterým jsem skývala svůj stále ještě roztřepaný hlas.
„ Klidně. Když to oceníš.“ A pokrčil rameny. V hlase neměl ani stopu sarkasmu. To si dělá prdel? Byl by ochotný? Hm. Tak to je taky dobrý. Podívala jsem se na něho a už zase jsem se začala utápět v jeho očích. A pak se mé myšlenky začaly ubírat jediným logickým směrem…
Vždyť jsme byli sami v apartmánu. Sami dva. Já jsem na sobě měla jen košilku a seděla jsem ještě zabalená do peřin na posteli. A on seděl na druhém konci postele. Košili ledabyle zaplou jen kousíček nad hruď. A ty jeansy by mi určitě nedělaly problém…
Ještě stále v peřinách jsem si klekla. Přiblížila jsem se k jeho udivenému obličeji a políbila ho. Rychle jsem uhnula. Byl neuvěřitelně studený. A navíc mě kopnul. Ne nohou. Ale bylo mezi námi jakési elektrické napětí. Cosi měřitelného ve Voltech. Nechápala jsem to. Rdaši jsem se mu podívala do očí a začala jsem se znova přibližovat. Naše rty dokonale splynuly. Ale ty jeho byly podivně tvrdé. Přesto to bylo snad nejkrásnější líbání v mém životě. Krásnější než s Beringhtonem. A s Týdžejem se to nedalo ani srovnávat! Kromě toho, že byl nejhezčí, byl bohužel i nejkratší. Edward se po pár vteřinách odtáhl. Jako kdybychom dělali něco zakázaného… A přitom se jen moje rty mísily s těmi jeho. To bylo všechno. Být po mém, zašli by jsme mnohem dál. Ale možná proto byl Edward jiný. Nebyl jako ostatní kluci a chlapi, co mysleli od začátku jen na jedno. Ale i já taková byla. Po těch depkách s Beringhtonem jsem se odreagovávala ne zrovna pěkným způsobem. Drogy, krabička hulení denně, tvrdý alkohol a sex. Dělalo se mi špatně při těch vzpomínkách. Teda při těch, co mi zbyly. Většinou jsem byla úplně na mol, takže jsem si nic nepamatovala. Žasla jsem nad tím, že jsem nějakým způsobem vůbec tou školou prolezla. I když při opisování všech testů a domácích prací nebylo zas tak těžké být výborná.
„ Myslím, že nikam nepojedem.“ Řekl Edward po dlouhé odmlce. A podíval se na mě. To není možné! S láskou v očích!!
„ Ale ano, já chci jet!“
„ Jsi si jistá?“
„ Stoprocentně!“ a zakývala jsem odhodlaně hlavou jak ve školce.
„ Tak si navlíkni to sportovní oblečení.“ To už teď říkal bez jakéhokoliv podtónu.
Oblékla jsem se v tichosti. Pak jsem si sbalila poházené věci a vyšla jsem spolu s Edwrdem (po zaplacení) před hotel. Nasedli jsme do jeho auta. Měl krásné stříbrné Volvo. To samé, co tehdy stálo ve Forks před školou. Musela jsem uznat, že opravdu nepatří mezi nejhorší vozidla.
Nasedli jsme a rozjeli jsme se.
„ Edwarde promiň, ale musím se tě na to zeptat.“
„ Ano? Klidně, všechno co chceš. Teda skoro všechno.“
„ Víš, proč jsi mě včera zachránil? Zaplatil za mě ten hotel a teď mi ještě děláš …výlet?“
„ Je to divné, omluv mě, ale musím tě pořád chránit.“
„ Aha, jako že…ehm jak je to v tý písničce..? Svět je podivný místo a je snadný se v něm ztratit, obzvlášť pro ty, kteří nevěděj komu za ochranu platit. S tebou je to jiný, ty máš mě a já ti řeknu, o co tady jde.“
Díval se na mě se zvednutým obočím a když jsem konečně svůj monolog skončila, dal si s odpovědí pořádně načas. Bože, byla jsem sarkastická a ještě trapná.
Moje shrnutí
Autor: angbella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Weather in my soul 8:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!