Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wedding paradise - 5. kapitola

24.01.2011 (21:45) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2589×

5. kapitola

Jela jsem po příjezdové cestě k malému domku u lesa. Jak jsem Jakeovi slíbila, za dvacet minut jsem byla tam. Zastavila jsem před vchodovými dveřmi a za oknem jsem zahlédla známou tvář. Byl to Billy. Jakmile mě uviděl, otočil se na vozíku směrem do domu a zmizel mi z očí. Byla jsem si jistá, že šel pro Jakea. Zrovna když jsem chtěla zaklepat, dveře se otevřely. Bylo to jako Sezame, otevři se. To už se za mnou řítil Jacob. Padl mi kolem krku tak prudce, až jsme oba málem upadli.

„Bello, ani nevíš, jak jsem rád, že tě vidím.“ Pořád jsme se objímali.

„Ale vím.“ Začala jsem se smát.

Odtáhl se, nechápavě se na mě podíval, ale začal se smát se mnou. Dlouho už jsem se takhle nesmála. Byl to příjemný pocit. V Seattlu jsem měla několik kamarádek, ale žádná nebyla jako Jake. Nikdo mě nedokázal takhle rozesmát. Jenom on. A za to jsem mu byla vděčná.

Rychle jsem ještě pozdravila Billyho, ale to už mě Jacob táhl někam ven. Skončili jsme na pláži v La Push. Dlouho jsme si povídali. Když už nebylo vidět na krok, rozhodli jsme se, že se vrátíme.

Ještě chvíli jsem s ním a Billym seděla v kuchyňce. Vedli jsme takový ten klasický hovor. Žádní upíři, nic. Teda až na moji odpověď, když se mě zeptali, proč jsem přijela. Lhát jim? Ne, to bych neudělala. Ovšem oba se na mě chvíli dívali s nevěřícným výrazem ve tváři. Jejich reakci jsem přešla a dál jsme pokračovali v hovoru. Pozdě večer jsem vyrazila zpět k Charliemu. Jacob z toho nebyl moc nadšený, tak jsem mu slíbila, že se za ním přijedu zítra podívat, ještě než odjedu zpět do Seattlu.

Když jsem se vrátila, Charlie už spal. Potichu jsem se vyplížila do svého pokoje, snažila jsem se, aby mi moc nevrzaly schody pod nohama. Když jsem vešla do pokoje, vypadal úplně stejně, jako když jsem ho opustila už před lety. Dobře, tak dávno to zase nebylo.

V Seattlu jsem si ještě zabalila tašku, pro případ, že bych tu nějakou dobu zůstala. A ten případ právě nastal. Z auta jsem si vzala malou sportovní tašku, do které jsem si připravila jen ty nejdůležitější věci. Jak se mi teď hodila.

Šla jsem si dát rychlou sprchu, ještě než zalezu do postele. Oblékla jsem si své – cestovní - kraťáskové pyžamo a o dvě minuty později už jsem byla zachumlaná v dece. Pomalu jsem usínala, když jsem ucítila chlad. Rozespale jsem otevřela oči a vedle postele jsem uviděla siluetu.

Teď už jsem byla rozhodně probuzená. Prudce jsem se posadila, až se mi z toho zamotala hlava.

Začala jsem mhouřit oči, abych rozeznala postavu. Nevím, proč jsem si nerozsvítila lampičku, ale na to už bylo pozdě. V klidu jsem oddechla, když jsem poznala Edwarda.

„Edwarde, tohle mi nedělej,“ řekla jsem co nejklidněji. Snažila jsem se zmírnit svůj tep.

„Promiň,“ odpověděl a koutky úst se mu začaly pomale zvedat.

„Na tom není nic vtipnýho!“ vyštěkla jsem a zaryla jsem mu prst do hrudi. „A vůbec, co tady děláš?“

„Jen jsem tě chtěl vidět,“ prohlásil bezstarostně.

„No jo. Dlouho jsme se neviděli. Naposledy asi tak před pěti hodinama!“ Nedokázala jsem ovládnout svůj hněv. Nebyl to ani hněv. Ten pocit jsem nedokázala identifikovat.

Jeho úsměv pohasl. „Myslel jsem, že budeš ráda, když se za tebou stavím.“

„Jsem ráda, že jsi tady. Ale nemůžeš přijít někdy jen jako normální člověk a pokaždé mě nevyděsit k smrti?“ Už jsem se téměř uklidnila.

„Já... Promiň. Před Jessicou musím pořád jen předstírat,“ řekl a jeho hlas posmutněl.

„To je v pohodě. Vážně.“ Posadila jsem se a poklepala jsem na místo vedle sebe. Edward pochopil a přisedl si.

„Můžu se tě na něco zeptat Bello?“ Poposedl si blíž ke mně.

„No... Jasně,“ odpověděla jsem troch rozpačitě. Tušila jsem, co teď příjde.

„To všechno, co jsem vyčetl z Jasperovi mysli... Je pravda?“ Zadíval se mi do očí. Když se na mě takhle díval, nedokázala jsem mu lhát. Tak jsem jen přikývla.

„Páni! Myslel jsem, že Jasper přehání, ale když se teď tak na tebe dívám a vidím, jak se červenáš, nejspíš ani moc nepřeháněl.“ Usmál se na mě a já sklopila zrak.

Prsty mi přejel po tváři a já jsem se neubránila spokojenému povzdechnutí. Zavřela jsem oči a vychutnávala jsem si jeho dotek. Jeho prsty skončily na mé bradě a nepatrně mi zaklonil hlavu tak, abych se na něj musela podívat. Když jsem mu pohlédla do očí, uviděla jsem v nic stejné ohnivé jiskřičky, které jsem si byla jistá, že vidí i on v těch mých.

Naklonila jsem se k němu a on se naklonil ke mně. Když už se naše rty téměř potkaly, odolala jsem tomu pokušení. Rychle jsem se od něj odtáhla.

„Edwarde, ty víš, že tohle nemůžeme,“ oznámila jsem mu a hlasitě oddechovala.

„Vím, ale nemůžu si pomoct. Nemůžu se od tebe držet dál. Od té doby, co jsi sem přijela nebo ještě dřív, když jsem tě byl navštívit v Seattlu, jsem na tebe nedokázal zapomenout. Pořád na tebe musím myslet. A musím ti říct, že to Jasperovi začíná trochu vadit. Překvapilo mě, že ti o tom nic neřekl, když tě vzal do lesa.“ Vylíval mi Edward svou duši.

„Cože?“ zeptala jsem se. Nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekl.

„Je to tak. Já... Bello, já tě miluju. Myslel jsem, že když jsme se od střední neviděli, dokážu odolat tomu pokušení, ale nemůžu,“ pokračoval a znovu mi vzal obličej do svých studených dlaní.

„Ale... Co Jessica?“ zeptala jsem se starostlivě. Jestli mě miluje, tak proč by to chtěl Jessice ještě říct? Proč by si ji chtěl vzít?

„Nevím.“ Jeho úsměv pohasl. Odvrátil ode mě pohled a zadíval se z okna a pustil můj obličej.

Tentokrát jsem si vzala já jeho tvář do dlaní. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Nepotřebovali jsme slova, abychom spolu mluvili. Bylo to, jako bychom si mohli číst vzájemně myšlenky. Opět se začaly naše rty přibližovat. Tentokrát jsme ale ani jeden proti tomu nic neudělali. Nechala jsem se unést a nechala jsem naše rty setkat. Byl to krásný pocit. Moje rty se topily v těch jeho. Byl to něžný polibek, ale přesto v něm bylo tolik lásky. Odtáhli jsme se od sebe a já si opět lehla do měkkých přikrývek. Edward si lehl vedle mě a přitulili jsme se k sobě. Tak dlouho jsem po tom toužila, ale teď mi to přišlo vůči Jessice a ostatním Cullenovým nefér.

„Co teda budeš dělat?“ zeptala jsem se ho s obličejem přitisknutým na jeho hrudi.

„Nevím. Nechci Jessice ublížit, ale chci být s tebou. Jenom s tebou.“ A políbil mě na čelo.

Vychutnávala jsem si ten pocit, kdy jse mi Edward nablízku. „Musíš s ní zůstat, ale to moc dobře víš. Já to nějak přežiju a ty taky. Vydrželi jsme to doteď. Dlouho jsme se neviděli a teď, když se po tak dlouhé době vidíme, tak to přece nemůže obrátit celý svět vzhůru nohama,“ konstatovala jsem, ovšem můj hlas zněl smutně. Nechtěla jsem být bez něj, ale nemohla jsem být ani s ním, čistě teoreticky.

„No... Ona to není zase až tak pravda, že jsme se neviděli,“ odporoval Edward a byla jsem si jistá, že kdyby se mohl červenat, byl by jak rajčátko. Musím říct, že by to bylo rajčátko k nakousnutí.

Odtáhla jsem se od něj a pohlédla mu do očí. „Jak to myslíš, že to není až tak pravda?“

„Já to nevydržel. Chodil jsem tě pozorovat, když jsi spala. Chyběl mi ten pohled a já jsem u tebe za minutku. Nezapomínej na to,“ odpověděl a hladil mě po vlasech.

„Jak dlouho?“ zeptala jsem se zvědavě.

„No... dlouho.“

Vzala jsem polštář, na kterém jsem ležela a praštila jsem mu s ním do obličeje. On se jen začal chechtat. „A to jsi mi nic nemohl říct?“ Dál jsem ho škádlila a neubránila jsem se úsměvu.

„Ne-ne. To by to ztratilo to kouzlo. Čekala bys na mě.“

„Asi máš pravdu.“ Natáhla jsem se k němu a vlepila jsem mu polibek na rty.

„Asi bych měl už jít. Jasper bude prskat a Alice si taky určitě neodpustí nějaké poznámky. A Jessica... No, doufejme, že ta bude spát. Ostatním jsem řekl, že jdu na lov a když Alice nic neprozradí, mohlo by to vyjít.“ Usmál se na mě, políbil mě a začal se zvedat.

„Uvidíme se zítra.“

Edward už stál u okna, když se ke mně ještě otočil. „Jo, a ta Alicina vize... To bylo toto.“ Nepostřehla jsem žádný pohyb, ale najednou byl pryč.

S úsměvem jsem se zavrtala do peřiny a usnula.

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wedding paradise - 5. kapitola: